Poteryaev Sergey, Inženýr, Rusko
Není tomu dlouho, co projekt zažil boom v podobě týdnů života rusky mluvících členů WoL a díky tomu získal i mnoho kvalitních autorů, mezi kterými však vyčníval mladý Sergey Poteryaev. Již svým prvním týdnem dával tušit, že je obdařen velkým fotografickým talentem, což nám záhy ještě třikrát potvrdil. Nedalo nám jinak než ho vyzpovídat, dostat se mu maličko víc pod kůži, poznat trochu blíže nejenom jeho samotného, ale také místa, která ho na jeho fotografické cestě ovlivňují.
Projekt WoL se čím dál tím rychleji rozrůstá a stejným tempem nám přibývají i Mistři WoL. Když se tato rubrika spustila, měli budoucí mistři nafocený jeden, maximálně dva týdny. Poté, s postupem času, zaujímali redakci fotografové, kteří se spolu s projektem dostávali se svým fotografickým umem strmě vzhůru. Nyní padla volba na Vás. Máte nyní nafocené čtyři týdny, ale už od toho prvního bylo jasné, že se na WoL zrodil nový Mistr. Pocházíte z Ruska, z města Jekatěrinburg, které v projektu zažívá obrovský boom. Můžete nám o sobě a místu svého bydliště sdělit něco více?
Jmenuji se Sergey Poteryaev a je mi 22 let. Fotografii se věnuji 2 roky a mým nejoblíbenějším žánrem je dokument, který se snažím dělat živějším a zajímavějším. Rusko je obrovská země, ve které je tolik pozoruhodných věcí, že ani 4 týdny života nestačí na to, abyste pronikli do všech jejích tajů. Předpokládám, že lidé, kteří navštěvují Week of Life, by rádi poznali zdejší život a já doufám, že se mi podaří ukojit jejich zvědavost.
Pro většinu světa jsou nejznámějšími městy vaší krásné a rozsáhlé země Moskva a Petrohrad. Na mapě leží vaše město ještě o pomyslný kus více na východ. Čím je Jekatěrinburg a jeho okolí typické a co by turisty asi nejvíce zaujalo?
Ve skutečnosti jsem si stejnou otázku kladl nedávno – co odlišuje Jekatěrinburg od ostatních měst na světě? Naneštěstí na ni ještě nedokážu odpovědět, ale chci věřit tomu, že nevidím výjimečný rys svého města pouze proto, že jsem si již na jeho ulice a obyvatele zvykl. Jekatěrinburg by se dal nazvat obchodním městem. Pro turisty není problém najít jakoukoliv ulici či místo, kam se potřebují dostat.
Jednu věc ale mohu říct s jistotou. Když se nějaký turista rozhodne prohlédnout si celé město, všude se setká s tradiční ruskou pohostinností.
Ve vašem týdnu jste zachytil venkov i město. Jsou to velmi rozdílné světy, nejen co se týká fotografie. Co je Vašemu srdci bližší – život na vesnici či ve městě?
Život na venkově je mi duševně bližší. Každé léto trávím na vesnici u své babičky, a mohu i tvrdit, že jsem tam strávil své dětství. Co se týče města, je přeplněné a bohaté na události, což je dobré pro fotografování, ale vnitřní rovnováhy můžete dosáhnout pouze na venkově. Fotograf více než kdo jiný se nechává ovlivňovat prostředím a já doufám, že je to z mých fotografií venkova patrné.
První týden jste nám ukázal svůj život barevný. V druhém týdnu jste nám nabídnul zase černobílý pohled. Byla to pro Vás zkouška, nebo je to cílené? Je Vám milejší fotografie, kterou doplňuje mnohdy výrazný barevný prvek, či odstíny šedi, kde se snáze soustředíte na děj, který se ve snímku odehrává?
Řekl bych, že se snažím o zachování celistvosti obrázku. Od začátku jsem si říkal, že pouhý život takový, jaký je, neodpovídá mým představám, a proto jsem si určil nějaké cíle, které by mohly spojit týden do jednoduchého řetězce. Černobílá verze byla jedním z pokusů. Při pohledu na mé týdny by leckdo mohl nabýt dojmu, že mám radši barevné fotografie, ale opak je pravdou. Černobílá fotografie mi je bližší díky tomu, jak je výrazná a jednoduchá na vyjádření. S jejím použitím je jednodušší ukázat hlavní podstatu zobrazeného děje.
Již jste nám sdělil proč navštívit Jekatěrinburg. Nyní by nás zajímalo, jakou zemi a vlastně i kulturu dané země, byste nejraději zachytil na Vašich fotografiích?
Není to dlouho, co jsem se vrátil z Istanbulu, z místa, které jsem si strašně moc přál vidět. Doufám, že se členům Week of Life budou fotografie, které jsem tam pořídil, líbit. Rád bych umožnil bližší poznání bohatství turecké kultury, jelikož si myslím, že tato země, stejně jako Rusko, nebyla ještě dostatečně zachycena. Příští destinací, kterou bych velice rád navštívil, je Oděsa (na Ukrajině). Plánuju podívat se tam v zimě a zachytit toto letovisko bez turistů.
Jste mladý člověk, který vnímá svět jinak než jako např. ti o generaci starší. Rusko jako takové se za posledních dvacet let velmi změnilo. Je to viditelné i z mnoha týdnů Vašich kolegů. Ve vaší zemi je možné volně podnikat a jistě se na trhu objevuje mnoho fotografů. Řekněte nám, jaké možnosti má začínající fotograf – možnost studia fotografie, zavedení živnosti či jen otevřený svět digitální fotografie pro široké masy běžných uživatelů?
V Rusku bohužel nemáme možnost se ve fotografii více vzdělávat. Jsou zde 2 – 3 místa, kam mladý člověk, který se o fotografii vážně zajímá, může jít studovat. Ruský fotograf nedělá pokroky díky vzdělávání, ale právě díky jeho absenci. Nejvíce znalostí získáte komunikací a výměnou zkušeností s fotografy, kteří jsou vám blízcí.
Trh s fotografickými službami je však velký: reklamní odvětví, svatební fotografie, módní průmysl. Dokumentární fotografie není tím nejlepším způsobem, jak si vydělat na živobytí. Stále je tu ale mnoho lidí, kteří se o život v Rusku zajímají a chtějí ho vidět na dobrých fotografiích. Takže přes to všechno se každý rok setkáváme s velice zajímavými dokumentárními fotografy.
To, že se dokumentární fotografií lze uživit jen těžko, je problém asi po celém světě. Přesto se jí lidé věnují a snaží se zachytit život svým pohledem. Máte nějaké fotografické vzory v dokumentu, ať už světové či z Vašeho okolí?
Asi by bylo v tomto případě vhodnější mluvit o fotografii jako takové, jelikož o životě fotografů, které mám rád, toho moc nevím. S postupem času se mé preference v oblasti fotografie měnily. Jako první mne zaujal Henri Cartier-Bresson a asi ani nemusím vysvětlovat, proč zrovna on. V té samé době jsem miloval práci Lee Friendlandera, který uměl dát chaosu jistý řád. Také bych rád upozornil na ruského fotografa Vladimira Vyatkina, jehož díla rozhodně stojí za povšimnutí.
Později mne čím dál tím víc přitahovaly fotografie Martina Parra a Jacoba Aue Sobola. Líbí se mi jejich autentický pohled na svět a schopnost nápaditě zobrazit zdánlivě bezvýznamné prvky. Svůj osobní vývoj vidím v kombinaci jednoduchého vyjadřování Henriho Cartier-Bressona a vizuálního umění současných fotografů.
Před několika dny se v Rusku, respektive přímo v Jekatěrinburgu, otevřela redakce ruské WoL. Jste obrovskou zemí s velkými rozdíly v mnoha směrech. Jak jste se o projektu dozvěděl a co Vás při seznamování se s ním zaujalo nejvíce?
O projektu jsem se dozvěděl od Sergeie Rogozhkina a Olega Tyagni-Ryadna. Navrhli mi, abych se zúčastnil a tak jsem se rozhodl nafotit jeden týden a po něm také další, což nakonec vyústilo v celý měsíc mého života. Rád bych poznával rozdílné země očima jejich fotografů. Když cestujete, tak jste vždy pouze turista, WoL však nabízí pohled zevnitř. A o tom přesně dokumentování je.
Za několik let zde budete mít střípek života, který bude součástí obrovské mozaiky tisíců lidí z celé planety. Přemýšlíte občas nad tím, jaké reakce budou mít lidé za několik let nad Vašimi fotografiemi v tomto projektu?
Podle mě se fotograf snaží zachytit život takovým způsobem, aby lidé, kteří se na jeho fotografie budou v budoucnosti dívat, pochopili, jak se v té době žilo, jací lidé byli a jak trávili svůj volný čas. Fotograf tak prostřednictvím své práce zanechává svědectví pro budoucí generace o době, ve které žil. A WoL umožňuje to samé.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |