Zpráva z Adventního punče 2018

Osmý ročník Adventního punče 2018 je za námi. Opět se konal druhou adventní sobotu v Ostravě a během pátku a soboty se ho zúčastnilo celkem 52 lidí, z toho 26 členů projektu Week of Life. Výstup na Emu absolvovalo 39 účastníků.

Standardně běžela on-line dokumentace akce, letos postupně přispělo více autorů a ne všichni měli ve fotoaparátech nastaven přesný čas a tak prosím tolerujte mnohdy nelogické pořadí fotografií. O to více zajímavější pohled na akci je. Tak jak to všechno bylo.

Pátek 7. prosince 2018

Ani v letošním roce se nekonala žádná velká sněhová nadílka, naopak celý pátek drobně pršelo a k večeru přestalo a přimrzlo, což je počasí pro konzumaci punče a dalších horkých nápojů příznivé. Favority se stal stejně jako loni portský svařák a pak novinka s názvem „Nesmrtelné myšlenky“. Na náměstí dorazila Sváťa se čtyřmi bodyguardy, Maxovi s Radkem Štumpauerem, Pepík, Jirka Kotiš a v této sestavě se kolem půl sedmé uchylujeme do Eura, kde pak přicházejí další účastníci zájezdu. Celkem nás v pátek bylo 26.

Čas v pohodě plyne u piva, panáků, výborné pizzy a zajímavých historek. Tradičně jako poslední přicházejí Lenka s Pepou z Budějc. Lenka má zcela nový objektiv se světelnosti 0,95 … ano, není to chyba … a je to pecka … no že jsme si s tím vyhráli … S Lenkou a Pepou to také u vánočního stromu společně odtroubíme.

Sobota 8. prosince 2018

Na sobotu je objednáno nádherné počasí a objednávka vyšla, je to ostatně na fotkách vidět. Po poledni se opět začíná prostor kolem morového sloupu zaplňovat WoLáky, punč teče proudem a vítání a seznamování nebere konce. Ze všech koutů naší republiky a také ze Slovenska se tady všichni sjeli, „JEN“ aby se na pár hodin viděli a poklábosili o životě. JEN … ono to opravdu není málo, zvlášť v dnešní rychlé době, kdy není problém za peníze koupit v podstatě cokoliv. Ovšem, WoLácí tak nějak přirozeně vědí, že ty nejlepší věci za peníze koupit nejde.

Kolem druhé vyrážíme na expedici Ema a letos se nijak nezatěžujeme zastavováním dopravy a prostě ty dva přechody překonáme v husím zástupu, jako by studio Abbey Road nebylo v Londýně, ale někde tady za rohem … jen těch bítlsáků je prostě desetkrát víc …

Po překonání poslední dopravní tepny si ještě uděláme fotku u tanku číslo 051, který se v roce 1945 účastnil osvobození Ostravy. Tank byl při operaci poškozen třemi výstřely z pancéřových pěstí a v Ostravě už zůstal. Tank se od té doby dvakrát na území Ostravy stěhoval a dnes stojí paradoxně na místě domu, odkud na něho byly výstřely vypáleny.

Všimli jste si jak jsme se po překročení řeky Ostravice dostali najednou do zcela jiného světa? … z čilého ruchu průmyslového města jsme najednou na vesnici, kde moc nejezdí auta a je zde příjemný poklid. Stoupáme do kopce a letos nemáme první postupný tábor založen na parkovišti, ale ve vyprázdněné garáži. To je takové nařízení, že na Emu nesmí nikdo, kdo není dostatečně energeticky zásoben. Všechno se snědlo a vypilo, včetně horkého čaje … navzdory celkem teplému počasí.

Další cesta už vede lesním náletovým porostem a většina účastníků se diví kudy to jdeme, že na Emu vede cesta jinudy … ale tady vedou všechny cesty na Emu. Opět jsme to dokázali a dosáhli bez problémů (a bez kyslíku) vrcholu.

Jako vrcholovou prémii dostali všichni účastníci svítící vánoční stromeček do kapsy … to jsou takové instantní Vánoce … je ti smutno? … nemáš vánoční náladu? … sáhneš do kapsy, vytáhneš stromeček a už je pohoda … na společné fotce ho mají všichni v ruce, ale moc to není vidět … je to takové dilema … jak dlouho čekat na šero, aby už bylo světýlka vidět a přitom se nikdo cestou dolů nepřizabil … zvolili jsme bezpečnou variantu a se setměním už byli dole ve městě.

Cestou dolů se skupina rozděluje na mnoho samostatných frakcí, někdo to ještě bere přes náměstí a punč a někdo už spěchá do tepla na základnu, která je letos v Carusu u Carla. Tam už jsme v minulosti byli a tak to je prostředí domácky milé. Cestou přes náměstí ještě vyzvedneme Veroniku, která je jako každoročně na léčebném pobytu v Klimkovicích a samostatně dojela do centra Ostravy na setkání s WoLáky.

Opět nechám pro všechny vytisknout společnou fotografii, opatřenou vrcholovým razítkem Adventní punč 2018. Také letos se razítkuje na kde co a vymysleli jsme sušící taktiku a tak snad nebudou všichni zapatlaní od barvy na fotkách jako loni.

A už se vytahují kytary hraje se a povídá, konzumuje se pinsa, která je specialitou restaurace Caruso, to Carlo, její majitel obnovil prastarou italskou tradici a představil Ostravě předchůdkyni známé pizzy. Carlo je výborný hostitel a tak nechyběla ani vynikající grapa a další produkty skvělé italské kuchyně. Carlo, díky za vše, byla to paráda.

Kolem půlnoci to balíme a jdeme ještě na fotografický workshop do Husova sadu, který je letos osvětlen do podoby hvězdné oblohy. Tady už jsou ty zelené stromečky krásně viditelné, Helenka vytahuje barevné svítící balónky (modrý mi ještě stále svítí na skříni), výrazným objektem je také fontána s nasazenými světelnými čepicemi a celou akci zakončujeme selfíčkem s Věrou Špinarovou, jejíž socha rozdělila Ostraváky na dva nesmiřitelné tábory … stejně jako kterákoliv jiná socha … Věrce je to zcela jedno a ochotně se s námi fotí.

Bylo to letos mojí milí WoLáci stejně báječné jako pokaždé a já se znovu a znovu vracím k tomu báječnému pocitu, jak celé dva dny proběhly v pohodě bez problému nebo konfliktu a to mi v dnešní uspěchané době ve skupině padesáti lidí připadá jako malý zázrak. Děkuji vám všem.

Přehled účastníků a odkazy na fotky:

Nějaký čas ještě budou přibývat týdny účastníku přímo v projektu a tak to nezapomeňte sledovat.

Za redakci Week of Life
Zdeněk Kamrla

Příspěvek byl publikován v rubrice Novinky a jeho autorem je Zdeněk Kamrla. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u “Zpráva z Adventního punče 2018

  1. Po sestupu z Emy jsme se už nepotkali, protože trasa tentokrát vedla jiným směrem a já jsem vás čekal u auta na staré trase…takže jsme se už ani nerozloučili. Proto alespoň touto cestou přeji všem pěkné vánoce a hodně štěstí do roku 2019. Rád jsem vás všechny viděl…nebyl jsem tentokrát v kondici, tak jsem závěrečnou veselici v Carusu vynechal. Tak snad příště…těším se…Náčelník…:-)

  2. Nemělo to chybu, jako vždy a především díky Tobě, Zdeňku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *