Archiv autora: Zdeněk Kamrla

Ян Саудек

Publikováno | Autor:
Napsat komentář
Для людей, живущих фотографией, в частности, художественной, нет необходимости представлять живую легенду мирового масштаба, Яна Саудека. Мы добивались этого интервью еще с тех пор, как начали работать над первым изданием журнала Week of Life. С Яном Саудеком, как с королем. Необходимо терпеливо ждать, когда его помощники сообщат вам
об аудиенции, в назначенное время и в определенном месте. Опоздай на 5 минут, и дверь уже закрыта. Именно основатель Week of Life, Адольф Зика, снявший документальный фильм о Ян6е Саудеке (который был премирован Glass Eye в Монреале), взял это интервью. 75-летний уважаемы и весьма харизматичный художник пребывал в хорошем настроении, всецело наслаждаясь жизнью. Неудивительно, ведь всего несколько дней назад было обнаружено, что неизлечимая болезнь, диагноз о которой поставили врачи, каким-то образом исчезла. Возможно, она побоялась отличного физического состояния Яна и отступила, позволив ему вздохнуть свободно и дав в полной мере насладиться жизнью. Ян Саудек является одним из самых важных персон Чехии, которому удалось получить поддержку Соединенных Штатов и подняться так высоко. Давайте же обратимся к его мыслям и идеям, которыми успел поделиться Ян Саудек с нами о сегодняшней информационной эре.

Ян Саудек

Для людей, живущих фотографией, в частности, художественной, нет необходимости представлять живую легенду мирового масштаба, Яна Саудека. Мы добивались этого интервью еще с тех пор, как начали работать над первым изданием журнала Week of Life. С Яном Саудеком, как с королем. Необходимо терпеливо ждать, когда его помощники сообщат вам об аудиенции, в назначенное время и в определенном месте. Опоздай на 5 минут, и дверь уже закрыта. Именно основатель Week of Life, Адольф Зика, снявший документальный фильм о Ян6е Саудеке (который был премирован Glass Eye в Монреале), взял это интервью. 75-летний уважаемы и весьма харизматичный художник пребывал в хорошем настроении, всецело наслаждаясь жизнью. Неудивительно, ведь всего несколько дней назад было обнаружено, что неизлечимая болезнь, диагноз о которой поставили врачи, каким-то образом исчезла. Возможно, она побоялась отличного физического состояния Яна и отступила, позволив ему вздохнуть свободно и дав в полной мере насладиться жизнью. Ян Саудек является одним из самых важных персон Чехии, которому удалось получить поддержку Соединенных Штатов и подняться так высоко. Давайте же обратимся к его мыслям и идеям, которыми успел поделиться Ян Саудек с нами о сегодняшней информационной эре.

 

ЧЕШСКИЙ ФОТОГРАФ
СЕМЕЙНОЕ ПОЛОЖЕНИЕ: ХОЛОСТ, ЖЕНАТ, РАЗВЕДЕН, ВДОВЕЦ, ПОДРУГА ПАВЛА

 

1935 – 13 мая родился в Праге

1950 – первый фотоаппарат KODAK BABY Brownie – первые попытки в фотографии

1952 – ученик фотографа, работает в типографии (до 1983 года)

1959 – первая настоящая фотокамера Flexaret 6×6; начинает заниматься рисунком и живописью

1963 – впечатление на всю жизнь от каталога фото выставки «Family of Man»/«Семья Человека» (Эдвард Стайхен)

1972 – создает типичную композицию Стена, которая стала впоследствии проекционным экраном для его сцен

1981 – первая монография «Il teatro de la vita», Милан

1983 – становится фотографом-фрилансером, погрузившись в свою работу с головой

1990 – становится первым гражданином Чехии получившим французский титул «Chevalier de L’Ordre des Arts et des Lettres» (Рыцарь искусства и литературы), французский кинорежиссер Жером де Миссольц снимает фильм о фотографе – «Jan Saudek – Czech photographer» («Ян Саудек – Чешский фотограф»)

2005 – его крупнейшая монография, 14-ая, публикуется под названием „Саудек“, сопровождаемая широкой ретроспективной выставкой в Праге

2007 – Адольф Зика создает полнометражный документальный фильм о Яне Саудеке под названием «Trapped by his passions, no hope for rescue» («В плену страстей, без надежды на спасение»), который получил премию Glass Eye на EuroFest 2008 в Монреале за лучший документальный фильм

  
Ян Саудек считается самым знаменитым Чешским фотографом во всем мире, на его счету более чем 400 персональных выстовок. Фотографии Яна Саудека выставлены почти во всех престижных и знаменитых музеях и галереях мира.
– The Art Institute of Chicago, Chicago (USA)
– Boston Museum of Fine Arts, Boston (USA)
– Centre Georges Pompidou, MNAM, Paris (F)
– International Museum of Photography at George Eastman House, Rochester (USA)
– The Metropolitan Museum of Art, New York (USA)		 – Moravská galerie, Brno (CZ)
– Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris, Paris (F)
– Musée Paul Getty, Los Angeles (USA)
– Museum Ludwig, Köln (D)
– National Gallery of Australia, Canberra, (AUT)

 

1) Ян, вы думаете, что в эпоху сегодняшних технологий, это правильно раскрывать личную жизнь и давать увидеть течение жизни другим людям со всего мира?

Частная жизнь одного является частной жизнью всех. В нашем современном стремительном мире нет времени для пряток, утаивания или молчания. Это было бы наихудшим сценарием. Так здорово открыть себя миру и показать, что мы все равны, что, я думаю, вписано Конституцию Америки. Да, мы живем в другой среде и привыкли к другим обычаям, убеждениям и людям, но смотря проще на вещи, явно то, что все мы созданы равными.

2) Вы следите за миром интернета и различными социальными сетями?

Вы знаете, нет. Электронная почта разочаровала меня, ровным счетом как и СМИ. Я думаю, что интернет – для людей, которые стесняются сказать правду открыто, не прячась под другим именем, у меня был связанный с этим плохой опыт, вы понимаете, о чем я. Но было бы глупо не пользоваться этими средствами. Это все равно, что ехать верхом на муле посреди современного города, или пользоваться классической фотопленкой и проявлять ее в ванной. Прогресс невозможно остановить, и мы не стремимся, поскольку будет шагом назад игнорировать такие вещи как мобильный телефон или социальные сети. Люди не должны переусердствовать в использовании новшеств, но если если за этим стоит цель, как в случае вашего проекта это способствовать осознанию, что все мы равны, то я говорю «да».

3) Некоторое время назад цифровая фотография вытеснила старую добрую аналоговую.
Считаете ли вы справедливым, что сейчас каждый, кто знает, как нажать на кнопку затвора, может попытать счастье фотографа?

На сегодняшний день проблема в том, что почти все используют фото камеру, и неизбежным является тот факт, что среди миллиардов снимков будет несколько отличных, но к сожалению, только благодаря чистой случайности или совпадению. Это реальность и я бы не стал что-либо менять. Лично я был против цифровой фотографии, а теперь я счастливый обладатель цифровой камеры, поскольку, если ничего другого под рукой, ею можно сделать удивительные фотографии. Но, в то же время, люди используют цифровую камеру с целью обмана, что меня пугает. Вы можете создавать изображение с другим лицом, головой. Но я не буду осуждать за это технологию, поскольку это было бы реакционно. Поэтому я бы назвал ее маскарадом, чествующего человеческую жизнь.

4) Согласны ли вы с тем, что каждый человек в той или иной степени является вуайеристом?

Несомненно! Кроме того, каждый является слегка извращенным и имеет тенденцию к убийству, также как обладает потребностью к вторжению в частную жизнь других, оставаясь сам незаметным. Это естественно. Все зависит от того, насколько мы можем подавить эти тенденции или использовать их в благих целях.

5) Могли бы вы также запечатлеть свою жизнь, как это происходит в рамках нашего проекта, или подобным образом?

Я делаю это постоянно и занимаюсь этим с 1950-х. Задумано это или нет, так проистекает жизнь. Сущность человечества заключается в неспособности принять реальность, в конечном счете, проделывая свой путь, оставляя позади ложь и все воображаемое. Хотя бы для наблюдательного глаза зрителя.

6) Еще раз, могли бы вы представить себя, просматривающим книгу или журнал только ради того, чтобы найти описание одной человеческой жизни за другой?

Мой дорогой, я перегружен информацие鬬¬, поэтому я должен защищать себя от нее, иначе я был бы прикован к компьютеру, не в состоянии делать что-либо еще, так как поток информации слишком сильный. Нет, я бы не смог сделать это, мне нужно жить свою жизнь, документировать ее, и затем передавать идею.
Вот что я могу делать, как это происходит на WoL. Однако мы должны понимать, что жизнь дается лишь раз и я не исключение. Я отношусь с некой настороженностью к тому, что жизнь у нас одна, что у нее нет продолжения. Еще никому не удавалось вернуться и рассказать, что там впереди. Если это действительно так, тогда каждому следует запечатлеть свою жизнь тем или иным способом, чтобы оставить след. Даже если это значить заснять неделю для проекта Week of Life! (После долгой паузы)…Мне нравится проект!

7) Спасибо, отлично сказано. Что Соединенные Штаты значат для Вас?

Да Америка, я имею ввиду Соединенные Штаты, но давайте еще включим Канаду, ради Кохена. Она сыграла огромную роль в моей жизни. Перед войной мне удалось посмотреть диснеевскую Белоснежку, удивительная сказка, непобедимая и по сей день. После войны я познакомился с Поллоком, и с другими отличными людьми, которые тоже были художниками в то время. Что касается музыки, я узнал буги-вуги а затем рок’н’ролл. Я был очень впечатлен, так как я верил, что у них лучшие музыканты в мире. В конце шестидесятых я поехал на Средний Запад, где я встретил человека, который решительно повлиял на мою жизнь. Он работал куратором в чикагском институте искусств, он сказал мне продолжать и никогда не останавливаться. Это был Хью Эдвардс. Человек, изменивший мою жизнь, этот джентльмен из Чикаго.

8) Думаете ли Вы, что Америка уже не та, что была прежде?

На самом деле, я был в Америке несколько раз, и каждый раз я находился под большим впечатлением. Трумен Капоте, Боби Дик, Герман Мелвиль, леди Прулкс. Я до сих пор изумлен. Вполне естественно, что мусора много и в Соединенных Штатах, но выбор остается за нами, я всегда выбирал правильно. Американская культура – это слияние различных культур со всего света включая Россию, Германию, Голландию, культуру коренного населения Америки и так далее. Она оставляет хорошее впечатление. Да, и я не люблю террористов. Это все.

Ян Саудек

Mothers

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Zuzana Bobovníková, Photographer, Czech Republic

What is so specific about maternal leave? How does it even feel to be a mother? What do women experience and how does the existence of their child affect their own personal needs? Do they have free time for themselves after they tuck in their children at night? And if so, how do they spend it? This photographic documentary created by Zuzana Bobovníková,who has been on maternal leave herself, busts myths and stereotypes about mothers as we all know them. Her unconventional insight into the lives of women and the style in which she presents it shows us that mothers are too human beings in need of the occasional time off. Yes, they need to take care of their children, but enjoying their free time does not make bad mothers out of them. On the contrary – Each and every photo shows how much they love their children and that motherly love truly has no boundaries. (WoL)

Let me introduce a documentary series called ‘Mothers’, which I’ve created while on maternal leave. As a mother and photographer, this period of time was rather strange and resulted in some sort of an increased initiative of mine. It was a period of self-discovery and extreme emotions, positive and negative. Amongst other things, I started to educate myself in the field of photography and for the first time ever, I felt an urge to use photography as a means to formulate and present my perspective on a specific subject, more specifically the society’s perception of women on maternal leave – a group I belong to.

I photographed each picture in the privacy of the mother’s home. After several experiments indoors and outdoors, I came to the conclusion that a person feels at ease and most secure in the privacy of their own home, letting the photographers reach their eventual goal of capturing the right images – in this case, it was to photograph mothers without their children in a way that when viewing the final set of pictures, it would be evident that these photographs of females have something in common.

The climbing wall is the necessary addition to another one of my friend’s flats, who represented Slovakia at the Winter Olympic Games as an acrobatic skier and with whom I spent long hours in the gym as a member of the same gymnastics team in Poprad…

The photograph with the cubes in the bathtub is about a woman who used to be a professional swimmer, who loves water and whose son loves to play with cubes…

„The society simply dictates how a ‘good’ mother should or should not behave.”

In a way, it was all some sort of a social event, a reason to get together. Some of the women were my closest friends about whom I knew a lot of personal information. I found out even more, about their hobbies, their joys and their concerns. It was not so easy with the rest of the mothers. I knew most of them from the children’s playground and it took a while for me to earn their trust and for them to feel comfortable in front of a camera. The captured moments on the photos were never arranged or made with a specific purpose; they are simply a showcase of every woman’s life.

