Je 1. června 2016 a od druhého srazu členů projektu Week of Life uběhlo více než 10 dnů. Na titulní stránce stále přibývají další a další týdny, ve kterých je sraz zaznamenán a také virtuální prostor Internetu se plní spoustou fotografií, které jsou si tak podobné a tak jiné a všechny mají jednu společnou vlastnost … je na nich skvěle zachycena pohoda a dobrá nálada. Tak jak to všechno bylo?

Pátek

Pro mne sraz začal kolem jedné odpolední, kdy jsem nabalil věci do auta a vyzvedl Romana se Sabrinkou. A také s Britou, tedy domácím mazlíčkem agamou, která se stala hvězdou srazu a najdete ji na fotkách mnohých účastníků. Je to rozená modelka a vůbec ji nepřekáželo, že zrovna vyměňovala kůži. Pak jsme ve Frýdku vyzvedli Baaru a v Prostějově Míšu a v plné obsadě dvou chlapečků a čtyřech holčiček v pohodě dorazili do Slupi. Cestou již probíhala komunikace s prvními účastníky ze Slupi a ON-LINE album srazu se začalo pomalu plnit.

Slup … to je malebná jihomoravská vesnička kousek od Znojma, zajímavá jednak známým Vodním mlýnem, který je chráněnou kulturní památkou a jednak Penzionem Za Mlýnem, který zde provozuji manžele Dvořákovi. Podařilo se jim tady zastavit čas někde v době před 100 lety. A právě toto zařízení se v pátek odpoledne začalo plnit účastníky srazu a až do večera se vítalo, povídalo, fotografovalo, připíjelo a čas plynul ve všeobecné pohodě. Také se trochu pracovalo … účastníci loňského traktorového ročníku přinesli vytištěné fotografie pro dědečka Prčička a ty jsme společnými silami rozvěsili na šňůrky pod pergolu a tam mu je předali.

Také jsme založili projekt DRŽKOKNÍŽKA, na jejíž zdi celý víkend přibývaly instantní fotky, lajky, vzkazy, poznámky … až ke konci začal docházet vyhrazený prostor. Také se loupe cibule a česnek, naváží se zařízení potřebné pro realizaci zabíjačky a vůbec se připravuje vše na zítřejší den.

… a pak nastane modrý soumrak a na poli za domem se objevuje cestička z hořících svíček, která jasnou řeči ukazuje směr. U řeky hoří oheň a začínají vonět první špekáčky. Vytahují se kytary a jejich zvuk se mísí s mnohohlasým zpěvem a večer líně plyne. Vychází jasný, téměř úplňkový měsíc a tráva je najednou modrá … téměř až do rána …

Sobota

V časném ránu se prostor začal pomalu plnit účastníky srazu v přibližném pořadí jak kdo šel spát a jak kdo kolik spánku potřebuje. To už hoří oheň v několika kotlích, začíná se vařit voda a všude kmitá spousta pomocníků pod vedením Břetislava Heneše. Pomáhá kdo má ruce a nohy … Šárka zapomněla, že není v práci a už tam něco strouhá a míchá … Danka krájí, Lenka čepuje pivo, Eda seká dřevo a topí … no všechno to vyjmenovat jistě nestihnu, ale jisté je že všichni fotí dění ze všech stran a pomáhají, kde je třeba a je tady všude plno. Na Břeťovi je vidět, že je profík a má to všechno pod kontrolou, ale myslím že takovou zabíjačku ještě nezažil. U které byl měl kolem sebe cca 40 lidí, co všechno fotí a překážejí. Já osobně pomáhám nejvíce tím, že vylezu na střechu pergoly a fotím to odsud … a nepřekážím dole …

Zabíjačka

Pak přivezou pašíka, který dostává sladké jahůdky a poté je rychle a čistě zbaven života … a začíná fofr … nádherná spolupráce sehrané party lidí a než se stačíme rozkoukat, tak na stojanu visí jen prázdné řetězy. Pašík prošel zázračnou přeměnou v hromadu jelit a jitrnic, tlačenky, kotlet, prejtu, bůčku, ovaru, škvarek … nic se nevyhodí a vše se zužitkuje …

Začínají se ochutnávat zabíjačkové speciality, do toho přicházejí další účastníci, například se stavila Lucie Babulová s přítelem a Kašpárci přijeli historicky poprvé v plném počtu. Stále se něco děje, DRŽKOKNÍŽKA se plní obrázky a vzkazy, klábosí se o všem možném a také proběhne krátká pracovní porada o aktuálním dějí kolem projektu Week of Life a souvisejících projektech. Mezitím Břéťa se svou partou dokončuje práce na zabíjačce a přesunuje se k další aktivitě, které byla pro účastníky překvapením. Přesunujeme se na pole za domem, kde se jako zázrakem objevila cisterna s vodou a požární čerpadlo, jsou zde připraveny hadice, proudnice, spojky, rozdělovače … prostě všechno k realizaci hasičské soutěže. V této chvíli dorazí také pražská parta a jsme komplet. Musím nás všechny pochválit … účast je podle plánů stoprocentní a vůbec nikdo nechybí. S takovou partou je radost organizovat jakkoliv složitou akci.

Hasičské závody

Břéťa se svou partou nám předvedou o co jde a pak už se sestavují sedmičlenné týmy … Ostravaci, Slováci, Pražácí, Jihočeši … no soutěžilo se dokud nedošla voda a všechno se poctivě uhasilo. Vítězem se stal Pepa Odradovec, který předvedl nejpřesnější lokalizaci cíle … konkrétně zasáhl Romana přesně do … na střed … a Roman se tak už nemusel ten den vůbec věnovat osobní hygieně. Body navíc dostal Pepa také za svůj pokus zhasnout Slunce … v tomto případě není důležitý výsledek, i cesta je cíl … a je moc zajímavé, jak dlouho trvá než ta voda dopadne zpět na zem a kolik fotografů to překvapí …

Společné foto

Oficiální foto je letos pořízeno pouze digitálně, měl jsem sebou celkem 4 fotoaparáty a odpadkový koš jsem nechal doma. Fotka je skoro ve stejném místě jako loni a je také té loňské velmi podobná. A protože jsem si těsně před srazem pořídil nejdelší monopod, který jsem sehnal, tak jsme za pomoci žebříku vytvořili také rekordní (doufám (bude to ještě nutno přeměřit (zatím vede NOLI))) logo WoL v soutěžo o největšího WoLa.

Do sklípku

Poslední části oficiálního programu je návštěva vinného sklípku, tentokrát u Břetislava Heneše … ano, tento úžasný člověk zajistil i tuto část programu. A nejen to, zapůjčil i vlečku certifikovanou pro přepravu osob, kterou dědeček Prčíček zapřáhl za červenou 6718-tku, všichni jsme naskákali nahoru a za zpěvu a hry na kytaru se vydali do sklípku. Hej pane táži se zoufale řekněte mi kde je tady na povodí brod … tahle o zloději dobytka mi chybí v repertoáru a to je škoda, protože dědeček Prčiček ví, kde tady leží brod a už do něho míří … a v něm naše cesta končí … alespoň do času, než přijede druhý traktor, který nás vytáhne … to máte vidět co to dělá s fotografy, jak najednou skáčou ven a fotí to všechno ze všech stran. Že se někomu zdálo, že to všechno dědeček Prčíček připravil dopředu? … no a co, i kdyby … to je přece úžasné, co všechno je ochoten udělat a zorganizovat pro naši zábavu …

Ve sklípku

Zbytek cesty proběhl v pohodě a my už sedíme venku u sklípku Břéti Heneše a vydržíme tam až do konce, je totiž nádherný, skoro letní podvečer. Povídá se a místy i filozofuje, to jak Břéťa nosí další a další výborné odrůdy se svého sklípku, tak najednou mnozí z nás začínají vidět a chápat smysl lidského pinožení. Samozřejmě se hraje a zpívá a českobudějovické kytarové duo Lenka a Pepa opět předvádějí vynikající výkony. A také se blbne … já například telefonicky gratuluji panu Šnajdrovi, čímž mne pověřila Lenka Hartmannová … doufám, že jsem mu nepokazil den … a také vysaji zbytek vynikajícího RR přímo z koštovačky (fuuuuuuuj (to ne na víno, to na mne)) … promiň Dadi … nějak jsem se v tom sklípku celý rozněžněl … Po celý večer zastává perfektně roli taxikářky Katka F., která neustále někoho někam odváží podle potřeby. Katko, díky moc … hodně jsi nám tím usnadnila celou složitou logistiku akce, která má centrum ve Slupi, sklípek v Křídlůvkách a lidi ubytované asi na 5 různých místech po kraji.

