I’ve been pushing the limits of intimacy further, says Kamil Kašpárek

Kamil Kašpárek, Purchaser, Czech Republic

His first week was a clear favorite to be selected for the Editor’s Choice and after publishing his second one, we started to receive strong opinions in favor of his person to be included among the WoL Masters. There is no doubt that Kamil Kašpárek a.k.a. Kaspy belongs in this profound section. The way how he documents his life is an inspiration to all and despite capturing ordinary things and daily activities known to all of us, he manages to portray them in a new and original fashion. In the following interview, you can find out more about his photography beginnings, what he enjoys about it the most, and how he feels about revealing and documenting his privacy.

Towards the end of the summer holidays, we had the possibility to see your first week named ‘Kaspy’s first week’. Based on the comments, the week was a success and with the increasing number of quality weeks, the choice was easy when selecting the 12th Week of Life Master. Your profile shows only basic information, so if you would, please tell us more about yourself, as well as about what led you to photography?

First, I would like to thank you for being selected, you really made me happy. Back to the question. I come from the city of Mikulov in the region of the Pálava hills, but at the moment, I live and work in Brno. I am 26 years old and very happy in my role as a future father. I love nature, everything that lives and life as it is; I think that led me to photography. One fall day, on my way home from school in Pardubice, I suddenly felt the urge to document the beauty of nature we were passing. It was around the city of Česká Třebová and I remember the light, the atmosphere as if it were today. One month later, I became the owner of my first camera – the Olympus C-760 Ultra Zoom. The year was 2004 and I slowly started to acquaint myself with photography.

Your profession as a purchaser sounds interesting. One of the Masters is a salesperson and many don’t see the difference between the two. What is your profession about?

There is a rather huge difference, since I am more in the position of a customer rather than a sales person. Purchasing consists of ensuring that certain commodities are in stock in the warehouse or for wholesale of the company that later sells these products on the Czech market through their sales force. I purchase intermediate goods such as stainless steel and I dare to say that it is so specific, that you cannot predict its price development. The more unpredictable it is, the harder is my job, since you need to have just enough goods for the best price possible.

You use color as well as black and white in your photographs. Some of your weeks are dominant with color, some with b&w. Are these combinations random or is it a deliberate use of photography in order to express your feelings to the viewers?

At first, I indulged in live colors and loved all that was colorful, alive, joyful, but after a certain phase, I change my perception of the photographs and color is no longer enough to send the message across. Black and white simply has more ‘depth’, there are no colors to distract the viewers, letting the essence of the image stand out. I try to absorb the emotions of the photograph and if I feel that it needs to have color, it will be in color and vice versa. Photos can’t interfere with one another and I want them to act as a compact unit in terms of a day or a week.

A few days back, the photo topic ‘Intimacy’ was published on the website. Some members have many more weeks than you do, but have not appeared in the selection. Do you consider your photographs more intimate than the photos of others?

And where is your border line for what can be published and what should stay private?I don’t dare judge how private the photos of others are. What I try to aim for is for each photograph to be the insight into to my life and how I perceive my surroundings, what I go through, what I feel. Perhaps for these reasons were my images chosen for this photo topic.

I’ve been pushing the limits of intimacy further ever since I started photographing life. However, I always set the line which I don’t cross no matter what, since my main inspiration involves my wife, family, the place where I live and so on. The images can’t be vulgar or offensive. They should evoke the sense of what is dear to us and what we consider familiar; the only difference is that it’s all through my perspective.

As you have mentioned above, you are expecting your child to be born soon. This is clearly evident in your weeks. Are you deliberately capturing these moments of expectation, or is it all just a coincidence?

Now there is a good suggestion. I wouldn’t call it a deliberate series of photos, but I do try to document it so that we see how something so little can change a person’s life. I am looking forward to my new black background arriving, so that we can fully enjoy the ‘in the dark’ images. It would be a shame not to capture the beauty of female curves, so eagerly waiting to be photographed.

Now, the obvious question – How did you find out about the project? It is not the easiest of tasks to photograph an entire week. What kind if impulse made you join the cause of the project?

I heard about the project from Jan Nožička, but felt no need to join. However, I monitored how Week of Life kept expanding and it pulled me in with its diversity and overall idea. And when I tried documenting an entire day, I decided that next time, it has to be a whole week. Now, I’m documenting my 5th week and I have a feeling there is plenty more from where that came from.

Currently, there are 34 countries involved in the WoL project. Some countries are represented by a large number of weeks, some have a single set. If you could choose, which of the member countries would you wish to document and for what reason?

If I had to select one, it would definitely be Australia. The country of the Aborigines with endless deserts, tropical forests, The Great Barrier Reef, the underground city, the longest straight road in the world, Wave Rock, Road trains etc… It’s a fascinating region on the planet, where I’d go immediately if possible.

You have been photographing for some time now. You have surely found a favorite photographer, either from the Czech sphere or the international one. Would you be so kind as to share with us who your favorite photographer is and why?

There are actually many names I have been following. Locally in the Czech Republic, the first name that comes to mind is Josef Sudek for his still life, discovered places. The prototype for success is in my eyes Adolf Zika, thanks to his attitude towards photography. Then, Jan Sudek, although his photos are a little over the top. Ladislav Kamarád and his crazy traveling. From my surroundings, definitely Marta Černická for her artistic and unbelievably delicate portrayal of her images. And finally, Matej Kmeť and Ondřej Nosek for their portrait photos. From the international scene, it would have to be Sebastião Salgado. Additionally, I’d like to see the document Workers in its initial phase.

When photographing your weeks, you put together pictures from many different categories. Landscape, still life, macro, reportage, portrait, nudes, family photos and so on, together combined as a document of your life. The last category, family photos, is often forgotten and even purposely excluded in many internet galleries. In your opinion, how should family photography look like, so that it is interesting to a wider audience than just the family members and people around them?

I find the statement of Václav Havel interesting. I don’t remember it word by word, but he said that a photograph should be smarter than the photographer himself, for everyone to find their own point of interest.

Sometimes it only takes one to think about it from the perspective of a stranger and why a specific photo should be of interest to them. So, the approach is decisive, not the theme.

The WoL project keeps expanding and it is not only due to the increase of its members and their weeks, but also thanks to new sections. Do you have a favorite section and is there something specific you’d like to see on the website in the future?

I like to follow reportages, stories behind pictures and especially remote places. And it is exactly these weeks from distant countries that I would like to see the most on the website.

Weeks of Kamil Kašpárek

Lekce 4: Sport

Jezdec Petr Heiník Olympus E-3, objektiv 11–22 mm/2,8–3,5, fot Rob Trnka

Kdy fotografovat sport

Když se něco děje anebo cítíte, že to stojí za fotografování. Osobně nefotím všude a nefotím stále. Udržuji si nadšení a zájem. Co se týče podmínek, nehrají roli. Jakákoliv je výzva. Někdy fotografování výrazně ulehčí, jindy zkomplikují, napříště vše zinscenují. Tak to chodí.

Profesionální finta

Krytku na objektivu mít jen v báglu. Fotoaparát ukládat s přednastavenými průměrnými hodnotami; nenechávat příliš vysoké ISO, plně manuální režim nebo hlubokou clonu. To znamená vypínat foťák plus minus s ISO 400, clonou 5,6 a v režimu priority clony. Nikdy nevíte…

Kde fotografovat sport

Tam, kde to stojí za to. Jednou plánovitě, jindy impulzivně. Je logické fotit tam, kde se něco odehrává a nemusí to být nutně sportovní klání. Privátní focení určité akce v určitém prostředí a určitých podmínkách je vynikající. Dobrodružství stejně tak.

Nastavení aparátu

Používat manuální režimy. Mít zautomatizované pohyby pro rychlé přenastavení v jakémkoliv režimu. Nastavit si na ovladače různé funkce a vrýt si je pod kůži. Osobně preferuji maximální rychlost při přenastavování plně manuálního režimu a priority clony a s tím instinktivně řešit doladění i clony s časem. Neplést si, co mám na kterém prstu. Dále bleskové zaaretování ostření, ovlivnění expozice a nastavení ISO. Většinou lze navolit, kde a jak chcete nastavovat. Často střídám i plně inteligentní měření s ovlivněním expozice a bodového měření. Podle situace. Ostřím jedním bodem, který můžu vybírat.

