Většina nových členů projektu Week of Life řeší problém, že jejich život není dostatečně zajímavý, tak aby stálo zato publikovat devět fotek denně. A také se často řeší co fotit a jak stále hledat nové pohledy a témata. Pravděpodobně jsme tím prošli úplně všichni, včetně těch nejaktivnějších členů, jak je například Šárka Lisníková, která bez pauzy excelentně fotí více než šest let a má na na kontě aktuálně 337 týdnů nebo Romek Hanzlík, který právě nyní jako druhý člověk na světě pokořil hranici 300 týdnů. Možná namítnete, že Romek je velmi aktivní člověk a stále někam cestuje a to se mu pak fotí. Romek to všechno vnímá a sám nám nabídl text, ve kterém se nad svou třístovkou zamýšlí. Pohodlně se usaďte a přečtěte si v klidu jak vidí svou účast v projektu Week of Life jeden z jeho nejaktivnějších členů.
Za redakci Week of Life
Zdeněk Kamrla
Zamyšlení nad 300 týdny W.O.L.
Informaci o existenci Week of Life jsem kdysi dávno objevil v časopise Foto-Video. Chtěl jsem se asi světu pochlubit, kam jsem se dostal v roce 2009 s muzikou, fotek bylo habaděj, tak nebyl problém sestavit 3 týdny z exotických cest. Opravdový začátek přišel až na jaře 2010. Rozhodl jsem se zkusit fotit regulérní týden, kdy se nic neděje, nikde necestuji, prostě chodím do kanceláře, nebo-li, jak já říkám, do badatelny. Netušil jsem, jak je to těžké dát každý den devět smysluplných fotek. Když fotím Davida Kollera a další bubeníky na cestách, to se to fotí. Ale týden, kdy se nic takového neděje? Co mám vlastně fotit? Jak jedu do práce? Jak bádám v badatelně? Jak bojuji s Excelem, Wordem, Outlookem?
Celý příspěvek →