Míša běží v podvečer směrem přímo do objektivu. Díky rychlé automatice ostření a sekvenčnímu snímání je záběr jedním ze série; objektiv 200 mm s využitím priority clony – při citlivosti 200 ISO clona nastavena na 4, čas se automaticky nařídil na 500 s.
Foto: Antonín Malý
Kdy fotografovat zvířata
Zvířata – ať jsou to domestikovaní psi, kočky, koně či morčata, nebo divoká vysoká, divočáci či medvídci se samozřejmě nejlépe zachycují v klidu. Záleží na praxi fotografa. Pes nebo kočka rozvalující se na pohovce se fotografuje snáz, než cválající kůň či chrt na závodech.
Profesionální finta
U fotografií zvířat, pokud ovšem nejde o zvířata divoká někde na safari, je důležitý kontakt. Někdy stačí pouhé písknutí a pes, kočka nebo i papoušek se zahledí přímo do objektivu. Záběr tak dostane uplně jiný charakter.
Kde fotografovat zvířata
Každé zvíře se bude chovat nejpřirozeněji v prostředí, které zná. Je rozdíl, když fotografujete domácího miláčka v jeho teritoriu nebo se budete pokoušet o reportážní záběry např. z jelení říje. Nejlepší praktickou školu fotografie zvířat absolvujete v jakékoli zoologické zahradě. Tam si beztrestně a bezpečně můžete vyzkoušet veškeré fotografické situace a naučit se sledovat zvířata.
Nastavení aparátu
Obecně platí nastavovat co nejnižší citlivosti (podle světelných podmínek). Rozdíl kvality záběru chlupatého psa při 100 ISO a 800 ISO je na první pohled patrný. Při normálním fotografování vystačíme s nastavením automatického programu (P). Pokud jsou snímané objekty v pohybu, je nejlepší zvolit prioritu clony, tedy nastavit clonu na nějaké nižší číslo (např. 5,6) a fotoaparát automaticky zvolí čas expozice.
Jak fotografovat zvířata
Záleží na účelu a koncovém využití snímku. Pokud se naskytne příležitost, že náš Míša legračně „pózuje“ v křesle, musím situace okamžitě využít. Fotografie, které popisují např. psí výstavu, by měly naopak ukázat důstojný postoj a krásu psích šampionů. Záběry z dostihů nebo zásahu záchranářských psů pak musí odpovídat realitě.
 |
 |
 |
| Olympus E-3, objektiv 12–60 mm/2,8–4 | Olympus E-3, objektiv 50–200 mm/2,8–3,5 | Olympus E-3, objektiv 50–200 mm/2,8–3,5 |
| Jihočeská kráva s kamarádkami. Podvečerní snímek pořízený delším časem (1/2 s) a bleskem. Díky delší expozici je naexponováno nebe, záběr tak nepůsobí plošně, širokoúhlý objektiv pak zdůrazňuje prostor. Foto Antonín Malý |
Okno do světa. Velký detail mladé bordeauxské dogy sledující venkovní svět. Ohnisko 200 mm a podvečerní červené osvětlení dodá obyčejné momentce zvláštní charakter. Díky dlouhému ohnisku je malá hloubka ostrosti a dochází tím k rozostření pozadí. Foto Antonín Malý |
Pepa, vlastním jménem Yussuf z Lobkovic, v ateliéru. Protisvětlo zdůrazňuje bohatý kocouří kožíšek. Nízká citlivost a RAW formát zaručují špičkovou kvalitu zobrazení i při metrovém zvětšení. Foto Antonín Malý |
Objektivy
Ve fotografii zvířat je možnost užití různých ohnisek objektivů neomezená – od extrémně širokoúhlých, kdy díky zkreslení vyrobíme z obyčejného psa třeba nosála, až po dlouhé teleobjektivy. Ty oceníme nejenom díky velkému přiblížení fotografovaného objektu, ale také malé hloubce ostrosti, a tedy rozmazání nechtěného pozadí.
Pomůcky
Mimo vybavení (a nezáleží, zda jde o kompakt, nebo zrcadlovku) je u fotografování domácího zvířectva většinou potřeba náležitá odměna snímanému objektu: u psů např. pytel piškotů, u koní pak pytel ovsa a obroku. U divoké zvěře vlastní rychlé nohy. A na Slovensku, pokud v lese potkáte medvěda, ani ty nestačí.
Obsah snímku
Záleží, pro jaké účely snímek pořizujete. V každém případě, ať jde o koně, psa, kočku či morče, je nutné věnovat pozornost (samozřejmě mimo hlavní motiv) i pozadí. Čím méně rušivých prvků, tím lépe.
Zapamatujte si
Na zvíře, které běží přímo na kameru, vystačíte s expozičním časem okolo 1/500 s. Pokud se pohybuje kolmo na fotoaparát a musíte jej sledovat, budete nuceni použít čas podstatně kratší. Při portrétování našich „miláčků“, tak jako u lidí, ostříme vždy na oči.
Antonín Malý, QEP, je „psí fotograf“; každý rok pořádá výstavu Czech Pes Photo, www.antoninmaly.cz
Ve spolupráci s partnery:
Photography is a tumor. A long while ago, photography ceased to be the domain of Japanese tourists who spend their vacations with eye pressed against viewfinder. Then they come home and, with a square imprint on their face, look at the photos to find out where they were. Contemporary civilized humans need to have cameras on them at all times – even those in cell phones will do – so that they are able to make lasting memories of everything everywhere. (These lasting memories always last till they lose the phones.)
But some people really are different from the others – unlike normal people, they use their cameras 24/7. On literary servers, you can find polygraphs capable of puking out two novels in an afternoon; similarly, there are users on WoL able to shoot eleven weeks in a month. I suspect that some of them live just because they want to have something to show on WoL and that they, similarly to the above mentioned Japanese tourists, must have square imprints on their faces. In the evening, they sit down at their computers to find out what they actually did that day. The stories, though, are different: some people are like tourists fascinated by visiting their own lives; others take pictures for an endless family album; others still are creating a private, highly intimate diary, later to be shown to thousands of people.
The way one perceives his or her living space is also dependent on the equipment. In this respect, WoL is truly democratic: you can make pictures with whatever catches your fancy (I don’t exactly mean a woman with huge bosom or a chicken soup with noodles). For instance, I’m using a small pocket camera – despite its wide lens it doesn’t take up too much space, though it’s true I had to grow a beard because it’s pink and people might mistake me for a woman. With a big black camera I would definitely look like a better photographer, especially if it had a beige telephoto lens, but on the other hand, it would make me look a bit suspicious if I used it at a swimming pool.
Dostal jsem jméno Jan Flaška a ve svých 34 letech jsem se životem dotápal ke zjištění, že fotografie je poměrně zajímavý způsob, jak zabít aspoň kus svého bytí na této planetě. Dá se říct, že fotografování považuji za činnost, kterou si lze zpříjemnit čas, po který se mi nedaří jíst a spát a po který nejsem nucen pracovat. Jsem zaměstnán jako učitel informatiky na gymnáziu, kde usilovně pracuji s naší mládeží. V počátcích své pedagogické kariéry jsem zamýšlel sepsat práci „Význam pedagoga na polidštění mládeže“, po deseti letech v oboru chystám brožuru zcela opačného vyznění. Mimoto by mne velmi zajímalo, co je to ta „informatika“.