The cigarette in the tub is a result of my friend’s sighs, yearning for her favorite part of the day when she tucks her children in, steps into her bathtub and lights a cigarette for the ultimate relaxation…

„…a person feels at ease and most secure in the privacy of their own home…”

The role of being a mother has brought big and unpredictable changes to my life. Meeting with my friends and fellow mothers and sharing my feelings has helped me a lot over time. I think that all of the social stereotypes – negative and positive – that have to do with motherhood are just a label every mother is entitled with. The society simply dictates how a ‘good’ mother should or should not behave. Personally, having children involves great changes and will forever leave a mark on me. And that is what my photographs are about. Children will forever be with their mothers, even if they are not physically present. Their existence is evident wherever they may be…

Weeks of Zuzana Bobovníková

Matky

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Zuzana Bobovníková, Fotograf, Česká republika

Jaké to je být na mateřské dovolené? Jaké to vůbec je být matkou? Co při tom ženy cítí a jak zasahuje samotná existence dítěte do jejich vlastních potřeb? Jak tráví volný čas, kdy uložily dítě ke spánku a mají alespoň chvilku sami pro sebe? Cyklus fotografií Zuzany Bobovníkové, která si mateřskou dovolenou sama prošla, boří stereotypní představy o matkách, které o nich máme zažité. Její netradiční pohled na ženy a styl, jakým je zachytila, dokazuje, že i ony jsou lidské bytosti, které mají své malé neřesti, potřebují občas „vypnout“, ale rozhodně to neznamená, že by byly špatnými matkami. Naopak. Z každé fotografie je více než patrné, jak své dítě (děti) milují a že mateřská láska je bezmezná. (WoL)

Predstavujem Vám dokumentárny cyklus Matky, ktorý som fotila počas mojej materskej dovolenky. Toto obdobie bolo pre mňa- ako ženu aj fotografku- zvláštnym a určitým spôsobom aj iniciačným obdobím. Bolo to obdobie sebapoznávania a extrémnych emócií, či už pozitívnych alebo negatívnych. V tomto období som sa, okrem iného, aj začala vzdelávať v oblasti fotografie a po prvý krát som mala potrebu prostredníctvom fotografie sformulovať a prezentovať názor na určitú tému a tou témou bolo vnímanie matiek na materskej dovolenke – a tým aj mňa – okolím.

Všetky fotenia prebiehali v súkromí každej z fotografovaných žien. Po rozličných pokusoch v interiéroch a exteriéroch som dospela k názoru, že domáce prostredie poskytuje fotografovaným najväčšiu mieru súkromia a intimity a zároveň umožňovalo a podporovalo čoraz jasnejšie sa črtajúci zámer a to – nafotiť matky bez detí, ale tak, aby po zhliadnutí súboru bolo zrejmé, že všetky fotografie majú niečo spoločné.
Lezecká stena na chodbe patrí kamarátke a športovkyni, slovenskej olympioničke v akrobatickom lyžovaní, s ktorou som strávila dlhé roky v popradskom gymnastickom oddielu…

Fotka s kockami vo vani je o žene, ktorá roky závodne plávala, miluje vodu a jej syn zasa kocky…

„Je to diktát o tom, ako by sa „správna“ matka mala a nemala chovať.”

Fotenie bolo v určitom zmysle aj spoločenskou udalosťou, dôvodom na stretnutie. Niektoré ženy boli moje blízke priateľky, veľa som o nich vedela, poznala som ich koníčky, radosti a starosti. Iné som poznala len z detského ihriska a trvalo určitý čas, kým som si získala ich dôveru a fotoaparát im prestal vadiť. Situácie na fotkách nie sú samoúčelne, sú súčasťou príbehu každej ženy.

Cigaretka vo vani vyplynula z rozhovoru, kedy si kamarátka povzdychla, že najlepšia časť dňa je, keď večer uloží deti do postele, napustí si vaňu a zapáli si, že je to dokonalý relax…

„…domáce prostredie poskytuje fotografovaným najväčšiu mieru súkromia a intimity…”

Rola matky priniesla do môjho života veľké a nepredvídateľne zmeny. Zdieľanie a konfrontácia mojich pocitov s pocitmi mojich kamarátok a známych, ktoré tiež boli matkami, mi veľmi pomáhalo. Myslím, že všetky spoločenské stereotypy – negatívne aj pozitívne – týkajúce sa materstva, sú pascou pre matky samotné. Je to diktát o tom, ako by sa „správna“ matka mala a nemala chovať. Deti priniesli do môjho života veľké zmeny a ich stopa vo mne navždy zostane. O tom sú aj moje fotky. Deti sú stále s matkami, aj keď s nimi vlastne nie sú, ich existencia je zrejmá aj v ich neprítomnosti…

Týdny Zuzany Bobovníkové

How to make a mirror out of a tumor

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Photography is a tumor. A long while ago, photography ceased to be the domain of Japanese tourists who spend their vacations with eye pressed against viewfinder. Then they come home and, with a square imprint on their face, look at the photos to find out where they were. Contemporary civilized humans need to have cameras on them at all times – even those in cell phones will do – so that they are able to make lasting memories of everything everywhere. (These lasting memories always last till they lose the phones.)

Photography is a democratic medium and democracy is when you shout whatever you want and no one cares. Photography is, I daresay, the most democratic medium – while you need to know the letters if you want to write a text, you don’t need to know anything to shoot a picture. That’s why there are more pictures of the Eiffel Tower on this planet than there are inhabitants and no one cares.

At first sight, Week of life is just another of those democratic photo webs where mad humans upload their photos and other mad humans look at them because otherwise they would have to do their jobs.

„The ambition of WoL is neither collecting garbage nor becoming an art gallery.”

The vast majority of such webs either store assorted unsorted photos or focus exclusively on The Art. (Common man’s image of The Art comprises Mona Lisa, a macro bee on a macro flower, a basket of kittens by sunset or, at best, one’s own reflection in a shopping window; for a studied connoisseur The Art is the photography of a dustbin on a scratched slide, developed in manure and blown up into dimensions that are financially unreachable for an ordinary human.) So – on the one hand, there is anarchy and chaos, on the other you will find a selective approach and giant dustbin photos.

The ambition of WoL is neither collecting garbage nor becoming an art gallery. It stands somewhere in between: it’s a well-designed project with certain anthroposociohistoric extensions. I made up the long word in the previous sentence. With the ambition of becoming a mirror of the world and of ourselves, WoL makes use of the human inclination towards exhibitionism. It lets ordinary folk shoot billions and trillions of photos and then pigeonhole all this human product into days, weeks, occupations, and locations; building in such a way a unique archive of our lives. In 2030, we will browse through this archive with fascination, provided that we survive the year 2012. Otherwise, an extraterrestrial civilization from the Pleiades will browse it with fascination.

Yes, we will be able to appreciate the enormous scope and value of the WoL project only after we are all dead. Commonplace object in pictures that bore us today can become symbols of our era in thirty years; for the future spectator, they will be as awe-inspiring as those ugly purple businessmen’s suits from the nineties or those repugnant hairstyles from the eighties. Privately, I guess that we will all have a good laugh over that silly artificial vignette effect from Photoshop that is overused by half of the WoL users, me included.

As we can see, documentary photography is more than a reflection of the world around us. It also says a lot about the world inside of us; it talks about the way we perceive our surroundings; it discloses our tastes; it is a witness to the visual fashion of the moment and the ways we cope with this fashion; it shows how we strive to be different from that fashion and how pathetically identical we are in our striving.

But some people really are different from the others – unlike normal people, they use their cameras 24/7. On literary servers, you can find polygraphs capable of puking out two novels in an afternoon; similarly, there are users on WoL able to shoot eleven weeks in a month. I suspect that some of them live just because they want to have something to show on WoL and that they, similarly to the above mentioned Japanese tourists, must have square imprints on their faces. In the evening, they sit down at their computers to find out what they actually did that day. The stories, though, are different: some people are like tourists fascinated by visiting their own lives; others take pictures for an endless family album; others still are creating a private, highly intimate diary, later to be shown to thousands of people.

„Yes, we will be able to appreciate the enormous scope and value of the WoL project only after we are all dead.”

The way one perceives his or her living space is also dependent on the equipment. In this respect, WoL is truly democratic: you can make pictures with whatever catches your fancy (I don’t exactly mean a woman with huge bosom or a chicken soup with noodles). For instance, I’m using a small pocket camera – despite its wide lens it doesn’t take up too much space, though it’s true I had to grow a beard because it’s pink and people might mistake me for a woman. With a big black camera I would definitely look like a better photographer, especially if it had a beige telephoto lens, but on the other hand, it would make me look a bit suspicious if I used it at a swimming pool.

As I mentioned above, WoL tries to be a reflection of the world and the people who live there; but for each and every participant of the project, taking photos is also a self-reflection. Systematic rumination over the question “What part of my world shall I present to the insatiable audience?“ can help one to rearrange his own thoughts and even ask crucial questions that have until now never crossed one‘s mind (e.g. “What the heck is WB and when I set it to the little sun, why do the colors in my photos turn blue?”).

These are the things I myself have learnt during my WoL weeks:

  1. Selecting nine photos from a day when I took seven photos is difficult.
  2. Selecting nine photos from a day when I took seven hundred photos is difficult.
  3. The essential is invisible to the eyes, and cannot be photographed even at high ISO settings.
  4. Photography is poetry.
  5. Photography is a mirror.
  6. Photography is a tumor.
  7. Photography is humor.

I’ll have to shoot something soon, because, as you can see, I still have a lot to learn.

About the Author
Jan FlaškaI received the name Jan Flaška and in the 34 years I’ve been here, I have come to realize that photography is a good way how to kill off some time on this planet. You could say that I regard photography as a pleasurable activity during which I can’t eat and sleep and am not obliged to work. I am employed as an IT teacher at a high school where I work with our youth. In the beginnings of my pedagogic career, I considered writing a thesis named ‘The role of a teacher in the humanization of the youth’, but after 10 years in the field I think I’ll prepare a brochure with the exact opposite. Besides that, I’d actually like to know what IT really is.I am proud to be one of the names behind the international festival of creative photography Fotojatka (fotojatka.cz). The festival portrays great photographs of top international authors so it is quite easy to be proud of being part of such an event.

As far as my other hobbies go, I like sitting at the computer, music, reading books, sitting at the computer, writing columns and short stories, watching movies, sitting at the computer, creating graphics, searching for the meaning of life, playing games, alcoholic beverages, being a host at literary events, sitting at the computer and finally, creating a false image of being a nice, smart, humorous and fun to be around. I tend to fail in most of these activities.

I have my own website ydiot.com, where some of the content is already 14 years old.
I am a member of an artistic group called ‘To jsou’ (They are), a branch in České Budějovice, where other than existing, the group does not administer any other activities.
And I hate cleaning dust.
Weeks of Jan Flaška

Panasonic Lumix DMC-G2

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

When digging deeper into the past of digital cameras, we should mention the fact that the Panasonic Lumix DMC-G1 – predecessor of currently reviewed G2 model – was in 2008 the first camera of the Micro 4/3 standard in the world. The design is basically the same, so let’s look at other features that come with this updated model.

The G2 is constructed as a DSLR – the body has a strong grip and a pop-up flash above the lens, only the size is notably smaller than it is the case with SLRs. You will not find an optic SLR system in the viewfinder but rather an electronic display, which we will focus on later in the review.
The body is very easy on the hands with its dim surface and is available in three colors: black, the ever-elegant black and blue combination or slightly provocative red and black design.

Photo Panasonic

Typical for the G and GH classes of the Panasonic brand, the G2 also has a sizeable, high definition (460 000 pixels) articulated display. Thanks to this feature, users can photograph from all sorts of positions and whenever needed, they can turn the active side towards the body of the camera to prevent it from damaging. Uniquely for the G2, a specific feature was added – a touch-screen display.

It’s the first camera of its type to have to have a touch-screen display. The creators of Lumix G2 have however decided to keep the original control functions from the previous model. The reason behind this was the inability for all the functions to be handled on the display, so now users have the option to control some of the features in two different ways. In other words, the touch screen and its features may or may not be used. This is where the difference is compared to similarly equipped cameras, since their control functionality has been minimized due to depending solely on the touch screen.

Panasonic Lumix DMC-G2 – in short
Resolution 12 Mpx
Sensor Live MOS (17,3 × 13 mm)
Optics exchangeable, lenses of the Micro 4/3 standard,
lens stabilization
Video HD (1 280 × 720 px)

The main features of the touch screen probably become the most useful when viewing captured images. With only a slight touch of a finger, you can scroll through the photographs in normal size as well as in an enlarged mode, which is easily accessed by holding your finger on the picture for a second or two. In shooting mode, a quick menu is available with all the basic options. There is one feature that is especially worth mentioning – with only a mere touch a person can select the focus area and by holding onto it, the picture is taken. If you wish for the screen to stay clean of all the fingerprints, you can use the oddly shaped stylus pen included in the basic set of the Lumix G2.

Super features
Advanced functions
Great ergonomics
Multifunctional controls
Outstanding viewfinder and display

Even though the Panasonic Lumix DMC G2 looks like a camera for professionals at first sight – mainly due to the large amount of functions – beginners can easily use it without any significant problems. Apart from the usual P/A/S/M modes on the exposure mode dial situated on the top of the camera, you can find several scenic modes intended for the amateur photographic population. The mode with the highest possible automatic settings is represented by the backlit iA button – Intelligent auto. Besides setting the shutter speed, this mode automatically selects all the shooting assist function such as ISO sensitivity, processing of image data and so on. This scenic evaluation function works entirely on the basis of a sophisticated algorithm.

In between the iA button and the shutter button, you will be able to find the button for recording videos, allowing for immediate shooting of video sequences without the need of changing the mode you are in.

The Lumix G2 records videos in the 720p (1 280 × 720 px, 30 fps) standard, giving you the options to save the data in the AVCHD format or the more widespread MOV. Internally, the sound is mono, however, there is the possibility of buying an external stereo microphone.
Naturally, the camera has an HDMI connector, meaning the videos (as well as photographs) can be viewed on an HD TV in the best available quality.

The external microphone is not the only available accessory of course. What should interest us the most is the wide range of lenses offered by Panasonic, such as Macro or Fish-eye? The lenses are compatible with Olympus cameras, however, you may find it difficult without stabilization (Olympus, contrary to the Panasonic, uses sensor stabilization).

Screenshots of the menu of the Panasonic Lumix DMC-G2

Overall evaluation

If you particularly select cameras which look like a DSLR but are not as big and heavy – a useful feature for the Week of Life members carrying a camera on them at all times – then the Panasonic Lumix DMC-G2 is the perfect choice. You will get used to the mini-display in the viewfinder very quickly, and realize that in many respects, it is better than the classic SLR system. For instance, it can display the live histogram and other useful information, a feature unavailable with typical SLR viewfinders. Just like the functionality, the grip and hold of the camera is great and even though the touch screen is not a must, it does give you a sense of originality. Image quality can be regarded as excellent, but the opposite can be said about the price of the product – in this respect, cameras of the Micro 4/3 standard are still not competitive enough compared to the low-priced SLRs. We can only hope that in the near future, the prices of such cameras will drop significantly.

Common Price (at the time of this review being published): $549.95 (body and basic zoom lens set)

Basic technical data for Panasonic Lumix DMC-G2

Sensor

Live MOS 17.3 × 13 mm
12 Mpx (4 000 × 3 000 px)
Light sensitivity ISO 100 to 6 400

Shutter

60–1/4 000 s
Flash X-sync 1/160 s
Burst buffer 3.6 fps

Optics

Exchangeable lenses of the Micro 4/3 standard

Autofocus

23point

Memory medium

SD/SDHC/SDXC

Data formats

Image: JPEG, RAW (RW2)
Video: AVCHD, MOV

Video

1 280 × 720 px, 30 fps, 25 fps
848 × 480 px, 30 fps
640 × 480 px, 30 fps
320 × 240 px, 30 fps
Mono sound (availability of external stereo microphone)

Display

LCD type, touch screen, articulated
Screen size 3“ (76 mm)
460 000 px

Viewfinder

Electronic viewfinder
1 440 000 px

Power supply

Li-Ion battery

Dimensions and weight (body only)

3.15”x2.1”x1.83” inches (w x h x d)
15.1 oz (incl. battery and memory card)

Mor jako nastavené zrcadlo

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Fotografie je mor. Dávno přestala být doménou japonských turistů, kteří prožijí dovolenou s okem na hledáčku, aby se pak doma, se čtverečkem obtisklým v obličeji, dívali, kde že to vlastně byli. Správný moderní člověk potřebuje mít fotoaparát i v mobilu, aby si mohl všechno vyfotit a udělat si tak věčnou památku (alespoň do doby, než mu mobil ukradnou).

Fotografie je demokratické médium a demokracie je, když si křičíte, co se vám zamane, a nikdo vás neposlouchá. Fotografie je dokonce nejdemokratičtější médium – zatímco pro napsání textu potřebujete znát písmenka, pro vyfocení snímku nepotřebujete znát nic, a proto je na zeměkouli víc fotek Eiffelovky, než kolik na ní žije lidí.

Week of Life je na první pohled jedním z dlouhé řady demokratických fotografických projektů, kam šílení občané nahrávají své fotky a jiní šílení občané se na ně potom dívají, protože jinak by museli pracovat.

„Ambicí WoL však není ani skladovat odpad, ani se stát galerií umění.“

Většina takových webových fotoprojektů funguje buď jako skladiště jakýchkoli obrázků bez omezení nebo se naopak zaměřuje výhradně na umění. (Běžný člověk si pod pojmem umění představí Monu Lisu, makrovčeličku na makropampelišce, košík koťátek při západu slunce, přinejlepším vlastní odraz ve výloze; pro studovaného a fundovaného člověka je uměním např. fotografie popelnice na poškrábaném diapozitivu, vyvolaném v močůvce a zvětšeném na rozměr, který je běžnému občanovi finančně nedostupný). Na jedné straně tedy v oboru fotografie existuje na webu anarchie a chaos, na druhé straně kastovnictví a obří fotky popelnic.

Ambicí WoL však není ani skladovat odpad, ani se stát galerií umění. Stojí někde mezi: je to docela hezky vymyšlený projekt s antroposociohistorickými přesahy. To cizí slovo v předchozí větě jsem si vymyslel. Na své cestě za ambiciózním cílem – stát se zrcadlem světa a nás samotných – využívá WoL přirozeného sklonu lidstva k exhibicionismu. Nechá prostý lid naplácat spousty fotek a následně všechen ten lidský produkt uspořádá do dní, týdnů, povolání a lokací. Tím se stává jedinečným archivem našich životů, který si budeme v roce 2030 fascinovaně prohlížet, pokud tedy přežijeme rok 2012. V opačném případě si tento archiv bude fascinovaně prohlížet mimozemská civilizace ze souhvězdí Plejád.

Ano, obrovský dosah a hodnotu projektu WoL oceníme všichni teprve, až budeme mrtví. Obyčejné věci, které nás dnes na fotografiích nudí, se mohou za třicet let stát symboly naší doby a budou v divácích vzbuzovat stejný úžas, jaký v nás dnes vzbuzují fialová saka podnikatelů z devadesátých let nebo takové ty hnusné obývací stěny z osmdesátých let, které máme všichni doma. Soukromě tipuji, že se v budoucnosti budeme smát té srandovní umělé vinětaci z Photoshopu, kterou má na WoL na svých fotkách půlka lidí včetně mě.

Z toho je vidět, že i dokumentární fotografie je víc než jen záznam toho, jak vypadá svět kolem nás. Říká mnoho i o tom, jak vypadá svět v nás, lze z ní přečíst, jakým způsobem vnímáme své okolí, jaký máme vkus, jaký vizuální styl je zrovna v módě, jak se vůči tomuto stylu vymezujeme, jak se usilovně snažíme být jiní a jak jsme v tom usilování všichni stejní.

Někteří lidé jsou ovšem jiní hlavně tím, že fotí pořád. Podobně jako se na literárních serverech vyskytují grafomani, schopní vychrlit dva romány za odpoledne, najdete na WoL uživatele, schopné nafotit až jedenáct týdnů měsíčně. Některé z nich podezřívám z toho, že žijí jen proto, aby měli co nafotit na WoL a že podobně jako zmiňovaní japonští turisté musejí mít čtvereček v obličeji. Večer pak usedají k počítači a zjišťují, co vlastně zažili. Bývají to různé příběhy: zatímco někteří se chovají jako turisté, fascinovaní návštěvou ve vlastním životě, jiní fotí nekonečné rodinné album, další si tvoří vysoce intimní deníček, kterým se pak pochlubí několika tisícům lidí.

„Ano, obrovský dosah a hodnotu projektu WoL oceníme všichni teprve, až budeme mrtví.“

Způsob, jakým člověk vnímá a dokumentuje své okolí, je odvozený i od zařízení, které používá. WoL je v tomto ohledu demokratický: obrázky můžete pořídit tím, co máte právě při ruce (nemyslím tím samozřejmě např. karburátor z trabanta nebo uzenou polévku s noky). Osobně používám malý kapesní aparát – je širokoúhlý a nenadřu se s ním, i když je pravda, že jsem si kvůli němu musel nechat narůst plnovous, protože je růžový a lidé by mne s ním mohli považovat za ženu. S velkým černým přístrojem bych určitě vypadal jako lepší fotograf, zejména pokud bych měl navíc i béžový teleobjektiv, ovšem na plovárně bych s ním zase nepůsobil zrovna diskrétně.

Psal jsem, že WoL se snaží být reflexí světa a lidí v něm, pro každého účastníka je však focení také reflexí sebe sama. Soustavné přemýšlení nad tím, jakou část svého světa chce zpřístupnit lačné veřejnosti, často pomůže člověku utřídit si myšlenky a zeptat se na důležité životní otázky, které ho dosud ještě nikdy nenapadly (např. „Co to je WB a proč když to nastavím na obrázek sluníčka, tak mi zmodrají fotky?“).

Osobně jsem se při focení svých týdnů na WoL naučil následující věci:

  1. Vybrat devět fotek ze dne, kdy jsem jich udělal sedm, je těžké.
  2. Vybrat devět fotek ze dne, kdy jsem jich udělal čtyři sta, je těžké.
  3. Co je důležité, je očím neviditelné a nejde to vyfotit ani na vysoké ISO.
  4. Fotografie je zrcadlo.
  5. Fotografie je poezie.
  6. Fotografie je mor.
  7. Fotografie je humor.

Budu muset zase něco nafotit, protože jak vidíte, mám se ještě pořád co učit.

O autorovi:
Jan FlaškaDostal jsem jméno Jan Flaška a ve svých 34 letech jsem se životem dotápal ke zjištění, že fotografie je poměrně zajímavý způsob, jak zabít aspoň kus svého bytí na této planetě. Dá se říct, že fotografování považuji za činnost, kterou si lze zpříjemnit čas, po který se mi nedaří jíst a spát a po který nejsem nucen pracovat. Jsem zaměstnán jako učitel informatiky na gymnáziu, kde usilovně pracuji s naší mládeží. V počátcích své pedagogické kariéry jsem zamýšlel sepsat práci „Význam pedagoga na polidštění mládeže“, po deseti letech v oboru chystám brožuru zcela opačného vyznění. Mimoto by mne velmi zajímalo, co je to ta „informatika“.

Jsem jedním z pachatelů mezinárodního festivalu tvůrčí fotografie Fotojatka (fotojatka.cz), na což jsem hrdý. Festival představuje skvělé fotky špičkových světových autorů a je tedy snadné být na něco takového hrdý. K mým dalším zájmům patří vysedávání u počítače, hudba, čtení knih, vysedávání u počítače, psaní fejetonů a povídek, sledování filmů, vysedávání u počítače, tvorba grafiky, hledání smyslu života, hraní her, alkoholické nápoje, uvádění literárních večerů, vysedávání u počítače a vytváření mylného dojmu, že jsem chytrý, milý a vtipný člověk, se kterým je radost pobejt. Ve většině těchto činností těžce selhávám.

Mám svoje webové stránky ydiot.com, jejichž některá zákoutí jsou už čtrnáct let stará.
Jako bytostný melancholik a pesimista se občas snažím dívat na svět jako na směšné místo, neboť nikdo jiný to za mne neudělá. Jsem členem výtvarného družstva To jsou, odštěpný závod České Budějovice, které kromě své existence nevyvíjí žádnou další činnost. Nenávidím utírání prachu.
Týdny uživatele Jan Flaška

Triumphant returns

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Today, we’d like to introduce a photograph that has brought success to František Ortmann, winning 1st prize in the ‘People in the news’ category at this year’s Czech Press Photo competition. (WoL)The story behind this picture started in 1996, when I made a photo of the Svěrák men, father and son, holding an Oscar, for which I received a prestigious award from Canon.

Then, in 1998, I created a large reportage about the triumphant return of the Czech Olympic ice hockey team from Nagano and organized an exhibition to show these photos at the Old Town square in Prague, from which I had raised money and donated it to the Czech Paralympics Team.

Návraty

This is the reason why this year on the 24th of May, I once again visited the Old Town Square in Prague to meet the Czech team, where I captured captain T. Rolinek ‘squahsed’ on the front window of the bus, which was trying to get though all the fans, tourists, policeman, pickpockets…

All done with a NIKON!!!

František Ortmann

Návraty

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Dnes bychom Vám rádi představili příběh fotografie, která v letošním ročníku Czech Press Photo vynesla Františku Ortmannovi 1. cenu – Zlaté oko v kategorii Lidé, o nichž se mluví.

Příběh této fotografie se vlastně začal odehrávat v roce 1996, kdy jsem udělal snímek otce a syna Svěrákových se soškou Oscara a získal za něj prestižní cenu firmy Canon. Poté jsem v roce 1998 vytvořil velkou reportáž z návratu hokejistů po úspěchu na olympiádě v Naganu a uspořádal velkou výstavu na Staroměstském náměstí v Praze, jejíž výtěžek v řádu set tisíc korun jsem věnoval paraolympionikům.

Návraty

No a tohle mě vlastně přinutilo vyrazit letos 24. května opět na Staroměstské náměstí, kde vznikla tato na letošním CPP Zlatým okem oceněná fotografie T. Rolinka, který je „rozplácnutý“ na předním okně autobusu projíždějícího davem fanoušků, turistů, policistů, kapsářů…

Foceno NIKONEM!!!

František Ortmann

Panasonic Lumix DMC-G2

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Pokud bychom měli sáhnout do nedávné historie digitálních fotoaparátů, pak by bylo vhodné uvést, že Panasonic Lumix DMC-G1 – tedy předchůdce nyní recenzovaného modelu G2 – byl v roce 2008 prvním přístrojem standardu Micro 4/3 na světě. Jaký je jeho nástupce, který na první pohled vypadá stejně?

„Gé dvojka“ je koncipovaná ve stylu zrcadlovky – tělo má výrazný grip, nad objektivem nechybí „hrb“ s vyskakovacím bleskem, jen rozměry jsou výrazně menší než je zvykem u zrcadlovek. V rozměrném okuláru hledáčku také nenajdete optický SLR systém, nýbrž elektronický zobrazovač, o jehož kvalitách ještě bude zmínka dále v textu.
Tělo má na dotyk velmi příjemnou sametově matnou povrchovou úpravu a je možné jej pořídit v jedné ze tří barevných provedení: v klasické černé barvě, elegantní modro-černé kombinaci nebo v mírně provokativním červeno-černém provedení.

Foto Panasonic

Pro Panasoniky řady G a GH je typický také rozměrný zadní displej s vysokým rozlišením 460 tisíc pixelů, umístěný na kloubovém uchycení. Díky tomu lze jednoduše fotografovat z nejrůznějších krkolomných poloh, ale také třeba při transportu displej otočit aktivní stranou k tělu fotoaparátu a chránit jej tak před případným poškozením. Speciálně model G2 pak přináší navíc zajímavou funkcionalitu – displej je dotykový.

Jde o první přístroj tohoto typu, který je vybaven dotykovým displejem. Tvůrci Lumixu G2 však ponechali tomuto fotoaparátu také obvyklé množství ovládacích prvků. Důvodem je to, že ne všechny funkce lze ovládat na displeji a také je možné kombinovat dotyky a tlačítka či jiné ovládací prvky. Jinak řečeno, dotykový displej – respektive jeho vlastnosti – můžete, ale také vůbec nemusíte využívat. To je rozdíl oproti takto vybaveným kompaktním aparátům, u kterých jsou obvykle ovládací prvky naopak zcela minimalizovány a zkrocení fotoaparátu je plně v režii dotykového displeje.

Panasonic Lumix DMC-G2 – ve zkratce
Rozlišení 12 Mpx
Snímač Live MOS (17,3 × 13 mm)
Optika výměnná, objektivy standardu Micro 4/3,
stabilizace v objektivu
Video HD (1 280 × 720 px)

Dotykových vlastností displeje využijete nejspíše při prohlížení snímků, kdy lze prstem přeskakovat mezi fotografiemi, podržením zvětšit výřez, který opět prstem můžete posunovat. V režimu fotografování je dostupné rychlé menu se základními snímacími parametry, zajímavou funkcí je pak možnost určit si dotykem místo zaostření a podržením rovnou exponovat fotografii. Nechcete-li si displej umazávat prsty, můžete využít poněkud zvláštně tvarovaného plastového stylusu, který najdete ve standardní výbavě s Lumixem G2.

Super vychytávky
Funkční vybavení
Výborná ergonomie
Kombinované ovládání
Výborný hledáček i displej

Přestože na první pohled vypadá Panasonic Lumix DMC-G2 – zvláště díky poměrně velkému množství ovládacích prvků – jako aparát pro vyspělé uživatele, což tedy po pravdě také je, nicméně bez problémů si s ním poradí také začátečníci. Na rozměrném kruhovém voliči expozičních režimů na horní straně najdete kromě obvyklých módů typu P/A/S/M také několik scénických režimů, které jsou určené právě začínajícím uživatelům. Nejvyšší automatizaci pak představuje podsvícené tlačítko iA – tzv. Inteligentní automatika. V tomto režimu fotoaparát kromě clony a času nastavuje automaticky také citlivost, způsob zpracování obrazových dat apod. To vše na základě vyhodnocení scény pomocí sofistikovaného algoritmu.
Mezi tlačítkem iA a spouští pak najdete ještě samostatnou videospoušť, umožňující okamžitý záznam videosekvence bez nutnosti přepínání pracovního režimu.

Video natáčí Lumix G2 ve standardu 720p (1 280 × 720 px, 30 fps), přičemž si můžete zvolit, zdali bude záznam ukládán v datově úspornějším formátu AVCHD nebo rozšířenějším MOVu. Interně je zvuk monofonní, jako volitelné příslušenství si ale můžete dokoupit externí stereofonní mikrofon.
Přístroj je samozřejmě vybaven HDMI konektorem, takže video (samozřejmě i fotografie) můžete „promítat“ pomocí kabelu rovnou na připojeném HD televizoru.

Externí mikrofon pochopitelně není jediným volitelným příslušenstvím. V případě tohoto aparátu nás zajímají hlavně objektivy, z nichž má Panasonic poměrně slušnou nabídku, obsahující i takové speciality, jako je makroobjektiv nebo optika typu rybí oko. Objektivy jsou kompatibilní s Olympusem, nicméně zde vám může chybět stabilizace (Olympus na rozdíl od Panasoniku využívá stabilizovaný snímač).

Ukázky menu fotoaparátu Panasonic Lumix DMC-G2

Celkové hodnocení

Jestliže si potrpíte na přístroje, které se „tváří“ jako zrcadlovka, ale nejsou tak velké a těžké – což pro účastníky Week of Life, kteří mají fotoaparát stále u sebe, není nezanedbatelná vlastnost – bude pro vás Panasonic Lumix DMC-G2 výbornou volbou. Velmi brzy si přestanete uvědomovat, že v hledáčku není optika, ale skvělý minidisplej, jenž klasický SLR hledáček plně nahradí a v mnohém i předčí. Například vám umožní zobrazovat reálný histogram a spoustu dalších informací, které dost dobře v optickém hledáčku realizovat nejdou. Držení stejně jako ovládání je výborné, dotykový displej sice není nezbytností, ale má jistý punc originality. Obrazovou kvalitu lze hodnotit jako výbornou, poněkud horší je pořizovací cena – v tomto ohledu přístroje Micro 4/3 standardu obecně stále ještě nejsou příliš konkurenceschopné vůči levným zrcadlovkám. Je to ale škoda, a nám nezbývá než doufat, že se cena časem stlačí výrazněji dolů.

Základní technické údaje Panasonic Lumix DMC-G2

Snímač

Live MOS 17,3 × 13 mm
12 Mpx (4 000 × 3 000 px)
Citlivost ISO 100 až 6 400

Závěrka

60–1/4 000 s
Synchronizace blesku 1/160 s
Sériové snímání 3,6 fps

Optika

Výměnné objektivy standardu Micro 4/3

Autofocus

23bodový

Paměťové médium

SD/SDHC/SDXC

Datové formáty

Obraz: JPEG, RAW (RW2)
Video: AVCHD, MOV

Video

1 280 × 720 px, 30 fps, 25 fps
848 × 480 px, 30 fps
640 × 480 px, 30 fps
320 × 240 px, 30 fps
Zvuk mono (pomocí externího mikrofonu stereo)

Displej

Typ LCD, dotykový, kloubové uchycení
Úhlopříčka 3“ (76 mm)
460 000 px

Hledáček

Elektronický
1 440 000 px

Napájení

Li-Ion akumulátor

Rozměry a hmotnost

124 × 83 × 72 mm (š × v × h)
430 g

Chcete znát názor foto specialisty, případně shlédnout krátkou videoprezentaci fotoaparátu Panasonic Lumix DMC-G2?

Jan Saudek

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

CZECH PHOTOGRAPHER

MARITAL STATUS – SINGLE, MARRIED, DIVORCED, WIDOWER, GIRLFRIEND PAVLA

1935 – born in Prague on 13th of May

1950 – he gets his first camera KODAK BABY Brownie –first photographic attempts

1952 – apprentice to a photographer, he works at a printing shop until 1983

1959 – he gets hold of his first real camera, a Flexaret 6×6; he starts drawing and painting

1963 – forever influenced by the catalogue of the magnificent photographic exhibition ‘Family of Man’ (Edward Steichen)

1972 – he creates his typical WALL composition, which became a projection screen for his figural scenes

1981 – his first monography ‘Il teatro de la vita’ appears in Milano

1983 – becomes a free-lance photographer and devotes himself fully to his own work

1990 – becomes the first Czech national to receive the French title ‘Chevalier de L’Ordre des Arts et des Lettres’ (Knight of Art and Literature), French film director Jerome de Missolz makes a film about him – ‘Jan Saudek – Czech photographer’

2005 – his biggest monography, 14th overall, is published with the name ‘SAUDEK’ accompanied by a wide retrospective exhibition in Prague

2007 – Adolf Zika makes a full-length documentary film about Jan Saudek called ‘Trapped by his passions, no hope for rescue’, which received the Glass Eye Award at EuroFest 2008 in Montreal for best documentary film

Jan Saudek is regarded as the most renowned Czech photographer worldwide and has had over 400 individual exhibitions. His photographs are portrayed in most of the prestigious and significant museums and art galleries all over the world.

  • The Art Institute of Chicago, Chicago (USA)
  • Boston Museum of Fine Arts, Boston (USA)
  • Centre Georges Pompidou, MNAM, Paris (F)
  • International Museum of Photography at George Eastman House, Rochester (USA)
  • The Metropolitan Museum of Art, New York (USA)– Moravská galerie, Brno (CZ)
  • Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris, Paris (F)
  • Musée Paul Getty, Los Angeles (USA)
  • Museum Ludwig, Köln (D)
  • National Gallery of Australia, Canberra, (AUT)

To people who live for photography, especially artistic photography, there is no need to introduce living legend of world photography, Jan Saudek. We strove for this interview while still putting together the first issue of the Week of Life magazine.But with Jan, it is like with a king. You need to wait patiently for his servants to let you know he is expecting you at a given time and place. Be five minutes late and the door is already closed. None other than Adolf Zika, who has filmed a successful feature length documentary film about Jan Saudek (awarded the Glass Eye Award in Montreal) did this interview, the founder of week of Life. The 75-year old charismatic and well-respected artist was in a good mood, enjoying life to the fullest. Rightfully so, since only a few days earlier, he found out that his incurable illness, feared by the doctors, had somehow disappeared. Perhaps it was frightened of Jan’s athletic and well-built body, letting him enjoy life for some time to come. Jan Saudek is among the most significant Czech individuals whom the United States helped get to the top. Come and hear his thoughts and ideas regarding today’s information age.  

Jan, do you think that in today’s era of technology it is right for people to disclose their privacy and let others from across the world see how they live, what they do and what they enjoy?

The privacy of one is the privacy of all. In today’s fast paced world, there is no time for hiding, withholding or being silent. That would be the worst scenario. It’s good to open yourself to the world and show that we are all equal, which is, I think, inscribed in the American Constitution. True, we live in a different environment and are used to different customs, beliefs and faces, but we were simply all created equal.

Do you take note of the world of the internet and all the community networks around you?

You know, I ignore it. Electronic mail itself has disappointed me, along with all the media around. I really think that the internet is for people that are too shy to say the truth and hide behind some identity – I have had a negative experience with this and I am sure you know what I mean. But, it would be nonsense not to use it. It would be like riding the mule here in the middle of the city, or using classic photographic film and rinsing it in the developing dish. You cannot stop progress and I don’t mean to, since I find it backwards to ignore such devices as the mobile phone or all these community networks. People shouldn’t over do it, but if there is a purpose behind it, like your project to help people realize that we are all the same and equal, then I say yes.

Digital photography ousted our beloved analog some time ago. Does it feel right that it enables anyone on this planet who knows how to press the shutter button to become a photographer, even for just a week or so?

The problem is that today almost everyone uses a camera and it is inevitable that among the billions of images made there will be some that are brilliant, sadly, only due to pure chance or coincidence. That is, however, the way it is and I will not try to change anything. Personally, I was against digital photography and now I am the proud owner of a digital camera because, if nothing else, you can acquire amazing images with it. But, at the same time, people use it to deceive and that frightens me. You can create images with a different face, different head, you can get to the bottom of the ocean. But I will not be the one to dispute the technology, since that would be reactionary. So, I just see it as the masquerade that is celebrating human life.

Would you agree with me that every person is a voyeur in one sense or the other?

Sure! Besides that, everyone is slightly perverse and has killing tendencies, as well as the need to invade the privacy of others while staying invisible to them. That is natural. It is only about how much we can suppress these tendencies or use them for the good, never for delinquency.

Could you imagine yourself documenting your own life in this way or similarly to they ways of other photographers?

I do that constantly and I’ve done it since the 1950s. Arranged or not, that is how life goes. It is the essence of human kind to be unable to accept reality, eventually making its way to the top, leaving the lies and the imaginary gold-foil only to be swept away. At least, to the eye of the observant spectator.

Once again, could you imagine looking through a book or a magazine only to find one human life after the other?

My beloved, I am overloaded with information and so I have to defend myself against it, otherwise I would be stuck to the PC unable to do anything else, since the information flow is too powerful. No, I wouldn’t be able to do it, I need to live my own life, document it and then give a message. That I am able to do, just like it happens on WoL. However, we need to realize that this life of ours is the only life we have, and I am no exception. I am very suspicious of the fact that this life is the last, that there is nothing after it, nothing that continues on. No one has been able to come back and tell us what lies ahead. If that is the case, it would be wise for everyone to document their life in one way or the other and inform others. Even if it means documenting a week for the project Week of Life! (Long pause)… I like the project!

Thank you, well said. What do the United States mean to you?

Yes, America, I mean the United States, but let us include Canada just for Cohen. It has played a fundamental role in my life. Already before the war I was able to see Snow White from Disney, an amazing tale, invincible to this day. After the war, I familiarized myself with Polock and other class acts who were also painters in those days. Regarding music, I got acquainted with bugy bugy and then with Rock and Roll. I was deeply influenced, since I believed they have the best musicians in the world. In the late 60s, I found myself traveling to the Midwest, where I met a person who influenced my life in a decisively. He was the curator of prints and drawings at the Art Institute in Chicago who told me to go on, to continue and never stop! It was Hugh Edwards. A person who changed my life, this gentleman from Chicago.

Do you feel the United States was a different country then than it is now?

As a matter of fact, I have visited the United States several times and I was deeply touched each time. Truman Capote, Bobby Dick, Herman Melville, Proulx, the lady. I am still amazed, even today. Naturally, there is a lot of junk even in the United States, but it is up to us to carefully select and I have always selected correctly. The American culture is the combination of various cultures from around the world, involving Russian, German, Dutch, Native American and so on. It leaves a good impression. Oh, and I don’t like terrorists. That would be all.

Jan Saudek