Země vzdálená, jakou Samoa pro mnohé z nás je, láká k jejímu prozkoumání už jen pro její název, který tak krásně zní. Nadya Domashneva sice není rodilou Samoankou, ale právě díky tomu máte teď možnost poznat tuto zemi prostřednictvím očí, které se do ní zamilovaly, ale zároveň si zachovaly realistický náhled. Nechte se unášet čtivou výpovědí ženy, která se rozhodla pro život v zemi, která je v mnohém tak jiná, než její rodné Rusko.

Jak vlastně došlo k tomu, že se dívka pocházející z Ruska objevila až na tak vzdáleném a odlehlém koutě naší planety?

V Rusku jsem se narodila a žila zde až do svých 24. narozenin. Životní styl v Moskvě je velmi hektický a uspěchaný, čas tu letí jako nikde jinde na světě (tedy s výjimkou Tokya, podle tvrzení lidí). Opravdu jsem už potřebovala zpomalit nebo alespoň udělat něco, na co bych mohla vzpomínat a netrávit život pouze mezi domovem a prací. A tak jsem na jeden rok odletěla do Austrálie studovat grafický design. Během tohoto roku jsem se seznámila se svým budoucím manželem, který do Austrálie přiletěl ze Samoi (neměla jsem ani tušení, že takové místo na Zemi vůbec existuje) navštívit své příbuzné. Zpátky jsem se vraceli již spolu a o rok později jsme se vzali.

Jak moc bylo obtížné zvyknout si na zdejší podnebí a na obyvatele této nádherné země? Dělalo Vám to ze začátku problémy?

Podnebí mi nijak nevadilo, jelikož jsem zažila australská vedra. Obyvatelé Samoi jsou přátelští a tak se na první pohled zdálo, že se pro mě téměř nic nemění. Později jsem však zjistila, že je mezi mnou a jimi obrovský rozdíl. Rodinné uspořádání, zachovávání starých tradic, síla křesťanského náboženství a i tamní podnebí a umístění na mapě ovlivňuje jejich vzájemný postoj a způsob, jakým vidí a chápou různé věci a i jejich humor.

Nejhorší bylo zvyknout si na všechny ty ještěrky, obrovské šváby, červy, atd. Navíc vzhledem k tomu, že se jedná o ostrov uprostřed oceánu, zásobování potravinami je docela omezené. Magická slova jako „čokoláda z dovozu“ mi připomínají éru Sovětského svazu, kdy to lepší zboží bylo možné sehnat pouze v cizině. Jelikož pocházím z Mosky, na začátku mě také šokovalo, že je zde velice málo možností, jak a kde se pobavit. Kluby jsou otevřeny pouze do půlnoci, je zde jedno kino a cirkus. V neděli nic nefunguje, jelikož se jedná o sváteční den. Teď, téměř po dvou letech, mi to už ale přijde normální.

Co je na Samoe nejzvláštnější v porovnání se zemí, kde jste bydlela?

Určitě krajina a především nebe! Zdejší nebe je tak nádherné! Vypadá jako klenba, která se klene nad celým ostrovem. V noci je všude plno hvězd, které máte přímo před vámi. Objevují se již na horizontu. Mléčnou dráhu je možné vidět z blízké vzdálenosti (jsme blízko rovníku a nemáme znečištěné ovzduší) a měsíc nemá tvar písmene C, jako je tomu na severní polokouli, ale je vytvarován do úsměvu. Mraky jsou během dne až nereálně veliké a vrství se jeden na druhý. Domnívám se, že je to způsobeno vypařováním vody z oceánu, což je mimochodem možné vidět z kteréhokoli místa na ostrově.

Mají naopak tyto dvě země něco společné?

Překvapivě ano. Myslím si, že se shodují ve výchově dětí. V porovnání s rodiči v Austrálii, Americe či Evropě jsme mnohem přísnější. Ruské a samojské děti již od útlého věku vědí, jak se chovat a neobtěžují lidi okolo sebe svým dováděním. Samojský způsob výchovy je možná ještě striktnější než ruský. V tradiční samojské rodině mají ti nejmladší na starosti téměř všechny domácí práce a je jejich povinností dospělým sloužit, což je na mě trochu moc, ale tak to tady již několik desetiletí chodí.

Existuje na Samoe něco, na co si nikdy nezvyknete a naopak něco, díky čemu byste ji nikdy nevyměnila?

Myslím, že bych nemohla bydlet v tradičním samojském domě, který nemá žádné stěny, pouze střechu a podpěry. Měla jsem problémy už jen s tím, abych to nazývala domem. I když je pěkné strávit pár dní spaním na pláži v takovémto domku, kde máte minimum komfortu, ale maximum přírody.

Jak už jsem ale zmínila předtím, věřím, že na Samoe se nachází nejkrásnější krajina. Jen těžko lze věří tomu, že všechny ty barvy a druhy rostlin opravdu existují. Skutečnost, že se doslova ocitnete v ráji jen pouhým otevřením dveří (v případě, že nějaké máte) je fascinující. Stejně tak jako fakt, že když chcete, můžete si každý den zaplavat v Tichém oceánu, přičemž na pláži jste za 10 minut. Šílená myšlenka pro někoho, kdo pochází z města, které se nachází v oblasti pohoří Uralu.

Takže dnes už jste na Samoe napořád a nebo plánujete s manželem ještě nějaký přesun?

Nevadilo by mi usadit se zde napořád, je to skvělé místo na výchovu dětí a užívání života takového, jaký je. Lidé zde mohou trávit spoustu času se svojí rodinou a přáteli, čas tu neplyne tak rychle. Můžete si najít čas na vše. Práce tu není tou nejdůležitější věcí na světě. Připadá mi, že lidé žijící tady si více váží opravdových hodnot než lidé žijící ve velkých městech.

Mnoho lidí z Ameriky, Austrálie, Nového Zélandu a Evropy zde nakonec zůstávají. My bychom ale možná chtěli zkusit něco jiného. Bylo by skvělé mít novozélandský pas a zjednodušit tak našim dětem cestování a studování v zámoří.

Vracíte se někdy domů do Ruska a jaký je to pocit, když se tam vracíte?

V Rusku jsem byla pouze jednou, po více než roce cestování. Nemůžu říct, že bych se v Moskvě cítila úplně nejlépe. Všichni jsou oblečení v černém, pospíchají a jsou nabroušení… Přestože vím, že je to jen póza.

Byla jsem moc šťastná, když jsem se viděla s příbuznými a přáteli, kteří jsou samozřejmě úžasní. Ale co se týče okolí, města … Myslím, že už nikdy nechci žít v tak velkém městě. Nejkrásnější období v Rusku jsem prožila, když jsem s několika přáteli odjela do mého domku na venkově, daleko od hluku a městské dopravy (život na Samoe mi svou uvolněností, která balancuje na těsném pokraji sklouznutí do nudné atmosféry, toto místo hodně připomíná). Před svým odjezdem do Austrálie jsem všechny ty kluby, párty a restaurace milovala. Ale už mám, myslím, dost.

Kde jste se s Week of Life seznámila a co si o celém projektu myslíte?

Je to docela vtipné. Můj manžel pracuje jako IT pracovník. Každý den se někomu stará o počítač a občas jim na plochu nahrává i zajímavé tapety, které vyhledává na internetu. Před nějakou dobou narazil na několik opravdu pěkných pozadí od člověka, který se jmenuje Vlad. Odhadovali jsme, že je Rus. Poté jsem našla i Vladovu internetovou stránku, kde je možné si prohlédnout jeho úžasnou práci. A opravdu je Rus. V sekci, kde návštěvníkům píše něco o sobě byl i odkaz na jeho týden na Week of Life. Myšlenka projektu se mi zalíbila a tak jsem ten samý den začala svůj týden fotit i já.

Upřímně obdivuji uživatele Week of Life, jejichž profese nemá co do činění s uměním, designem či jinou podobnou oblastí, kde kreativita je součástí práce. A přesto dokáží najít čas a sílu vytvořit nádherné sety, aniž by ve chvíli, kdy po 3 až 4 dnech už to focení není tak zábavné, jako spíše zavazující, vzdali. Ten pocit, když je vše dofoceno a nahráno je úžasný! Všechno to úsilí za to rozhodně stojí!

týdny uživatele Nadya Domashneva