Hrátky s WoL

Když se v týdnu Martina Ruperta objevila zkratka názvu projektu WoL složená z klíčů, hrnečku s kávou a posuvky, věděli jsme, že se jistě v nějakém z dalších týdnu objeví její jiné originální zpracování, a nemýlili jsme se. Vaše fantazie je neskutečná a díky tomu jsme s každým nově objeveným kouskem jásali radostí a těšili se na nový úlovek. Nakonec se nám podařilo nastřádat přes 50 výtvorů a kde jinde než právě zde bychom vám je mohli ukázat v plné jejich kráse. Písmenka WoL jste nejenom skládali, ale i psali všude tam, kde jste si zrovna na projekt Week of Life vzpomněli. A že jste si občas dali s novým nápadem velkou práci, je více než jasné. Jak jste se kdo s WoLem vyřádil, můžete porovnat v dnešním fototématu.


Martin Rupert, Podnikatel, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Lukáš Veselý, Žádná, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Antonín Novotný, IT, Česká republika


Miroslav Dušánek, Nástrojář, Česká republika


Karolina Koštialová, Student, Česká republika


Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Petr Pink, Číšník, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Mirek Zelenka, Dělník, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Lucie Lisníková, Student, Česká republika


Honza Belej, IT, Česká republika


Emílie Mrazíková, Důchodce, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Adéla Bohadlová ,Student, Česká republika


Adolf Zika, Fotograf, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Vladimír Caletka, Dělník, Česká republika


Martina Watzková, Student, Česká republika


Lubomír Budný, Student, Česká republika


Miroslav Dušánek, Nástrojář, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Jana Jirušová, Mateřská dovolená, Česká republika


David Selicha, Námořník, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Zuzana Bobovníková, Fotograf, Česká republika


Jiří Hrdlička, Technik, Česká republika


Karolina Koštialová, Student, Česká republika


Monika Suchardová, Mateřská dovolená, Slovensko


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Honza Belej, IT, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Pavel Židek, Komunikační specialista, Česká republika


Vladimír Škubal, Důchodce, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Lucie Lisníková, Student, Česká republika


Antonín Novotný, IT, Česká republika


Gabriela Grossmanová, Učitel, Česká republika


Karolina Koštialová, Student, Česká republika


Lubomír Budný, Student, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika

Annual hog killing

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

When water freezes outside and the land is coated with snow, it is the right time for the annual hog killing. This dated Czech tradition is usually organized between November and March and it is such an event that many families rank its importance along Birthdays or Christmas Holidays. One of the families to hold such a tradition is the Prčík family, well known from the weeks of Zdeněk Dvořák. And due to the decline of this tradition, mainly because of financial reasons and lack of time, we now have a single opportunity to experience what goes on in the backyard of the Prčík family and enjoy the atmosphere of everything that is involved with this event. Before continuing further however, we would like to warn you that the content of the photographs is not for individuals with a weak stomach. Additionally, we’d like to emphasize the fact that the time and care devoted to the animal as well as the process of killing the pig, which is by the way fast and almost painless, in this case favors the Czech local hog killings as opposed to the wholesale slaughter houses. Still, today, local hog killing is considered as animal torture and condemned by a wide spectrum of people around the world. (WoL)

Year by year, every summer, farmers venture out to buy a grown piglet. For several months, they cater for it day by day. They feed it leftovers from the kitchen, potatoes, turnip, moist bread, grouts and even goat milk. The piglet keeps growing and growing, gains an appetite for almost anything and its weight starts closing in on the 200 kg benchmark. As the weight grows, the winter season slowly approaches and with it the season of traditional hog killing. It is a village tradition, which is slowly fading away from most farms and estates. The main reason for it is the fact that it’s not worth it to take care of a single pig for almost half a year. People tend to buy their meet in shops these days. It’s a shame however, since annual hog killing belongs among the largest traditions of the countryside, where the whole family gets together and it is often considered as important as the Christmas holidays. This is the case of the Prčík family in the village of Slup located in the Znojmo region, where hog killing still prevails as an annual tradition.

The date of the event is planned several weeks ahead by the family who organizes it. Every year it is held on a Saturday at the end of November or beginning of December. It all depends on the family’s butcher, who above all is the reason for success. You can’t just kill and portion the pig; the butcher needs to prepare all the goodies such as blood sausages or collared pork.

The day before the hog killing, water needs to start boiling in a large caldron. The place where the hog killing happens, usually a yard of the estate, is thoroughly cleaned by then and all the necessities such as a hand barrow for the pig are prepared. Tables are cleaned, wood for heating the fire under the caldron is prepared in a sufficient amount and the pig is no longer fed anything else than water.

It’s Saturday morning, still dark outside and Mr. Prčík wakes up to heat up the kitchen and keep the fire going under the caldron outside. Someone has to go for several loaves of bread and some rolls that are later used in making the sausages. The dawn approaches and the family members are starting to get together. Cars are lining up and among them, the car of the butcher. The yard is filled with around 15 people from the ages of 3 to 85. It’s 8 o’clock and the butcher is ready. The last necessity before it all happens is a shot of plum brandy to keep the people warm. The moment is here, disliked by many from the village still after the years. It is time to get the pig from the barn.

It is calmly taken outside, where the last thing that awaits him is the fatal knock on the head. Pain and stress is minimal and it only lasts a few seconds, unlike the process in a slaughter house. Hence, the hard, dirty and demanding work begins. A fair amount of weight needs to be put on the pig, so it usually takes several men to smother the pig and it can often be dangerous. At that moment, the pig’s throat is cut and the blood is immediately being used for the blood soup and mixed with pre-prepared groats for blood sausages. Next, the pig is put onto the hand barrow, covered with rosin and scalded, in order to be able to rub off the pig’s bristles.

It’s a messy job, usually handled by several men, who are deep in the reeking smell of the rosin and the pig’s rubbed down skin. Then, the pig is hung and it’s time for the butcher to do what he knows best; he disembowels and portions the pig. While the butcher continues his work, it is time for another shot of plum brandy, mulled wine, a piece of cake or a bottle of Pilsner. The Pilsner Urquell beer is somewhat of an indication that it is a special day in the Prčík family. Mr. Prčík is not a frequent visitor of pubs and only on occasion buys beer from Pilsen, which really has become an important part of every significant day in the life of the Prčík family. From here on, work for the female part of the family begins in the kitchen. First, pork brain is fried and mixed with eggs and the first food of the hog killing can be served.

“…annual hog killing belongs among the largest traditions of the countryside, where the whole family gets together and it is often considered as important as the Christmas holidays.”

First small parts of roast meat are being prepared and the caldron, covered with clouds of steam, is full of boiled pork. The yard is finally filled with a tasty smell. At this moment, the hog killing becomes more of a form of entertainment for most, since most of the hard work is done. However, it is necessary to keep watching the boiled pork or start preparing skin fat for frying. So, even though it’s time to have fun, there is still work to be done. Once the butcher portions the meat, intestines are immediately cleaned and used to make various sausages. The more experienced start to prepare skewers. The yard is slowly emptied and everyone moves to the adjacent porch where the preparations of the food are finished.

“You suddenly feel the urge to take a slice of bread, some pickles, put salt on the fried skin fat and enjoy the taste.”

The work is distributed by the butcher and so the stirring, seasoning and the rest of the hog killing alchemy is in motion, resulting in the best collared pork, sausages, blood sausages and so on. The time passes by and it’s almost time for a second bottle of the plum brandy. Everyone’s hands are greasy and the only thing you can smell in the air is meat. People are having fun and feel at ease. One of the last things to do is to finish up with the sausages and leave them to cool off. You need to be extra careful though and keep out cats and other animals that could spoil the day. If it’s not too late in the day, it is the right time to fry the skin fat. A smaller caldron is filled with the fat and left to fry in its own grease. It soon reaches the correct golden color and rest of the sizzling fat is taken out. You suddenly feel the urge to take a slice of bread, some pickles, put salt on the fried skin fat and enjoy the taste. Even though your intake of fats is long over the daily limit, you just simply cannot resist.

Darkness covers the event and work is done for the day. Much work is left for the next day. The meat needs to be smoked, portioned for other forms of cooking and the rest has to deepfreeze; and of course, we cannot forget about cleaning the yard and all the other necessities. And yes, it all needs to be done on a Sunday. At dusk, everyone who contributed in one way or the other gets a small taste of what was made to take with them and slowly departs for their home. And that is how it goes at the Prčík’s each year! A pig named Vašek recently reached nearly 200kg of weight and so the day when the whole family gets together once again happened.

Weeks of Zdeněk Dvořák

Lekce 7: Makrofotografie


OM2SP, Zuiko 80 makro + Close Up Lens 40 mm Zuiko, Twin Flash, Auto Extension Tube. Foto Luboš Wisniewski

Kdy a kde fotografovat makro

Makrofotografie zachycuje struktury, drobné věci, faunu a flóru („vidí neviděné“). Lze fotit doma i v přírodě, za deště i za mrazu. Jde o trpělivé hledání jiného světa; makro rozhodně není akční.

Jak fotografovat makro

Objekt mějte před sebou, ne pod sebou. Pozor na úhel dopadajícího světla (světlejší nahoře), aby šlo identifikovat pozici předmětu. Při velkém zvětšení ztrácí záběr na srozumitelnosti, což je výhoda u tonální a lineární fotografie, ale nevýhoda třeba u hmyzu. Využívejte hloubku ostrosti – i ve velkém zvětšení vytvoříte pocit prostoru a zdůrazníte potřebné. Fotíte-li faunu, něco si o ní přečtěte; lépe odhadnete, co zvířátko udělá. Vyvarujte se focení mrtvého nebo uměle omámeného hmyzu. Je to neetické a každý to pozná. Ani při focení na safari nebudete uspávat slona.

Nastavení fotoaparátu

Nastavujte co největší rozlišení a co nejmenší citlivost. Pracujte s RAWem kvůli největšímu množství detailů. Makro totiž oslovuje při maximálním zvětšení (minimálně A4). Preferujte manuálníostření. Pro statické záběry je výhodou živý náhled ostření. Pro statické záběry je výhodou živý náhled s manuálnímpředostřením se zvětšením (Olympus E-520). Výhodou je i vyklopení displeje (Olympus E-3) či stabilizace (nejlépe v těle). Ta umožňuje pracovat bez stativu s delším časem. Clonu používejte co nejvyšší. Vyzkoušejte však kresbu objektivu, stává se totiž, že nejvyšší clona u těch lacinějších způsobuje „změkčení“ fotografie. Čas závěrky v případě použití externích blesků není kritický – delší čas způsobí mírnou pohybovou neostrost, využitelnou při abstraktních záběrech.

Profesionální finta

Využívat pokud možno neutrální, skoro jednobarevné pozadí. Tím se více zdůrazní hlavní motiv v popředí snímku. Avšak nepřehánět – motiv by mohl vypadat jako vyřezaný z kartonu.

OM4Ti, Zuiko 80 makro, Twin Flash,
Auto Extension Tube
E-3, Zuiko 2/50 mm, Twin Flash,
Extension Tube
Zuiko 80 makro, Twin Flash, Auto
Extension Tube
Foto Luboš Wisniewski Foto Luboš Wisniewski Foto Luboš Wisniewski

Objektivy

Makroobjektivy jsou vzhledem k ceně pro ty, kteří se makru věnují cíleně. Většinu jiných lze doplnit předsádkovou čočkou, teleobjektiv pak mezikroužkem. Překvapující je možnost připevnění kruhového i Twin blesku na objektiv Zuiko 2,8–3,5/50–200 mm. Ještě lépe pracuje nový Zuiko 4–5,6/70–300 mm, který lze manuálně zaostřit 65 cm od přední čočky objektivu.

Zapamatujte si

Makrofotografii přírodních elementů umocňuje jednoduchost a co nejmenší počet prvků v obraze. U struktur zdůrazněte výtvarný akcent a podpořte ho vhodným nasvícením. Fotíte-li drobné živočichy, snižte se na jejich „velikost“ a snažte se o portrét. Podstatný je tvůrčí přístup, kterým lze vytvořit snovou vizi ireálného světa.

Pomůcky

Makro potřebuje spoustu světla. Vestavěné blesky se pro něj nehodí. Nebojte se blesků externích. Preferuji tzv. dvojčata (Twin Flash), která umožňují plastické – boční nasvícení ze dvou směrů. Kruhový blesk nemá takovou variabilitu a výsledkem bývá „placatý“ snímek. Ale lze zastínit jeho různé části a světlo si přizpůsobit. Stativ používejte pouze při focení statických předmětů. Dobrý je tzv. úhlový hledáček. Do přírody noste pár kolíčků a provázek (za silnějšího větru si zakotvíte větvičku nebo květ). Používejte odrazné destičky, také kus matové fólie změkčí tvrdé sluneční světlo.

Obsah snímku

Výtvarná makrofotografie by měla působit esteticky a emotivně kladně. Pozor na zmatečné pozadí. Mělo by být jasné, co jste chtěli vyjádřit. Vyvarujte se opisnosti – to nechte na dokumentu. Divák by měl cítit invenci a ne být jen ohromen zvětšeným detailem.

Luboš Wisniewski je fotograf, pro kterého je makrofotografie zaměstnání i koníček, www.wisniewski.cz.

Ve spolupráci s partnery:

Art Basel Miami Beach

Tomas Loewy, Fotograf, Florida

Tomas Loewy opět přichází s reportáží z nevšední události, kterou je Art Basel Miami Beach. Ani zde se neubráníte dojmu, že obyvatelé naší planety mají občas naprosto šílené nápady. V každém případě je však důležité zdůraznit, že Art Basel Miami Beach je společenská událost, jejímž tématem je umění, kterému se, jak v následující reportáži zjistíte, hranice nekladou. Přejeme vám hodně zábavy a inspirace! (WoL)

„…nejvýznamnější současná umělecká výstava ve Spojených státech…”

Art Basel Miami Beach je nejvýznamnější současnou uměleckou výstavou ve Spojených státech, která se každoročně pořádá v prosinci v Miami na Floridě. Jedná se o odnož události Art Basel ve Švýcarsku, která je nejprestižnější uměleckou show na světě. S postupem času popularita a velikost Art Basel Miami Beach vzrůstá a pomalu začíná překonávat původní Art Basel.

„…zahrnuje všemožné druhy parties a setkání lidí, jejichž společným zájmem je umění.”

Nejrenomovanější galerie a muzea v Miami vystavují práce od více než 2000 umělců, kteří jsou vybráni z předních uměleckých galerií ze všech koutů světa. Tato událost také představuje nové a trendové umělce a umělecké obchodníky, což umožňuje divákům objevit novější galerie, alternativní umění, veřejné umělecké projekty a neokoukané tváře současného umění.

„…více než 2000 umělců…”

„…ze všech koutů světa.”

Nezaměňujte však tuto společenskou událost za některou z velkých uměleckých výstav v Miami. Tahle totiž zahrnuje všemožné druhy parties a setkání lidí, jejichž společným zájmem je umění. Představuje se zde film, hudba, architektura a design. Jedná se o kulturní a společenskou událost roku, kde se umělci setkávají se sběrateli a uměleckými obchodníky a kde můžete narazit na takové celebrity, jakými jsou Sylvestr Stallone, Brad Pitt, Calvin Klein, Stephen Dorff, John McEnroe, Jane Holzer, Naomi Campbell a mnoho dalších.

Týdny Tomase Loewyho

Magazín WoL: 3. číslo v prodeji

Představujeme vám již 3. vydání magazínu Week of Life, který vznikl hlavně z důvodu šířit myšlenku WoL dál do celého světa různými cestami a směry. Hlavní přínos magazínu tak vidíme ve spojení se společností Zinio.com, která je ve svém oboru tím největším hráčem na světovém trhu. Věříme, že i ti, kteří ještě WoL nepotkali, myšlenka zaujme a že se tak můžeme těšit na životy nových uživatelů z celého světa.

WoL Magazine: 3rd issue out now

We are proud to introduce the 3rd issue of Week of Life Magazine, primarily created to spread the idea of WoL across the whole world in as many ways possible. The largest contribution to the Magazine is by all means the connection with Zinio.com, the largest player on the international market in its field. We believe that individuals who have not yet come across WoL will find the idea interesting and we hope to see lives of new members from across the globe soon.

Admirer of sports photography Mila Štáfek

Mila Štáfek, Worker, Czech Republic

Should you wish to look at Mila Štáfek’s first week, you would have to browse through more than a thousand weeks. Mila is one of the members that joined the project in its very beginning, yet it seems as if it were yesterday when his week named ‘cycle’ arrived in the editor’s office. We were amazed how spontaneous and technically mastered his portrayal of his life was in the set of 63 photographs. And we were even more surprised when we found out that Mila is actually not a professional photographer. He then submitted 2 more weeks, both in black and white and in the same style that if they were left nameless, we would immediately realize it was Mila’s work. This interview brings you closer to a man with the soul of a skateboarder and the interaction between two of his greatest passions, sports and photography.

The time has come to find the 13th Week of Life Master. An unlucky number for some, but certainly a lucky one for Mila Štáfek, who was unanimously selected by the editor’s office to become the next Master. Why don’t you introduce yourself at first?

Besides the place of residence, date of birth and your profession, tell us more about yourself.First of all, I would like to thank you for the selection. I was delighted and have no problem with the number thirteen. Photography is very important to me and has become a part of my life. That is why I’m honored my work has been recognized and that I have been selected as a Week of Life Master. Once again, I want to thank for being chosen from such a selection of great photographers on WoL.
I live in the city of Chomutov with my wife and two children, Beáta and Šimon. Photography has influenced the lives of us all and I can say with confidence that I have full support from my entire family. Apart from photography, I work for a tire service owned by my family. Work, photography and kids consume so much time that I miss out on other things such as sort. It would be great if individual days had more hours.

You often show your family in your weeks. Being one of your main hobbies, what does your family think about photography and how did you get to it yourself?

They understand that it’s a part of me, I just have to know where the boundaries are. I can’t be wandering around landscapes, since my kids are starting to become these little devils after me so it isn’t easy on my wife. They are already snooping around my camera and my photography bag. I never studied any artistic school or even a photography course. A few years ago, my brother and I along with some friends wanted to capture some of our skate tricks and later, I documented some of our trips and events. In 2006, I got my first ever digital camera. It was a Konica Minolta and I replaced it only recently. I like artistic and sports photography, and on top of that, I frequently photograph children and weddings.

Your photographs are full of great images from skateboarding as well as other similar sports. Is it solely your interest that inspires you to photograph such sports, or is there a personal attachment?

I’m crazy about skateboarding and snowboarding. I’ve been riding both boards for about 10 years now and I can say that it has influenced my life a lot. I like photographing these sports and when it comes to obtaining a quality picture, I’m willing to do anything. I’d like for this photography to be more frequent.

Since you’re willing to sacrifice so much for a good picture, have you received any awards or acknowledgments for pictures from this field of interest, which is pretty much very limited in the Czech Republic?

Earlier this year, I entered 4 of my skateboarding photograph into the worldwide competition Red Bull Illume, where I reached the semifinals and ranked among the 25 best photographs in the Playground category. I even received a book containing 250 of the best photographs in the competition, including my own. That’s a great feeling.

You stated that apart from your family business, you photograph. Would you like to turn professional or is your current situation satisfactory?

I guess I like it as it is. Working for my parents has its pros and cons and when its low season, I’m rarely there. On the other hand, during high season, it consumes most of my time and I barely even think about photography. Being a professional photographer would only satisfy me providing I was able to photograph what I enjoy.

There are surely role models or photographers that inspire you. Please state a few names from the Czech as well as international pool of photographers.

There is a whole variety of incredible photographers and photographs. Concerning sports photography, I really like David Blažek, Martin Kozák, Fred Mortagne, and Blotto. The person who has helped me the most in my work was Vítek Ludvig.

You have entered three weeks in the Week of Life project and they are all black and white. Is there a specific reason? Do you for example photograph extreme sports in black and white as well or do you use color?

I like black and white and I think it suits my weeks. It’s probably a question of taste; a document can easily be in color, but I guess I’m fixated on black and white. I thought about documenting a week in color, but in order for that to happen, plenty of things would have to play up to such a decision. It’s mostly about the surroundings and my mood. As far as photos of extreme sports go, it’s divided in half. Some things are good in color and some aren’t. That is my rule. When you have two identical pictures, one in color and one in black and white, it immediately strikes you and one of them simply feels better.

You previously mentioned that you dealt with photography some time ago. That means you have experienced the analog era. Do you ever get the feeling you would like to go back to analog or has the digital world consumed you completely?

Yes, my beginnings were analog and it can’t be compared to today. Photographers had to think more and keep a cool head. Today, I don’t have to count how much film there is left and can experiment more. I think that the screenshots of the pictures I’ve taken on the display of the camera have moved me forward and I’m glad that technology advances so fast. We even had a dark room at home, but I must admit I wasn’t very good at it. I guess it takes a lot of practice. Analog is tempting, especially with large amount of noise, but it must wait for me a little longer.

Readers will be curios how you got acquainted with the Week of Life project and what went through your mind when you submitted your first week?

I found out about the project from my friend Zuza and immediately started the next day. I immediately thought it’s a great idea and jumped into it without hesitation. And you can see the turnout for yourself. I gained another habit and who knows when I get the impulse to photograph my fourth week. At the moment, I don’t have the sponsors Mr. Zika and Mr. Dvořák had to be able to photograph every day. It must be a tough task.

Humans are of inquisitive nature and thanks to the documented weeks, we can all take a peek into the lives of others. However, there is also a section comprising of celebrities or let’s say famous personalities. As far as this section goes, is there someone whose week you would like to see the most and why?

Everybody has the option to disclose as much information as he or she desires. Sometimes I am surprised how far people are willing to go and how much of their private like do they make public; it almost borders with exhibitionism. I am curios as well and look at all sorts of weeks that are interesting or when I find a great photo, I then look at the entire week. I am not sure regarding the celebrities. I would probably like to see the other side of the coin much more. I would probably prefer looking at sets from people who are in a bad social situation. These people have rough lives, unknown to many others. I think this idea would be unacceptable for a lot of people.

Weeks of Mila Štáfek

O snech a hledání hlubšího významu fotografie Jána Skaličana

Ján Skaličan, Student, Slovensko

Svým prvním počinem na Week of Life dal najevo, že jeho srdci je blízké černobílé vidění světa, které ve svých dalších týdnech perfektně rozehrál. Málokdo však tušil, že se Ján Skaličan najde s postupem času i v barvě a bude i díky ní na Week of Life excelovat. Přestože byl jeho cit pro fotografii a dokumentární vidění světa zřejmý již od začátku, Ján si své mistrovství vydobyl především svými posledními týdny, ze kterých je již jasně čitelný jeho rukopis. Jaké místo zaujímá fotografie v jeho životě a jakým směrem by chtěl v budoucnu v tomto oboru směřovat, se dozvíte v rozhovoru s již 3. slovenským Mistrem WoL.

Další mistr pochází z hlavního města Slovenska Bratislavy. Není jím nikdo jiný než Ján Skaličan, člen projektu, který nás poslední dobou pravidelně zásobuje týdny téměř bez přestávky. Ve Vašem účtu kromě bydliště a data narození nenajdeme více informací. Spoustu z nich můžeme najít ve Vašich fotografiích, přesto nám o sobě prozraďte něco bližšího?

Najskôr sa chcem ešte raz poďakovať za výber. Naozaj ma to veľmi potešilo. Takže k otázke. Mám 21 rokov a pochádzam z Bratislavy. Chodil som na strednú odbornú školu elektrotechnickú, kde som si spočiatku myslel, že som sa našiel. Nebola to správna voľba a tak som po jej ukončení smeroval na prírodovedeckú fakultu, odbor: Geografia – Informatika. Popri týchto mojich idealistických plánoch budúcnosti som prišiel ku fotografii. Už počas strednej školy som nadšene dokumentoval svet naokolo a ako u väčšiny na dovolenkách. Spočiatku mobilným telefónom neskôr kompaktným fotoaparátom, až som sa dostal k digitálnej zrkadlovke. Už vlastne od detstva do mňa dedko vštepoval kreativitu. Spoločne sme kreslili všetko okolo nás. Naozaj ma to bavilo, ale časom som sa dostal k inému spôsobu vyjadrenia. Fotenie postupne vytlačilo učenie sa geografie. Už druhýkrát v živote som si zle vybral. Napokon som sa dostal na školu dizajnu, na ktorej študujem fotografiu a ak sa pošťastí tak vyjde aj VŠVU. Moje očarenie fotografiou sa posunulo ešte ďalej a to do tmavej komory. Už dlho sa mi páčili analógové fotografie, ktoré majú tú svoju nezameniteľnú atmosféru. V súčasnosti ma vlastne fotografia pohltila natoľko, že som začal dokumentovať svoje bežné dni v mojom bežnom týždni. A to som vlastne už tu.

Bratislava je ve Střední Evropě známá festivalem s názvem Měsíc fotografie, který se pravidelně uskutečňuje v listopadu. Jistě jej máte dokonale projitý. Jak akci vnímáte a na co přesně byste nalákal nadšené fotografy, kteří by se této akce rádi zúčastnili?

Bratislava práve tento rok oslávila už dvadsiate výročie Mesiaca fotografie. Je to skvelé, že sa takéto niečo v našom malom hlavnom meste organizuje. Malé mesto je vlastne výhodou, pretože pár krokmi môžete prejsť všetky galérie. To by sa v iných mestách v Európe tak ľahko nepodarilo. Naozaj ma teší aj jeho úroveň a to vlastne za smiešne alebo niekde aj žiadne vstupné. Tento rok ako aj po tie minulé nám Mesiac fotografie poskytol výstavu dejín i súčasnej umeleckej tvorby. Rozpísať sa o 34 výstavách je ťažké. Vytrhnem preto len dve, pre mňa najlepšie výstavy. Najväčšou hviezdou tento rok bol dokumentarista z Anglicka, Martin Parr. Mal v Bratislave aj prednášku, na ktorej som sa nestihol zúčastniť. Jeho výstava niesla meno Luxury (Luxus), kde zachytil bohatých ľudí, ktorí „predvádzajú“ svoje šperky. Na prvý pohľad by sa mohli pre laika jeho fotky zdať ako náhodné cvaky. Ešte viac to umocňujú „lacne“ nainštalované fotografie, niektoré iba pripichnuté bez rámu a skla. Týmto (pre neho typickým) spôsobom ako keby ešte viac podtrhol význam výstavy. Medzi moje ďalšie „srdcovky“, tentokrát z minulosti, rozhodne patrí František Drtikol. Na jeho výstave v SNG boli vystavené diela z jeho poslednej tvorby, z rokov 1930-35. Išlo o výjavy s vyrezávanými figúrkami. I keď to neboli jeho typické portréty a akty, potešilo ma, že som si mohol pozrieť aj túto, pre mňa menej známu, tvorbu. Za nahliadnutie určite stáli aj výstavy: Nepokojné médium, ktorá nám ponúkla prierez dvadsiatimi rokmi slovenskej fotografie… A výstava Chien-Chi Changa – Reťaz, ktorá poskytla naozaj pocitové dvojportréty pacientov z psychiatrickej kliniky. Samozrejme aj mnoho ďalších, ale toto sú také moje „best of“ tipy.

Omyl s výběrem školy asi udělalo mnoho z nás. Život je však zavedl mnohdy úplně jinam. Pro Vás je nyní fotografie, dalo by se říci, životním posláním. Jak byste chtěl, aby se fotografie ve Vašem životě rozvinula? Láká Vás se fotografií živit a je možné se v Bratislavě, či respektive na Slovensku, jí uživit? Samozřejmě myslíme volnou či uměleckou formu a ne jen fotografování školek či svateb? Pro Vás je nyní fotografie, dalo by se říci, životním posláním. Jak byste chtěl, aby se fotografie ve Vašem životě rozvinula? Láká Vás se fotografií živit a je možné se v Bratislavě, či respektive na Slovensku, jí uživit? Samozřejmě myslíme volnou či uměleckou formu a ne jen fotografování školek či svateb.

Rozhodne by som chcel, aby sa fotografia stala mojim povolaním. Nie je nič lepšie ako keď robíte to čo vás baví a ľuďom sa to páči. Rád by som sa zameral na umeleckú fotografiu, ale niekde začať musím. Nevyhýbam sa pre začiatok ani fotografovaniu svadieb, skôr to beriem ako ďalšiu skúsenosť. Myslím si, že na Slovensku sa fotografiou dá uživiť, ale nie je to ľahké. Takisto ako vlastne v žiadnom inom obore u nás. Treba sa snažiť, byť originálny a ukázať čo je vo vás. I keď mi je jasné, že to ľahké určite nebude, nič iné mi nezostáva. Chcem kvalitovo rásť a napredovať, o čo sa vlastne snažím už teraz.

V rozhovorech se již objevila otázka, kde byste chtěl nejraději fotografovat. Tentokrát se zeptáme trochu jinak. Jakou situaci byste nejraději zachytil na jediné fotografii či menším souboru?

Ak by išlo o menší súbor, už v súčasnosti som začal fotiť sériu diptychov. Snažím sa zobraziť ľudí z môjho okolia, ktorí pre mňa niečo znamenajú. Diptych zachytáva fotografiu z minulosti, ktorú som v súčasnosti ešte raz odfotil. Čas posúva zmysel celej série na inú úroveň. Ukazuje nám ako sa ľudia menia, aspoň fyzicky. A je otázne či aj vo vnútri, kam sa dostali a čo dosiahli. Ako rýchlo ľudia stárnu, odchádzajú… A je veľmi podstatné, aby sme si uvedomili, že život je naozaj krátky. Je ale ťažké odpovedať na otázku čo by som najradšej odfotografoval. Rozhodne by som chcel v živote zachytiť fotografie, ktoré by mali hlbší ako len estetický význam.

Projekt WoL se rozrůstá velkým tempem. Přibývá i různých speciálních týdnů, které pojmou členové projektu originálněji než ostatní, kteří např. fotí standardně barevně nebo černobíle. Láká Vás nějaký speciální postup vytvoření týdne, a který „speciál“ přitáhl zatím nejvíc vaši pozornost?

Určite ma láka, len neviem či je to špeciálny postup. Rád by som nafotil týždeň analógovým fotoaparátom. Vlastne o jeden som sa už pokúšal, ale nejak mi fotolab stratil film. Chcel by som skúsiť rôzne druhy fotoaparátov. Možno by som sa pokúsil s jedným z nich spraviť ajjeden rok môjho života. Čoskoro budem mať k dispozícii Flexaret, tak ho určite využijem. Teším sa hlavne na „štvorcový formát“. Moju pozornosť pritiahli viaceré „špeciálne“ týždne. Najviac ma asi zaujali originálne prevedenia, ako napríklad týždeň odfotený prostredníctvomšachty Flexaretu alebo týždeň pozostávajúci len z autoportrétov autora. O niečo podobné som sa chcel pokúsiť aj ja. Je to príjemné nazrieť tak na úplne bežné dni.

Jednou z rubrik je i Týdny společností. Jaké společnosti v celosvětovém měřítku byste nejraději nakoukl, jak se říká, „pod pokličku“?

Táto rubrika patrí medzi moje obľúbené. Prostredníctvom ich týždňa môžeme nazrieť na miesta, kde by sme sa iným spôsobom nemohli pozrieť. Rád by som si pozrel týždeň od spoločnosti Apple alebo nejakej poprednej módnej značky. To sú veľmi atraktívne a zaujímavé miesta, myslím si, že nie len pre mňa.

Na WoL je zajímavé, že zde může přispět kdokoliv bez nároků na jakoukoliv fotografickou úroveň. To je narozdíl od většiny klasických internetových fotogalerií výjimečné. Vnímáte nějaké rozdíly např. mezi týdnem nafoceným mobilem či na automat nastaveným nejlevnějším kompaktem nebo týden nafocený profesionální technikou a zkušeným fotografem?

Je to naozaj výnimočné a práve to sa mi na tomto projekte páči. Môže sa pridať každý a nikto ho nebude kritizovať za počet pixelov alebo značku fotoaparátu. Rozdiely na základe vybavenia nerobím a to nie len vo WoL. Dobrá technika žiaľ ešte nikoho nezachránila. Keď to v sebe človek má, spraví dobré fotky aj s kompaktným fotoaparátom. Myslím, že dokonca už aj s mobilom. Je x ľudí čo má výbavu za tisíce euro a ich práca zato ani zďaleka nestojí. I keď niekto si myslí, že dnes už vie fotiť každý, veď stačí mať drahý fotoaparát. WoL to len potvrdzuje, videl som dobré týždne, ktoré neboli fotené profi zrkadlovkou a pokorili „profesionálov“.

Projekt WoL má jednak členy, kteří přispějí svým týdnem jen jednou a pak členy, pro které se projekt stal jistou součástí života. Časem zde budou i členové, kteří nafotí svůj rok života. Výše jste psal, že byste chtěl nafotit určitým fotoaparátem rok života. Chystáte se vydržet 365 dní dokumentovat svůj život a budete se snažit, aby byl něčím speciální?

Špeciálny by mohol byť mojím pohľadom na svet, ale to by museli posúdiť aj iní. Myslím, že aj bezprostredné zachytenie života môže byť špeciálne. Mám malú rodinu, priateľku, kamarátov, známych, študujem, stretávam rôznych ľudí, žijem v Bratislave – na Slovensku, … Možno by sa našiel niekto, koho by to zaujímalo.

Jak jste se o projektu dozvěděl a jak jste vnímal první reakce na Váš první týden?

O projekte som sa dozvedel v časopise FotoVideo. Trvalo ešte dlho, kým som sa aj ja odvážil spraviť svoj týždeň. I keď ma zaujala myšlienka projektu, v mojom okolí to nevyzeralo nijak zaujímavo. Nemyslel som si ani, že si môj prvý týždeň niekto všimne. Reakcie na neho boli pre mňa dosť prekvapujúce. Pomocou tohto projektu ľudia zistia, že aj bežné veci okolo vás sú pre ostatných zaujímavé.

Týdny Jána Skaličana

Momma

My mom was never too fond of being photographed. She was always hiding and resolutely opposed this type of documentation. When I looked through my photos, I realized that she really isn’t in a single picture. She might have been caught walking by or appeared somewhere in the back of the photo, but you could never be certain it was actually her. It’s almost unbelievable that even though I photograph basically everything,… important or not, I don’t have my mother in any of the photos.I browsed through the box with old family pictures. It only proved one thing – her ‘enjoyment’ of being photographed is rooted very deep. Intentionally or not, my uncle did succeed in getting one great picture. A little girl at the time, Alenka was captured washing the dishes with the guidance of her mother standing behind her. It was a simple neatly composed photograph. I was so touched by it, that I took it out and scanned it. I looked back and forth at my mom and the picture and it was as if she hasn’t changed a bit. Her hairstyle is the same and it was probably even of the same length. I decided to shoot this photograph again after 40 years, but was rather skeptical when I approached my mom with the idea. I was ready for her typical uncompromising refusal. I am not sure why, but she was so fascinated by the idea that she accepted. The kitchen is similar to what she was used to when she was a child, so no problems there. The only space that was left empty was after her mom, my grandma; a space that cannot be filled by any other person. I compensated for this by leaving the space behind empty, only filling it with the white tiles on the wall. As a result, I completely moved the ‘punctum’ of the photograph to a whole new level. She used to be here and there is no one that could replace her. It’s so cruel and yet so common.

mama

It’s the best photograph I’ve ever made. It’s not about composition or lighting. For me, this photograph is deep and highly emotional. It made me stop for a moment and think about all the important things in life. We cannot stop time, but we definitely shouldn’t keep wasting it with trivial matters.

Jan Skalican

Lekce 6: Podvodní fotografie


Conductor – fotografováno v bazénu a otočeno o 180°; ukázka volné tvorby z kolekce Underwater Fine Art Nudes. Foto Libor Špaček

Kdy fotografovat pod vodou

Ve dne, kdy do vody pronikají sluneční paprsky.
V noci se silnou svítilnou, kterou objekt nasvítíte
pro lepší zaostření. S hloubkou se ztrácí denní světlo, tím ubývá spektrum barev, počínaje červenou, žlutou až do šedomodré (lze částečně upravit v počítači).

Profesionální finta

Nefotit seshora ke dnu, ale zanořit se k objektu a snímat z profilu nebo mírně k hladině. U živočichů ostřit na oko (hlavu) a být jim tváří v tvář. Ideální je, když někdo rybu nadežene, aby plavala k vám.

Kde fotografovat portrét a figuru

V zatopených lomech, mořích či oceánech, ale
i v bazénu a velké vaně. Voda by měla být čistá, průzračná. Odrazy světel od nečistot vznášejících
se mezi objektem a objektivem mohou způsobit
tzv. sněhový efekt – pak je lepší použít externí blesk či silnou svítilnu z jiného úhlu, než je směr objektivu. Tam, kde je život – živočichové v porostu, mezi korály, pod útesy apod. Zajímavé jsou i předměty a nemusí
to být jen vrak lodi.

Jak fotografovat portrét a figuru

Ideálně těsně pod hladinou, kde lze využít průnik denního či umělého
světla. Zde není nutné speciální osvětlení. S bleskem se dá zužitkovat i zrcadlení objektu na hladině. Kde je voda mírně znečištěna (na pískových mělčinách) nebo obsahuje plankton, je lepší nepoužívat vestavěný blesk. Zajímavé jsou pohledy proti hladině, kde se sluneční paprsky různě lámou. Také na plující loď s brázdou nebo plavkyni pózující těsně pod hladinou.

Nastavení aparátu

Používejte manuální nastavení, kde máte vše pod kontrolou. Citlivost 100 ISO (lze i vyšší), clonu menší (max. 8). Pokud chcete konkrétnější prostředí, volte širší objektiv (např. Zuiko 7–14 mm, ale také Zuiko 12–60 mm) a nižší clonu, aby bylo ostrostí (neostrostí) řečeno, na koho je kladen důraz. Čas nastavte v závislosti na světelných podmínkách a cloně. Při horších (pokud vychází, že čas je menší než ohnisková vzdálenost použitého objektivu) je lepší stativ. V ateliéru použijte nejkratší synchronizační čas. Je-li možnost s ním hýbat, na focení modelu v pohybu použijte čas kratší.

Nemo– klaun, žijící v symbióze s mořskou sasankou; pořízeno v Sabang Beach na Filipínách
Foto: Libor Špaček
Potápěč – těsně před vynořením; pořízeno v Chorvatsku u městečka Mimica
Foto:Libor Špaček
Vrak – pořízeno na Floridě v USA nedaleko města Pompano Beach
Foto: Libor Špaček

Objektivy

Širokoúhlé se hodí na větší objekty focené ze vzdálenosti 2–6 metrů (musíte se dostat co
nejblíž). Na živočichy menší než 30 cm je dobrý makroobjektiv a při fotografování živočichů
dosahujících jen pár milimetrů použijte dioptrické předsádky +1 až +4.

Pomůcky

Podvodní pouzdra, externí blesky či silné potápěčské lampy, speciální filtry pod vodu (oranžový nebo červený), dioptrické předsádky +1 až +4, stativ, potápěčská výstroj nebo alespoň maska. Podvodní fotografování je v době vodotěsných kompaktů přístupné každému a přináší mnoho zábavy.
Vodotěsný aparát využijete i na raftu, při jízdě na
vodním skútru a při dalších adrenalinových sportech. Sám jako zápisník používám Olympus mju 770 SW vodotěsný do 10 m.

Obsah snímku

Každý by měl poznat, co na snímku je. Živočicha fotografujte tak, aby byla vidět hlava, která by měla směřovat k objektivu (např. u ryb nefoťte ocasní ploutve). Fotografovaný objekt by neměl splývat s pozadím a měl by být dobře nasvětlen. Dejte však pozor, aby nebyl přesvícený a pozadí tmavé.

Zapamatujte si

Navodit uvolněnou atmosféru, navázat kontakt s modelem. Na fotografii je až moc vidět, když se nudí nebo je duchem nepřítomný. Pokud se podaří vykouzlit emoce, je to ku prospěchu. Počkejte na situaci, kdy se portrétovaný uvolní – bude se chovat přirozeněji, méně strnule. Čím víc ho vyhecujete, tím lépe bude snímek vypadat.

Libor Špaček je umělecký fotograf a kameraman, člen APF ČR, instruktor potápění, námořní kapitán, www.spacekphotos.com

Ve spolupráci s partnery: