Na počátku května 2022 se po dvou letech odkladů uskutečnil velký sraz členů projektu Week of Life. Byl koncipován na máchovské téma na počet WoLáka Romka Hanzlíka, který už tři roky vytváří své týdny života na druhém břehu. Sešli jsme se v celkovém počtu 17 lidí, z toho 14 WoLáků a v projektu postupně přibylo 10 týdnů z tohoto srazu. Klaplo všechno včetně počasí a dobré pohody, která je pro setkání lidí kolem projektu Week of Life vždy velmi typická. Největší dík patří Janě Loudátové, která vše na místě domluvila a připravila, věnovala nám spoustu dárků včetně úžasné plavby po jezeře a po celou dobu nám byla skvělou hostitelkou a průvodkyni. To už ale předbíháme a tak si teď pojďme zavzpomínat postupně.

Peripetie vzniku tohoto srazu jsou docela složité, původně se měl sraz na máchovské téma uskutečnit už v roce 2019 pod taktovkou výborného máchologa Romka Hanzlíka. Ten byl ale aktuálně pracovně velmi vytížen a zařídil plán B u svého kamaráda Richarda ve Svatoníně Lhotě na Lipně, s tím že máchovský sraz bude v roce 2020. Do toho vstoupil nemilosrdně osud a Romek po krátké a těžké nemoci 1.6.2019 zemřel. Slíbili jsme mu, že jeho sraz uskutečníme další rok a v únoru 2020 jsme ve složení Jana Loudatová, Josef Písek a Zdeněk Kamrla podnikli výpravu k Máchovu jezeru a naplánovali program srazu. Vzápětí zamíchal kartami opět osud ve formě celosvětové pandemie nemoci Covid-19 a tak jsme si na toto setkání museli počkat ještě celé dva roky.

Sraz začal v pátek 6. května 2022 v podvečer v Jestřebí na Skalním hradě, odkud je úžasný výhled do celého Máchova kraje a kde jsme zahájili čtení z Romkova vydaní Máje, které je doprovozeno mnoha jeho fotografiemi z těchto míst. Snad to tam nahoře Romek v tom podvečerním tichu všechno slyšel a viděl.

Potkali jsme se zde osobně poprvé s učitelem Markem Velechovským a opět jsme zažili to kouzlo z prvního setkání s někým, koho už vlastně velmi dobře znáte a nic moc vás nepřekvapí. Marek měl sebou dron, kterém skvěle doplnil fotografickou dokumentaci srazu z výšky a také foťák na výrobu planetek a tvořil a tvořil, přesně tak jako ho z jeho týdnů známe.

Tvoření a kreativita je ostatně velmi výrazným znakem společenství WoL a tak hned po sestupu dolů jsem u místní restaurace objevili krásnou telefonní budku a ihned se u ní začaly tvořit fronty, jaké Jestřebí nepamatuje …

Pak už se přesouváme do Černé díry v Provodíně, kde máme společné ubytování a dlouho do noci se povídá, vzpomíná a raduje na terase místní restaurace.

Penzion a restaurace BACK HOLE pohltí i vás … to je ústřední heslo skvělého zařízení v Provodíně, jehož personál se o nás celé tři dny perfektně postaral a splnil každé naše přání. Černá díra nás prostě pohltila dokonale a nikomu se v neděli odsud nechtělo. Nicméně nyní je teprve sobotní ráno a my máme připravenou skvělou snídani.

Po snídani vyrážím do nedalekého Jablonného v Podještědí pro WoLáka Lukáše, kterého všichni velmi dobře známe z jeho skvělých duchovních a kreativních týdnů, plných inspirace, ale kterého osobně většina z nás uvidí poprvé. Lukáš přebývá v areálu dominikánského kláštera, jeho součásti je národní kulturní památka Bazilika svatého Vavřince a svaté Zdislavy. Tento úžasný barokní kostel je v současné době v rekonstrukci, ovšem Lukáš má od něho klíč (opravdu velký klíč) a umožnil mi prohlídku interiéru baziliky, kterému aktuálně vévodí neskutečné lešení. Děkuji za velmi nevšední zážitek.

Pak se přesouváme na společné místo srazu do Doks, kde poznáváme dalšího známého WoLáka, který má také srazovou premiéru … Vasila Chymčáka. Po přivítání se vydáváme na procházku po Máchových místech. Prvním zastavením je pomník Karla Hynka Máchy na Tyršově náměstí, který je celý vytesán z jednoho kmene dubu, který zde musel být v roce 2012 pokácen.

Vše doprovází čtení z Romkova Máje … kdo má zrovna chuť tak si kousek vybere a odrecituje. Nejlepší je Pepík Písek, který knihu nepotřebuje a odrecituje svůj part v pohodě z paměti … vždyť to je náš Náčelník.

Další zastavení s recitaci Máje je u Památníku Karla Hynka Máchy, který je zároveň muzeem v nádherné původní dřevěnici bývalého špitálu.

Pokračujeme na Náměstí Republiky k Mariánskému sousoší z roku 1723, kolem kterého se krásně sedí a odpočívá a také zde pokračuje čtení z Máje, třeba takový Marek je přímo recitační talent.

Přesunujeme se zase dolů z kopce k renesančnímu Zámku Doksy z konce 16. století na Valdštejnské ulici, kolem něhož je unikátní anglický park a ten využíváme k blbnutí a k focení.

Poslední zastávkou na procházce je kamenný pomník KHM z roku 1960, akademického sochaře Vladimíra Janouška, v parku před základní školou. A opět se čte, fotí a blbne.

Hlavní atrakcí dnešního dne je plavba po Máchově jezeře a tak se všichni přesouváme k přístavišti. Čekání na vyplutí si všichni krátí po svém, je zde mnoho příležitosti pro zábavu a fotografování. Například pro rychlou koupel v jezeře.

Nebo také využijeme skutečnost, že část členů výpravy má stejné fotografické ponožky. Všimněte si prosím symetrie obutí u ženské a mužské části a vězte, že to opravdu nebylo nijak domluveno ani připraveno … nějaký společný duch nebo co :-).

Lukáš ještě napraví mi a Markovi krční páteř a už je tady jen pro nás připravená osobní loď Hynek z roku 1930. S překvapením zjišťujeme, že nikdo nic nemusíme platit, tuhle soukromou plavbu nám Jana objednala a zaplatila sama. Patří ji za to velký dík od nás všech a to ještě ani netušíme, jaký to bude skvělý zážitek.

Následující hodinu se svěřujeme do péče sympatické posádky, která nás postupně dopraví do všech možných koutů jezera, založeného v roce 1366 Karlem IV. Plujeme kolem Myšího a Kachního ostrůvku, kocháme se výhledy na Bezděz, vrch Borný, Staré Splavy, Jarmilinu skálu, četné pláže, kempy a další fotogenická zákoutí u břehů, které jsou viditelné pouze z jezera. A fotíme a fotíme … jak také jinak.

Den pomalu končí a tak odvezu Lukáše zpět do Jablonného a vracím se zpět do Černé díry. Ľuba už má připravenou tradiční Hruškovici, samozřejmě je kosher. Instalujeme výstavu Romkových fotek a zapalujeme oheň.

Pepík vytahuje fňuknu a zahajuje hudební produkci. Postupně se přidává Lenka s kytarou, skvěle nám také zahraje Miládka a Vasil a je zase taková pohoda, že se to do slov prostě nevejde. Díky vám všichni skvělí WoLáci, za to že jste …

Ráno po snídani si ještě uděláme společnou fotku odpadkovým košem na kterou přibereme také majitele Černé díry Standu Šulce, staral se tady o nás naprosto vzorně a splnil každé naše přání. Děkujeme. Marek při focení objevil v zemi hnízdo cvrčků a předvádí nám jejích odlov. Pak už nastává loučení postupně se rozjíždíme do svých domovů.

Všichni už mají program individuální, naše skupina se ještě stavuje na Bezděz, který k Máchovi také neodmyslitelně patří. Nahoru vede krásná lesní cesta lemovaná křížovou cestou, která je perfektní fotografickou příležitosti Tak co, kdo ještě nemá svou fotografii v lesní kapličce.

Výstup na Bezděz je docela náročný, ale výhledy do kraje za to určitě stojí a ta radost, že jsme to dali.

Cestou dolů se ještě stavíme na oběd ve stylové hospůdce S láskou Karel, který nenalévá mladistvým. Je tady skvělý výběr dobrot. Dole u parkoviště pak nastává druhé a poslední loučení a sraz je u konce.

Dva roky jsme čekali na příležitost k uspořádání srazu a ačkoliv byla účast nižší než v minulých letech, byl to sraz velmi vydařený. Važme si každé příležitosti k setkání a vzájemnému sdílení svých pocitů, radostí a starostí. Události z poslední doby nám ukazují, jak je všechno, co jsme považovali za jisté, křehké a vzácné. Těším se proto na každé další setkání s vámi všemi na každém místě naši krásné země i virtuálně v projektu Week of Lile.

Zde je seznam účastníků s odkazy na srazové týdny a zde je album fotek pořízených všemi účastníky.

Za redakci Week of Life
Zdeněk Kamrla