Je právě sobota 23. května 2015 14:00. Je tomu přesně týden, co byl oficiálně zahájen sraz členů a přátel Week of Life ve Slupi, v penzionu Za mlýnem Lenky a Zdeňka Dvořákových. Původní program obsahoval pouze tři body v sobotu. Vzájemné seznámení členů, prohlídka Prčíkovic sbírky traktorů a večer návštěvu vinného sklípku. Ačkoliv to všechno vypadalo celkem jednoduše, byli jsme plní obav … kolik lidi asi přijede, zda budou všichni spokojeni, jaké bude počasí … a podobně. Mám nějaké drobné zkušenosti s několik srazy v Ostravě a tak jsem Zdeňka uklidňoval, že Woláci jsou neuvěřitelně v pohodě a všechno dobře dopadne. Výsledek však mnohonásobně předčil i mé očekávání.
Pokusím se slovy neuměle vyjádřit co se vlastně stalo. Energie a kreativita účastníků srazu se ve výsledku zněkolikanásobila a sraz se tak nějak samovolně protáhl na celé tři dny, od pátku až do neděle. Tyto dny byly nabité programem a událostmi, v nichž mnohé se organizovaly a realizovaly za pochodu a které doprovázela všudepřítomná dobrá nálada. Celkově se srazu zúčastnilo 48 lidí včetně dětí, z toho 28 aktivních Woláků a 38 lidí je na oficiální fotce ze sobotního odpoledne. Tyto fotky jsou vlastně dvě, jedna digitální a druhá focená současně odpadkovým košem Trash Can 273, který nás jako stroj času posunul někde o 100 let zpátky. Jaký tedy byl nakonec skutečný program.
Setkání
Když jsme v pátek kolem páté s Romanem a holčičkami dorazili na místo, tak už zasedal přípravný výbor ve složení Pepík, Maxovi a Lošonští a za chvíli dorazila Noli. Byl tam také člen WoL David Wolf s přítelkyni Galinou, kteří seděli u jiného stolu s místními a než jsem se s nim stačil seznámit, tak odešli. Snad to příště dopadne lépe a seznámíme se osobně.
Přípravný výbor
Páteční program byl ve znamení probírání života a fotek a také odpovědného plánování, co všechno zítra vymyslíme. A také ve znamení čekání na … nikoliv Godota, ale Lenku s Pepou, kteří vyjeli z ČB později a poněkud cestou bloudili. Nicméně podávali Milanovým prostřednictvím zprávy o své poloze, tak jsme je sledovali takřka on-line. Mimochodem to já už jsem několik hodin pořizoval v pravidelných intervalech fotografický On-Line záznam v naději, že tam na druhé straně je spousta lidí, co to sledují. 🙂 Večer jsme se všichni přesunuli do restaurace Podzámčí, kam už našli cestu také Lenka s Pepou a kde pokračovala přípravná schůze. Nakonec se nikomu nechtělo jít spát, ale zavírací doba to rozhodla za nás.
Oficiální část
Sobotní dopoledne měl většinou každý svůj osobní program pro prohlídku okolí a penzionu Za mlýnem … a že je tady co vidět. A také přicházeli další a další účastníci a nálada se stupňovala do neuvěřitelné pohody. Kolem druhé Zdeněk Dvořák všechny oficiálně přivítal a předal mi slovo, protože s této chvíli už téměř ztrácel hlas. Já jsem omluvil našeho hlavního Woláka, pana Ziku, kterému nakonec okolnosti a pracovní povinnosti zabránily se srazu zúčastnit. Jsem jeden z mála, kdo opravdu ví jak moc chtěl s námi pobýt a jak moc ho mrzelo, že to nebylo možné. Pokusil jsem se sdělit zhruba všechno co vám asi tak chtěl říct a také odpovědět na vaše dotazy. Vězte, že jsem prozradil ze zákulisí vše, co prozradil lze a doufám, že jsem vás nenudil.
Prčíkovy traktory
Nasledoval přesun na pole, kde bylo připraveno 6 různě starých traktorů Zetor pana Prčíka a jeho přátel Jitky, Břetislava a Filipa Henešových. Nepochybuji, že Prčíkovic rodinu všichni znáte ze Zdeňkových týdnů a vy co jste ho poznali osobně už tady v týdnech o něm hovoříte láskyplně jako o dědečkovi Prčíčkovi. Já jsem se s ním okamžitě skamarádil a tak mu zde budu dále říkat Milan.
Traktorový workshop
Následovaly fotografické orgie na téma „vyfoť Zetor ze všech stran“ a já připravil fotoaparát a koš k pořízení oficiální fotky ze srazu. Vycházel mi čas na 15 sekund, ve kterých jsem se pokusil doběhnout mezi ostatní, aby tam ze mne byl alespoň stín. Dopadlo to pochopitelně špatně, protože na fotce nejsem (což mi nezabránilo v tom se na ní na FB označit) a expozici jsem téměř dvojnásobně přetáhl … já už ty krátké tratě moc nedávám. Ale nějakým řízením osudu z koše vylezla fotka jako z počátku minulého století, která navíc může sloužit jako zábavná hra na téma „kdo se pozná na fotografii“. Obě fotky jsou zde pro všechny ke stažení v tiskové kvalitě a všem účastníkům srazu dávám absolutní právo s nimi neomezeně nakládat podle vlastního uvážení.
Traktorová exhibice
Pak následovala traktorové exhibice. Milan se svým synem Františkem nám předvedli, co všechno Zetory dokážou a že toho dokážou. Rychlostní závody, přetahovaní lanem, stavění na zadní, také projížďky po poli a kdo měl zájem, tak mohl traktor sám řídit … já jsem neodolal a hrozně jsem si to užil. Všechno s Milanovým fundovaným výkladem. Na závěr si nechal Ľuba rozložit traktory volně po poli a v západu slunce si uspořádat soukromý traktorový workshop. Výsledek určitě uvidíme v jeho týdnu a už je také něco k vidění na Facebooku.
Odpočinek
Čas před odchodem do sklípku jsme vyplnili odpočinkem a hovory o všem možném. Také ochutnáváním dobrot, které nabízí penzion Za mlýnem. Lenka a Zdeněk nám s láskou servírovali například výborné regionální sýry, hermelín s meruňkovou marmeládou, skvělé utopence, Dalešické pivo, Brču a výborné víno.
Ve sklípku
Na sedmou hodinu jsme se přesunuli do vinného sklípku vinaře Médi. Ten vysvětlil co nás dnes čeká, například vynikající Veltlín a Cabernet. Na rozdíl od včerejška byl krásný teplý večer a tak jsme až hluboko do setmění seděli venku před sklípkem a teprve pak se uchýlili dovnitř. Z udírny vonělo vynikající cigáro, všude byly různé dobroty na zakusování, víno lehké a lahodné a nad vinicemi zacházelo slunce způsobem, že kdyby to viděl Paul Mc Cartney, tak napíše hit, za který by si koupil celou Anglii i s koloniemi. Do toho všeho celou dobu nádherně zpívali a hráli na kytary Lenka a Pepa. Byl to dlouhý a krásný večer a nikomu se nechtělo jít spát.
To je dost, žes nás taky jednou vyvez
Ráno jsme vstali s čistou hlavou, protože Méďovo heslo „život je příliš krátký na to, abychom pili špatné víno“, nejsou jen prázdná slova. Během dopoledne jsme se všichni sešli Za mlýnem a pak vypukla další neplánovaná akce. Milan Prčík přistavil Zetor s valníkem, na který jsme nanosili lavice a židle, všichni na něho nasedli a František Prčík za volantem nás pomalou a opatrnou jízdou mimo hlavní komunikace provezl kolem Slupi, Jaroslavických rybníků, zámku a zase zpět. Měli jsme sebou karton vynikajícího lehkého Cideru od Mojmíra, u kterého jsem byl ubytován a který mne takto odměnil a to, že jsem mu ve tří ráno zahrál a zazpíval. Měli jsme také kytaru a tak se po celou dobu hrálo a zpívalo, lidé nám mávali a vybíhali na zápraží, děti nás doprovázeny na kolech a ještě teď když to píšu, tak si nejsem zcela jistý zda to byla skutečnost a nebo sen.
Poděkování
Všechno jednou končí a tak skončil i tento víkend. Všichni jsme se rozloučili a rozjeli se do svých domovů se slibem, že se za rok zase ve Slupi uvidíme. Děkuji za sebe i za redakci WoL všem zúčastněným za to, že jsem celé tři dny nezaznamenal ani náznak nějakého konfliktu nebo nepohody a to včetně mnoha děti, které se nenudily a byly šťastné a veselé. Že to je normální? Ano .. ale pouze v báječné rodině WoL. Speciálně pak děkuji Lence a a Zdeňkovi za poskytnutí zázemí a skvělou péči o nás všechny, Milanovi za organizaci traktorové show, Františkovi za totéž a také za perfektní taxíkářské služby, paní Prčíkové za shovívavost se kterou musela sledovat, co to tam zase ti chlapi tropí a Lence a Pepovi za fantastickou hudební produkci.
Dozvuky
Pomalu se na nás začínají hrnout týdny, ve kterých je sraz zaznamenán a také se v různých odkazech a na Facebooku objevují fotky a komentáře k této události. Abych vám trochu usnadnil hledání, tak jsem vše co šlo kolem mne shromáždil na stránce srazu na statistikách. Hlavně tam je seznam účastníků seřazený podle pořadí na oficiální fotce zleva a pak postupně ostatní, co na fotce nejsou. Pokud mi dáte vědět o dalších odkazech na aktivity srazu, tak je tam také přidám, stejně jako týdny když budou postupně přicházet.
Byla to pro mne velká čest strávit s vámi všemi tento báječný čas a moc vám za to děkuji.
Za redakci Week of Life
Zdeněk Kamrla
