Jiří Pergl, Podnikatel, Česká republika

Reportáž Kenya 3.8. – 9.8.2009 – díl první

5.8. Cesta do slumů a masajské vesnice Doldo

Počet stálých dětí v domově Nanyuki je 78, víc vláda nepovolí. Pak je ale ještě určitá část dětí (konkrétně 142), které do domova jen dochází, jelikož je tam postavená i škola. Tyto děti dostanou v domově pouze oběd a doma už na ně nečeká vůbec nic. Jsou tedy rády alespoň za to jedno jediné jídlo denně. Proto jsme se s Hellen a Jardou rozhodli, že pro tyto děti uděláme něco navíc. Bohužel nebylo možné zařídit to pro všechny, jelikož objet 142 rodin by znamenalo být tu ještě další měsíc. S Hellen jsme tedy vybrali 10 nejsmutnějších případů a opět vyrazili nakupovat základní jídlo pro těch několik vybraných rodin s dětmi, které už ve svých 8 letech zkusili tolik, že se to ani nedá popsat (mají AIDS, zemřeli jim rodiče, fetovaly lepidlo, aby neměly hlad, o čisté vodě a hygieně ani nemluvím….)

Názorným příkladem byla hned první zastávka u holčičky jménem Sarafin, která žije se svou prababičkou a pěstouny. Rodiče jí zemřeli na AIDS a ona ho bohužel má také. Musí brát léky a k lékům zároveň jíst, jelikož jsou agresivní a dávají žaludku strašně zabrat. To, že při braní léků mnohdy několik dní nejedla nebo je musela vysadit, protože na ně její pěstouni nebo její prababička neměli, ji zdravotně poznamenalo natolik, že se jí čas na tomto světě bohužel velmi rychle krátí.

Ostatní případy byly prakticky stejné. Vyrazili jsme tedy směr slumy pomoci zbylým devíti rodinám. Slumů je v Nanyuki celkem 6 a dle odhadů v nich žije kolem 350 000 lidí. Druhá návštěva byla u 8 dětí, kteří taktéž žijí u babičky, jelikož nemají rodiče. Polovina z nich má AIDS.

Třetí případ byl po psychické stránce ten nejhorší. Přišli jsme darovat jídlo 12 dětem ve věku od 2 do 13 let. Jenomže v místě, kde jsme je hledali, byly na dveřích 2 zámky a nikde nikdo. Děti bydlely u staré černošky, která je vyhodila na ulici, protože neměli zaplacený nájem za poslední 3 měsíce. Museli jsme tedy děti najít a dát to vše do pořádku.

Další návštěvy probíhaly prakticky v tom samém duchu. Velká radost, objímání, děkování – svahilsky asante sana. Zbylých 5 velkých tašek s jídlem jsme už ale vezli 180 km od Nanyuki směr Somálsko. Ve městě Doldol na nás čekalo překvapení. První zastávka nebyla u dětí, ale přímo na místním městském úřadě. Osobní pozvání od starosty města mě opravdu překvapilo. Od Hellen se dozvěděl, jakou organizaci provozuji a co jsme již udělali pro dětský domov v Nanyuki. Seznámil nás s problematikou jejich provincie, ve které žijí z 90% Masajové. Místní dívky jsou provdávány již ve věku 7 let a jsou nuceny plnit veškeré manželské povinnosti s tím spojené. Kromě toho je jim běžně prováděna obřízka. Toto zvěrstvo stále přetrvává nejen v této oblasti. Starosta nám proto oznámil, že nám daruje oblast o rozloze 1000 akrů, ve které by měla organizace OMDC působit a pomáhat těmto nešťastným dívkám. Dal nám čas na vybudování zázemí a školy pro takto postižené dívky s tím, že by v domově působila ostraha a tím by se zabránilo případnému vniknutí jejich manželů do budovy.

Ubytování na tento den jsme měli zajištěné v Old House, kousek za Nanyuki. Hellen nás opět překvapila, jelikož na naši večeři pozvala novináře. Jeden byl z Daily Nation Kenya, které se prodávají po celé Keni a dva z keňských rádií. Povyprávěli jsme jim o naší organizaci, o tom, jak pomáháme dětem v této oblasti a všichni 3 z toho byli nadšení. Slíbili, že vyjde článek v keňských novinách a zmíní se o nás i v rádiu.

6.8. Odjezd z města Nanyuki do Nairobi se zastávkou v dalším slumu

Ráno jsme zjistili, že v jednom kufru auta zůstal ještě vyfouknutý igelit s plyšáky, které nám darovala škola Chvaletická. Napadlo nás, že zajedeme do slumu, ve kterém jsme ještě nebyli a budeme rozdávat plyšáky z auta. I když radost v dětském domově byla velká, nedala se srovnat s radostí dětí z chudých slumů, kteří neměli tu šanci se do domova dostat. Bylo to úžasné, famózní, krásné.

Tato cesta, která nás zavedla zpět za dětmi z města Nanyuki, dopadla dle mého a Jardova názoru na výbornou. Postarali jsme se o 220 dětí, kteří budou mít jídlo na dalších 4-5 měsíců, poznaly už konečně jaké to je, podívat se na pohádku a také, že mají něco, co jim patří – hračky a svého vlastního plyšáka.

7.8. – 8.8. Odjezd z Nairobi do národní parku a rezervace MASAI MARA

Druhá část návštěvy Keni se už programu nadace OMDC netýkala. Jarda byl v Keni poprvé, a proto asi jako každý zatoužil po návštěvě nějakého národního parku, aby poznal africkou přírodu a její divoký život. V Keni je nejznámější národní park Masai Mara. Rozprostírá se na jihu Keni a sousedí s Tanzanií. Je tak obrovský, že není možné ho za jeden den projít. Uprostřed parku protéká řeka Masai river, přes kterou každoročně migrují miliony zvířat z parku Serengeti v Tanzanii. Žije v ní krokodýl nilský, což je největší druh krokodýla v Africe, který dosahuje délky až 8 metrů. Migrující zvířata – pakoně, zebry,…. se přes tuto řeku musí přebrodit, což je mnohdy velmi obtížné. Buď je strhává proud řeky a oni se utopí, ušlapou nebo na ně číhají již zmiňovaní krokodýli. Nejlepší měsíc pro tuto podívanou je srpen. Dalším nádherným zážitkem je pohled na velké množství lvů, ke kterým si můžete zajet a hledět jim z 2 metrů přímo do očí nebo sledovat, jak porcují právě ulovenou potravu. Z dalších zajímavých zvířat, které se v parku nachází jsou např. leopard, slon, žirafa, buvol, hyena, šakal, hroch, různé druhy hadů včetně mamby černé a kobry.

Vstup do tohoto parku je pro mudzungu (tzn. bílý člověk) 60 USD, za auto se platí 40 USD. Spaní si můžete zajistit u kterékoliv agentury již v Nairobi a je to i lepší, jelikož se Vám pak nemůže stát, že přijedete do 400km vzdálené Masai Mara a nebudou mít volno. Ubytování je z 99% ve stanech, ve kterých jsou 2 postele, sprcha a záchod. Ceny jsou různé – od 40 USD na osobu na den bez jídla po 250 USD na osobu na den s jídlem. Potkáte tam převážně zámožné Němce, Francouze, Italy, Japonce, Američany atd. My jsme vyhledali ten nejlevnější, a proto jsme se taky 2 dny nemyli. Černá voda z kohoutku, nesplachující záchody, jídlo na ohni.

9.8. Masai Mara a odjezd do Nairobi

V ceně návštěvy národního parku Masai Mara je zahrnut jeden celý den a část dne druhého. Pokud vstanete v 6 ráno, máte jedinečnou možnost vidět lov a boj divokých lvů. Útoky na buvola, zebry a pakoně jsou každodenní podívanou parku. Musíte mít ale samozřejmě štěstí. Nám se povedlo najít velkou smečku lvů, která ulovila dvě zvířata. Sám průvodce Cyrus říkal, že takovouto podívanou ještě neviděl a to do parku jezdí už přes 5 let.

Po shlédnutí soubojů odjíždíme z Masai Mara do Nairobi. Cesta je pro obyčejné auto prakticky nemožná. 80 km jedete pouze po prašných cestách plných výmolů, u kterých občas škrtá o spodek auta i velký Jeep. U města Narok najíždíme na asfaltovou cestu, která se v současné době ještě staví, ale do konce roku 2009 má být hotová, což v Keni je skoro zázrak. V Nairobi opět míříme do našeho stálého hotelu Central Park, který nám po dvoudenním nemytí přijde opravdu vhod. Sprcha, jídlo a čistá postel…

Naše keňské dobrodružství trvalo až do 12.8.2009. Jsem rád, že jsem měl tu možnost pomoci dětem z dětského domova v Nanyuki prostřednictvím organizace One More Day For Children a zároveň ukázat alespoň kousek této magické země i svému kamarádovi Jaroslavu Tarczalovi.

Týdny Jiřího Pergla