Reportáž Kenya 2010

Jiří Pergl, Podnikatel, Česká republika

Jiří Pergl se v rámci své organizace One More Day for Children vydal již podruhé do Keni a vy máte možnost v jeho nové reportáži sledovat, jak se mu daří pomáhat tamním dětem nakaženým AIDS.

Málo lidí chápe, proč zrovna v Keni je tak důležité pomáhat dětem. Proč ne raději v Somálsku, Čadu, Kongu, Zaire nebo Etiopii? Odpovím vám jednoduše. V roce 2007 zde proběhl velký boj mezi stoupenci Kikuyu a Luo kvůli volbě prezidenta. Zemřelo zde mnoho lidí. U nás to nevysílala žádná televize a když, tak ve zkratce a jen s velmi nepřesnými údaji. CNN udává 50tis. lidí zabitých při nepokojích. Místní udávají mnohokrát více. Výsledek je, že mnoho dětí zůstalo bez rodičů, pokud zrovna nebyly zabity také. Nikdo nedokáže říci, kolik lidí v tomto období přišlo o život. Tisíce případů nikdo nezdokumentoval. Pozabíjené rodiny ve vesnicích, vypálené domy a kostely, znásilněné ženy. Místní tvrdí více jak 200tis. Mrtví se stále počítají a to je rok 2010. A teď k současnosti, která není tak vzdálená roku 2007. Září 2009. V oblasti Doldol, kde v současné době působím se stalo to, co žádná televize nikdy neodvysílala. Vědí to pouze místní a nikdo to už nechce dál řešit. Lidé z jedné vesnice se vydali vyvraždit obyvatele vedlejší vesnice. Přes sto brutálně zavražděných lidí jenom kvůli tomu, že zde již 15 let nepršelo a oni neměli co jíst. Pozabíjeli je automatickými zbraněmi, aby jim poté ukradli domácí zvířata a aby jejich děti a oni měli co jíst. Pozůstalé děti z vyvražděné vesnice (dívky: 4-12 let) byly okamžitě provdány za bohaté muže z vedlejší vesnice včetně toho, že jim byla udělána obřízka. A sex? JASNĚ! Strašné! Ale to není všechno. Byly prodány lidmi ze své vesnice, těmi, co přežili, aby se jim vrátily krávy nebo ovce, které chovali. Takže 4letá holčička byla provdána za 30letého muže za 10 krav!!!! No a malí kluci, kteří přežili? Utekli do stepi, do lesů, mezi zvířata. Mezi LVY!! Mezi opice a spali v buši. Mnoho z nich sežrala lví smečka nebo se našli okousané od opic. Ano, okousané obličeje od paviánů…. Chci těmto zbylým dětem pomoci, všem. Mimochodem jedna holčička, kterou máme v adopci a jmenuje se Soina Leiknait, pochází právě z této vesnice. Tyto informace vám nesděluji proto, abych vás – případné návštěvníky Keni – strašil, ale proto, že se vyskytla spousta lidí, co říkají: „Já byl v Keni, tam je to v pohodě.“ Zapomněli ale dodat, že byli s cestovní kanceláří v národních parcích včetně doprovodu nebo i na vlastní pěst, ale jen v oblastech se zvířaty nebo v jiných, kde je to opravdu v pohodě. Navštívit tyto oblasti (Doldol a výš směrem na Somálii ) kde opravdu nic není, je pro tyto lidi nezajímavé, to chápu, ale… Ale tady je to opravdu o něčem jiném. Takže po 6 měsících jsem se opět vrátil do Keni pomáhat nemocným, zneužívaným, hladovým a osamoceným dětem. Nyní už s konkrétními plány, jak zaregistrovat 23 adoptivních dětí u místních úřadů, zřídit bankovní účet, zřídit kancelář v Nanyuki včetně jejího vybavení a vyplnit všechny formuláře týkající se dětí a založit je do šanonů, navštívit projektanta a odstartovat stavbu nového dětského domova pro 60 dětí včetně školy tím, že nechám nakreslit kompletní projekt. Dále navštívit oněch 23 dětí a rozdat jim dárky od adoptivních rodičů z ČR a získat informace pro budoucí platby (škola, elektrika, nájemné) přes náš nově zřízený účet a také jim dovézt nakoupené jídlo z města Karatina a z Nanyuki. Samozřejmě nesmí chybět návštěva dětského domova v Nanyuki a předání sladkostí a několik DVD s pohádkami. Proč už tak málo věcí? Jelikož jsme dokázali „hejbnout“ s místní vládou města a ta jim začala dávat více peněz na jídlo a žití. Takže naše činnost v tomto domově už nebude tak intenzivní, ale stále máme z tohoto domova adoptované 3 děti a další 3 děti ještě mám v plánu. Dále z vybraných peněz nakoupit jídlo pro dalších vybraných 15 rodin s dětmi, které jsou na tom opravdu špatně. Samozřejmě nebude chybět návštěva oněch 12 dětí známých z mé poslední reportáže, které žily v jedné kůlně a bez rodičů. Dále se stavit u starosty města Doldol a oficiálně podat žádost na získání pozemku zdarma pro stavbu dětského domova. K tomu ještě nesmí chybět návštěva vlivných lidí, kteří by nám mohli pomoci a také keňské noviny…

Tak to je vše o programu, který mě při této cestě bude čekat. O tom, jak to všechno bude vypadat, se dozvíte z mé reportáže.

12.1. Přílet do Nairobi

Cesta do Keni je vcelku náročná, pokud nechcete platit nekřesťanské peníze a letět přímo z Prahy. Takže přes pár německých serverů se dá pořídit letenka kolem 500 eur. Odlet z Mnichova přes Istanbul s čekací dobou 7 hodin.
Přílet do Nairobi je vždy s touto linkou v ranních hodinách (2h ráno). V Nairobi už na mě opět čekali Patrick a Cyrus, známí z mé 1. reportáže, kteří mi s nadací v Keni pomáhají. Po krátkém spánku už přišla na řadu návštěva dr. Martina, který pomáhá HIV pozitivním těhotným matkám. Dovezl jsem mu z Čech různé léky, které nám darovali lidé, kteří pomáhají naší organizaci OMDC. Martin byl ohromen, ale bohužel mu tento den zemřela matka, takže radosti moc nebylo. Jen mi opět oznámil šokující zprávy: od minulého počtu 1537 pozitivních matek mu jich každý měsíc přibylo v průměru 50. Tj. k dnešku o 300 více = 1837, brrr. Řekl mi, že v Nairobi je 50% mladých lidí nakaženo HIV, což je strašné číslo…

Večer už proběhla schůzka s Hellen a s naší právničkou jménem Elizabeth Njoroge v restauraci mého oblíbeného hotelu s názvem Central Park. Bylo zapotřebí udělat program a domluvit schůzku na druhý den. Dál už jen spánek…

13.1. Nairobi

Ráno mě čekala návštěva LG servisu. Proč? Protože televize pro děti z domova z Nanyuki, kterou jsme pro ně zakoupili v srpnu, odešla již po 2 měsících. Záruka v Keni? Výsměch. Nic vám nevymění. Televizi odvezl Cyrus z domova do LG servisu v Nairobi. To bylo začátkem října. Prý odešla součástka, kterou je potřeba poslat z Dubaje. Dnes je leden a televize stále leží v servisu. Slíbili, že mi zavolají v pátek 15.1. a že by měla být již opravená, tak uvidím. Pak už přišla na řadu velká administrativa. Nakoupit jednotlivé šanony, kancelářské potřeby, sednout ke stolu a psát. Právnička mě obeznámila s předpisy, které jsou potřeba zařídit pro adopci a co je potřeba všechno udělat, aby keňská vláda byla spokojená a nevznikly žádné problémy. Utahaní jsme zakončili práci v 8 večer a šlo se spát. Ráno už nás čeká odjezd do provincie Nanyuki. Oblast, kde naše organizace působí.

14.1. Odjezd do Nanyuki

V 8 hodin ráno odjíždíme směr Nanyuki. Důležitá zastávka nás opět čeká ve městě Karatina. Městě, kde se nachází největší trh s jídlem, který je také nejlevnější. Bylo zapotřebí nakoupit jídlo pro 23 adoptovaných dětí a ještě z vybraných peněz OMDC nakoupit jídlo pro 15 rodin ze slumů z provincie Mount Kenya.

Nevím, jak jsme to dokázali, ale oněch 1140kg jídla včetně kufrů a nás 4 jsme narvali do zapůjčeného auta Toyota Prado. Jedna z věcí, ve které se naše nadace liší od těch velkých je ta, že darované peníze používám pouze pro děti a nakoupím za ně to, co opravdu potřebují. Nepoužívám je na všechny věci kolem, jako např. letenku, půjčení auta, ubytování atd.) Něco jiného je u adoptovaných dětí. Tam vláda Keni vyžaduje, aby se strhávalo 20% z měsíční splátky. Něco jde na daně a něco jde na náklady. Náklady se rozumí to, že děti potřebují pravidelnou péči. Každý měsíc je navštěvovat, kupovat jídlo, dovážet k nim doktora, spát v dané oblasti, platit dopravu na určená místa, platit lidem jídlo, dovážet jim věci, které potřebují (tašku do školy, knihy do školy, školní potřeby, některým teď postel) a to už samozřejmě zadarmo nejde.
Po naložení jídla odjíždíme směr Nanyuki. Po cestě mám v plánu stavit se v Patrikově vesnici. Důvod? Chci navštívit rodinu oběšeného 18letého kluka z našeho prvního videa o Keni (pokud jste tento úvodní film o Keni neviděli a který ještě neměl prozatím nic společného s nadací, můžete jej shlédnout na mých stránkách o cestování do zapadlých koutů světa s názvem www.expedice-world.cz. Pojednává o přírodě, lidech a nádherných scenériích Keni s doprovodem famózní hudby.) Tento kluk se oběsil kvůli tomu, že při naší návštěvě Patrikovy vesnice jsme vyhlásili soutěž mezi kluky, která spočívala v tom, že kdo přinese velkého jedovatého banánového pavouka pro naše video, dostane 500 keňských šilinků – cca 170 Kč. Pro lidi z této chudé oblasti je to takový malý start do života. Jeden kluk nám přinesl onoho pavouka. My natočili hezké záběry a odjeli směr Nairobi. Jenže cestou měl Patrik telefon od rodiny, že jeden 18letý kluk našel také onoho pavouka a jelikož nám ho nestačil předat a nedostal oněch 500 šilinků, tak se oběsil. Bylo nám to opravdu líto a tak jsem se rozhodl, že v budoucnu navštívím jeho rodinu a tak se také dnes stalo. Cesta, pokud se tomu tak dá říkat, vedla směrem k hoře Mount Kenya. Po 5km od hlavní silnice řekl Patrik stop. Tady to je. Malá ohrada s 1 krávou a 2 kozami a uprostřed polorozpadlý domeček. Ze skromného příbytku z dřevěných prken vylezl postarší pán a hezky nás uvítal. Chvilku jsme si povídali a já mu řekl, jak je mi to opravdu moc líto a daroval jsem mu 1000 šilinků. Byl to jeho otec. Začaly mu téct slzy a se slovy God Bless, assante sana, thank you mě objal. Pak přišli ještě jeho 2 bratři a podali mi ruku. Řekli mi, že Joseph byl už odmalinka uzavřený a málokdo ho dokázal pochopit a že za to opravdu nemohu, byla to jeho volba… Po rozloučení se vydáváme již do města Nanyuki, kde nás čeká to nejhlavnější proč jsem zde. První návštěva je v naší kanceláři, kterou Hellen v době mé nepřítomnosti pronajala pro OMDC. Vcelku dobrá cena – 6000 šilinků na 1 měsíc, tj. 1500 Kč. Jenže kancelář je potřeba také vybavit. Musel jsem tam nakoupit tiskárnu, cartridge, kancelářské potřeby (židle, skřínky na účetní dokumenty, šanony atd.). Notebook s anglickými XP Windows jsem dovezl z Čech.

Pak už jen cesta do chatkového resortu, kde jsme se ubytovali a kde pravidelně spíme, jelikož majitelka se zná s Hellen a dala nám slevu 500 šilinků denně za nocleh. Jinak si nemyslete, že to je úplně levné. Ještě jsem vám neřekl, jak se tu žije a za kolik. Tento resort má ceny 4500 šilinků za jednolůžkový pokoj na noc – tj. 1216 Kč a to nespíte v kdovíjakém hotelu. Postel, splachovací záchod a sprcha s hlavicí, do které je přivedeno 220V a vy si vybíráte – vařící nebo ledová? U nás by tomu dali tak 1 hvězdičku. V Narobi se pokoje se 3 hvězdami, což jak říkám je u nás něco mezi 1 a 2 hvězdičkami, pohybují od 900 Kč do 1900 Kč na noc. O Hiltonu raději nepřemýšlejte 🙂 Jídlo: 1 pivo kolem 60 Kč, benzín 28 Kč/litr, Fanta 3dcl 14 Kč, špagety bolognese 82 Kč, výběr z bankomatu ( max. 10tis korun ) 240 Kč, půjčení auta – malé 1200 Kč na den a velké, které my potřebujeme do terénu ve slumech a pro objem kufru, 4400 Kč za den. Pokud chcete zakoupit auto v Keni, tak upozorňuji, že auta jsou zde 3x dražší. 16let stará Toyota Landcruiser, co u nás koupíte max. za 150tis, vás tu vyjde na půl milionu a více. Tak to byly příklady cen, jak se zde žije a kolik vás co bude stát, pokud se rozhodnete jet sem někdy se mnou.
Na řadu přišla už jen úmorná práce, rozdělit 1140 kg jídla do 38 igelitových tašek, včetně roztřídění jednotlivých jídel.

Týdny Jiřího Pergla

Příspěvek byl publikován v rubrice Reportáže a jeho autorem je Zdeněk Kamrla. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *