«Черно-белая фотография мне ближе» – признается Сергей Потеряев.

Не так давно проект пережил бум в форме новых недель Русскоговорящих участников WoL. Мы смогли увидеть удивительные сеты, приобретя также нескольких замечательных авторов, одним из которых, ясно выделяющимся, является молодой фотограф Сергей Потеряев. Первая неделя показала талант автора, что нашло подтверждение и в дальнейших сетах. Нам не оставалось ничего, как взять интервью у этого одаренного фотографа, рассекретить его талант и узнать о нем больше не только как о личности, но и том, какие места имели воздействие на его путь в фотографии.    

«Черно-белая фотография мне ближе» – признается Сергей Потеряев.
Сергей Потеряев, Инженер, Россия

Не так давно проект пережил бум в форме новых недель Русскоговорящих участников WoL. Мы смогли увидеть удивительные сеты, приобретя также нескольких замечательных авторов, одним из которых, ясно выделяющимся, является молодой фотограф Сергей Потеряев. Первая неделя показала талант автора, что нашло подтверждение и в дальнейших сетах. Нам не оставалось ничего, как взять интервью у этого одаренного фотографа, рассекретить его талант и узнать о нем больше не только как о личности, но и том, какие места имели воздействие на его путь в фотографии.

1) Проект WoL продолжает расти быстрыми темпами. Так же как и число мастеров WoL. Когда этот раздел был запущен, будущие мастера имели один или два фото сета. Потом, с расширением проекта, редакция обратила свое внимание к фотографам, которые выросли вместе с проектом и продвинулись в своих фотографических способностях. Теперь вектор внимания направлен на вас, вы выбраны в мастера. Ваши первые две недели покорили весь состав редакторского офиса. Мы знаем, что вы из России из города Екатеринбурга, где грядет масштабный бум проекта. Рассказать нам что-нибудь о себе и о месте, где вы живете?

Меня зовут Сергей Потеряев и мне 22 года. Занимаюсь фотографией около 2 лет. Больше интересует документальная фотография, стараюсь её делать живой и интересной. Россия огромная страна, тут столько всего интересного, что даже за 3 жизни нельзя всего узнать и посмотреть в ней.

Я понимаю, что людям, следящим за WOL, интересно смотреть, что происходит в моей стране. Надеюсь и впредь удовлетворять ваше любопытство.

2) Весь знает Россию, как красивую и большую страну, с известными городами Москва и Санкт-Петербург. Ваш город несколько к востоку от них. Что делает Екатеринбург особенным и что стоит ожидать от города туристу?

На самом деле, в последнее время я сам думаю над этим вопросом: что выделяет Екатеринбург от других городов мира? К сожалению, я не могу пока найти ответа на свой вопрос. Но хочу надеяться, что не вижу особенность своего города только потому, что привык к его улицам и людям.

Екатеринбург можно назвать бизнес-городом. Туристу не составит труда найти нужную улицу или достопримечательность.

Но одно могу сказать точно, если турист захочет посмотреть город, то его тут будут ждать и встречать с русской гостеприимностью.

3) Вы показали в своих фото не только жизнь города, но и деревни. Эти два понятия весьма отличаются друг от друга, не только в фотографии. Что ближе твоему сердцу – жизнь в деревне или в городе?

Сельская жизнь, местность мне ближе по духу. Каждое лето я ездил в эту деревню к бабушке, можно сказать, что там прошло мое детство. Город более насыщен людьми и событиями, что для фотографа конечно положительно, но умиротворение все-таки я испытываю в деревне.

Фотограф как никто подвержен влиянию местности, надеюсь, это видно на моих сельских фотографиях.

4) Первая неделя предстает перед нами в цветном формате. Второй сет – черно-белый. Было ли это сделано намеренно или как проба? Вы предпочитаете выразительную цветную фотографию или склоняетесь к оттенкам серого с акцентом на действии в изображении?

Скажу так, я за цельность общей картины. Сразу решил, что снимать просто жизнь мне не хочется по этому, я решил ставить перед собой некие условия, которые объединяли бы неделю в единую цепочку. Черно-белая неделя и была одним из испытаний.

Если судить по моим работам на WоL, то мне больше нравится цветное фото. Могу сказать, что это совсем не так. Черно-белая фотография мне ближе, именно своей выразительностью и лаконичностью. В ней проще показать суть происходящего.

