Hoang Thao, mladá dívka žijící v Hanoi, hlavním městě Vietnamu, nám poskytla první rozhovor z této části světa, ve kterém se otevřeně vyznala z pocitů, které v sobě nosí mladší generace dnešních Vietnamců. Otevřeně odpověděla i na otázky týkající se současných problémů své země. Země, ve které jsou lidé spjati tradicemi a kde stojí rodina na absolutně prvním místě. Pojďte si přečíst rozhovor s dívkou, která zastupuje mladou vietnamskou generaci.
Jak jste se o projektu Week of Life dozvěděla a co vás přimělo přispět vlastním týdnem života?
Často navštěvuji stránky ilustrátora Vlada Gerasimova na www.vladstudio.com, kde psal, že si Week of Life užíval, a tak jsem se podívala na hlavní stránku projektu, prohlédla si hromadu úžasných fotografií a také chtěla přispět fotografiemi svého vlastního života a oblasti, ve které žiji. A tak jsem to udělala.
Jak byste popsala život ve Vietnamu? Čeho si na své zemi nejvíce vážíte a naopak najdete něco, co byste ráda změnila?
Život ve Vietnamu je v každém městě jiný. V mém rodném městě, které je zároveň hlavním městem, je životní styl mnohem rušnější než v těch menších, ale ne tak rychlý, jako v Ho chi minh, což je naše největší město. Samozřejmě, že všude musí lidé těžce pracovat, aby si vydělali na živobytí, ale u nás vysoce zvažujeme i nemateriální hodnotu a užíváme si každé chvíle, kterou můžeme strávit s ostatními.
Výhoda mé země: Lidé: poměrně mírumilovní, přátelští, úzce spjatí s komunitou, dobrosrdeční a štědří. Je tu pěkná krajina. Jídlo: vždy levné a čerstvé. Jsme také známí díky hedvábí a kávě.
Nevýhoda: příliš protokolování, pokud se vyskytne problém spjatý s dokumenty. Doprava ve dvou největších městech je špatná. Lidé jsou chudí. Zákazník občas nemá jak se bránit. Potřebujeme zaujmout aktivnější postoj. Je také zapotřebí zlepšit vzdělání a knihy.
Z vašich fotografií je patrné, že se jako rodina často scházíte a ctíte tradice. Myslíte si, že se ve Vietnamu dodržují zvyky více než třeba v evropských zemích? A jak se k dodržování tradic staví mladí lidé?
Myslím si, že jak u nás, tak i v Evropě existují určité významné dny. Možná nejsou stejné: vy máte například Vánoce, my zase Lunární nový rok. Nicméně musím připustit, že si velice vážíme rodinných hodnot. Nikdo většinou neodchází z domova dříve než po svatbě, jednotliví členové rodiny jsou si velice blízcí. Rodiče se tolik nemíchají do života svých dětí, které je ale i tak velice poslouchají. Neznamená to, že by mladí neměli svůj vlastní názor, ale své rodiče respektují a vždy se jim snaží vyhovět.
To, co píšete, je velice zajímavé. V Evropě a myslím, že i v Americe, je tomu naopak. Možná proto přibývají svobodní jedinci, co žijí sami, všichni se chtějí totiž brzy osamostatnit. Jak je to s vámi, žijete sama, s rodiči, máte sourozence a kolik je vám let, pokud se mohu zeptat?
Je mi 23 let, nejsem vdaná, takže ještě bydlím u rodičů. Mám mladší sestru, které je 8 (mlaďounká, že?). Mám svoji práci a kdybych chtěla, tak se můžu přestěhovat, ale vždy je to otázka financí, je výhodnější, když nemusíte platit nájem a máte každý večer po práci připravené jídlo (od mamky). Prostě s nimi ráda bydlím 🙂 Lidé jsou zde s rodinou více spjati. Když má například žena dva syny, jeden z nich s nimi musí bydlet, aby se o ně mohl starat a to i v případě, že je ženatý. Většinou je to ten druhorozený 🙂 Příští rok pojedu do Anglie kvůli svému magisterskému studiu (obor umělecký management), takže pochopitelně během té doby se svojí rodinou nebudu.
Psala jste, že jste se o projektu dozvěděla prostřednictvím webu Vlad studio. To znamená, že máte ráda výtvarné umění, design, grafiku. Je to tak?
Zajímám se o zajímavé věci, především o umění, pracovala jsem pro uměleckou nadaci, projekty a webovou stránku, takže mým koníčkem je sledování uměleckých událostí, vědět, co se zrovna děje…:)
Co musí člověk dělat a nebo čím by měl být, aby se měl ve Vietnamu dobře a nebyl chudý?
Abych byla upřímná, část obyvatelstva hodně studuje, každý den dře, aby měla vyšší plat a lepší životní standard, ti ostatní rádi vydělávají velké peníze v krátkém časovém období tak směšným způsobem, že si to ani nedovedete představit. Nejsou to zločinci, ale rádi dělají takové věci, jako „sázení a hazard“, které jsou však velmi nelegální a v angličtině pro ně neexistují ta správná slova, takže se omlouvám, že to nemohu blíže vysvětlit.
Jak je to ve Vietnamu se svobodou slova? Je jednoduché dostat se k zahraničním informacím například prostřednictvím internetu nebo existuje blokace stránek, které nejsou „vyhovující“?
Svobodu máme, ale nikdy se nezmiňujeme o citlivém problému jako je politika. Na mnoho zahraničních stránek jako Talawas či dokonce Facebook 🙂 přístup nemáme, lidé si však vždy najdou způsob, jak se připojit. Vláda žádná striktní pravidla týkající se tohoto problému nevydala.
Nejrozšířenějším náboženstvím je ve vaší zemi buddhismus. Co přesně to obnáší pro moderního člověka? Cítíte rozdíl mezi postojem mladé a starší generace k tomuto náboženskému směru?
Ve Vietnamu je zvykem chodit do pagod, především během úplňku a Lunárního nového roku. Mnoho pagod je buddhistických, což však neznamená, že ten, kdo do nich chodí, je buddhista. Je to prostě něco, co děláme rádi. Buddhisté se většinou soustřeďují v určité oblasti a jedná se především o starší lidi, kteří mají více volného času. Já sama nemám ráda a nezajímám se o náboženství, na druhou stranu však miluji chození do pagod a věřím, že se bude dít to dobré. Thajsko je v porovnání s Vietnamem více buddhisticky založené. Jak mladí tak i staří lidé mají vždy úctu k náboženství a mnichům, ať už jsou či nejsou buddhisté. Vietnamci považují mnichy a buddhismus jako takový za něco velice čistého a uvěřitelného a navíc během války mniši pomáhali rodinám ukrývat se v pagodách a žít tam, ochraňovali je, učili je jak správně psát a mluvit.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |