Jiří Pergl, Podnikatel, Česká republika
Dobrodružství Jiřího Pergla, který založil organizaci One More Day for Children, pokračuje a během své poslední návštěvy v Keni se posunul o kousíček blíž svému cíli. Již jsme vás informovali o důležité události, kterou bylo položení základního kamene nového dětského domova v Doldol, který by sloužil jako útočiště pro děti trpící virem HIV a nemocí AIDS. Jak jeho srpnová návštěva probíhala se můžete dočíst právě v následující reportáži.
Od ledna roku 2010, kdy jsem navštívil Keňu naposledy, se hodně změnilo. K dnešku máme již 64 adoptovaných dětí, kterým, jak víte, byl za vaší podpory změněn celý život.
Dnes je 3.8.2010 a já sedím s Hellen v restauraci mého oblíbeného hotelu Central Park a společně pokračujeme v naší práci. Po tu dobu, co jsem zde nebyl, zařídila Hellen spoustu potřebných věcí pro děti a samotné OMDC. Pravidelně nakupovala všem dětem jídlo, obstarala testy na HIV a jiná různá vyšetření, platila nájemné a pořídila z vašich peněz také uniformy, boty a školní potřeby. Mimochodem také částečně zařídila kancelář, takže budou mít děti a případní sponzoři kam docházet. V lednu tohoto roku jsem žádal vládu o pozemek na stavbu dětského domova, a jak už většina z vás ví, vše proběhlo v pořádku a já začínám teď v srpnu stavět.
3. 8. 2010 – Nairobi
V ranních hodinách jsme přiletěli do Nairobi opět se stejnou linkou, kterou sem pravidelně lítám, jelikož vychází nejlevněji. S Turkish Airlines s odletem z Mnichova přes Istanbul do Nairobi. Ptáte se, proč to množné číslo? Nyní se ke mně přidala moje přítelkyně Marie Šipková, která mi v Čechách s nadací hodně pomáhá. Keňani Patrick a Cyrus mají letenku až na zítřejší den, takže je budeme čekat na letišti spolu s jejich rodinou.
Celkem jsme do Keni přepravili 4 kufry plné hraček, léků, bonbónů, žvýkaček a samozřejmě dárků pro děti, které jim posíláte.
Po krátkém spánku došlo na vyřizování těch nejdůležitějších věcí, které v počátku potřebujete. Vyměněné dolary, které jsem dovezl z Čech, směnit na černém trhu za keňské šilinky, vyřídit půjčení auta, což jako vždy sahá do závratných částek, jelikož cena automobilů je 4krát vyšší než u nás v Evropě. Samozřejmě opět vše platím ze svého a nepoužívám na tyto záležitosti peníze určené pro děti. Jen tak mimochodem mám v plánu přivézt do Keni starší Toyotu Land Cruiser z Anglie s pravostranným řízením, která tam vyjde kolem 13 000 liber, kdežto tady ji pořídíte za 2 000 000 korun a to se bavíme o roku výroby 2005. Věřím, že pokud sem budu létat pravidelně každý půlrok, ušetřím za půjčení auta mnoho peněz, které jsou potřeba jinde.
Automobil se také plně využije pro přepravu materiálu na stavbu dětského domova a jeho další provoz.
Po vyřízení všech těchto náležitostí jsme se v hotelu setkali s doktorem Martinem a odjeli s ním do nemocnice St. Mary na okraji Nairobi, kde vede program na pomoc lidem trpící virem HIV. Měl jsem pro něj velmi dobrou zprávu a to tu, že se o jeho práci zajímá česká organizace Protezione, která se zabývá podporou lidí s tímto onemocněním. Předali jsme mu 100 prezervativů a 3200 korun, které mu organizace posílá. Doufáme, že bude spolupráce i nadále pokračovat a tato organizace pomůže Martinovi snížit počet lidí nakažených virem HIV. Věnoval nám testy pro naše děti, které v průběhu naší návštěvy provede doktor Kurget pracující pro OMDC. Tyto testy jsou vyráběné v Irsku a Japonsku, tak předpokládáme, že budou spolehlivé.
Dále už přišla na řadu odpolední práce s papírováním a plánováním programu pro další dny strávené v Keni.
4. 8. 2010 Nairobi – Nanyuki
Tento den byl pro Keňu výjimečný, jelikož to byl den voleb, všude bylo zavřeno a ulice byly poloprázdné. Odjezd z Nairobi byl naplánován na 13 hodinu, jelikož kluci se potřebovali trochu vyspat a zařídit vše potřebné. Na polovině cesty nás opět čekala zastávka ve městě Karatina, kde se nachází jeden z největších afrických trhů s jídlem. Máme již adoptováno 64 dětí, z toho 22 masajských dívek, které mají jídlo v dětském domově nebo na školách, kde přespávají. Takže jídlo bylo potřeba nakoupit pro 42 dětí. Opět ty samé ingredience – fazole, kukuřičná mouka, cukr, zelené fazole, rýže, sádlo na vaření. Byly toho 2 tuny, takže jsme už museli použít pick up. Nakoupené jídlo jsme odvezli do naší kanceláře v Nanyuki. Nyní máme kancelář pronajatou ve spodním patře a je také větší. Je zde recepce, hlavní kancelář a sklad věcí pro děti. Za tmy už odjíždíme do resortu Old House, kde pravidelně přespáváme a jdeme spát.
5. 8. 2010 Nanyuki, Nyeri
Vstáváme brzo ráno, abychom vše stihli. Práci je potřeba rozdělit. Kluci společně se svými kamarády z Nanyuki musejí roztřídit jídlo. Celkem 8 kluků se na to vrhlo a my se vydáváme do Nyeri, kde je market s nábytkem. Musíme koupit do kanceláře stůl, 2 židle, stoličku do recepce, skřínku na šanony, nástěnky na zeď, židle do recepce a malý stolek, aby si děti měly kde kreslit a hrát. Zapůjčený nábytek od Dr. Kigeta vracíme s poděkováním a do kanceláře instalujeme náš nový. Během toho se tam objevila i naše Joan spolu s babičkou a dědečkem. Měla radost, když nás viděla, ale vystrašené oči říkaly něco jiného. S prarodiči jsme se domluvili, že si jí na 3 dny vezmeme. Museli jsme ji dát dohromady. Botičky měla na palcích roztržené z toho, jak jí byly malé, oblečení zapáchalo a bylo tak špinavé, že se už ani nedalo vyprat. Mařenka si jí vzala na starost a společně jsme ji odvezli do našeho resortu. Špíny z ní bylo jak z 5 dospělých chlapů. Když jsme jí dali pod sprchu, tak se hrozně bála a začala utíkat, vůbec nevěděla, co to je a překvapilo ji, že voda může být i teplá. Pak se jí chtělo na malou, tak jí Mařenka posadila na záchodovou mísu a musela jí vysvětlit, že tady se čůrá. Po spláchnutí se hrozně lekla a opět chtěla utéct. Chci tímto poukázat pouze na to, že takto je to stejné se všemi dětmi ve slumech, kde není čistá voda, elektrika a záchody.
Ve městě Meru máme ubytováno 14 masajských holčiček. Zdejší dětský domov má také školu, která má však jiná pravidla než státní škola. Má kratší prázdniny, oproti 1 měsíci ve státní škole jsou jen 14 dní, jelikož to je katolická škola. Důležité na tom je, že polovina dětí odjela se svými příbuznými domů a naše holčičky, které nikoho nemají, by tam zůstaly opuštěné. Tak jsme se rozhodli, že jim uděláme prázdniny a zařídíme jim 3 denní pobyt za městem Nanyuki v jedené katolické ubytovně, kde je k dispozici hřiště, 3x denně jídlo, teplá sprcha a měkká postel. Holčičky od té doby, co jsme je umístili do domova, nikde jinde nebyly, a když budou pohromadě, myslím, že budou opět šťastné. Domluvili jsme se se svatým otcem, ředitelem této ubikace a ten souhlasil. To už byl opět večer a nás čekalo druhý den mnoho práce.
6. 8. 2010 Nanyuki, Meru
Tento den máme v plánu dojet pro našich 13 masajských holčiček do Meru a přivézt je na 3 denní prázdniny k nám do Nanyuki. Před třemi měsíci mi Hellen napsala e-mail o jednom smutném příběhu 12leté masajské dívky, kterou znásilnili, ona poté otěhotněla a podle masajských zvyků chtěli dítě po porodu zabít. Když se totiž chce masajský chlapec stát mužem, musí jít do buše zabít lva a musí mu být provedena obřízka. Jelikož ale tento chlapec obřad ještě neabsolvoval, masajská kultura by dítě nepřijala za své a tak se toho ujal místní tisk a OMDC pomohla Lampainy utéct od těchto barbarských zvyků. Její narozenou dceru jsme umístili do katolického centra pro děti do tří let, kde může po tyto tři roky bezplatně žít a poté se již o ni budeme muset postarat my. Novou holčičku Lampainy jsme umístili do stejného domova St.Francis, kde pobývá našich 13 masajských dívek. Nyní tedy máme masajských dívek 14 a Lampainy čeká na vaši pomoc.
Dopoledne ještě vyřizujeme pár věcí v kanceláři a v 11 vyrážíme spolu s Hellen, Josephine, Mařenkou a klukama za holčičkami. Opět dlouhá cesta plná výmolů a po 3 hodinách už přijíždíme k domovu St. Francis. Vcházíme dovnitř a už z dálky na nás volají naše holčičky a běží k nám. Jiskry v jejich očích dávají tušit, že se něco bude dít. Vypadají šťastně, ale na sobě mají to samé roztrhané oblečení, jako když jsme je předávali tenkrát do domova. V domově dostali uniformu, ale na prázdniny si musejí vzít to, v čem přišly. Cyrus jde na hlavní silnici shánět druhé auto a já nakládám první polovinu do Toyoty. Odjíždíme do Naynuki a do ubytovny Mt. Kenya Monastry už přijíždíme ve večerních hodinách. Rozdělíme holčičky do jednotlivých pokojů po 6 postelích, pak je večeře a spánek. Při rozdělování večeře se musím smát. Mařenka nandává dětem jídlo takovou porci, že já sám bych to nesnědl a Hellen na nás volá, ať přidáme a to minimálně jednou tolik. Porce, kterou bych měl na dva dny a 4leté mrně to má za chvilku v sobě. Pak si ještě řekne o pomeranč.
7. 8. 2010 Nanyuki
Dopoledne máme v plánu spolu s Hellen zřídit druhý účet u Standard Chartered Bank v Nanyuki, abych mohl posílat platby zvlášť na stavbu dětského domova a zvlášť na adoptované děti. Poté míříme na místní trh s oblečením a jdeme nakoupit pro každou holčičku oblečení. Džíny, kalhotky a mikinu. Dále také pleťovou vazelínu na kůži, aby nebyla tak vyschlá, kartáček a pastu na zuby, a těm starším dámské potřeby. Po nákupu již míříme za dětmi do Monastry a jdeme jim udělat radost. Rozdám všem oblečení, krémy, kartáčky a za chvíli se z holčiček stávají krásné, čisté a hezky oblečené děti. Celé odpoledne je vyhrazeno na hraní. Hellen s nimi zpívá tradiční keňské písničky a hraje hry. Taková radost ani nepotřebuje další komentář.
Odpoledne jsme už objednaní k doktoru Kurgetovi. Z toho už se holčičky moc neradují. Nikdy nebyly u doktora, takže musí přijít na řadu první očkování proti tetanu. Odpoledne jsme pozvaní do místní nemocnice. Již při vcházení do chodby je cítit nemoc a smrt. Procházíme kolem hlavních dveří, odkud je slyšet obrovský bolestný křik. Holčičky jsou velmi vystrašené. Jedné ženě právě při porodu zemřelo dítě, bohužel se to tu stává často. Přichází kolega dr. Kurgeta, postupně posíláme děti do ordinace. Některé to zvládají s úsměvem, hlavně ta nejmenší – Nayakain – a některé musím velkou silou držet. Děti to ale chápou a vědí, že poté nebudou nemocné. Po naočkování odjíždíme zpět do Monastry na večeři a den je opět u konce.
8. 8. 2010 Nanyuki, Monastry
Dnes mám v plánu rozdat všem masajským holčičkám dárky od adoptivních rodičů a pořídit nové informace. Dopoledne se ale modlí, jelikož je neděle, a tak za nimi odjíždí jen Cyrus a Hellen, a já mezitím připravuji dárky a třídím je. Na oběd pro nás přijíždí Hellen a Cyrus a vydáváme se společně za holčičkami. Po příjezdu jako vždy všechny dívky seběhly k autu a radovaly se, protože tušily, že se něco bude dít, když jsme nesli plné tašky dárků. Dívky jsme po jedné posadili na deku, rozdávali jim dárky, natáčeli video a udělali mnoho fotografií. Na jejich obličejích byla znát obrovská radost ale i stud. Řekl bych, že to byl pro ně jeden ze šťastnějších dnů od té doby, co jsme je odebrali z nuceného manželství. Celé odpoledne jsme si s dívkami hráli, zpívali písně a tančili. Po večeři šly dívky do postele a my také.