5) Вы поделилась с нами своими соображениями, почему люди должны посетить Екатеринбург. Сейчас нам бы хотелось узнать, в каких странах вы бы хотели побывать и запечатлеть?

Недавно вернулся из Стамбула, именно туда и хотел поехать. Надеюсь, зрителям WоL понравится то, что я снял там. Хотелось бы и дальше знакомиться с богатой культурой Турции, мне кажется, это страна, как впрочем, и Россия, еще не снята в полной мере.

Следующим пунктом, куда бы мне хотелось попасть – Одесса (Украина). Причем зимой хочу там побывать. И поснимать курортный город без туристов.

6) Вы молоды и воспринимаете мир по-другому, по сравнению со старшим поколением. Россия сильно изменилась за последние 20 лет. Это ясно видно из многочисленных сетов ваших земляков. Люди свободно становятся предпринимателями, и я уверен, что на рынке много фотографов-фрилансеров. Расскажите нам о вариантах и возможностях, которыми обладает начинающий фотограф в России – образование в области фотографии, организация фото бизнеса или просто открытый мир цифровой фотографии для масс?

К великому сожалению, в России нет высшего фотографического образования. Есть всего 2-3 места, куда молодой человек, серьезно занимающийся фотографией, может пойти учиться. Фотограф России растет не благодаря образованию, а вопреки его отсутствию.

В основном обучение происходит благодаря общению и обменом опытом среди таких же фотографов как ты.

Рынок фото услуг в России огромен: реклама, свадебная фотография, fashion съемка. Документальной фотографией практически не заработать в моей стране. Хотя очень много людей интересуется, как живется в России. И им хочется видеть хорошие снимки из России.

Но думаю не все так плохо, раз из года в год появляются интересные авторы.

7) Редко когда документальная фотография является средством заработка денег, и так везде в мире, где бы вы ни жили. Тем не менее, люди любят эту форму и стараются запечатлеть жизнь через свою призму видения мира. Есть ли в документальном направлении какой-либо фотограф, русский или зарубежный, которого вы бы могли назвать кумиром?

Тут уместнее говорить о фотографиях, т.к. о жизни фотографов, которые мне нравятся, я знаю не так много. С течением времени мои предпочтения в фотографии менялись. Первым, кто произвел на меня впечатление, является, конечно же, Henri Cartier-Bresson, тут думаю, нет смысла объяснять, почему именно он. В то же время мне очень нравилось смотреть на фотографии Lee Friedlander, с его упорядочным хаосом. Советую найти в интернете одного из лучших русских фотографов Владимира Вяткина, он стоит того чтоб потратить свое время на его фотографии.

В последнее меня всё больше и больше увлекают фотографы типа Martin Parr и Jacob Aue Sobol. С их особенным от всех мировоззрением, способностью передать незначительные элементы так вдохновенно.

Свое развитие мне видится в том, чтоб сочетать лаконичность Henri Cartier-Bresson и визуальную культуру современных фотографов.

8) Несколько дней назад, редакторский офис Week of Life расширился в России, в частности, в Екатеринбурге. Россия огромная страна, полная контрастов во многих отношениях. Как Вы узнали о проекте, и что больше всего привлекло вас в процессе знакомства с ним?

Узнал о проекте как раз от Сергея Рогожкина и Олега Тягни-Рядно. Пригласили поучаствовать, и я решил снять одну неделю, а за ней еще одну. Так и получился целый месяц из моей жизни.

Понравилось, что есть возможность посмотреть страны фотографов, их глазами. Когда мы куда-либо едем, мы все равно туристы. WоL позволяет посмотреть другие страны изнутри. Что и есть документальная фотография!

9) Через несколько лет, у вас будет большое количество документальных фото, выражающих различные аспекты вашей жизни, что будет представлять собою часть огромной мозаики, созданной тысячами людей со всего мира. Задумывались ли вы когда-либо о том, что будущие поколения будут думать о ваших фотографиях в рамках этого проекта?

На мой взгляд, фотограф и должен стремиться показать жизнь так, чтобы в будущем, глядя на его фотографии, люди поняли, как жили в прошлом, что любили и как отдыхали. То есть фотограф, делая свои кадры, посылает некое письмо в будущее, пытаясь сказать своим потомкам, какое было его время. WоL как раз и предоставляет такую возможность послать письмо.

