Отдаленные места – Самоа

Несомненно, Самоа – отдаленный уголок мира для многих из нас. Само название только уже звучит весьма красиво и кажется, манит к себе в гости открыть неизведанное. Надя Домашнева не является коренной жительницей Самоа, поэтому вам предоставляется возможность взглянуть на этот мир глазами человека, однажды влюбившегося в эту страну, но в тоже время остающегося реалистом. Давайте же погрузимся в увлекательную историю девушки, которая решила переехать в страну, во многих аспектах столь отличающуюся от ее родины, Росси.    

Samoa

Отдаленные места – Самоа
Надя Домашнева, дизайнер, Самоа

 
Несомненно, Самоа – отдаленный уголок мира для многих из нас. Само название только уже звучит весьма красиво и кажется, манит к себе в гости открыть неизведанное. Надя Домашнева не является коренной жительницей Самоа, поэтому вам предоставляется возможность взглянуть на этот мир глазами человека, однажды влюбившегося в эту страну, но в тоже время остающегося реалистом. Давайте же погрузимся в увлекательную историю девушки, которая решила переехать в страну, во многих аспектах столь отличающуюся от ее родины, Росси.

1) Как же получилось, что русская девушка переехала в такое далекое чужестранное место?

Я родилась и жила в России до 24 лет. Жизнь в Москве очень быстрая и просто сумасшедшая, время летит как нигде в мире (я слышала, лишь за исключением Токио). Я очень хотела снизить темп жизни и сделать что-то памятное, а не просто проводить бытность метро-работа-матро-сон-метро-работа и т.д.. Поэтому я уехала на год в Австралию учиться графическому дизайну. В тот год я познакомилась с моим будущим мужем, он приехал в Австралию из Самоа навестить своих родственников. (Тогда я даже не знала, где находится такая страна). Обратно мы вернулись вместе и поженились около года спустя. 

2) Было ли сложно привыкнуть к местному климату и жителям этой удивительной страны? Возникали ли какие-либо проблемы в первое время жизни в Самоа?

Климат не был проблемой, поскольку я уже была знакома с Австралийской жарой. Жители этой страны дружелюбны, и на первый взгляд кажется, что отличия не велики. Но позже я увидела, насколько мы разные. Их структура семьи, строго соблюдаемые традиции старины, сила Христианской церкви и даже их климат и месторасположение на карте мира имеют сильное влияние на их отношение друг к другу, то, как они видят и понимают разные вещи, их юмор. Всегда важны два момента: традиции и христианский образ жизни.

Проблемой стало привыкнуть к ящерицам, гигантским тараканам, червям и пр. Плюс, поскольку это остров посередине океана, – снабжение продуктов достаточно ограничено. Магическая фраза «шоколад из заграницы» напоминает мне о Советском времени, когда все хорошее можно было найти только в других странах. И, поскольку родом я из Москвы, поначалу шокировал недостаток развлечений. Клубы здесь работают лишь до полуночи, у нас есть один кинотеатр и даже цирк. По Воскресеньям все закрыто, поскольку это день посещения церкви. Но теперь, прожив здесь 2 года, это кажется привычным и правильным.

3) Что в особенности отличает Самоа от России?

Природа и в большей степени – небо! Небо необычайно красиво! Оно как купол над островом. Ночью звезды можно увидеть практически на уровне глаз, они будто сосредоточены вокруг тебя, начиная с горизонта. Можно увидеть очень близко Млечный путь (поскольку остров находится недалеко от экватора, и совершенно отсутствует загрязнение окружающей среды), а луна имеет форму улыбки, то есть не в виде буквы «С» как в северном полушарии. Тучи днем нереально высокие, набегающие друг на друга. Я предполагаю, это в силу испарения океана, который можно видеть из любой части острова.

4) А с другой стороны, есть ли черты, совпадающие у России и Самоа?

Удивительно, но да. Я думаю, что мы имеем сходное отношение к воспитанию детей. По сравнению с Австралийскими, Американскими или даже Европейскими родителями, мы достаточно строго воспитывают детей. В Самоа и России дети с раннего возраста знают правила и не бегают вокруг, мешая другим людям. Я думаю, методы в Самоа являются даже более строгими, чем в России. Поскольку в традиционной самоанской семье младшие отвечают за все домашние обязанности, они обязаны служить взрослым, что мне кажется уже немного слишком, но это образ жизни, которому следуют тут многие века.

