Tomas Loewy, Fotograf, Florida
Charakteristickým rysem pro život v Miami jsou pláže, slunce, zábava, móda, večírky,… Stejný je i život Tomase Loewyho, člena Week of Life. Minulý týden však Haiti postihlo zemětřesení a sta tisíce lidí potřebovali pomoc. A jak sám Tomas říká, Miami je Haiti v mnoha směrech velice blízko a tak když spolu se svými přáteli dostal možnost odletět do zdevastovaného hlavního města Porte-au-Prince, tak neváhal. Prostřednictvím svého fotoaparátu zachytil atmosféru zničeného města a utrpení jeho obyvatel stejně jako práci zdravotníků a dobrovolníků, kteří tam pomáhali. Vy máte v tuto chvíli možnost přečíst si jeho reportáž, jejíž skutečný obsah se mu jistě navždy vryje do paměti.
Lidem žijícím v Miami je Haiti velice blízké. Geograficky i osobně. Mnoho z nás má na Haiti své přátele, jedna z nejkrásnějších a nejkouzelnějších modelek, se kterými pracuji, je Haiťanka. Jeden z nejlepších novinářských fotografů pro Miami Herold je Haiťan, stejně jako můj kamarád DJ, který dělá undergroundovou hudbu, dalším je organizátor klubových akcí, atd. A to mluvím pouze o svém vlastním okruhu přátel, aniž bych dvakrát přemýšlel o tom, kdo je z Haiti a kdo ne… A navíc k tomu připočtěte i ty, o kterých to ani nevíme a jenom slyšíme jejich kreolštinu, kterou se mezi sebou baví během skenování zboží v supermarketech. Žádné z amerických společenských pravidel ale nemůže našim haitským přátelům a spolupracovníkům ubrat na jejich radosti ze života či jim vzít úsměv na tváři, i když jejich život není procházka růžovou zahradou, jak se může na první pohled zdát. V Miami se nachází rozsáhlá oblast nazvaná Malé Haiti, která byla vytvořena na základě pevného svazku kubánské komunity Malá Havana.
To je i jeden z důvodů, proč nám připadalo, jakoby zemětřesení, které 12. ledna zničilo vše tak, jak bylo možné vidět v televizi, zbortilo i kus našeho vlastního miamského světa. Několik skupin z okruhu mých přátel se rozhodlo, že nebudou sedět s rukama složenýma v klíně a začalo jednat. Zemětřesení bylo v úterý. Ve středu večer sehnal Dirk kamion od jednoho kamaráda, který měl zrovna jeden volný, zaparkoval ho na příhodném místě na South Beach, které sousedí s Miami Beach a na Facebook si hodil status, který zněl asi takhle: „Mám kamion na pomoc Haiti. a) doneste dary b) přijďte mi pomoct třídit a nakládat.” Kamion byl naložený za 5 hodin. V této skupině jsou profesionálové, kde každý zná někoho. Takže další krok (ani já sám nevím, od koho ten kontakt byl) byl ten, že na naše dary už čekal jejich příjemce, projekt Medishare.
Projekt odstartoval asi tak před 20 lety doktor Barth Green ze zdravotnické školy miamské univerzity. Projekt Medishare byl na místě mezi prvními organizacemi, jelikož … na Haiti pomáhá již mnoho let. Mohli tak přispět jak svojí pomocí, tak i zásobami (jídlem, vodou, dary). Když k tomu přidáte ještě kontakt na soukromou obchodní společnost Turnberry Aviation, která pronajímá tryskáče na super letišti v North Miami, máte najednou vyřešenou i dopravu zásob (a lidí) do Porte-au-Prince v době, kdy během těch prvních dnů nebyl téměř nikdo schopný se tam dostat.
Naše „1st & Alton“ skupina (pojmenovaná podle ulic, kde byl zaparkovaný kamion) naplnila deset kamionů během 5 dní, poslala je na Haiti a poté se ještě pár lidí s dobrým srdcem zapsalo jako dobrovolníci, kteří budou pomáhat se zajišťováním lékařské pomoci a začali budovat novou velkou polní nemocnice ve volné oblasti v severozápadním koutě mezinárodního letiště Port-au-Prince.