Неделя Сергей Потеряев

Cirkus

Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika

Akrobatická čísla, při kterých se člověku tají dech, exotická zvířata, která provádí kousky, nad kterými zůstává rozum stát a všudypřítomný klaun, který vyvádí jednu lumpárnu za druhou a získává si tak přízeň celého publika. To vše a ještě mnohem víc můžeme zažít při návštěvě cirkusu, magickém místě, které láká nejednu dětskou dušičku. Ať už patříte mezi ty, co obdivují či naopak zatracují umění těchto kočovných společností, jedno se členům cirkusových rodin upřít nedá – jejich životy provází stěhování se z místa na místo, každodenní dřina a poslušnost, která se týká nejenom jich, ale také jejich zvířecích mazlíčků, přičemž jedinou odměnou je jim potlesk a šťastný výraz ve tváři obecenstva, které je leckdy krutým soudcem. Jak to v takovém cirkuse chodí, se rozhodl zjistit Zdeněk Dvořák, který se se svým fotoaparátem vydal k jedněm z nejlepších – setkal se samotným principálem cirkusu Jo-Joo a připravil pro nás úžasnou reportáž o životě těchto kočovníků. (WoL)

V době starověkého Říma byly mezi největší události řazeny souboje gladiátorů. Ti bojovali v aréně Colosea na život a na smrt pro pobavení lidu. Aby byla zábava ještě větší, byly v aréně kromě bojovníků také lvi či tygři. Když se přesuneme o mnoho staletí dále, najdeme gladiátora v aréně úplně jiné. V aréně cirkusového šapitó. Tento gladiátor však není otrokem, nebojuje o svůj holý život, ale je principálem cirkusu Jo-Joo. Baví lidi stejně jako před staletími, ale tentokrát již ne svým bojovým uměním, nýbrž uměním přátelství s šelmami, které by jej mohly jediným kousnutím usmrtit. On nám však dokazuje, že i takovéto přátelství existuje.

„Tento gladiátor však není otrokem, nebojuje o svůj holý život, ale je principálem cirkusu Jo-Joo.”

Cirkus jako takový přitahuje návštěvníky po stovky let. Dříve se jednalo o malé kočovníky, kteří svým uměním bavili lidi při svých cestách a jako doplněk je doprovázela i zvířata. Největší boom cirkusů nastal v devatenáctém století. Cirkusové stany se zvětšovaly, přibývala exotická zvířata a asi nikdo z nás by si nedokázal představit tu dřinu a námahu, jakou museli dřívější cirkusáci denně odvézt. Než se přeprava soustředila na železnici, přepravovalo se vše potřebné pomocí koňských povozů. Cesty o několika desítkách kilometrů trvaly mnohdy i několik dní. Kolem cirkusu se pohybovalo i mnoho řemeslníků a ošetřovatelů zvířat, což se dnes v žádném cirkuse nevidí. Už tehdy se vytvářelo pouto k tomuto způsobu života, které u některých rodů můžeme počítat na více než deset pokolení. Řemeslo se dědilo z generace na generaci a zůstali ti nejlepší. Cirkusové rodiny z českých zemí patřili ke světové špičce a komunistický režim v padesátých letech téměř vše zničil. Z hrdých majitelů nádherných šapitó a zvěřinců se ze dne na den stali obyčejní lidé, kteří pokud chtěli u cirkusu zůstat, nezbývalo jim nic jiného než být pouhý zaměstnanec. Mnoho skvělých drezérů a artistů se rozuteklo do světa, kde sklízeli obrovské úspěchy.

Po roce 1989 se mnoho rodin vrátilo ke svému původnímu způsobu života. Založily se cirkusy, které navazovaly na historii dávno minulou nebo začaly historii od nuly. Je nepředstavitelné, že v zemi, jakou je Česká republika, je cca 30 cirkusů a kupodivu na Slovensku není jediný. Je zvláštní, že se takový počet uživí. Narozdíl od zemí jako je Německo či Francie nespadá cirkusové umění pod odbor kultury, a tak nepřispívá stát jedinému cirkusu ani korunu. Každý principál tak není pouhý cirkusák, ale musí být také zdařilý obchodník a manager. Bez zaplněného šapitó totiž cirkus neuživíte. Už jenom tím, že cirkus dorazí na nové místo, má vydání ve výši několika set tisíc za nájmy, náklady na dopravu, krmení, veterinární kontroly, energie či obnovu vybavení.

Ne každý cirkus však dělá svému poslání dobré jméno. Na absolutní špičku se dostaneme, když již zmiňované číslo 30 cirkusů vydělíme 10. Mezi ty nejlepší patří i cirkus Jo-Joo. Čím to je? Když půjdete kolem místa, kde stojí šapitó, připomíná Vám to normální cirkus, jakých je mnoho. Změnu však najdete v lidech okolo něj. Rodina Joových navázala v roce 1990 na historii cirkusu Jadran, který byl v roce 1952 znárodněn. A od svých začátků se jim daří naplnit krédo principála Jaromíra Joo „Cirkus je poslední romantika na světě“. A věřím tomu, že on si jí užívá plnými doušky. Právě pricipál je člověk, který miluje vše živé a zejména kočkovité šelmy. Pravidelně se mazlí s pumami, levhartem či tygry, které se mu daří neuvěřitelným způsobem rozmnožovat a zachraňovat tak ohrožený druh tygra usurijského. Není výjimkou vidět jej na vycházce kolem cirkusu s tygřicí či jak se mazlí před karavanem s pumou na lehátku. „Lev je sice král zvířat, ale tygr je šlechtou a puma, ta má nejkrásnější oči na světě.“ To jsou slova pana Jaromíra, za kterými si stojí. Další z důvodů je i angažmá artistů ze zahraničí. V dnešních českých cirkusech se pohybuje hlavně rodina majitele, kdy např. sám principál vystupuje s několika artistickými čísly, drezůrou zvířat a ještě během přestávky prodává párky v rohlíku. Každý se živí jak může, ale nejde vše dělat s minimálním počtem lidí. Přijde např. úraz a najednou přijde cirkus o část vystoupení. V cirkuse Jo-Joo je to jiné. Hadí žena pochází z Mongolska a pyšní se oceněním ze světového cirkusového festivalu z Monte Carla, dále jsou v angažmá např. Bulhaři. V případě problémů mají v programu několik záloh, a tak diváci o nic nepřijdou.

„Cirkus je poslední romantika na světě.”

Cirkus není jen krása. Divák přijde a vidí barevné šapitó, svítící často na okraji šedi sídlišť větších měst. Přivítají vás v krásně zdobených uniformách, ve kterých připomínají carské důstojníky, a pak vejdete do tmavého šapitó, kde se nemůžete dočkat atraktivní podívané. Klaun prodává balónky, všude voní popcorn či cukrová vata. Usadíte se a vychutnáváte tu krásu. Na několik hodin vypadnete z každodenních starostí a po přestávce necháte vyfotografovat své dítě s tygrem či jej necháte svézt na poníkovi. Poté se vracíte do svých domovů plni zážitků a máte radost z emocí vašich dětí. Pro lidi kolem cirkusu je to součást velké námahy. Vystoupení je jen třešnička na dortu, kdy vše musí fungovat tak, jak má. Při změně místa končí poslední vystoupení povětšinou nedělí odpoledne. Od té chvíle nastává šílený shon a stres. Kdo „bourá“ poprvé je z toho totálně zmatený. Systém pochopí až po několikátém bourání a stavění. Často do hluboké noci mizí kousek po kousku šapitó, zvěřinec, uklízí se a odváží odpady či hnoje. Pár hodin spánku a poté namáhavý přesun na další místo, který začíná v brzkých ranních hodinách. Příjezdem začíná opět veliká dřina trvající i několik desítek hodin. Takto to běží týden co týden a pouze ve velkých městech se cirkus zabydlí na více dní.

Cirkus také spojuje mnoho životních osudů. Není to pouze o principálovi a jeho chloubě ve formě krásných zvířat, kterými by si plnil svůj sen o romantice. Jsou to i osudy obyčejných lidí, kteří se kolem cirkusu točí. Proč se vydají na dlouhou a namáhavou pouť s cirkusem bez svých blízkých? Mnohdy mají zajímavé životní osudy a cirkus jim možná dává zapomenout, možná si plní sen cestovat s cirkusem a poznávat nová místa.

