Lekce 8: Panoramatická fotografie

Voděradské bučiny, Olympus E-510, objektiv 14-54 mm/2,8-3,5. Foto: Petr Šálek

Proč fotografovat panoráma

Obdélník 1 : 1,5 byl dříve malíři uznán jako kompozičně výhodný, ale fyziologii oka neodpovídá. Naše zorné pole má ve vodorovném směru až 180°. Proto je panoramatická fotografie (např. 1 : 3) přirozenější.

Kdy fotografovat panoráma

Vyhněte se protisvětlu, měkké světlo je výhodnější. Ranní a večerní záběry jsou efektní; není vždy třeba zabírat 360°. V krajině působí zajímavě mraky.

Profesionální finta

Sérii snímků fotit co nejrychleji za sebou. Neposunou se mraky, neutečou lidé, nezmění se světlo.

Nastavení aparátu

Najděte uzlový bod a aparát umístěte tak, aby se otáčel kolem něj. Uzlový bod je místo uvnitř objektivu, kde se sbíhají paprsky světla, než jsou zamířeny na rovinu obrazového snímače nebo filmu. Více na internetu (uzlový bod, nodal point). Při fotografování skládaných panorámat vypněte automatické funkce, zaostřete, nastavte clonu i čas a manuálně otáčejte přístrojem.

Jak fotografovat panoráma

Nejjednodušší je fotit záběry jednotlivě s překrytím asi 30–40°, a pak je sesadit v počítači. Zvažte počet snímků a úhel překrytí, zvlášť při použití panoramatické hlavice. Stativ srovnejte do vodováhy, pokud nejde o experiment, například panoráma na výšku. Při něm (s pomocí úhelníku na stativové hlavě)  dosáhnete širšího úhlu a vyššího rozlišení.

Zapamatujte si

Aparát by se měl otáčet okolo svislé osy uzlového bodu. Změřit expozici na nejsvětlejším místě, a přesně tak nasnímat celé panoráma. Vyhnout se přeexpozici do vypálených světel. Bracketing se vyplácí. Používat přechodový filtr na ztmavení oblohy. Ne však polarizační – je funkční jen v určitém směru a ve složeném panorámatu by byla obloha flekatá.


Cesta do Trestené, foto Petr Šálek, Noblex


Národní technické muzeum, foto Petr Šálek, Olympus E-510


Vlna, foto Petr Šálek, Hasselblad XPan

Objektivy

Extrémně širokoúhlé bez soudkovitého a poduškovitého zkreslení – např. Zuiko Digital 4/7–14 mm, který používám já, širokoúhlé i objektivy s normální ohniskovou vzdáleností. U teleobjektivů je přesné udržení stejné výšky a překrytí problematičtější, ale když se povede, může být efektní. Extrémně širokoúhlé objektivy deformují (protahují) kraje snímku, což panoráma nedělá.

Pomůcky

Fotoaparát s výměnnými objektivy, např. Olympus E-520. Výhodná je zrcadlovka s výklopným displejem (Olympus E-3), kdy můžeme kontrolovat scénu i na vysoko vytaženém stativu nebo v nepřístupném koutu interiéru. Kvalitní stativ s vodováhou a panoramatickou hlavicí. Počítač se speciálním programem na skládání snímků (Photoshop CS3 a Zoner 10). Vlastní rozvaha: Navštivte místo záběru víckrát, vliv počasí a světelných podmínek pak lze lépe odhadnout; zvažte potřebný úhel záběru, raději přidejte, oříznout lze vždy.

MgA. Petr Šálek, QEP, www.ARTmagazin.eu, www.art33.com, www.printacademy.cz.

Ve spolupráci s partnery:

Novaya Utka

Victoria Minyazova, Driver, Russia

Despite our technological advancement and the fact that people have been chasing success, money wealth altogether, there are still places in the world where time has practically stopped. People here live a life without stress, are close to each other and their lives calmly flow by without any real obstacles. Victoria Minyazova visited such a place, a village called Novaya Utka, where she tried to capture the local atmosphere and the lingering countryside lifestyle. The resulting images speak for themselves and take us on a journey into time that many of us have already forgotten, and some of us have never even experienced. (WoL)

“I closed my eyes and pointed blindly to some place on the map. It turned out to be Novaya Utka village.”