Jak fotografovat sport

Soustředěně i impulzivně. Vědět, co s fotoaparátem, a pak vše nechat plynout. Jednou plánovaně tvoříte záběr, o kterém tušíte, jak by měl vypadat, jindy vás doma u monitoru překvapí výcvak „od boku“, kterého jste si ve foťáku pomalu ani nevšimli. Samozřejmě doporučuji preciznost, manuální nastavování a maximální důraz na kompozici.

Oly E3 + Zuiko 7–14/4 Oly E3 + Zuiko 7–14/4 Oly E1 + 14–54/2,8–3,5
Jezdec Adam Vaškovský, trik tailwhip.  Blesk může v některých situacích
pomoci zvýraznit pohyb. Aby na snímku nebylo vše „zmrazené“ a statické. Je hezké vidět, co se vlastně děje. Jak jezdec rozkopl nohy, švihl kolem. Pokud blesk umístíte mimo tělo fotoaparátu, nebude snímek tak plochý.
Jezdec Jan „Hugo“ Haas
Při vhodném nastavení lze fotit i v protislunci bez blesku. Naopak snímek bude vystihovat, jak se situace v reálu odvíjela. I na těchto „natěsno“ záběrech lze komponovat. Víte, kde je slunce, kudy přibližně proletí jezdec a kde ho asi tak chcete na snímku mít i vůči slunci, se kterým kalkulujete. Dobře se dívejte hledáčkem a reagujte.
Jezdec Tomáš Jílek, trik BS180
Večer připravil dramatickou podívanou. Blesk na foťáku by takový snímek znehodnotil, bylo třeba ho umístit jinam a hra stínů se světly kontra Tomášovo umění na skejtu mohla začít. Nebyla úplná tma, té napomohlo podexponování. Vše se potom na snímku hezky doplňuje.
Foto Rob Trnka Foto Rob Trnka Foto Rob Trnka

Pomůcky

Vlastní soudnost, dobré boty, odolnost a odhodlání. Müsli tyčinky.

Zapamatujte si

Fotí člověk, ne fotoaparát. Spoléhejte na zkušenost, intuici, přípravu, kvalitu fotografické výbavy a ne na následné retuše a úpravy v počítači.

Objektivy

Všechny. Nejsou v nabídce jen tak zbůhdarma. Od rybího oka po nejdelší teleobjektiv. Všechny ve sportu využijete. Preferuji jednoduchost. Čím standardnější objektiv, tím vyšší nároky na kompozici (to není dané pravidlo, jen se to častěji stává). Rybí oko je pohledu lidského oka radikálně vzdálené, takže výsledek je nevšední a dramatický, ale všeho moc škodí. Spíš se soustřeďte na obsah než na formu.

Obsah snímku

Měl by divákovi odvyprávět víc než jen primární akci. Akce se děje v prostředí, atmosféře atd. Nikdy nevytvoříte záběr, který se bude líbit všem. Obsah by měl korespondovat s provedením. Nespokojte se s ničím jiným než s precizním provedením a zpracováním daného tématu. Ať se pokusíte o syrovou neuhlazenou formu, nebo naopak katalogově dokonalý snímek.

Rob Trnka, „freelance“ fotograf, se zaměřuje na individuální sporty, reportáže a dobrodružství, www.robtrnka.com

Ve spolupráci s partnery:



Hranici s dobou, po kterou fotím, stále posunuji, nebojím se intimity, říká Kamil Kašpárek

Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika

Jeho první týden byl jasným favoritem na Výběr redakce a po zveřejnění týdne druhého se začaly ozývat návrhy na zařazení do sekce Mistři WoL. O tom, že Kamil Kašpárek neboli Kaspy k Mistrům patří, není pochyb. Způsob, jakým dokumentuje svůj život je inspirativní a přestože zachycuje věci a činnosti, které jsou nám všem dobře známé, v jeho podání působí nově a neokoukaně. O tom, jak se vlastně k fotografování dostal, co ho na něm baví a jak se staví k otázce zachycování a odkrývání svého soukromí, se dočtete v následujícím rozhovoru.

Ke konci prázdnin na členy WoL vykoukl první týden s názvem Kaspyho 1. týden. Dle komentářů zaujal mnoho z nás a při přibývajících týdnech byla jasná volba na již 12. mistra WoL. Ve Vašem profilu nalezneme pouze základní informace a tak nám prosím řekněte trochu více nejen o sobě, ale i o tom, jak jste se dostal k fotografii jako takové?

Prvně děkuji za výběr, opravdu jste mi udělali radost. Zpět k otázce. Pocházím z Mikulova, z úpatí Pálavských vrchů, v současné době ale žiji a pracuji v Brně. Je mi 26 let, čekám přírůstek v rodině a ve své roli jsem naprosto spokojený. Miluji přírodu, vše živé a život jako takový a asi to mě pomalu dostalo k fotografování. Když jsem se jednou na podzim vracel vlakem ze školy z Pardubic, měl jsem obrovskou chuť zachytit krásnou krajinu, kterou jsme míjeli. Bylo to kolem České Třebové a to světlo, tu atmosféru si pamatuji dodnes. Do měsíce jsem měl svůj první fotoaparát – ultrazoomový Olympus C-760. To se psal rok 2004 a já se začal s focením pomalu seznamovat.

Zajímavě zní i Vaše profese nákupčího. Jeden z mistrů je např. obchodník, pro mnohé v tom rozdíl není. V čem přesně Vaše profese spočívá?

Rozdíl je to dost zásadní, protože jsem více v roli zákazníka než jako obchodník. Mé nakupování spočívá v zajišťování určitých komodit pro sklad-velkoobchod firmy, která tyto produkty prodává na českém trhu prostřednictvím obchodníků. Nakupuji nerezové polotovary a troufnu si říct, že nerez je specifická tím, že se nedá jakkoliv předpovědět její cenový vývoj. O to je nakupování těžší, mít všeho vždy tak akorát a za tu nejlepší cenu.

Používáte barvu i černobílé podání svých fotografií. V některých týdnech převládá barva, jinde čb. Je tato kombinace náhodná, nebo je to cílené využití možností fotografie pro sdělení Vašich pocitů divákovi?

Zpočátku jsem si liboval v živých barvách, miloval jsem vše barevné, živé, veselé, hru s barvami, ale po určité fázi už se na fotku dívám jinak a někdy k jejímu vyjádření prostě barva nestačí. Černá a bílá má dar dělat fotku „hlubší“, barvy neodvádí pozornost a nechají diváka víc proniknout do podstaty snímku. Fotku na sebe nechám působit, a pokud cítím, že má být barevná, je barevná a naopak. Fotky se ale v rámci týdne nebo dne nesmí bít a chci, aby působily jako celek.

Před několika dny bylo zveřejněno fototéma s názvem Intimita. Někteří autoři zde mají mnohem více týdnů než Vy a ve výběru se neobjevili. Myslíte si, že jsou Vaše fotografie intimnější a zasahují do soukromí víc než týdny většiny dalších? Kde je vůbec stanovena Vaše hranice pro to, co je ještě možné běžně publikovat?

Netroufnu si tvrdit, jak soukromé jsou fotky ostatních, ale u mě je vždy fotografie náhledem do nitra a odráží to, jak vnímám okolí, co prožívám, co cítím. Možná i proto bylo v tématu Intimita vybráno několik mých snímků. Hranici s dobou, po kterou fotím, stále posunuji, nebojím se intimity. Ale protože mou inspirací je nejbližší okolí, má manželka, rodina, místo, kde bydlím, u nich stále dodržuji mez, kterou nechci překročit. Snímky nesmí být vulgární, ale měly by navozovat to, co je nám všem blízké a známé, jen mým pohledem.

Jak jste již psal v úvodu, jste v očekávání přírůstku rodiny. Ve Vašich týdnech je to jasně znát. Vznikají tyto fotografie náhodně, nebo se z nich snažíte vytvořit soubor na toto téma?

Vnukl jste mi dobrý nápad. Souborem bych to nenazval, ale fotíme cíleně, ať vidíme, jak človíček mění člověka. Těším se, až mi dorazí černé pozadí a my se budeme těšit také ze snímků „ve tmě“. Krásné ženské tvary si o to přímo říkají.

Samozřejmě nás také zajímá, jak jste se o projektu dozvěděl? Přeci jen je celkem náročné fotografovat celý týden. Jaký impuls byl ten hlavní, co Vás přiměl se do projektu zapojit?

O projektu jsem poprvé slyšel od Honzy Nožičky, ale nijak jsem necítil potřebu se zúčastnit. Pak jsem sledoval, jak se Week of Life vyvíjí, zaujal mě svou různorodostí, myšlenkou a když jsem si zkusil zachytit můj celý den, bylo rozhodnuto, že příště už to musí být celý týden. Teď fotím 5. týden a cítím, že jich bude ještě hodně.

Současný stav projektu WoL je 33 zúčastněných zemí. Někdy jde o desítky týdnů, jindy třeba o jeden jediný. Která země ze zúčastněných by byla poctěna Vaší největší touhou ji zdokumentovat a z jakého důvodu?

Kdybych měl říct jen jedno jméno, tak jednoznačně Austrálie. Země protinožců, Aboriginů, s nekonečnými pouštěmi, tropickým lesem, bariérovým útesem, podzemním městem, nejdelší rovnou silnicí na světě, kamennými vlnami, silničními vlaky… Úchvatný kus planety, kam bych se vydal klidně teď hned.

Fotografujete již delší dobu, jistě jste si našel oblíbence z řad českých či světových fotografů. Podělte se s námi o to, kdo a proč jsou Vaši nejoblíbenější?

Jmen, která jsem sledoval nebo sleduji, je mnoho. Z českých mě ihned napadl Josef Sudek, pro jeho zátiší, nalezená místa, prototypem úspěchu mi přijde pan Adolf Zika kvůli jeho přístupu k fotografování, Jan Saudek, i když jeho snímky jsou u mě trochu za hranou, Ladislav Kamarád a jeho bláznivé cestování, z mého okolí sleduji Martu Černickou pro umělecké a neskutečně něžné podání snímků, Mateje Kmeťa pro jeho portréty, stejně jako Ondřeje Noska. Ze zahraničí mě napadl Sebastião Salgado, dokument Workers bych chtěl vidět při jeho vzniku.

Když fotografujete své týdny, skládáte soubor z mnoha kategorií fotografií. Krajina, zátiší, makro, reportáž, portrét, akt, rodinné foto a to vše se scelí do dokumentu Vašeho života. Na mnoha fotografických galeriích na internetu je právě posledně jmenovaná kategorie rodinné fotografie opomíjená a někdy až zatracovaná. Jak si myslíte, že má vypadat rodinná fotografie, aby nebyla zajímavá pouze pro nejbližší?

Zaujal mě výrok Václava Havla. Asi nebude přesně, ale říká, že fotografie by měla být chytřejší než fotograf, že by si v ní každý měl najít to své. Možná stačí jen popřemýšlet, jak by na ni koukal cizinec-divák a proč by jej zrovna tahle fotka měla zaujmout. Takže rozhodující nebude motiv, ale přístup k focení.

Projekt WoL se neustále rozrůstá nejen co do počtu členů, týdnů, ale i rubrik. Která je Vaše nejoblíbenější a je něco, co byste na stránkách projektu ještě rád viděl?

Baví mě sledovat reportáže, příběhy fotografií i vzdálená místa, a právě týdny z dalekých zemí bych rád viděl na stránkách co nejvíc.

Týdny Kamila Kašpárka

Франтишек Ортманн: 1-е место в конкурсе Чешское Фото Прессы 2010

Мы хотим поздравить нашего давнего участника Франтишека Ортманн, с победой (1-е место) в категории "Люди в новостях" 16-ой ежегодной награды Чешское Фото Прессы, престижный журналистский конкурс.

Франтишек Ортманн: 1-е место в конкурсе Чешское Фото Прессы 2010

Уважаемые участники Week of Life!

Мы хотим поздравить нашего давнего участника Франтишека Ортманн, с победой (1-е место) в категории "Люди в новостях" 16-ой ежегодной награды Чешское Фото Прессы, престижный журналистский конкурс. Он занял первое место благодаря искренности фотографии, на которой он запечатлел Томаса Ролинек, капитана хоккейной команды Чехии, прижавшегося к лобовому стеклу автобуса, который предназначен для поездки по Старой Городсткой Площади Праги с целью приветствия фанатов с выигранным кубком Чемпионата Мира. Эта престижная награда является предметом гордости, многие фотографы мечтают об успехе в этом конкурсе. Г-н Ортманн на протяжении своей карьеры ни раз был почтен данной наградой, что заслуживает похвалы от всех нас.

В этом году 299 фотографов, проживающих в Чешской Республике или Словакии, приняли участие в конкурсе, и жури сделало свой выбор из 4236 фотографий. Более подробную информацию о конкурсе можно найти на сайте www.czechpressphoto.cz/en.

   
Франтишек Ортманн, неделя номер два

Кроме того, мы приготовили для вас, участники WoL, еще кое-что. Скоро вы сможете узнать больше об этой фотографии в разделе Истории Фотографий. Мы хотим поблагодарить Г-на Ортманна за предоставление фотографии и рассказа о ней.

Вы также можете узнать больше о его работах н www.frantisekortmann.eu.

Желаем вам прекласного осеннего дня!
 
Ваша команда WoL

Зетор в движении

Маска из Зетора 25 в движение – моя самая знаменитая фотография. На протяжение нескольких лет я хотел получить такой снимок.  

Зетор в движении

Зетор в движении

Маска из Зетора 25 в движение – моя самая знаменитая фотография. На протяжение нескольких лет я хотел получить такой снимок. 

Это фото имеет ни одну историю, их началом послужило желание моего тестя, г-на Прчик, купить трактор Зетор 25 К (Zetor 25 K). Проделав не малый путь, ему удалось найти один в нерабочем состоянии, и так образом исполнить свою мечту. К тому времени его сыну Франтишеку было 12 лет, и хотите – верьте, а хотите – нет, он уже был лучшим среди более старших ребят в сельскохозяйственной технике и ее ремонте. К тому же он был в приподнятом настроении. Сначала были откручены заржавевшие болты и маска радиатора. Это было не просто, поэтому он поднял всю часть и стал показывать всем, что он справился. С того дня коллекция семьи Прчик пополнилась еще одни экземпляром и на сегодняшний день, она состоит из 3 тракторов, расположившихся в сарае, которым в среднем по 50 лет.

Это одна история, представляющая важность для мужской половины семьи Прчик. Существует также еще одна, касающаяся происхождения этой фотографии. У меня была первоклассная цифровая камера с профессиональной оптикой для документального фото. Говорят, что уровень оборудования не играет столь важную роль в получаемом изображении, но я должен признать, что в моем случае, техническая сторона имела решающее значение. Все было на грани. Максимальная светочувствительность, низкий уровень диафрагмы, низкая скорость затвора – все негативные факторы. Когда Фанда или иначе «гуляющий радиатор» проходил мимо меня, я настроил камеру на 8 кадров в секунду при максимальном фокусе. Когда я отсматривал, что удалось получить, увидел этот снимок. Остальные были смазанными или плохо скомпонованными. Это было единственное качественное фото, и я должен заметить обошлось не без участия удачи.

Zetor jede

Истории на этом не заканчиваются. Я подал серию фото под названием «Наш собственный Зетор» на конкурс Чешского Фото Прессы 2008, и они заняли 3 место в категории «Повседневная жизнь». На вручении приза мне удалось запечатлеть, как Президент Вацлав Клаус смотрит на эту фотографию. Когда я показал г-ну Прчик снимок с президентом, глядящим на семью Прчик из крошечного поселка Слуп, он был весьма рад и почтен. Сейчас эта фотография занимает свое законное место на веранде, и ее с гордостью показывают всем гостям.

Последней, но не менее важной, является история, случившаяся недавно. Я получил письмо от начинающей музыкальной группы под названием Доктор Зетор (Dr. Zetor) из Словакии. Они хотят использовать фотографию на обложке своего альбома.

Зденек Дворак

Zetor in motion

The walking mask of the Zetor 25 is the best and most successful photograph I have ever created. I have been waiting for a similar image to come for years.This photograph has many stories, all of which started with the desire of my father-in-law, Mr.Prčík, to buy the Zetor 25 K tractor. He managed to lay hands on one that was in an immobile state, traveling far to buy it in order to fulfill one of his dreams. At the time, his son František was 12 years old and believe it or not, he easily outshined much older students of the agriculture mechanics and maintenance field. He was as well in an elated state. First he removed the rusty bolts and the mask of the radiator. It was rather heavy, so he lifted the whole thing and kept showing it to everyone that it’s finally down. Since this moment, another tractor was added to the collection of the Prčík family, so today, there are 3 tractors, 50 years old in average, parked in the barn.

This is one side of the story, important for the male side of the Prčík family. There is another story however, connected to the origin of the photograph. I owned a top-notch digital camera with professional optics for documentary making. They claim that the level of equipment does not play a significant role in the resulting images, but I have to admit that in this case, it played a vital role. Everything was on the edge. Maximum ISO, low aperture and a slow shutter speed – all negative factors. When Fanda a.k.a. ‘Walking radiator’ passed by me, I set the camera to capture 8 frames per second at maximum focus. When browsing through what I was able to capture, this image came up. The rest was blurry or badly composed. There was a single image of better quality and I must say that I was quite lucky that it was this one.

Zetor jede

The story does not end here. I entered a series of pictures named ‘Our own Zetor’ into the Czech Press Photo 2008 competition and it won the 3rd prize in the ‘Everyday life’ category. While accepting the prize, I managed to capture an image of Mr. President Václav Klaus looking over this photo. When I showed Mr. Prčík the photo of the president looking at the Prčík family from the tiny village of Slup, he was delighted and honored. The photo now has its righteous place on the veranda and is proudly presented to everyone that comes for a visit.

Last but not least is the story from recent days. I received an email from an amateur band called Dr. Zetor from Slovakia. They are hoping to use the photo for the cover of their album.

Zdeněk Dvořák

Zetor jede

Chodící maska Zetoru 25 je moje nejlepší a nejúspěšnější fotografie. Už několik let čekám na podobný záběr.I tato fotografie má několik příběhů, které začínají touhou mého tchána pana Prčíka pořídit si traktor Zetor 25 K. Ten se mu podařilo sehnat v nepojízdném stavu a tak se pro něj rozhodl vydat, aby se mu tak splnil jeden z jeho snů. V tu dobu měl jeho syn František 12 let a věřte, že by strčil do kapsy v tomto věku i mnohem starší učně oboru opravář zemědělských strojů. I on prožíval obrovskou eufórii. První co udělal, bylo odstranění zrezlých šroubů a sundání masky chladiče. Maska je celkem těžká a tak si ji nadhodil před sebe a nesl ji ukázat ostatním, že je již dole. Od té doby přibyl u Prčíkových ještě jeden traktor a tak se nyní ve stodole schovávají tři stroje staré v průměru 50 let.

Toto je jedna strana příběhu, který je důležitý pro chlapskou část rodiny Prčíkových. Svůj příběh má ale i její vznik. V té době jsem vlastnil špičkový reportážní digitál s profi optikou. Tvrdí se, že technika snímek nedělá, ale přiznám se, že v tomto případě mi hodně pomohla. Vše bylo na hraně. Maximální použitelné iso, minimální clona a dlouhý čas. Samé špatné věci. Jak Fanda alias chodící chladič šel kolem mě, dal jsem nejširší ohnisko a držel sekvenční snímání s rychlostí 8 snímků za sekundu. Při prohlížení mi na display naskočil tento záběr. Ostatní byly viditelně rozmazané nebo špatné kompozičně. Jediná vyšla ostře a s nejlepší kompozicí. Musím přiznat, že při mě stálo obrovské štěstí.

Zetor jede

Tento snímek měl dohru. Sérii s názvem Náš Zetor jsem poslal na Czech Press Photo 2008 a v kategorii každodenní život získala 3. místo. Při předávání se mi podařilo vyfotit pana prezidenta Václava Klause, jak reaguje na tuto fotku. Když jsem poté panu Prčíkovi ukázal fotografii, na které je zachyceno, jak se na Prčíky ze Slupu dívá prezident, bylo vidět jeho štěstí a nadšení. Fotka visí na čestném místě na verandě a ukazuje ji každému, kdo k nim zavítá.

Poslední příběh je z posledních dní. Dorazil mi email ze Slovenska od amatérské kapely s názvem Dr. Zetor. Moc si přejí, aby právě tato fotografie zdobila obal jejich CD.

Zdeněk Dvořák

František Ortmann: 1. cena v Czech Press Photo 2010

Vážení členové Week of Life,
rádi bychom touto cestou pogratulovali našemu dlouhodobému členovi Františku Ortmannovi, který v šestnáctém ročníku prestižní novinářské soutěže Czech Press Photo získal nádherné 1. místo v kategorii Lidé, o nichž se mluví. Zvítězil v ní díky své momentce, na které zachytil kapitána hokejistů Tomáše Rolinka s pohárem mistrů světa na okně autobusu projíždějícího davy fanoušků a mířícího na Staroměstské náměstí. I takováto vítězství k životu patří a uspět v této soutěži je snem mnoha fotografů. Panu Ortmannovi se to za jeho dosavadní kariéru podařilo již několikrát, což si zaslouží obdiv nás všech.

Do soutěže se tento rok přihlásilo celkem 299 fotografů s trvalým bydlištěm v České či Slovenské republice a porota vybírala z celkového počtu 4236 fotografií. Podrobnější informace o letošním ročníku a samotné soutěži Czech Press Photo naleznete na stránkách www.czechpressphoto.cz.

Fotografii Františka Ortmanna spolu s dalšími, které letos uspěly, můžete shlédnout i zde.

František Ortmann, týden druhý

Pro vás, členy WoL, jsme však připravili ještě něco navíc, a to i příběh, který se k dané fotografii váže. Již brzy si ho budete moct přečíst v sekci Příběhy fotografií. Za poskytnutí vítězné fotografie a jejího příběhu panu Ortmannovi děkujeme.

Více o jeho fotografické práci naleznete na stránkách www.frantisekortmann.eu.

Nádherný podzimní den vám všem přeje tým WoL.

František Ortmann: 1st place at Czech Press Photo 2010

Dear Week of Life members,

We would like to congratulate our long term member, František Ortmann, for winning 1st place in the ‘People in the news’ category at the 16th annual Czech Press Photo awards, a prestigious journalistic competition. He won the prize thanks to his candid photo, in which he captured Tomas Rolinek, captain of the Czech ice hockey team, standing at the very front of the bus destined for Old Town Square in Prague to greet the fans with the winning trophy from the World Championship. This prestigious award is something to be proud of, where success in this competition is a wishful dream for many photographers. Mr. Ortmann has achieved this several times during his career, deserving praise from us all.

This year, 299 photographers with permanent residence in the Czech Republic or Slovakia have entered the competition and the jury had 4236 photographs to choose from. More information about the Czech Press Photo competition can be found on the website www.czechpressphoto.cz/en.

František Ortmann, week number two

However, we have prepared something special for you, members of WoL. You will soon be able to learn more about the photograph in the Stories behind pictures section. We would like to thank Mr. Ortmann for providing us with the photograph and the story behind it.

You can find more about his work on www.frantisekortmann.eu.

We wish you a great autumnal day.

Your WoL team

Počet zemí na WoL: 34

Počet zemí na WoL se neustále zvyšuje a díky tomu máme možnost poznávat nové lidi a různé styly života. Není tomu dlouho, co se na WoL objevil první týden z Rakouska, který nafotila Dita Barakova a nyní můžeme oslavovat další nový přírůstek, kterým je Mexiko a 7 dní života Santiaga Roblese.