Lidé přicházejí a odcházejí, ale cirkus stále žije ve svém romantickém světě, který je o snaze posunout hranice lidských možností, touze po kráse, dokonalosti, odvaze a taky touze po štěstí. To se plní i v cirkuse Jo-Joo rodiny Joových. A jak říkají, vyprodané hlediště je tou největší odměnou a důkazem, že naši představu o cirkuse děláme dobře.

Týdny Zdeňka Dvořáka

Интимность

Хотим признаться, мы несколько сомневались при выборе этой темы в раздел Темы фотогравий, поскольку она тесно граничет с нашим личным пространством. Мы не пуритан, но в то же время, нам не хотелось, чтобы эта тема предстала в виде подборки фото с обнаженными людьми, что было бы совершенно неуместно исходя из философии проекта.  

И все же ваши фотографии убедили нас осуществить эту идею, и несмотря на то, что мы, возможно, стоим на тонком льду, это стоит того. Моменты интимности составляют часть жизни любого человека. Что может более интригующим, чем поцелуй влюбленной пары, или преоткрытая часть тела любимых нами, запечатленная лишь с самым лучшим намерением, или обнаженное до предела нами же выбранного собственное тело? Нет ничего стытдливого в наготе или выражении эмоций. Так, пожалуйста, отнеситесь к этой теме как празднованию всего, что естестествнным образом нам близко, а также как к чествованию знакомства с самими собой по-другому, более близко.

Интимность

Хотим признаться, мы несколько сомневались при выборе этой темы в раздел Темы фотогравий, поскольку она тесно граничет с нашим личным пространством. Мы не пуритан, но в то же время, нам не хотелось, чтобы эта тема предстала в виде подборки фото с обнаженными людьми, что было бы совершенно неуместно исходя из философии проекта. И все же ваши фотографии убедили нас осуществить эту идею, и несмотря на то, что мы, возможно, стоим на тонком льду, это стоит того. Моменты интимности составляют часть жизни любого человека. Что может более интригующим, чем поцелуй влюбленной пары, или преоткрытая часть тела любимых нами, запечатленная лишь с самым лучшим намерением, или обнаженное до предела нами же выбранного собственное тело? Нет ничего стытдливого в наготе или выражении эмоций. Так, пожалуйста, отнеситесь к этой теме как празднованию всего, что естестествнным образом нам близко, а также как к чествованию знакомства с самими собой по-другому, более близко.


Jonathan Slee, Architect, United Kingdom


Martina Štolbová, Teacher, Czech Republic


Fomas, Graphic designer, Czech Republic


Lenka Pužmanová, Graphic designer, Czech Republic


Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic


Ionut Staicu, Photographer, Romania


Kamil Kašpárek, Purchaser, Czech Republic


Juraj Sucharda, Businessperson, Slovakia


Roman Doleček, Unemployed, Czech Republic


Jan Novotný, Engineer, Czech Republic


Stanislava Kopáčková, Model, Czech Republic


Kateřina Zatimnepovím, None, Czech Republic


Monika Suchardová, Parental leave, Slovakia


Zuzana Bobovníková, Photographer, Czech Republic


Hana Gela, Foreign languages instructor, Czech Republic


Jan Watzek, Student, Czech Republic


Aleksey Badanov, Electrician, Russia


Denni Le, Student, Czech Republic


Jan Povýšil, Swimmer, Czech Republic


Kamil Kašpárek, Purchaser, Czech Republic


Pavel Karas, Photographer, Czech Republic


Vladimir Yurkovic ,Graphic designer, Slovakia


Martina Štolbová, Teacher, Czech Republic


Eva Staňková, Curator, Czech Republic


Juraj Sucharda, Businessperson, Slovakia


Vincent Sagart, Designer, Washington, D.C.


Honza Pavelka, Project co-ordinator, Czech Republic


Ivo Hausner, Photographer, Czech Republic


Petr Sýkora, Manager, Czech Republic


Karel Kuran, Manager, Belize


Lenka Pužmanová, Graphic designer, Czech Republic


mila Štáfek, Worker, Czech Republic


Roman Jaroš, Train operator, Czech Republic


Jan Watzek, Student, Czech Republic


Juraj Sucharda, Businessperson, Slovakia


Barbara Havlíková, Parental leave, Czech Republic


Kamil Kašpárek, Purchaser, Czech Republic


Viktoria Filipková, Student, Slovakia


Eldar Gubaydullin, Photographer, Russia


Helena Horáčková, Design engineer, Czech Republic


Monika Suchardová, Parental leave, Slovakia


Lubomír Budný, Student, Czech Republic


Martina Štolbová, Teacher, Czech Republic


Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic


Zuzana Bobovníková, Photographer, Czech Republic


Daria Rutskova, Interpreter, Russia


Jana Melišová, Graphic designer, Slovakia


Vera Lesenko, Retired, Russia


Michael Agel, Photographer, Germany


Alena Komarova, Student, Russia

Intimacy

We must admit that we were a little hesitant with this Photo topic, since it borders on our privacy. We are not puritans, however; we simply did not want for this section to end up as a selection of nude photos, completely irrelevant to the philosophy of the project. Nevertheless, your photographs have convinced us to implement this decision, and even though we may be treading on thin ice, we think that it is totally worth it. Intimate moments are a part of everyone’s life. What could be more intriguing than the kiss of a couple in love, the revealed parts of a body of the one we love, documented only with the best intentions, or the exposed parts of our own body to the extent we have personally chosen? There is no shame in nudity or expressing emotions. So, please approach this topic as a celebration of everything that is naturally close to us and get to know yourselves in a different, intimate way.

Jonathan Slee, Architect, United Kingdom

Martina Štolbová, Teacher, Czech Republic

Fomas, Graphic designer, Czech Republic

Lenka Pužmanová, Graphic designer,Czech Republic

Zdeněk Dvořák,Special education needs teacher, Czech Republic

Ionut Staicu, Photographer, Romania

Kamil Kašpárek, Purchaser, Czech Republic

Juraj Sucharda, Businessperson, Slovakia

Roman Doleček, Unemployed, Czech Republic

Jan Novotný, Engineer, Czech Republic

Stanislava Kopáčková, Model, Czech Republic

Kateřina Zatimnepovím, None, Czech Republic

Monika Suchardová, Parental leave, Slovakia

Zuzana Bobovníková, Photographer, Czech Republic

Hana Gela, Foreign languages instructor, Czech Republic

Jan Watzek, Student, Czech Republic

Aleksey Badanov, Electrician, Russia

Denni Le, Student, Czech Republic

Jan Povýšil, Swimmer, Czech Republic

Kamil Kašpárek, Purchaser, Czech Republic

Pavel Karas, Photographer, Czech Republic

Vladimir Yurkovic,Graphic designer, Slovakia

Martina Štolbová, Teacher, Czech Republic

Eva Staňková, Curator, Czech Republic

Juraj Sucharda, Businessperson, Slovakia

Vincent Sagart, Designer, Washington, D.C.

Honza Pavelka, Project co-ordinator, Czech Republic

Ivo Hausner, Photographer, Czech Republic

Petr Sýkora, Manager, Czech Republic

Karel Kuran,Manager, Belize

Lenka Pužmanová, Graphic designer, Czech Republic

mila Štáfek, Worker, Czech Republic

Roman Jaroš,Train operator, Czech Republic

Jan Watzek, Student, Czech Republic

Juraj Sucharda, Businessperson, Slovakia

Barbara Havlíková, Parental leave, Czech Republic

Kamil Kašpárek, Purchaser, Czech Republic

Viktoria Filipková, Student, Slovakia

Eldar Gubaydullin, Photographer, Russia

Helena Horáčková, Design engineer, Czech Republic

Monika Suchardová, Parental leave, Slovakia

 

 

Lubomír Budný, Student, Czech Republic

Martina Štolbová, Teacher, Czech Republic

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

Zuzana Bobovníková, Photographer, Czech Republic

Daria Rutskova, Interpreter, Russia

Jana Melišová, Graphic designer, Slovakia

Vera Lesenko, Retired, Russia

Michael Agel, Photographer, Germany

Alena Komarova, Student, Russia

Количество недель на WoL: 1000

Не так давно мы вместе с вами отпраздновали значительное число – 50 000 фотографий на сайте WoL. И вот пришло время снова праздновать!

Количество недель на WoL: 1000
 

Уважаемые участники WoL!

Не так давно мы вместе с вами отпраздновали значительное число – 50 000 фотографий на сайте WoL. И вот пришло время снова праздновать! Новые недели добавляяются каждый день, чило недель возрастает с удивительной скоростью, и только благодаря вам мы рады переступить невероятное число – 1000 недель.