5) Есть ли что-либо в Самоа, к чему ты никогда не привыкнешь, и наоборот – что-то, из-за чего никогда не променяешь эту страну?

Я думаю, я бы никогда не смогла жить в традиционном самоанском доме, который не имеет стен, только крыша и ее поддерживающие стойки. Мне даже было не просто привыкнуть называть это домом. Хотя очень здорово провести в таком пару дней, с минимумом комфорта и максимумом общения с природой.

Касательно второй части вопроса, я уже упоминала, что, по моему мнению, природа Самоа – самая красивая. Сложно даже поверить, что такое разнообразие красок и растений даже существует. Факт, что ты можешь оказаться в райском месте буквально просто открыв дверь (если такая имеется), не может не захватывать. А также тот факт, что ты можешь плавать в Тихом океане хоть каждый день, и до пляжа – всего 10 минут. Это нечто-то невообразимое для человек, к примеру, чья родина – Уральские горы, где я родилась.

6) Вы планируете всегда жить в Самоа или еще рассматриваете что-то другое?

Мне бы хотелось остаться здесь навсегда, здесь просто здорово воспитывать детей и наслаждаться жизнью, как она есть. Люди здесь располагают бо́льшим временем для семьи и друзей, время не летит так быстро и его на все хватает. Работа не является самым важным в мире. На мой взгляд, люди здесь дорожат настоящими ценностями гораздо больше, чем люди в больших городах.

Много приезжих из Америки, Австралии, Новой Зеландии и Европы живут здесь всю жизнь. Но в принципе, мы могли бы попробовать что-то еще. Было бы здорово иметь Новозеландский паспорт, чтобы наши дети могли легко путешествовать и учится заграницей.

7) Ты ездишь домой в Россию? Что ты чувствуешь, года возвращаешься туда?

Я ездила в Россию лишь раз после года путешествий. Я не могу сказать, что хорошо чувствовала себя в Москве. Все люди одеты в черное, все спешат, все какие-то раздражительные… Хотя я прекрасно знаю, что это все лишь фасад, за котором скрывается другое.

Я была очень счастлива видеть своих родных и друзей, они, конечно, самые лучшие. Но касательно окружения, города… Я не думаю, что я бы смогла жить в таком большом месте больше. На самом деле, мое лучшее время в России было деревенском домике с парой друзей, вдали от шума и транспорта (жизнь в Самоа неким образом напоминает мне то место своей расслабляющей атмосферой на грани монотонности). Хотя до поездки в Австралию мне навились клубы, вечеринки и рестораны. Всего этого было достаточно, я думаю.

8) Как ты узнала про проект Week of Life и что ты думаешь о нем?

Это достаточно забавная история. Мой муж работает ИТ технологом. Каждый день чинит компьютеры и иногда устанавливает на них симпатичные обои. Он ищет их в интернете, как-то раз он нашел несколько замечательных экземпляров, сделанных кем-то под именем Влад. Мы подумали, что он русский, позже я нашла его сайт с очень красивыми работами. Он на самом деле оказался русским. И в разделе «О себе» была ссылка на неделю Влада на сайте Week of Life. Мне очень понравилась идея проекта, и я сразу же начала съемку моей недели.

Я искренне восхищаюсь теми пользователями Week of Life, чьи профессии не связаны с искусством, дизайном и подобного рода деятельностями, предполагающими креативность как составляющую часть данной деятельности. Они находят время и энергию для создания столь замечательных серий фото и не сдаются после третьего или четвертого дня, когда процесс уже является менее развлекательным и более обязательным. Но ощущение, когда все закончено и фото загружены, очень классное! Все усилия определенно стоят этого!

Неделя Нади Домашневой

Photo of Mirecek

Even though it was my grandfather who actually took this photograph, the story behind it touches me a great deal and a mere look at the retrieved glass negative film makes my knees shiver.My grandfather was a photographer in the 20s and 30s. Despite regularly documenting the life of his family, there was not a single image of his most beloved middle son Mireček. Although he only lived to see three full years, he was an exceptional child loved by the whole village (in Southern Bohemia) for his remarkably mature behaviour, self-reliance and funny incidents. You could say that my grandgather lived his life for Mireček. ( I just want to point out that I currently have three sons in the same ages as it was in the case of my grandfather at the time).

Mireček

When Mireček was three years old, he became sick with an ordinary illness, but the village doctor injected the shot incorrectly and Mireček fainted. During this time, my grandpa held him in his hands and continued to hold him for the next two days. And in an act of pure desperation and dispair, he took the only photo of his little boy to at least preserve him in his memory.

A few years later, my grandfather died of cancer. In a way, he was set free, since he spent his last days grieving with remorse and nostalgia.

Vladimir Brunton

Samsung EX1

Špičkových kompaktních digitálů je na trhu doslova jako šafránu. O to více pak potěší, když se objeví nový model, který rozčeří jinak poklidnou hladinu tohoto segmentu fotoaparátů. Na těle novinky však nenajdete logo některé z tradičních velkolepých fotografických značek, nýbrž značku korejského Samsungu.

Když jsme u toho Samsungu – přestože je tato firma obecně vnímána jako „výrobce mobilů a chladniček“, v produkci fotoaparátů není rozhodně žádným nováčkem. Výrobou fotopřístrojů se Samsung zabývá už od osmdesátých let minulého století a od té doby také spolupracuje například s významným výrobcem optiky Schneider-Kreuznach či designérským studiem Porsche. Samsung nezaspal ani nástup digitální technologie, což jste ostatně již na stránkách Week of Life mohli zjistit – některé zajímavé fotoaparáty této značky jsme již představili.

Novým digitálním kompaktem nejvyšší třídy – modelem EX1 – se Samsung zařadil do elitní kategorie, v níž najdete to nejlepší, co lze v současné době mezi digikompakty pořídit. My jsme testovali např. Canon PowerShot S90 a Canon PowerShot G11 nebo dnes již starší Leicu D-Lux 4.

Před sebou tedy máte relativně velký digitální kompakt (tělo je stejně široké jako např. Olympus Pen E-PL1) ve strohém designu s převažujícími ostrými hranami. Samsung EX1 si můžete pořídit buď v klasickém černém provedení nebo ve tmavě stříbrném či spíše titanovém ladění – viz námi testovaný kus. Tělo je kovové, přesněji řečeno opláštěné lehkou kovovou „slupkou“, dílenské zpracování je příkladné – všechny součástky perfektně lícují, nic nevrže, neviklá se, ovládací prvky mají jasně zřetelnou aretaci.

Jako kompakt nejvyšší třídy je EX1 vybaven větším množstvím ovládacích prvků, sáňkami pro nasazení externího blesku, závitem na tubusu objektivu či displejem na kloubovém uchycení. Chloubou tohoto modelu je pak ultrasvětelný zoom Schneider-Kreuznach Varioplan 24–72 mm F1,8–2,4. Takovou světelností se žádný z konkurentů nemůže pochlubit.


Samsung EX1 – ve zkratce
Rozlišení 10 Mpx
Snímač CCD 1/1,7″
Optika 24–72 mm F1,8–2,4, stabilizace
Video VGA (640 × 480 px)

Optické hledáčky už najdete jen u několika málo digikompaktů, jejich funkci zastal velký zadní displej. Samsung u modelu EX1 nešetřil a nejenže použil třípalcový displej typu AMOLED (více jsme o tomto displeji psali v recenzi Samsungu NX1) s vysokým VGA rozlišením, ale také jej umístil na kloubové uchycení, což je výborná vymoženost pro fotografování z téměř jakékoliv polohy.

Super vychytávky
Kvalitní světelná optika
Možnost fotografovat do RAWu
Výborný AMOLED displej na kloubovém uchycení

V souvislosti s displejem je třeba také pochválit povedené menu přístroje. To je jednak vkusně graficky navrženo, doplněno nenásilnou animací, a také je přehledné a logicky členěné. Pro přístup k nejdůležitějším snímacím parametrům slouží rychlá nabídka pod tlačítkem Fn.
Jakožto vyspělý digikompakt je Samsung EX1 vybaven množstvím ovládacích prvků přímého přístupu k funkcím. Nechybí vtipně navržený přední roller, zapuštěný do gripu, druhé ovládací kolečko je pak na zadní stěně kolem čtyřsměrného voliče.

Horní část fotoaparátu je vybavena hned dvěma kruhovými voliči, z nichž jeden klasicky obsluhuje expoziční režimy a druhý pak zastupuje funkce typu Drive – přepíná se zde tedy jednosnímkové nebo sériové focení, samospoušť či bracketing.
Zadní pravá strana přístroje se nijak nevymyká běžným standardům, za zmínku snad stojí v současné době stále populárnější separátní spoušť s červeným tlačítkem pro natáčení videosekvencí.

Funkcionalitou, která jako by z oka vypadla konkurenční Leice D-Lux 4 (nebo „zdrojovému“ Panasonicu Lumix DMC-LX3), je výsuvný vestavěný blesk, který je nutné před použitím nechat ručně vysunout pomocí ovladače na horní stěně. Interní blesk má samozřejmě jen malý výkon (směrné číslo výrobce neuvádí), nicméně spolu s vynikající světelností objektivu jej použít lze velmi často. Vedle něj umístěné sáňky pro externí blesk pak samozřejmě práci ve špatném osvětlení usnadňují mnohem více.

Ukázky menu fotoaparátu Samsung EX1

Celkové hodnocení

Z pohledu konstrukce a ovládání se Samsungu EX1 nedá téměř nic vytknout. Snad jen, že není příjemné, když zmizí reálný histogram při nastavování korekce expozice. Jinak je práce s přístrojem velmi intuitivní a pohodlná. Trochu zamrzí také nijak zvláštní rychlostní parametry – fotoaparát po zapnutí docela pomalu nabíhá, a také ukládání do RAWu je hodně pozvolné. Naštěstí ostření zvládá ve své třídě standardní rychlostí.
Obrazovou kvalitu lze nazvat výbornou. Optika kreslí ostře až do rohů i při plně otevřené cloně, obrazové vady, jako je chromatická aberace, jsou výborně potlačené. Šum je až do ISO 800 velmi dobře korigován, u vyšších hodnot citlivosti ale počítejte s viditelnou degradací snímků.
Největší problém je v citlivosti nejširších ohnisek na protisvětlo. Optika má pravděpodobně méně účinné antireflexní vrstvy, což bohužel znamená, že de facto jakékoliv i slabé protisvětlo na snímcích způsobuje zřetelný závoj – viditelnou ztrátu kontrastu. Možná by pomohla tvarovaná sluneční clona, tu však v základní výbavě nenajdete.

Základní technické údaje Samsung EX1

Snímač

CCD 10 Mpx, 1/1,7″
10 Mpx (3 648 × 2 736 px)
Citlivost ISO 80 až 3 200

Optika

24–72 mm F1,8–2,4
Stabilizovaná optika

Paměťové médium

SD/SDHC, 24 MB interní paměť

Datové formáty

Obraz: JPEG, SRW
Video: MP4

Video

640 × 480 px, 30 nebo 15 fps
320 × 240 px, 30 nebo 15 fps
Zvuk mono

Displej

Typ AMOLED
Úhlopříčka 3″ (76 mm)
614 000 px

Napájení

Li-Ion akumulátor

Rozměry a hmotnost

115 × 65 × 46 mm (š × v × h)
335 g (vč. akumulátoru a paměťové karty)

Chcete znát názor foto specialisty, případně shlédnout krátkou videoprezentaci fotoaparátu Samsung EX1?

Fotografie Mirečka

I když to není fotka, kterou jsem dělal já, ale můj děda, příběh k ní se mě velice týká a to tak, že při pohledu na nalezený skleněný negativ po mnoha letech se mi roztřásla kolena.Můj děda byl ve dvacátých a třicátých letech fotograf. Přesto, že svou rodinu tehdy běžně fotografoval , na žádné společné nebo samostatné fotografii neměl vyfoceného svého nejvíce milovaného prostředního syna Mirečka. Přesto, že se dožil pouze tří let, byl pro své mimořádně vyspělé chování, samostatnost a veselé příhody s ním, milován celou vesnicí (jižní Čechy). Děda, dá se říct, žil jen pro něj (pozn. – mám teď tři syny ve stejném věku, jako měl tehdy můj děda).

Mireček

Ve třech letech onemocněl Mireček běžnou dětskou nemocí a pozvaný vesnický lékař mu dal špatně injekci, při které Mireček zkolaboval. Děda ho celou dobu držel v náručí a potom ještě dva dny. A pak udělal ve svém zoufalém rozpoložení jedinou fotku svého synáčka, aby si ho alespoň takto uchoval v paměti.

Po několika letech zemřel na rakovinu. Bylo to prý pro něj vysvobození, jelikož celou tu dobu se trápil výčitkami a stezkem.

Vladimír Brunton

FotoFest Znojmo: Výstava Mistrů WoL

Dne 2.9.2010 začíná další ročník třídenního fotofestivalu FotoFest Znojmo, kde jeho návštěvníci mají možnost zažít nejenom fotografování, ale také výstavy, přednášky, film i vinné putování. 

V pátek 3.9. se můžete těšit na výstavu fotografií Mistrů WoL Lenky Pužmanové, Martiny Štolbové, Jana Nožičky, kevina v. tonaJuraje Suchardy a v neposlední řadě také Zdeňka Dvořáka. V ten samý den proběhne i vernisáž výstavy fotografa ČTK Romana Vondrouše, která bude pokračovat besedou s tímto fotografem a na závěr se bude promítat film Adolfa Ziky s názvem Jan Saudek – V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu.

FotoFest Znojmo

Nenechte si ujít ani unikátní sobotní vinné putování za fotografií!

Více o programu a samotném festivalu naleznete na stránkách www.fotofestznojmo.cz.

 

Hezký den vám přeje tým Week of Life

New section WoL Interviews: Interview with Patrik Elias

For section WoL Interviews’ historic first interview we feature Patrik Elias, all-time leading scorer for the New Jersey Devils. The parallels between him and the Week of Life Project aren’t simply a shared origin in the Czech Republic and current success in the US, but also a mutual interest in the well being of others as exemplified by Elias’ activities with UNICEF.

Patrik Elias

CZECH ICE-HOCKEY PLAYER

BORN: 4.13. 1976 IN TREBIC
CLUB: NEW JERSEY DEVILS
MARITAL STATUS: MARRIED, WIFE PETRA

  • Started his professional ice-hockey career in Kladno in 1992
  • Drafted by the New Jersey Devils 51st overall (2nd round) in the 1994 NHL Entry Draft
  • Has played his 14th season for the Devils and has become one of the key players and leading personalities of the team as well as the NHL
  • He wore the captain’s „C“ in the 2006/2007 season and earned the nickname „Mr. Overtime“ thanks to his exceptional abilities to decide matches in overtime
  • Has won the most prestigious ice hockey trophy – the Stanley Cup – twice during seasons 1999/2000 and 2002/2003
  • The New Jersey Devils franchise’s all-time leading scorer, while also holding franchise records for most points in a season (96) and most career game-winning goals (70)
  • In 1994, at the age of 18, he first wore the national jersey for the Czech Republic during the European Juniors Championship
  • Czech national team bronze medalist from the World Championship held in Switzerland in 1998 and the 2006 Olympics in Torino
  • Led the national team as Captain during the 2010 Olympic Games in Vancouver
  • Since 2006, he has been organizing a summer hockey school in the Ice Vault Arena, Wayne, New Jersey
  • In the same year of 2006, Patrik Elias was named the Czech Republic’s Good Will Ambassador to UNICEF

ACHIEVEMENTS

  • All-Star Team (EJC 1994)
  • Bronze medal WC 1998 Switzerland
  • Stanley Cup winner 2000
  • Winner NHL Bud Light Plus/Minus (2000-01)
  • Stanley Cup winner 2003
  • New Jersey captain for 2006/07 season
  • NHL All-Rookie Team (1997—1998)
  • NHL All Star Game 2000Nominated to the NHL All-Star first team (2000-01)
  • NHL All Star Game 2002
  • Bronze medal 2006 Winter Olympics Turin
  • 2008/09 — The Golden Stick Trophy for the best Czech hockey player

For section WoL Interviews’ historic first interview we feature Patrik Elias, all-time leading scorer for the New Jersey Devils. The parallels between him and the Week of Life Project aren’t simply a shared origin in the Czech Republic and current success in the US, but also a mutual interest in the well being of others as exemplified by Elias’ activities with UNICEF.

We selected you for the first issue for several reasons, but the main reason is what connects us the most. Week of Life is a Czech project that found a partner in America, thanks to whom now has the chance to develop and grow. You too were born in the Czech Republic, as a matter of fact in the former Czechoslovakia, and America helped you evolve as well. What’s your take on this? What did America give you?

It definitely gave me greater independence, despite living in Kladno, which was quite far from my home for Czech standards. The transition to a different country, where a foreign language was spoken, where there is more competition and a different mentality, it was definitely a challenge and a calling for me. But it wasn’t just America, but the NHL as well, where a person always encounters something new to learn.

If I’m not mistaken, you’ve been in America for the past 15 years. You’re playing your fourteenth season in New Jersey. That’s a one half of your adult lifetime and that changes a person, you learn new customs and habits. Where are you more at home? Could you imagine one day returning?

In my heart I am still Czech, or rather a Moravian, but I must admit that the other I get, the more I feel a pull to return home. On the other hand, it’s true that I’ve grown accustomed to America. The way of life here suits me in many ways and I definitely don’t miss some typical Czech traits such as jealousy.

Let’s return to the past once more, what were your beginnings in the USA like?

I couldn’t speak English and all of a sudden I was very far away from everything. The distance was immense in comparison to that of Trebic and Kladno, which I had trouble getting used to as a 14 year old, but that experience helped me during my transition to the USA. I was very lucky to have teammates and people around hockey, who helped me unbelievably during my first few years.

Another reason why I chose you for the first interview was due to your activities for the world organization UNICEF. Week of Life isn’t simply an internet project, WoL is also a group of people that want to give. This also connects us. Tell me, how does it happen that a sports star, whose only concern is to score goals, attain the beautiful and incredibly important need to GIVE and HELP others?

Well, you rather simplified my work, but I understand what you mean. In regards to UNICEF, my need to help was inspired by my bad experiences with hepatitis, which almost ended my career. In these situations a person realizes that there are more important things than, in your words, to score goals. The possibility of assisting UNICEF was something that my wife and I were discussing in the hospital, and I think a person in such a position, who has the option of helping, should take it as a given. That too is something that hockey and America has given me – the chance to help others.

When you look at Week of Life through the eyes as a person, a celebrity, who protects his privacy, can you find the understanding and reasoning why ordinary people should reveal to others how they live, why a doctor from one place in the world should learn about a doctor from another place in the world?

We live in a time of information technology and the concept of privacy gets smaller by the day. Each person imagines something different under it and it’s up to each of us to establish our own boundaries. I don’t consider WoL to be an invasion of privacy; I rather consider it to be an interesting project that aims to expand horizons and to educate. In short, a web of information that belongs in today’s world and has its substantiations.

You mention new communication technology. How have these things influenced your life?

Pretty normally I think, but the first thing I do in the morning is turn on the computer. I’m slightly dependent on the internet and attached to my iPhone. I support all these technologies and consider them to be revolutionary, but everything in good measure. This means for example that children should use technology as an educational tool, best in the context of schools, and not have it replace physical activity and direct personal communication in a collective with computer games.

I’d like to return to the subject of UNICEF. While on your missions have you ever been emotionally overwhelmed when you saw the suffering of children or the poverty around you?

How do you handle these things?One of the most dramatic moments was when I visited a home for children with HIV in Belize, I had trouble holding back my tears… and I haven’t even been to Rwanda and other countries in Africa, where the situation is much worse. These children did not choose their fate and without help cannot even influence it, which is a reason why I respect the work of UNICEF, who not only saves children from the immediate threat of death, but also returns them to schools, teaches them how to plant food, basically how to take care of themselves and their surroundings. We could speak forever about the various UNICEF programs, but the millions of saved and protected lives yearly speak for themselves. When you come to a place where UNICEF is giving aid, you’re afraid and ashamed that you didn’t help out earlier.

A silly question at the end, but I believe it’s a question that any little boy with a dream in his pocket would ask. How does one become a professional hockey stat in the NHJ, to be famous, rich, and successful?

It has its advantages and disadvantageous, and it’s exactly this – to be rich and famous that neither you nor your parents should think about if you want to be successful in hockey. It’s not good if you enter it with these goals. You have to work on yourself, love hockey, try to be the best and do all you can to attain it, you must work, work, work, and everything else is the cherry on top, which comes in the form of recognition and other advantages, that comes at the very end. Maybe…

Patrik Elias