Every year I try to visit at least 2 villages or regional towns in order to document its vanishing rural way of life, because life in these remote places is gradually changing, slowly abandoning the countryside lifestyle. Some villages almost completely switched to the city lifestyle, people don’t farm anymore and rarely work on their vegetable gardens, even though the place where they live is rather far from the city. I prefer going there in autumn, when the nature is so rich and varied and the sky is just fabulous.

At the beginning, I was a bit confused what direction to take, east, north, west or south. I found an easy decision. I closed my eyes and pointed blindly to some place on the map. It turned out to be Novaya Utka village.
This village is quite big. It was founded in 1749 on the bank of the Utka river, which is the left feeder of the Chusovaya river. There, an iron-smelting and ironworks plant was built, called Utkinskiy state plant. The enterprise was funded by the government, but later in 1758 it was purchased by an entrepreneur Yaguzhinskiy, and in 1778 he sold the enterprise to Savva Yakovlev.
From then on, the plant together with the village had been called Utka Yakovleva.
After the revolution in the 20-s of the XXth century the place received a new name Novoutkinsk or Novaya Utka. Why Novaya (New)? Because there was one older plant by the Utka river, which was built much earlier than that one. In order not to confuse these two plants they were called after the surnames of their owners – Utka Demidova (or after the revolution Staroutkinsk, which is situated about 325 km upstream) and Utka Yakovleva (or Novoutkinsk after the revolution).

“Usually it is the older generations that stay in the village, but here, I saw a lot of young people as well as children.”

The day when I set off to the village was cloudy but with beautiful autumn sky and approaching the place it started raining which I didn’t expect at all. At first I began wondering how I can shoot without a raincoat and without a camera cover, but luckily it stopped raining when we reached our destination. It was the nearest town to the village, Pervouralsk, which turned out to be deserted and the road which according to our map should have lead to the village was closed. Once again, we were lost. After a while we saw a local car and decided to follow it. The “road” was through the forest, which was basically just mud and tree roots with stones after the rain and our journey turned into somewhat of an off-road experience. Finally, we got out of the forest and asked locals for directions. The road we were shown ran through a beautiful coniferous forest.

After two hours we reached Novaya Utka village.
Making our way into the village, the first thing that struck our eyes was the construction of a church, that was being done not only by builders but also nuns and the congregation. I think it is going to be a beautiful church. We left the car right next to the building area.

The air was clean and a mist lay above the fields as a result of the previous rain.
The locals were rather curios about our shooting. We expected it to be an unfriendly gesture but it turned out to be the opposite. Usually it is the older generations that stay in the village, but here, I saw a lot of young people as well as children, meaning the future of this village is quite promising.
The village is really a fabulous place with a wide twisting river and generous fields. The old buildings are gone, only the houses of Soviet time constitute the architecture of the place. Almost every homestead has cows, goats, chickens and cocks. Many of them freely walk around the village. The firewood, stored up for the winter, is in stacks. The village is big and really beautiful but we weren’t able to see it entirely. During autumn, it gets dark early, so we had to leave before nightfall.

It started drizzling but at that time, we were already in the car making a long journey back home, listening to music by The Beatles and Visotskiy.

Weeks of Victoria Minyazova

Nová Utka

Victoria Minyazova, Řidič, Rusko

I navzdory technickému pokroku, honbou lidí za úspěchem, penězi a hromaděním majetku, existují na světě místa, kde se téměř zastavil čas. Lidé zde žijí život téměř bez stresu, jsou si mnohem blíž a jejich život tak nějak pokojně plyne. Jedním z těchto míst je i vesnice Nová Utka, kam se vydala Victoria Minyazova, aby zachytila jeho atmosféru a stále ještě přežívající venkovský způsob života. Výsledek mluví za vše a je příjemným návratem do časů pro mnoho z nás již minulých nebo leckdy ani nepoznaných. (WoL)

„Zavřela jsem oči a naslepo ukázala na mapě místo, kterým byla vesnice Nová Utka.”

Každý rok se snažím navštívit alespoň dvě vesnice či obce, abych mohla zdokumentovat jejich mizející venkovský způsob života, jelikož život v těchto zapadlých oblastech se postupně přeměňuje z venkovského na městský. Některé vesnice již téměř přešly na městský životní styl, lidé již nefarmaří a nemají zahrádky se zeleninou, přestože místo, kde žijí, je od města vzdáleno. Nejraději tam jezdím na podzim, kdy je příroda tak bohatá a variabilní, a nebe je jednoduše úchvatné.

Na začátku jsem si nevěděla moc rady, jakým směrem bych se měla vydat, jestli na východ, na sever, na západ či na jih. Poté jsem našla jednoduché řešení. Zavřela jsem oči a naslepo ukázala na mapě místo, kterým byla vesnice Nová Utka.
Tato docela velká vesnice byla založena v roce 1749 na břehu řeky Utka, která je levým přítokem řeky Čusovaja. Vznikla zde továrna na výrobu a tavení železa, nazvaná Státní továrna Utkinsky. Byla financována vládou, v roce 1758 ji zakoupil podnikatel Jaguzhinsky, který ji v roce 1778 prodal Sawu Jakovlevovi. Od té doby byla továrna spolu s vesnicí nazvána Utka Jakovlev.
Po revoluci ve 20. letech 20. století místo dostalo nový název Novoutkinsk nebo také Nová Utka. Proč Nová? Protože na řece Utka byla ještě jedna starší továrna, která byla postavena mnohem dřív. Aby se tyto dvě továrny nepletly, byly pojmenovány podle příjmení svých majitelů – Utka Demidov (po revoluci Staroutkinsk, která je situovaná zhruba 325 km proti proudu) a Utka Jakovlev (po revoluci Novoutkinsk).

„Na vesnici obvykle zůstávají starší generace, ale zde bylo možné vidět mnoho mladých lidí a dětí.”

V den, kdy jsme se do vesnice vydali, bylo zamračeno, ale obloha byla krásně podzimní, a když jsme se blížili k místu určení, začalo pršet, s čímž jsem vůbec nepočítala. Nejdřív jsem začala přemýšlet, jak budu fotit, když nemám pláštěnku ani kryt na foťák, ale když jsem dorazila do cíle, tak déšť naštěstí ustal. Dorazili jsme do městečka Pervouralsk, ze kterého měl být do vesnice už jen kousek, ale vyklubalo se z něj opuštěné místo, a cesta, která měla podle mapy vést do vesnice, byla uzavřená. Opět jsme byli ztraceni. Po chvilce jsme zahlédli auto a rozhodli jsme se ho sledovat. „Cesta“ vedla lesem, ve kterém bylo logicky po dešti plno bláta, kořenů stromů a kamenů, a z naší cesty se tak rázem stala cesta necesta. Nakonec jsme z lesa vyjeli a zeptali se místních na správný směr. Cesta, kterou nám ukázali, vedla nádherným jehličnatým lesem.
Za 2 hodiny jsme dojeli do vesničky Nová Utka.
Při příjezdu do vesnice mne jako první věc padla do očí konstrukce kostela, na němž pracovali nejenom dělníci, ale také jeptišky a věřící. Myslím si, že to bude nádherný kostel. Zanechali jsme auto blízko staveniště.
Vzduch byl čistý a nad poli se místy po dešti držela mlha. Místní obyvatelé reagovali na focení zvědavě. Čekali jsme, že reakce budou nepřátelské, opak byl pravdou. Na vesnici obvykle zůstávají starší generace, ale zde bylo možné vidět mnoho mladých lidí a dětí, což je jistě dobré znamení pro budoucnost tohoto místa.