Мы надеямся, что с вами всегда будет сила, упорство и энтузиазм для продолжения документальной фотосъемки вашей жизни, и мы вскоре будем отмечать 2000 недель.

Спасибо вам,

команда WoL

 

Темы фотографий: Интимность

Хотим признаться, мы несколько сомневались при выборе этой темы в раздел Темы фотогравий, поскольку она тесно граничет с нашим личным пространством. Мы не пуритан, но в то же время, нам не хотелось, чтобы эта тема предстала в виде подборки фото с обнаженными людьми, что было бы совершенно неуместно исходя из философии проекта. И все же ваши фотографии убедили нас осуществить эту идею, и несмотря на то, что мы, возможно, стоим на тонком льду, это стоит того. Моменты интимности составляют часть жизни любого человека. Что может более интригующим, чем поцелуй влюбленной пары, или преоткрытая часть тела любимых нами, запечатленная лишь с самым лучшим намерением, или обнаженное до предела нами же выбранного собственное тело? Нет ничего стытдливого в наготе или выражении эмоций. Так, пожалуйста, отнеситесь к этой теме как празднованию всего, что естестествнным образом нам близко, а также как к чествованию знакомства с самими собой по-другому, более близко.

Intimita

S fototématem, které se ocitá těsně před dveřmi do soukromí každého z nás, jsme maličko váhali. Nejsme žádní puritáni, přesto jsme nechtěli docílit toho, že by se toto téma zvrhlo v přehlídku aktů a nemělo by již nic moc společného s filosofií projektu. Výsledné fotografie nás však přesvědčily, že jsme se možná vydali na tenký led, ale rozhodně náš váhavý krok vpřed stál za to. Intimní chvíle k lidskému životu patří a co může být krásnější než polibek zamilovaného páru, poodhalené nahé tělo milované osoby, kterou jsme zachytili s tím nejčistším úmyslem a nebo odkrytý kousek nás samotných, pouze do té míry, kterou si sami určíme? Za nahotu či projevování citů se přeci nikdo nemusí stydět. Berte tedy prosím toto téma jako oslavu toho, co je nám přirozeně blízké a poznejte se zas o něco blíž.


Jonathan Slee, Architekt, Spojené království


Martina Štolbová, Učitel, Česká republika


Fomas, Grafik, Česká republika


Lenka Pužmanová, Grafik, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Ionut Staicu, Fotograf, Rumunsko


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko


Roman Doleček, Nezaměstnaný, Česká republika


Jan Novotný, Inženýr, Česká republika


Stanislava Kopáčková, Modelka, Česká republika


Kateřina Zatimnepovím, Žádná, Česká republika


Monika Suchardová, Mateřská dovolená, Slovensko


Zuzana Bobovníková, Fotograf, Česká republika


Hana Gela, Lektor cizích jazyků, Česká republika


Jan Watzek, Student, Česká republika


Aleksey Badanov, Elektrikář, Rusko


Denni Le, Student, Česká republika


Jan Povýšil, Plavec, Česká republika


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Pavel Karas, Fotograf, Česká republika


Vladimir Yurkovic ,Grafik, Slovensko


Martina Štolbová, Učitel, Česká republika


Eva Staňková, Kurátor, Česká republika


Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko


Vincent Sagart, Návrhář, Washington, D.C.


Honza Pavelka, Koordinátor, Česká republika


Ivo Hausner, Fotograf, Česká republika


Petr Sýkora, Manažer, Česká republika


Karel Kuran, Manažer, Belize


Lenka Pužmanová, Grafik, Česká republika


mila Štáfek, Dělník, Česká republika


Roman Jaroš, Strojvedoucí, Česká republika


Jan Watzek, Student, Česká republika


Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko


Barbara Havlíková, Mateřská dovolená, Česká republika


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Viktoria Filipková, Student, Slovensko


Eldar Gubaydullin, Fotograf, Rusko


Helena Horáčková, Konstruktér, Česká republika


Monika Suchardová, Mateřská dovolená, Slovensko


Lubomír Budný, Student, Česká republika


Martina Štolbová, Učitel, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Zuzana Bobovníková, Fotograf, Česká republika


Daria Rutskova, Tlumočník, Rusko


Jana Melišová, Grafik, Slovensko


Vera Lesenko, Důchodce, Rusko


Michael Agel, Fotograf, Německo


Alena Komarova, Student, Rusko