Když cesta je cíl …

Vzpomínáte si na zdravotníka Bratra Ondřeje z Plané? Vstoupil do projektu před pěti lety a ihned dokázal svým jedinečným stylem a nevšedním smyslem pro humor zaujmout. Zdokumentoval zhruba půlrok svého života a zase zmizel. Před rokem se opět jedním týdnem připomněl a znovu dokázal, že jeho vidění světa je velmi inspirativní. Z toho týdne před rokem si nyní zapamatujeme, že se mu společnici stala černá psa, jménem Sija, kterou někdo hned po narození odložil do popelnice. Nebudu zde komentovat samotný akt toho odložení, všichni jistě víte co bych tak asi aktérovi ze srdce přál … naopak teď uděláme úkrok stranou.

Svatojakubská cesta nebo také Cesta svatého Jakuba (španělsky Camino de Santiago) je název historické sítě dvanácti poutních cest, které vedou ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela ve španělské Galicii. Tolik Wikipedie. Od první doložené poutě do Compostely, z roku 951, letos uplynulo 1067 let a dodnes po vzoru francouzského biskupa z Le Puy tuto cestu každoročně absolvují tisíce poutníků.

Také zde v projektu se poutník čas od času objeví, například podnikatel Viktor Bevaro zde má již Camino hned dvakrát nebo naposledy loni na podzim Milan Molda. K oficiálnímu uznání cesty “stačí” ujít posledních 100 km a většina poutníků si tak sama určuje odkud vyrazi a jak moc náročné si to udělá.

Nyní se vrátíme k Bratrovi Ondřejovi a jak již jistě správně tušíte, příběhy se zde prolínají ve faktu, že také Ondřej se letos rozhodl vydat na cestu. Kdo ho znáte alespoň z jeho týdnů, tak víte že on nic nedělá jako většina davu a že si hledá svou vlastní cestu … která je ostatně vždy tam, kde je vůle.

Na jaře tohoto roku se Ondřej rozhodl a 3.6.2018 na cestu prostě vyrazil. Rozhodl se využít tradiční poutní cestu, přestože Santiago není jeho konečný cíl. Pokud se teď zajímáte odkud, tak vězte že z toho nejpřirozenějšího místa co na světě existuje … z domova. V tomto případě z Plané, kde si v místním kostele nechal dát do kredenciálu (Credencial del peregrino je oficiální papírový průkaz poutníka) první štempl a obdržel na cestu farářovo požehnání. Na tomto místě je nutno zdůraznit množné číslo, tedy že požehnání obdrželi, protože do hry vstupuje také černa psa Sija, kterou se Ondřej rozhodl kvůli pouti neopustit a vzít ji sebou. Nemáme zprávy, zda má Sija také svůj vlastní kredenciál, ale zástupců jejího druhu, co Camino absolvují, rozhodně moc nebude.

Proč se vlastně člověk vydává na pouť? Kromě primárních náboženských důvodů přibylo v dnešní době mnoho dalších podnětů, většinou úzce souvisejících s uspěchaností doby a s frustrací z nenaplněných představ o vlastním životě. Poutník se chce alespoň na chvíli zbavit přetlaku všedních starostí a soustředit se jen na sebe a na vlastní cestu. Jak to ale udělat, když je nutno vydělávat na složenky, platit složenky a udržovat vztahy a budovat kariéru a … kdoví co všechno ještě je na seznamu výmluv, proč něco nemůžeme. Zase se možná ptáte, jak to tedy vyřešil Ondřej.

Ondřej to vyřešil tím nejprostším a nejjednodušším způsobem … prostě se zbavil všech závazků, které by mu mohly strašit v hlavě a cestu komplikovat. Dal výpověď ze zaměstnání, prodal byt a sebou si vzal jediného tvora, který je na něm závislý, tedy černou psu Siju. Tím si paradoxně vytvořil komplikaci docela velkou, ale pro Ondřeje je Sija kamarádka a kamarády opouští jenom vůl. Ona mu to ostatně svou láskou a oddanosti na cestě vynahradí, ona totiž dobře ví a vnímá, že když ji například nechtějí na nějaké štaci pustit do pokoje, tak s ní Ondřej raději spí venku u popelnic, než by ji nechal samotnou.

V tomto okamžiku jsou Černá psa a blonďatej Ondřej na cestě 35. den mají v nohách více než 700 km a Sija zřejmě mnohem víc, taková psa se toho za den naběhá. Ondřej celou cestu dokumentuje na stejnojmenném blogu a tak ho můžete sledovat téměř on-line. Dozvíte se tam například také, že to co všechno tady černé na bílém vypadá tak samozřejmě, je ve skutečnosti podloženo mnoha pochybnostmi a úžasem nad vlastními kroky a činy.

Také se dozvíte, co všechno taková cesta obnáší, to pro případ, že se tím budete inspirovat. Mrkněte se aspoň občas na jeho blog a pojďme jim všichni společně držet palce, ať ve zdraví dojdou, ať je potkávají samé pozitivní události, ať mají vždy dost vody a jídla, ať mají kde složit hlavu … ať …  všechno … mají před sebou ještě kus cesty.

Ondřej … je přece náš … je to WoLák … a jaký … a to co právě podniká, není vůbec zanedbatelné … on s grácii právě prakticky dokazuje, že kde je vůle, tam je také cesta a že už pouhá cesta může být cíl … v jeho činech to už nejsou pouhá slova.

Za celou redakci mu tleskáme vestoje a držíme všechny palce. Samozřejmě se těšíme, že až to všechno dokáže, tak možná také sestaví nějaký ten week do projektu světové kroniky lidstva … takovéto cesty tam rozhodně patří.

Odkazy na cestu:

Za redakci Week of Life
Zdeněk Kamrla

Příspěvek byl publikován v rubrice Novinky a jeho autorem je Zdeněk Kamrla. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *