Také letos o druhém adventním víkendu proběhl v Ostravě tradiční předvánoční Adventní punč. Celkem se ho během pátku a soboty zúčastnilo 40 lidí, na Emě nás bylo 33, z toho 21 aktivních WoLáků. Týden po ukončení srazu je zveřejněno 10 týdnů, ve kterých je akce zaznamenána. Celé dva dny byly průběžně dokumentovány v on-line albu a upravený výběr fotografií je k dispozici v albu Adventní punč 2016. Tak já to tedy celé dopadlo.
Pátek 2. prosince 2016
Scházet jsme se začali kolem páté odpolední na ostravském Masarykově náměstí u morového sloupu. Bez zajímavosti není, že na místo dorazili první ti, co to mají nejdál … tedy Maxovi a Jana Loudátová se Sabinou. Pak dorazil Pepík Písek a Kotišovi a Šárka … ale to už se začaly punče vrstvit a zima zalézat pod kůži a tak kolem šesté jsme podle plánu zapadli do vinárny.
Tam čekal Honza Lisník s nastartovanou kytarou a zbytek večera se povídalo, hrálo a zpívalo a veselo bylo. Postupně dorazili Hartmannovi, Eda a nakonec i známé hudební duo z Budějc … celkem se nás na přípravné schůzi sešlo 18. Moc jsme toho nepřipravili, vlastně jsme si jen vyzkoušeli, že ve vinárně bude zítra dobré zázemí.
Schůze skončila nějak kolem půlnoci a někteří jedinci ještě měli chuť na pivo a tak se zbytky organizačního výboru uchýlily do non-stop baru na náměstí, kde se ihned po našem příchodu servali stávající hosté stylem židle do vzduchu. No … nezapojili jsme se, ale viděli jsme Ostravu tak nějak hodně zevnitř. Lenka někde ve svém weeku tvrdí, že jsme se rozešli kolem čtvrté ranní … nevím … nenosím hodinky … ale vím, že non-stop bary mají tu nevýhodu, že vás nevyhodí a nevyhodí.
Sobota 3. prosince 2016
Kolem jedné hodiny odpolední se prostor kolem morového sloupu začíná zaplňovat a koncentrace WoLáků je na tomto místě jistě nejvyšší na světě. Od rána napovídám šéfovi, že dnes by vodu pouštět na Ostravu nemusel, že včera už toho bylo dost a zatím to funguje. Postupně přicházejí další a další účastníci srazu a já fascinovaně hledím, odkud odevšad jsou WoLáci ochotní přijet, jen aby se na pár hodin spolu viděli. Husinec, Budějice, Praha, Rumburk, Jestřebí, Brno, Bratislava, Holíč, Žilina, Kravaře, Havířov … budu to muset zakreslit do mapy. A punč teče plným proudem, předávají se dárky a všeobecné vítání nemá konce. Letos ho zpestřily Lenka a Martina Šťastné, které jsou na WoLáckém srazu poprvé a rozšířily tak řady WoLáků, kteří vystoupili z virtuálního prostoru do skutečnosti.
Já se celou dobu snažím zorganizovat odchod na Emu a neustále telefonuji a sháním těch cca 30 lidí do houfu. Není to jednoduché … někdo je ještě v tramvaji, vlaku nebo v restauraci, někdo si nutně potřebuje koupit rukavice nebo vodu, někdo si kupuje placek nebo punč, někdo má chuť na pivo … ten pocit, že se otevřel pytel blech je silný.
Před druhou definitivně vyrážíme k prvnímu postupnému táboru u auta, kde jsou zásoby a vrcholové vybavení a kde se připojuje NOLI, které se nechala rovnou z nádraží dovézt taxíkem. Po malém občerstvení pokračujeme dál směrem k haldě Ema. Už jsem se zmínil, že včera skoro celý den pršelo a cestou vidím několik podnikatelů v drahých oblecích, jak provádějí rekognoskaci terénu, zda by už šla zahájit těžba bahna … řekl bych, že šla …
Na vrcholu panuje všeobecná pohoda, jako by nikdo neměl na botách několik kilogramů bahna. Hodně to pak dodatečně ocenila obsluha vinárny při nedělním úklidu :-). Halda je příjemně vyhřívaná a počasí je mírné a vlídné. Dokonce se ukáže slunce … asi mne šéf opravdu slyšel a chtěl se podívat na tu partu fotopošuků (© Romek Hanzlík). Za všeobecného fotografování se povídá, nalévají se panáci, sdělují se zážitky, také se razítkuje na kdeco a kdovíkde … a slunce pomalu zapadá nad pulzujícím městem a z hlubin haldy stoupá kouř a pára … z hlubin hory, kterou tady navršily celé generace horníků … každý kousek kamene pod námi prošel rukou člověka … možná právě proto je to místo tak magické … je tady pořád ta energie, co byla do hory vložená …
Ve vinárně už je připraveno občerstvení a zábava pokračuje. Posledním bodem programu je překvapení ve formě světýlkového workshopu … v 17:00 od radnice startuje noční běh Ostravou a tak to jdeme fotit na lávku kousek od vinárny. Běží se opačným směrem, než jsem čekal a tak první běžci doběhnou až po 20 minutách … i tak jistě mnoho z vás pořídilo zajímavé fotky.
Zbytek večera probíhá ve vinárně, kde se najednou objevily vytištěné vrcholové fotky z dnešního výstupu, každý účastník jednu dostane. Omlouvám se všem, co se nepříznivě setkali s razítkovou barvou … příště zkusím sehnat něco rychleschnoucího. Přicházejí Jirka a Thea ze zpívánek a celý večer nám hrají a zpívají … nejen oni, také Honza Lisník zde má kytaru a hraje také Martin Indruch a další … Woláci jsou docela muzikální … také se pořádají soutěže a akce pro dětí, kterým je tady zjevně dobře, přišla se podívat jedna čertice a čas zvolna plyne …
Všechno jednou končí, odjíždějící se postupně loučí a najednou je takové ticho … a Adventní punč 2016 je už pouhou historii. Když mne kolem půlnoci Zuzka vypouští ven a já stoupám do kopce, cestou kterou jsme už jednou dnes všichni šli, mám pocit že to stálo zato … že to byl dobrý den a snad to tak vidí i ostatní. V uších mi doznívají zvuky smíchu a útržky hovorů a já už teď vím, že s těmito vzpomínkami prožiji moc pěkný adventní čas.
Koho zajímají nějaké statistické údaje, tak tady jsou čísla a odkazy:
Všichni dobří WoLáci … děkují vám, že smím být mezi vámi.
Zdeněk Kamrla