A tak jsme se téměř přes noc dostali od přijímání darů ( měli jste to vidět, jak to na rohu ulice 1st & Alton vypadalo. Z jedné strany se hrnula praktická pomoc a skromné dary a na druhé zastavovali mladí byznysmeni v perfektně padnoucím oblečení a z kufru svých zbrusu nových Jaguárů vytahovali právě nakoupené jídlo) až ke skupině, která na Haiti odjela pomáhat s výstavbou nemocnice.
Ze dne (pondělí) na den, od focení premiéry velkolepé show Slunečního cirkusu (Cirque du Soleil) s 50 nádhernými koňmi (úžasné! Cavalie!) a příprav na sobotní večerní módní show, na které jsem se podílel také jako spoludesignér, jsem měl nejenom možnost ve středu (ten den večer jsem fotil (moji vlastní) módní mini show pro velkou síť módního průmyslu) pomáhat na soukromém letišti s nakládáním letadel, ale také ve čtvrtek, hodinu potom, co jsem se to dozvěděl, odletět.
Hlavní úkolem bylo pomoci lékařům s nastolením systému, fotit pacienty a jejich zranění, atd. Přímo před námi vzrostla za pomoci mých přátel z „1st & Alton“ a stovce zdravotních pracovníků nemocnice se dvěmi operačními místnostmi. Nemocnice byla postavená ze čtyř stanů, které sehnala jako dar bývalá basketbalová hvězda Miami Heat Alonzo Mourning od společnosti, která pořádá večírky. Projekt Medishare pomáhal více než 300 pacientům a objevovali se další a další, přiváželi je na podvalnících, v taxících, jejich příbuzní je tam přiváděli vytažené přímo ze sutí jejich rozbořených domů.
S israelsko-americkým chirurgem Mauriciem, který pracuje na zdravotnické škole miamské univerzity a má velké zkušenosti s plánováním nouzových situací v případě lékařské pomoci (a kterého jsem potkal díky tomu, že měl v batohu americké bagely a žervé a rozdělil se se mnou) a jeho 21letým synem Barakem (student práv v Miami) jsme sanitkou (jestli je tedy možné takto pojmenovat dodávku, která se používala jako sanitka) dovezli pacientku, která potratila a byla na tom hodně špatně, do israelské polní nemocnice na opačné straně Port-au-Prince. Izraelci byli mnohem lépe připraveni poskytnout okamžitou pomoc v nouzových případech a během katastrof. Hlavní chirurg nám řekl, že byli ve vzduchu už 4 hodiny po zemětřesení, 6 hodin po přistání už měli vše připraveno a 24 hodin po zemětřesení už normálně fungovali – a to přiletěli z Tel Avivu.
Je neuvěřitelné, jak perfektně měli Izraelci vše připravené. Pacienta ležícího na nosítkách vyfotí tabletovým snímačem (jak můžete vidět na fotce) a veškerá data o něm jsou ihned bezdrátově k dispozici na všech počítačích, které jsou po celé nemocnici. Mají také stan nazvaný Zobrazení, ve kterém jsou inkubátory, ve kterých leží předčasně narozené děti, apod. Malá krabička hlásí pohotovost, trénink na naléhavé případy a profesionální výcvik. Relativní ticho, které tam vládlo i nebo zejména v závažných situacích, kdy bylo zapotřebí maximální výkonnosti, bylo úžasné. Díky němu byla nemocnice schopná fungovat mnohem lépe.
Zpátky jsme se vraceli zdevastovaným centrem Port-au-Prince, abychom dostali pacienty do blízkosti katedrály, která se také rozpadla. Fotografové a natáčecí štáby se věnovaly zaznamenávání pouze toho nejdůležitějšího a jelikož jsou jejich záznamy lepší než ty mé, tak jsem se věnoval spíše zachycování všeobecné atmosféry. Lidé potulující se v tom horku (přes den bylo na přímém slunci přes 90 °F /33 °C), hledající jídlo a pití, ruce trčící z hroucených budov, ale také dopravní zácpy plné hbitých motocyklistů a přeplněné barevné mini autobusy.
Rád bych se ještě vrátil zpátky k projektu Medishare. Přes sto profesionálně vyškolených doktorů a sester věnují svůj čas, humánnost a sílu tomu, aby dělali naprosté maximum. Vzali si dovolenou a okamžitě letěli na Haiti, aby zde pracovali v 16 hodinových směnách a poté usínali samým vyčerpáním na skládacím lůžku ve stanu pro 200 lidí. Bylo úžasné setkat se zde s lékaři, kteří jsou mí přátelé a vidět, jak s úsměvem dělají vše, co je potřeba. Jeden ze stanů byl určen dětem. Z jedné strany vám bolestivé nářky a trpící děti trhaly srdce, na druhé straně bylo možné pozorovat, jak si tyto děti venku na sluníčku okamžitě našli jakési náhražky za hračky a hrály si. Kouzelný úsměv jednoho dítěte v kombinaci s nářkem druhého. Není jednoduché říci s posledním, ale život je vždy o tom, co bude zítra.
Původně to bylo plánováno jinak, ale zpátky jsem se vrátil v sobotu, v 11 hodin večer (letadlem je Haiti vzdálené od Miami méně než dvě hodiny). Někdo přišel v 7.30 ráno do obrovského stanu na spaní, kde bylo 200 lékařů, sester a pomocníků, a řekl, že za chvilku odlétá velké letadlo. Nikdo netušil, jestli je to úplně věrohodná informace, noc předtím jsem se po té, co jsem kvůli absurdním byrokratickým procedurám neodletěl, snažil na odletové dráze alespoň trochu vyspat, i když mi celou noc u ucha zněl příšerný zvuk přistávajících a odlétajících letadel C-130 americké armády a Herkules.
Skupina 20 lidí se však nějakým způsobem dopravila na letiště ( nemocnice projektu Medishare je jednu míli od odletové dráhy) a tam už na nás čekal. Boeing 737 s přátelskými hochy, kteří si zapisovali naše jména a čísla pasů. Nic není jisté, dokud nejste opravdu ve vzduchu. Zažil jsem si to tu předešlou noc, kdy jsem už byl v letadle a pak mě vyhodili. Jiní si zase museli hodit korunou, aby se rozhodlo, kdo nastoupí a kdo ne, atd. Ale toto „vzdušné zjevení“ 737 (ano, existují speciály, které normálně létají z Miami na… Havanu, Kubu!) vzlétlo. Persko-americká lékařka, která seděla vedle mě si už plánovala, jak nebude volat manželovi, doma ho překvapí a nechá pátrat po tom, kdo zaplatil letadlo. (Ačkoliv jsme na to všichni zapomínali, někdo si musel sáhnout do kapsy…) Hádejte kdo? Tento 737 pronajala a zaplatila …Scientologická církev (jakožto kritik jejich metod musím uznat, že se najde pár úžasných „dobrovolných duchovních“ scientologické církve). Letělo jich málo. Takže, děkuji, Tome Cruisi.
Po přistání v Miami v 11 hodin večer jsem si uvědomil, že bych mohl udělat jednu šílenou věc, se kterou jsem nepočítal: přijít na mou vlastní (modelky měly papírové šaty, na kterých bylo zachyceno moje umění) módní přehlídku, která se konala v ohromném, trendově luxusním nočním klubu v nóbl hotelu. Samozřejmě, že před několika týdny jsem s tím počítal. Nechtěl jsem o to přijít, ale vzhledem k tomu, že jsem se do Miami vrátil dvě hodiny před začátkem show, tak jsem s rozhodl, že překvapím svoji módní partnerku Julii a aspoň se na chvilku ukážu. Show začínala v 1 ráno, čili v neděli, a to byl poslední den mého bláznivého týdne.
Špinavý, neoholený a zpocený jsem šel do tohohle top nočního klubu v Gansevoort Sout hotelu. Věřte, že já sám jsem byl překvapen, že mne tam vrátný vůbec pustil, přestože technicky a na pozvánce jsem nebyl pouze její součástí. Oficiálně jsem byl host…
Ano, život je poměrně krutý a má mnoho stránek. Děláte, co můžete a necháváte se tím ovlivňovat ve svém volném čase.
Pokud máte zájem vidět celý set fotografií, navštivte www.coolpoolevents.net nebo se podívejte na video na www.youtube.com/coolpoolmedia.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