Tato vesnice je opravdu skvělým místem s širokou vlnící se řekou a úrodnými poli. Nejsou zde již žádné staré budovy, pouze domy ze sovětské éry tvoří architekturu místa. Téměř v každém hospodářství mají krávy, husy, kuřata a kohouty. Většina z nich se dokonce volně prochází po vesnici. Dříví, připravené na zimu, je na složené na hromádkách. Vesnice byla velká a opravdu nádherná, nicméně jsme nemohli vidět vše. Na podzim se stmívá dřív a my jsme museli odjet před setměním.
Začalo poprchávat, ale to už jsme byli v autě na dlouhé cestě domů za doprovodu Beatles a Vysockého.

Týdny Victorie Minyazove

Playing with WoL

When Martin Rupert presented his portrayal of the letters WoL made from wrenches, a cup of coffee and a slider in his week, we immediately knew that others will try to come up with original ideas as well; and we were not mistaken. Your fantasies certainly have no boundaries and with every new addition, we were filled with joy, looking forward what you come up with next. In the end, we found more than 50 photos with this theme and we show them to you here in all their beauty. You not only put together the letters of WoL, but you wrote them in various places, whenever you thought about the project during the day. And from what we see, you put a lot of time and effort into it. You can take a look at who did what and how much you played with it in today’s photo topic.

Martin Rupert, Enterpreneur, Czech Republic

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Jan Nožička, Photographer, Czech Republic

Lukáš Veselý, None, Czech Republic

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

Antonín Novotný, IT, Czech Republic

Miroslav Dušánek, Toolmaker, Czech Republic

Karolina Koštialová, Student, Czech Republic

Juraj Sucharda, Businessperson, Slovakia

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Petr Pink, Waiter, Czech Republic

Jan Nožička, Photographer, Czech Republic

Mirek Zelenka, Worker, Czech Republic

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

Kamil Kašpárek, Purchaser, Czech Republic

Lucie Lisníková, Student, Czech Republic

Honza Belej, IT, Czech Republic

Emílie Mrazíková, Retired, Czech Republic

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Adéla Bohadlová,Student, Czech Republic

Adolf Zika, Photographer, Czech Republic

Jan Nožička, Photographer, Czech Republic

Vladimír Caletka, Worker, Czech Republic

Martina Watzková, Student, Czech Republic

Lubomír Budný, Student, Czech Republic

Miroslav Dušánek, Toolmaker, Czech Republic

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Jana Jirušová, Parental leave, Czech Republic

David Selicha, Sailor, Czech Republic

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Jan Nožička, Photographer, Czech Republic

Zuzana Bobovníková, Photographer, Czech Republic

Jiří Hrdlička, Technician, Czech Republic

Karolina Koštialová, Student, Czech Republic

Monika Suchardová, Parental leave, Slovakia

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Honza Belej, IT, Czech Republic

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

Kamil Kašpárek, Purchaser, Czech Republic

Pavel Židek, Communication specialist, Czech Republic

Vladimír Škubal, Retired, Czech Republic

Jan Nožička, Photographer, Czech Republic

Lucie Lisníková, Student, Czech Republic

Antonín Novotný, IT, Czech Republic

Gabriela Grossmanová, Teacher, Czech Republic

Karolina Koštialová, Student, Czech Republic

Lubomír Budný, Student, Czech Republic

Jan Nožička, Photographer, Czech Republic

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Hrátky s WoL

Když se v týdnu Martina Ruperta objevila zkratka názvu projektu WoL složená z klíčů, hrnečku s kávou a posuvky, věděli jsme, že se jistě v nějakém z dalších týdnu objeví její jiné originální zpracování, a nemýlili jsme se. Vaše fantazie je neskutečná a díky tomu jsme s každým nově objeveným kouskem jásali radostí a těšili se na nový úlovek. Nakonec se nám podařilo nastřádat přes 50 výtvorů a kde jinde než právě zde bychom vám je mohli ukázat v plné jejich kráse. Písmenka WoL jste nejenom skládali, ale i psali všude tam, kde jste si zrovna na projekt Week of Life vzpomněli. A že jste si občas dali s novým nápadem velkou práci, je více než jasné. Jak jste se kdo s WoLem vyřádil, můžete porovnat v dnešním fototématu.


Martin Rupert, Podnikatel, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Lukáš Veselý, Žádná, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Antonín Novotný, IT, Česká republika


Miroslav Dušánek, Nástrojář, Česká republika


Karolina Koštialová, Student, Česká republika


Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Petr Pink, Číšník, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Mirek Zelenka, Dělník, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Lucie Lisníková, Student, Česká republika


Honza Belej, IT, Česká republika


Emílie Mrazíková, Důchodce, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Adéla Bohadlová ,Student, Česká republika


Adolf Zika, Fotograf, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Vladimír Caletka, Dělník, Česká republika


Martina Watzková, Student, Česká republika


Lubomír Budný, Student, Česká republika


Miroslav Dušánek, Nástrojář, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Jana Jirušová, Mateřská dovolená, Česká republika


David Selicha, Námořník, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Zuzana Bobovníková, Fotograf, Česká republika


Jiří Hrdlička, Technik, Česká republika


Karolina Koštialová, Student, Česká republika


Monika Suchardová, Mateřská dovolená, Slovensko


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Honza Belej, IT, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Pavel Židek, Komunikační specialista, Česká republika


Vladimír Škubal, Důchodce, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Lucie Lisníková, Student, Česká republika


Antonín Novotný, IT, Česká republika


Gabriela Grossmanová, Učitel, Česká republika


Karolina Koštialová, Student, Česká republika


Lubomír Budný, Student, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika

Annual hog killing

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

When water freezes outside and the land is coated with snow, it is the right time for the annual hog killing. This dated Czech tradition is usually organized between November and March and it is such an event that many families rank its importance along Birthdays or Christmas Holidays. One of the families to hold such a tradition is the Prčík family, well known from the weeks of Zdeněk Dvořák. And due to the decline of this tradition, mainly because of financial reasons and lack of time, we now have a single opportunity to experience what goes on in the backyard of the Prčík family and enjoy the atmosphere of everything that is involved with this event. Before continuing further however, we would like to warn you that the content of the photographs is not for individuals with a weak stomach. Additionally, we’d like to emphasize the fact that the time and care devoted to the animal as well as the process of killing the pig, which is by the way fast and almost painless, in this case favors the Czech local hog killings as opposed to the wholesale slaughter houses. Still, today, local hog killing is considered as animal torture and condemned by a wide spectrum of people around the world. (WoL)

Year by year, every summer, farmers venture out to buy a grown piglet. For several months, they cater for it day by day. They feed it leftovers from the kitchen, potatoes, turnip, moist bread, grouts and even goat milk. The piglet keeps growing and growing, gains an appetite for almost anything and its weight starts closing in on the 200 kg benchmark. As the weight grows, the winter season slowly approaches and with it the season of traditional hog killing. It is a village tradition, which is slowly fading away from most farms and estates. The main reason for it is the fact that it’s not worth it to take care of a single pig for almost half a year. People tend to buy their meet in shops these days. It’s a shame however, since annual hog killing belongs among the largest traditions of the countryside, where the whole family gets together and it is often considered as important as the Christmas holidays. This is the case of the Prčík family in the village of Slup located in the Znojmo region, where hog killing still prevails as an annual tradition.

The date of the event is planned several weeks ahead by the family who organizes it. Every year it is held on a Saturday at the end of November or beginning of December. It all depends on the family’s butcher, who above all is the reason for success. You can’t just kill and portion the pig; the butcher needs to prepare all the goodies such as blood sausages or collared pork.

The day before the hog killing, water needs to start boiling in a large caldron. The place where the hog killing happens, usually a yard of the estate, is thoroughly cleaned by then and all the necessities such as a hand barrow for the pig are prepared. Tables are cleaned, wood for heating the fire under the caldron is prepared in a sufficient amount and the pig is no longer fed anything else than water.

It’s Saturday morning, still dark outside and Mr. Prčík wakes up to heat up the kitchen and keep the fire going under the caldron outside. Someone has to go for several loaves of bread and some rolls that are later used in making the sausages. The dawn approaches and the family members are starting to get together. Cars are lining up and among them, the car of the butcher. The yard is filled with around 15 people from the ages of 3 to 85. It’s 8 o’clock and the butcher is ready. The last necessity before it all happens is a shot of plum brandy to keep the people warm. The moment is here, disliked by many from the village still after the years. It is time to get the pig from the barn.

It is calmly taken outside, where the last thing that awaits him is the fatal knock on the head. Pain and stress is minimal and it only lasts a few seconds, unlike the process in a slaughter house. Hence, the hard, dirty and demanding work begins. A fair amount of weight needs to be put on the pig, so it usually takes several men to smother the pig and it can often be dangerous. At that moment, the pig’s throat is cut and the blood is immediately being used for the blood soup and mixed with pre-prepared groats for blood sausages. Next, the pig is put onto the hand barrow, covered with rosin and scalded, in order to be able to rub off the pig’s bristles.

It’s a messy job, usually handled by several men, who are deep in the reeking smell of the rosin and the pig’s rubbed down skin. Then, the pig is hung and it’s time for the butcher to do what he knows best; he disembowels and portions the pig. While the butcher continues his work, it is time for another shot of plum brandy, mulled wine, a piece of cake or a bottle of Pilsner. The Pilsner Urquell beer is somewhat of an indication that it is a special day in the Prčík family. Mr. Prčík is not a frequent visitor of pubs and only on occasion buys beer from Pilsen, which really has become an important part of every significant day in the life of the Prčík family. From here on, work for the female part of the family begins in the kitchen. First, pork brain is fried and mixed with eggs and the first food of the hog killing can be served.

“…annual hog killing belongs among the largest traditions of the countryside, where the whole family gets together and it is often considered as important as the Christmas holidays.”

First small parts of roast meat are being prepared and the caldron, covered with clouds of steam, is full of boiled pork. The yard is finally filled with a tasty smell. At this moment, the hog killing becomes more of a form of entertainment for most, since most of the hard work is done. However, it is necessary to keep watching the boiled pork or start preparing skin fat for frying. So, even though it’s time to have fun, there is still work to be done. Once the butcher portions the meat, intestines are immediately cleaned and used to make various sausages. The more experienced start to prepare skewers. The yard is slowly emptied and everyone moves to the adjacent porch where the preparations of the food are finished.

“You suddenly feel the urge to take a slice of bread, some pickles, put salt on the fried skin fat and enjoy the taste.”

The work is distributed by the butcher and so the stirring, seasoning and the rest of the hog killing alchemy is in motion, resulting in the best collared pork, sausages, blood sausages and so on. The time passes by and it’s almost time for a second bottle of the plum brandy. Everyone’s hands are greasy and the only thing you can smell in the air is meat. People are having fun and feel at ease. One of the last things to do is to finish up with the sausages and leave them to cool off. You need to be extra careful though and keep out cats and other animals that could spoil the day. If it’s not too late in the day, it is the right time to fry the skin fat. A smaller caldron is filled with the fat and left to fry in its own grease. It soon reaches the correct golden color and rest of the sizzling fat is taken out. You suddenly feel the urge to take a slice of bread, some pickles, put salt on the fried skin fat and enjoy the taste. Even though your intake of fats is long over the daily limit, you just simply cannot resist.

Darkness covers the event and work is done for the day. Much work is left for the next day. The meat needs to be smoked, portioned for other forms of cooking and the rest has to deepfreeze; and of course, we cannot forget about cleaning the yard and all the other necessities. And yes, it all needs to be done on a Sunday. At dusk, everyone who contributed in one way or the other gets a small taste of what was made to take with them and slowly departs for their home. And that is how it goes at the Prčík’s each year! A pig named Vašek recently reached nearly 200kg of weight and so the day when the whole family gets together once again happened.

Weeks of Zdeněk Dvořák

Lekce 7: Makrofotografie


OM2SP, Zuiko 80 makro + Close Up Lens 40 mm Zuiko, Twin Flash, Auto Extension Tube. Foto Luboš Wisniewski

Kdy a kde fotografovat makro

Makrofotografie zachycuje struktury, drobné věci, faunu a flóru („vidí neviděné“). Lze fotit doma i v přírodě, za deště i za mrazu. Jde o trpělivé hledání jiného světa; makro rozhodně není akční.

Jak fotografovat makro

Objekt mějte před sebou, ne pod sebou. Pozor na úhel dopadajícího světla (světlejší nahoře), aby šlo identifikovat pozici předmětu. Při velkém zvětšení ztrácí záběr na srozumitelnosti, což je výhoda u tonální a lineární fotografie, ale nevýhoda třeba u hmyzu. Využívejte hloubku ostrosti – i ve velkém zvětšení vytvoříte pocit prostoru a zdůrazníte potřebné. Fotíte-li faunu, něco si o ní přečtěte; lépe odhadnete, co zvířátko udělá. Vyvarujte se focení mrtvého nebo uměle omámeného hmyzu. Je to neetické a každý to pozná. Ani při focení na safari nebudete uspávat slona.

Nastavení fotoaparátu

Nastavujte co největší rozlišení a co nejmenší citlivost. Pracujte s RAWem kvůli největšímu množství detailů. Makro totiž oslovuje při maximálním zvětšení (minimálně A4). Preferujte manuálníostření. Pro statické záběry je výhodou živý náhled ostření. Pro statické záběry je výhodou živý náhled s manuálnímpředostřením se zvětšením (Olympus E-520). Výhodou je i vyklopení displeje (Olympus E-3) či stabilizace (nejlépe v těle). Ta umožňuje pracovat bez stativu s delším časem. Clonu používejte co nejvyšší. Vyzkoušejte však kresbu objektivu, stává se totiž, že nejvyšší clona u těch lacinějších způsobuje „změkčení“ fotografie. Čas závěrky v případě použití externích blesků není kritický – delší čas způsobí mírnou pohybovou neostrost, využitelnou při abstraktních záběrech.

Profesionální finta

Využívat pokud možno neutrální, skoro jednobarevné pozadí. Tím se více zdůrazní hlavní motiv v popředí snímku. Avšak nepřehánět – motiv by mohl vypadat jako vyřezaný z kartonu.

OM4Ti, Zuiko 80 makro, Twin Flash,
Auto Extension Tube
E-3, Zuiko 2/50 mm, Twin Flash,
Extension Tube
Zuiko 80 makro, Twin Flash, Auto
Extension Tube
Foto Luboš Wisniewski Foto Luboš Wisniewski Foto Luboš Wisniewski

Objektivy

Makroobjektivy jsou vzhledem k ceně pro ty, kteří se makru věnují cíleně. Většinu jiných lze doplnit předsádkovou čočkou, teleobjektiv pak mezikroužkem. Překvapující je možnost připevnění kruhového i Twin blesku na objektiv Zuiko 2,8–3,5/50–200 mm. Ještě lépe pracuje nový Zuiko 4–5,6/70–300 mm, který lze manuálně zaostřit 65 cm od přední čočky objektivu.

Zapamatujte si

Makrofotografii přírodních elementů umocňuje jednoduchost a co nejmenší počet prvků v obraze. U struktur zdůrazněte výtvarný akcent a podpořte ho vhodným nasvícením. Fotíte-li drobné živočichy, snižte se na jejich „velikost“ a snažte se o portrét. Podstatný je tvůrčí přístup, kterým lze vytvořit snovou vizi ireálného světa.

Pomůcky

Makro potřebuje spoustu světla. Vestavěné blesky se pro něj nehodí. Nebojte se blesků externích. Preferuji tzv. dvojčata (Twin Flash), která umožňují plastické – boční nasvícení ze dvou směrů. Kruhový blesk nemá takovou variabilitu a výsledkem bývá „placatý“ snímek. Ale lze zastínit jeho různé části a světlo si přizpůsobit. Stativ používejte pouze při focení statických předmětů. Dobrý je tzv. úhlový hledáček. Do přírody noste pár kolíčků a provázek (za silnějšího větru si zakotvíte větvičku nebo květ). Používejte odrazné destičky, také kus matové fólie změkčí tvrdé sluneční světlo.

Obsah snímku

Výtvarná makrofotografie by měla působit esteticky a emotivně kladně. Pozor na zmatečné pozadí. Mělo by být jasné, co jste chtěli vyjádřit. Vyvarujte se opisnosti – to nechte na dokumentu. Divák by měl cítit invenci a ne být jen ohromen zvětšeným detailem.

Luboš Wisniewski je fotograf, pro kterého je makrofotografie zaměstnání i koníček, www.wisniewski.cz.

Ve spolupráci s partnery:

Art Basel Miami Beach

Tomas Loewy, Fotograf, Florida

Tomas Loewy opět přichází s reportáží z nevšední události, kterou je Art Basel Miami Beach. Ani zde se neubráníte dojmu, že obyvatelé naší planety mají občas naprosto šílené nápady. V každém případě je však důležité zdůraznit, že Art Basel Miami Beach je společenská událost, jejímž tématem je umění, kterému se, jak v následující reportáži zjistíte, hranice nekladou. Přejeme vám hodně zábavy a inspirace! (WoL)

„…nejvýznamnější současná umělecká výstava ve Spojených státech…”

Art Basel Miami Beach je nejvýznamnější současnou uměleckou výstavou ve Spojených státech, která se každoročně pořádá v prosinci v Miami na Floridě. Jedná se o odnož události Art Basel ve Švýcarsku, která je nejprestižnější uměleckou show na světě. S postupem času popularita a velikost Art Basel Miami Beach vzrůstá a pomalu začíná překonávat původní Art Basel.

„…zahrnuje všemožné druhy parties a setkání lidí, jejichž společným zájmem je umění.”

Nejrenomovanější galerie a muzea v Miami vystavují práce od více než 2000 umělců, kteří jsou vybráni z předních uměleckých galerií ze všech koutů světa. Tato událost také představuje nové a trendové umělce a umělecké obchodníky, což umožňuje divákům objevit novější galerie, alternativní umění, veřejné umělecké projekty a neokoukané tváře současného umění.

„…více než 2000 umělců…”

„…ze všech koutů světa.”

Nezaměňujte však tuto společenskou událost za některou z velkých uměleckých výstav v Miami. Tahle totiž zahrnuje všemožné druhy parties a setkání lidí, jejichž společným zájmem je umění. Představuje se zde film, hudba, architektura a design. Jedná se o kulturní a společenskou událost roku, kde se umělci setkávají se sběrateli a uměleckými obchodníky a kde můžete narazit na takové celebrity, jakými jsou Sylvestr Stallone, Brad Pitt, Calvin Klein, Stephen Dorff, John McEnroe, Jane Holzer, Naomi Campbell a mnoho dalších.

Týdny Tomase Loewyho

Magazín WoL: 3. číslo v prodeji

Představujeme vám již 3. vydání magazínu Week of Life, který vznikl hlavně z důvodu šířit myšlenku WoL dál do celého světa různými cestami a směry. Hlavní přínos magazínu tak vidíme ve spojení se společností Zinio.com, která je ve svém oboru tím největším hráčem na světovém trhu. Věříme, že i ti, kteří ještě WoL nepotkali, myšlenka zaujme a že se tak můžeme těšit na životy nových uživatelů z celého světa.