… a tak nastal zase nový den a krajem jede zase traktor s vlečkou na které se zase hraje a zpívá … a zase hoří oheň a u něho sedí parta lidi, kteří se ještě nedávno neznali a přitom mají tak hodně společného … mají rádi život a chtějí v něm obstát čestně a se ctí … a sny se teď mísí se skutečnosti a možná už po pár dnech si nebudeme jistí, co byl jen sen a co se doopravdy stalo … ale jistě si mnozí z nás tyhle chvíle uchovají na horší časy … jako takový ohřívaček v zimě když tě zebou ruce …

Neděle

Do nedělního rána se postupně probouzíme a rozespale vnímáme informaci, že neteče voda. V celé vsi. Podle místních se to nestalo už mnoho let. Zdeněk Dvořák okamžitě zajišťuje balenou vodu na pití a kyblíky se studniční vodou pro hygienické potřeby, přece si takovou prkotinou nedáme zkazit náladu. Já si jdu ranní hygienu zařídit k řece a je to moc příjemná změna, je totiž nádherné jiskřivé ráno, všude zpívají ptáci a čas plyne tak hladce a poklidně. No když se během odpoledne objeví vysmátá sluníčková Vízdalka s ručníkovým turbanem na hlavě a s informací, že voda už zase teče … mimochodem se tato zpráva už také aktuálně objevila na zdi DRŽKOKNÍŽKY … tak je už zase plná pohoda.

Objevují se další účastníci, kteří nocovali jinde a pomalu začíná loučení. Pořizují se poslední zápisy do DRŽKOKNÍŽKY, která zůstane na svém místě … pouze si stáhnu fotky pro archivaci a dokumentaci. Teprve teď jsem si všiml, že když stáhnu fotky ze zdi, tak tam zůstanou pouze texty … no … je to teprve první verze tohoto produktu a je na něm ještě co vylepšovat.

Postupně se prostor, kde se to lidmi celý víkend jen hemžilo vyprazdňuje a kolem jedné jako poslední vyráží domů i naše ostravská výprava dvou chlapečků a čtyřech holčiček. Zdržíme se příjemně v Prostějově, kde nás maminka Míši pozvala na zmrzlinu. Ze skutečnosti, že Míša nechtěla vystoupit a chtěla s námi pokračovat dál, usuzuji, že se ji tento víkend líbil. Další zastávkou je Frýdek, kde vystupuje Baara, pak Roman se Sabrinkou a Britou a pak už jsem doma. Nechávám všechno v autě a jdeme s Aničkou na pivo, těším se na něho už od Jaroslavic. SLUP 2016 už je minulosti.

… mám hlavu plnou nostalgických pocitů, protože jsem se právě rozloučil s mnoha přáteli se kterými jsem sdílel moc užitečně strávený čas … a mám hlavu plnou radosti, protože vím, že už za několik chvil budeme opět sdílet svoje vzpomínky a myšlenky v tomto projektu, který nás všechny svedl dohromady … a že se zase uvidíme … a budeme se na sebe těšit … ono není moc příjemnějších pocitů než vědomí, že se na vás někdo těší … děkujeme Vám za to pane Ziko, změnil jste životy mnohých z nás, změnil jste je k lepšímu a Vaše myšlenka jako perpetum mobile stále více a více generuje čistou radost … ze života, z přátelství a ze sounáležitosti …

… a já děkuji vám všem přátelé, za to že jste … Dadiduu to (i) za mne napsala na zeď DRŽKOKNÍŽKY …

Za redakci Week of Life
Zdeněk Kamrla