Letošní „velký“ sraz se uskutečnil před dvěma měsíci ve dnech 14.-.16. června 2019 v Svatoníně Lhotě u Frymburku. V čase jeho příprav, které nebyly bez komplikací, jsme ještě všichni doufali, že se ho bude moci zúčastnit také Romek Hanzlík, který vlivem okolností místo srazu zajistil a na jeho přípravě se podílel. Osud rozhodl jinak. Romek dne 1. června 2019 v hodině mezi psem a vlkem opustil navždy tento pozemský svět a srazu se zúčastnil už jen v naších myšlenkách. Na jeho počest jsme všichni společně vystoupali na Martu, kopec nad Frymburkem odkud je nádherný výhled na Lipenské jezero a na kterém byl Romek pokaždé, když se v těchto místech objevil. Také tentokrát měl v plánu, že nás tam všechny vezme a všechno nám ukáže … a tento plán se mu ještě podařilo naplnit. Nepřehlédněte v závěru článku informace o aktuálních chystaných akcích a teď si pojďme na sraz vzpomenout postupně.

Scházet jsme se začali tradičně už den předem, k večeru v pátek 14.6.2019, to že se tento systém přípravných schůzi osvědčil a také to je moc kvalitní trénink, abychom byli následující den v dobré formě. Vlivem okolností přijížděli jednotliví účastníci postupně v pravidelných intervalech a tak bez jakéhokoliv plánování sám život zrežíroval několikahodinovou grotesku, ve které se venku před penzionem Svatonínka vytvořilo postupně se zvětšující kolečko příchozích, kteří se vzájemně vítali a radovali ze setkání. A vždy, když už to vypadalo, že jsme uvítání dostatečně a chystali jsme se jít dál a seznámit se s majiteli penzionu, tak přijel někdo další a groteska pokračovala dále. S každým příchozím do kolečka přibyla také nová láhev něčeho inspirativního a celé to s úžasem ve tvářích pozorovali majitele penzionu Marcela s Richardem, ve kterých s každým dalším příchozím rostly obavy, že tohle nemůže dobře dopadnout.

Ale dopadlo to nakonec výborně, protože my už dávno víme jakou pohodu a energii má ta neskutečná parta fotopošuků v sobě a jak ji dokáže exponenciálně násobit, když je spolu. Odnesla to snad jen stará vana, která stála plná dešťové vody před penzionem a WoLáci si vymysleli společnou fotku právě v ní. Logickým zaražením nožiček do země došlo k jejímu samovolnému vypuštění a doufáme, že to byla jediná škoda, kterou jsme v penzionu způsobili. Marcela s Richardem, když se konečně k večeru kolečko rozpustilo a my jsem dorazili k nim, se ukázali býti stejné krevní skupiny, jako celá tato WoLácká parta a okamžitě nastalo nádherné souznění.

Zbytek večer probíhá v celkové pohodě, u které se povídá, zpívá, hraje, popíjí a Helenka skvěle referuje o činnosti Slovenské Federacie Fotografov, které je Ľuba prezidentem a také o článku v Blesku o našem náčelníkovi Pepíkovi. Richard do toho připravoval na grilu vybrané dobroty. Mimochodem strava, připravovaná po celý víkend pod Richardovým vedením celou provozní partou, byla jedinečným kulinářským zážitkem a my všichni jsme jen udiveně kroutili hlavami, jak to že tohle nenápadné zařízení není v Michelinském průvodci a nemá přidělenou zaslouženou hvězdu.

Za všechny drobné i větší příklady naprosto vzorné hostitelské péče příhoda Pepíka: když se večer chystal spát, tak vyslovil obavu, že ráno přesně v 5:00 bude mít určitě žízeň … a obava nebyla planá, Pepík měl ráno přesně v 5:00 velkou žízeň … a když rozlepil oči, tak na stole v jeho pokoji stálo připravené pivo s otvírákem a sklenicí, které mu tam v noci Marcela přinesla. Co více dodat.

V sobotu ráno jsme absolvovali výtečnou snídani s mnoha domácími produkty a skvělým bylinkovým čajem a vyrazili do světa. Protože jsme páteční přípravnou schůzi nepodcenili, plán byl naprosto jasný … Marta … přívoz … Vítkův kámen … Svatonínka …

Rozdělili jsme se na dvě skupiny … pěší a automobilovou, které obě dvě absolvovaly stejnou trasu … součásti pěší skupiny byla Vízdalka s chytrými hodinkami s krokoměrem a po návratu hlásila délku trasy 35.000 kroků … za to se myslím stydět nemusíme … Lenka možná dodá přesnější data, podle fotek jsme vyrazili ze Svatonínky v 10:50 a vrátili jsme se v 19:00.

Na Martu, na Martu … no jasně, to musí absolvovat každý návštěvník Frymburku a tak vedeni Romkem jsme vystoupali křížovou cestu a pokochali se nádhernými výhledy na jezero. A jasně, že Vízdalka tam měla kešku a že jsme si také udělali skupinku … měli jsme sebou i Romka na fotce. Mimochodem součásti srazu byla fotografická (jsme přece fotopošuci) soutěž, vyhlášená Lenkou Pužmanovou, řečenou Myšlenkou na devět témat … výsledek je na jejím blogu …

Další metou je přívoz do Frýdavy a plavba lodí, která kromě lidí vozí také auta nebo bagry a byla moc příjemná … a někteří se tady potkali se ztracenými příbuznými :-). V cíli je krátký organizační sraz obou skupin a vyhlášení soutěže, která skupina bude na Vítkově kameni dříve … výsledek musíte uhodnout sami 🙂 …

No … pěší tým to málem vyhrál, protože jeho tempo určili Lenka s Pepou a vězte že to bylo tempo vražedné … fotky pod setinu sekundy jsou prostě rozmazané … cca 6-7 km … nahoru za hodinu a něco, dolů už to šlo samo …

Na Vítkově kameni došlo opět k setkání obou skupin a k občerstvení v překvapivě příjemném zařízení. Zbývá jen zdolat poslední metu a vystoupat na vrchol Vítkova hrádku … to je jen jiný název pro Vítkův kámen. Jsou odsud nádherné výhledy na Lipno, celou Šumavu a samozřejmě také na Alpy … měli jsme štěstí, dnes jsou viditelné jasně …

Dolů našel Pepa přímou cestu a tak jsme za chvíli zase ve Frýdavě u jezera … přívoz vyplouvá až za půl hodiny, no to je ideální chvilka k vykoupání … že jo … pak přívozem zpět do Frymburku, procházka městem a hurá na Svatonínku …

Tady mezitím přibyl Radek a už panuje obvyklá pohoda, kterou nenaruší ani skutečnost že začalo pršet … venku jede vodní dýmka … a uvnitř se debatuje o nesmrtelnosti chrousta a jiných podstatných tématech … vrcholem je Richardová svíčková … už jen ta samotná je na Michelinskou hvězdu …

Asi je v časoprostoru díra … nebo to řídí přímo Romek a královsky se u toho baví, jak všechno zařídil … prostě já osobně chodím poslední tři dny spát přesně ve tři a spím zhruba ty tři hodiny … a stalo se to i dnes … trojka je prostě můj osud …

A čas běží jako splašený a ráno prší a je pravá šumavská mlha a Myšlenka pořizuje společnou fotku pinholi … jedna nestačí, tak ještě druhá … no komu by se nechtělo stát nehnutě modelem cca 6 minut …

A nastal čas loučení, velmi stylové je s Pepíkem, je to přece jen významná chvíle, když odchází Náčelník … všechno je to takové nostalgické, ale jsme všichni plní radosti a energie … a víme, že se zase setkáme a že to zase rozsvítíme na plné pecky … poslední odjíždí na kole Marián, který je nestatečnější cestovatel … na sraz cestoval skoro týden a ujel na kole cca 500 km a teď se bude vracet zpátky …

Na závěr poděkování všem účastníkům za energii a dobrou náladu a Marcele a Richardovi za azyl a příkladnou péči … za tu také Věře, která o nás po celou doby také pečovala … a všem dalším známým a lidem, které jsme na tomto výjimečném srazu potkali. A Romkovi, který to celé seshora zrežíroval.

Galerie fotografií ze srazu je k dispozici zde a stopy v týdnech projektu Week of Life jsou v seznamu účastníků.

Co se aktuálně děje

Vydali jsme zprávu ze srazu pozdě, že jo … to je tím že se toho děje docela hodně a také vždy čekáme, až se objeví fotky a týdny. Mezitím člen redakce Zdeněk Kamrla oslavil své šedesátiny na Lysé Hoře a členů projektu tam bylo požehnaně, takže to lze také prohlásit za malý sraz. A co se plánuje v nejbližší době?

Čumáci

Letos se ostravští Čumáci konají v sobotu 24.8.2019, sraz je jako vždy v 9:00 před hlavní branou ostravské ZOO. Je to taková malá akce pro místní členy, ale kdo ví, kdo bude také náhodou v Ostravě. Dnes už lze Ćumáky také prohlásit za tradiční akci, bude se konat už v sedmém ročníku a proto opět vyhlašujeme soutěž o nejlepšího Čumáka (loňské fotky zde). Fotky posílejte v šířce cca 1280px na email zdenek.kamrla@weekoflife.com. Po ukončení a týdenním hlasování lajkováním na FB bude mít vítěz opět titulku v článku na blogu. Fotky musí být pořízeny v ostravské ZOO v sobotu 24.8.2019.

Eurotrialog

Mnozí již víte, že letošní ročník byl zrušen, protože duše festivalu Romek Hanzlík už tady není. Dokázal víceméně sám uspořádat 20 ročníků této výjimečné akce, která se v poslední době stala také pravidelným cílem skupiny WoLáků. A ti se nyní nechtěli s jeho ukončením smířit a tak se rozhodli, že jeho zrušení budou ignorovat a ve dnech 30.-31.8.2019 se v Mikulově sejdou. Program je prozatím rozmazaný a nejistý, jisté jsou podstanové nápoje, nepopulární hudba a vybraná společnost. Sraz je v pátek kolem 17:00 v nebo u mikulovského amfiteátru, v případě dotazů volejte na číslo Zdeňka Kamrly 602727052. Prostě pokecáme, zavzpomínáme, popijeme a poslechneme něco kvalitní hudby. V sobotu pak určitě ozdravný výstup na kopeček a návštěva fotografické kultury a něco co vždy mezi WoLáky vzniká samo na místě … prostě si to užijeme, aby měl Romek nahoře radost. Loňský záznam je zde.

Blatenský fotofestival

Letos se koná v termínu 14.-.15.9.2019 a v souvislosti s ním se tam asi pár WoLáků v sobotu setká. Podrobnosti zatím nejsou známy, Náčelník je v té době v kraji svých návratů, Zdeněk Kamrla ho určitě někdy ve dne 12.-.15.9.2019 navštíví a v plánu je také návštěva Marcely a Richarda na Svatonínce. Podrobnosti dodáme průběžně.

Aktualizace 7.9.2019: Zdeněk pojede za Pepíkem 11. nebo 12. 9. pevné body jsou následující:

• 12.9.2019 večer – rituální špekáček na Skalinách, pokec, nápoje pohoda – jste vítání.
• 13.9.2019 k odpoledne návštěva penzionu Svatonínka, Zdeněk s Pepíkem tam přespí, pokud má někdo další zajem se přidat kontaktujte Zdeňka na čísle 602727052.
• 14.9.2019 přesun s Lipna do Blatné na fotofestival a setkáni s účastníky Lenka Pužmanová a Milan Maxa a další …

Adventní punč

Ano, to je ještě za dlouho, ale už se občas ptáte na termín. Nestala se žádná změna a termín je stále pevný, tedy sobota druhého adventního víkendu. Letos to vychází na 7.12.2019 a v pátek k večeru se bude konat tradiční přípravná schůze. Podrobnosti zveřejníme časem, ale lze s úspěchem předpokládat sraz u morového sloupu na ostravském Masarykově náměstí, v pátek v 17:00 a v sobotu v cca 13:00. Loňský záznam je zde.

Za redakci Week of Life se na vás všechny těší
Zdeněk Kamrla