Feeling sick

We’ve all been through it. Once in a while, we simply don’t feel too well. Permanent headaches, a cold and the only thing acceptable to drink is hot tea with honey. At this point of time, wondrous and colorful pills become our best friends and the only ones that understand our suffering. Being sick or injured is part of everyone’s life at one point or another and so we decided to find out your health condition. It is safe to say that we have collected many photographs portraying all kinds of illnesses, as well as the already mentioned pills, medicines and energy stimulants. Join us for an excursion into the homes of the sick and stricken down by infectious germs.

Kamil Kašpárek, Purchaser, Czech Republic

Aduš Klusoňová, Student, Czech Republic

Lubomír Budný, Student, Czech Republic

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

Honza Belej, IT, Czech Republic

Barbara Havlíková, Parental leave, Czech Republic

Marja Palosuo, Architect, Sweden

Romek Hanzlík, Band Manager, Czech Republic

Juraj Sucharda, Businessperson, Slovakia

Karolina Koštialová, Editor-in-chief, Czech Republic

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Martina Štolbová, Teacher, Czech Republic

Petr Hrubý, Engineer, Czech Republic

Milan Novák, IT, Czech Republic

Anna Páchová, Psychologist, Czech Republic

Miki Horáček, None, Czech Republic

Kamélie Rettová, Student, Czech Republic

Honza Belej, IT, Czech Republic

Karolina Koštialová, Editor-in-chief, Czech Republic

Jan Topinka, Lawyer, Czech Republic

Lenka Pužmanová,Graphic designer, Czech Republic

Sylva Kurková, Consultant, Czech Republic

Jan Nožička, Photographer, Czech Republic

Jan Novotný, Engineer, Czech Republic

Karel Kuran, Manager, United Kingdom

Marta Duchoslavová, Physiotherapist, Czech Republic

Aduš Klusoňová, Student, Czech Republic

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

Monika Suchardová, Parental leave, Czech Republic

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Job Weru, Journalist, Kenya

Kamil Kašpárek, Purchaser, Czech Republic

Honza Belej, IT, Czech Republic

Martina Štolbová, Teacher, Czech Republic

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

Pavel Židek, Communication specialist, Czech Republic

Ferdinand Martin Miyawa, Physician, Czech Republic

Petr Hrubý, Engineer, Czech Republic

Karolina Koštialová, Editor-in-chief, Czech Republic

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

Petr Benda, Student, Czech Republic

Milan Rejholec, Student, Czech Republic

Anna Páchová, Psychologist, Czech Republic

Yveta Klusoňová, Student, Czech Republic

Honza Belej, IT, Czech Republic

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Helena Horáčková, Design engineer, Czech Republic

Jan Novotný, Engineer, Czech Republic

Kamil Kašpárek, Purchaser, Czech Republic

Monika Suchardová, Parental leave, Czech Republic

Lenka Pužmanová, Graphic designer, Czech Republic

Marodění

Znáte to. Někdy nám zkrátka není dobře. Hlava bolí, od rýmy máme celý nos odřený a k pití akceptujeme pouze teplý čaj s medem. V těchto chvílích se naším nejlepším kamarádem stávají všemožně barevné a tvarované pilulky, které jediné nás dokážou pochopit a pomoci nám na tom správném místě. Nemocím a úrazům se zkrátka v životě vyhnout nedá a tak jsme byli zvědaví, jak jste na tom se svým zdravotním stavem i vy. Můžeme konstatovat, že materiálu jsme nasbírali nemalé množství a v největším zastoupení se ve vašich týdnech vyskytovali již zmiňované prášky, sirupy a jiní pomocníci. Pojďte se tedy spolu s námi podívat, jak to vypadá, když máte nějaké bolení či vás napadnou zákeřní bacilové.


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Aduš Klusoňová, Student, Česká republika


Lubomír Budný, Student, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Honza Belej, IT, Česká republika


Barbara Havlíková, Mateřská dovolená, Česká republika


Marja Palosuo, Architekt, Švédsko


Romek Hanzlík, Hudební manažer, Česká republika


Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko


Karolina Koštialová, Šéfredaktor, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Martina Štolbová, Učitel, Česká republika


Petr Hrubý, Inženýr, Česká republika


Milan Novák, IT, Česká republika


Anna Páchová, Psycholog, Česká republika


Miki Horáček, Žádná, Česká republika


Kamélie Rettová, Student, Česká republika


Honza Belej, IT, Česká republika


Karolina Koštialová, Šéfredaktor, Česká republika


Jan Topinka, Právník, Česká republika


Lenka Pužmanová ,Grafik, Česká republika


Sylva Kurková, Konzultant, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Jan Novotný, Inženýr, Česká republika


Karel Kuran, Manažer, Spojené království


Marta Duchoslavová, Fyzioterapeut, Česká republika


Aduš Klusoňová, Student, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Monika Suchardová, Mateřská dovolená, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Job Weru, Novinář, Keňa


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Honza Belej, IT, Česká republika


Martina Štolbová, Učitel, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Pavel Židek, Komunikační specialista, Česká republika


Ferdinand Martin Miyawa, Lékař, Česká republika


Petr Hrubý, Inženýr, Česká republika


Karolina Koštialová, Šéfredaktor, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Petr Benda, Student, Česká republika


Milan Rejholec, Student, Česká republika


Anna Páchová, Psycholog, Česká republika


Yveta Klusoňová, Student, Česká republika


Honza Belej, IT, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Helena Horáčková, Konstruktér, Česká republika


Jan Novotný, Inženýr, Česká republika


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Monika Suchardová, Mateřská dovolená, Česká republika


Lenka Pužmanová, Grafik, Česká republika

Počet fotografií na WoL: 100 000

Vážení členové Week of Life,

není to dlouho, co jsme společně oslavovali 50 000 fotografií a nyní máme další důvod k radosti. Magické číslo 100 000 fotografií bylo pokořeno! Nám zvědavcům to samozřejmě nedalo a tu jubilejní sto tisícátou fotografii, která byla na Week of Life nahrána, jsme v našem systému vyhledali a při jejím spatření jsme téměř nevěřili vlastním očím. Nejenom, že je daná fotografie již na první pohled nádherná, ale navíc jako by si s námi sám osud zalaškoval a číselnou kombinaci 1 a 0 do fotografie navždy vryl. Pravda, o jednu 0 mu to uteklo, ale i tak je zřejmé, že si fotografie o své místo sama řekla.

A kdo je vlastně tím šťastným autorem, bez jehož dobrého oka a správné volby by do sebe některé věci takto krásně nezapadaly? Není jím nikdo jiný než Tomáš Šimek, který do projektu vstoupil sice nedávno, ale od té doby nám servíruje velice kvalitní a výpovědní týdny svého života.

Tomáš Šimek

Panu Šimkovi z celého woláckého srdce blahopřejeme!
A jak je na samotné fotografii uvedeno, Week of Life jede dál, WoL zkrátka žije NONSTOP!

Krásný začátek týdne vám všem přeje WoL!

Number of photos on WoL: 100,000

Dear Week of Life members,
Not long ago we celebrated 50,000 photographs and now it is time to celebrate another significant milestone. We have reached the magical number of a 100,000 photographs. As curious as we are, we decided to search our system for the exact image that was uploaded as the 100,000th anniversary photo and when we finally found it, we were all stunned. Not only does the photograph look amazing at first sight, but it’s also as if fate played its role and forever inscribed the number combination of 1 and 0 into the picture. Yes, it was off by one zero, but nevertheless, it’s evident that it was meant to be.

So who is the lucky author that made all this possible thanks to his vision and the decision to take this image? It’s no other than Tomáš Šimek, who hasn’t been a member for long, but ever since he joined the cause of the project, he has been supplying us with quality weeks that perfectly document the story of his life.

Tomáš Šimek

Congratulations to Mr. Šimek with all our WoL heart!
And as the picture suggests itself, Week of Life keeps going and is here for you NONSTOP!
Have a nice start into the new week,

Your WoL team

OMDC: WoL na Mount Kenya

Pozdrav od nadace OMDC z Mount Kenya, nejvyšší hory Keni a 2. nejvyšší hory Afriky.

OMDC: WoL na Mount Kenya

Vážení členové Week of Life,

nadace OMDC, které pomáháme stavět dětský domov v Keni, a především její zakladatel Jiří Pergl v boji za lepším životem dětí, ke kterým byl osud obzvlášť krutý, neustává a na rozveselenou nám posílá pozdrav z Mount Kenya, nejvyšší hory Keni a 2. nejvyšší hory Afriky.

Děkujeme a přejeme hodně síly a pevné nervy na cestě za překonáváním administrativních překážek.

  

Nádherný den vám všem přeje tým WoL.

Lekce 8: Panoramatická fotografie

Voděradské bučiny, Olympus E-510, objektiv 14-54 mm/2,8-3,5. Foto: Petr Šálek

Proč fotografovat panoráma

Obdélník 1 : 1,5 byl dříve malíři uznán jako kompozičně výhodný, ale fyziologii oka neodpovídá. Naše zorné pole má ve vodorovném směru až 180°. Proto je panoramatická fotografie (např. 1 : 3) přirozenější.

Kdy fotografovat panoráma

Vyhněte se protisvětlu, měkké světlo je výhodnější. Ranní a večerní záběry jsou efektní; není vždy třeba zabírat 360°. V krajině působí zajímavě mraky.

Profesionální finta

Sérii snímků fotit co nejrychleji za sebou. Neposunou se mraky, neutečou lidé, nezmění se světlo.

Nastavení aparátu

Najděte uzlový bod a aparát umístěte tak, aby se otáčel kolem něj. Uzlový bod je místo uvnitř objektivu, kde se sbíhají paprsky světla, než jsou zamířeny na rovinu obrazového snímače nebo filmu. Více na internetu (uzlový bod, nodal point). Při fotografování skládaných panorámat vypněte automatické funkce, zaostřete, nastavte clonu i čas a manuálně otáčejte přístrojem.

Jak fotografovat panoráma

Nejjednodušší je fotit záběry jednotlivě s překrytím asi 30–40°, a pak je sesadit v počítači. Zvažte počet snímků a úhel překrytí, zvlášť při použití panoramatické hlavice. Stativ srovnejte do vodováhy, pokud nejde o experiment, například panoráma na výšku. Při něm (s pomocí úhelníku na stativové hlavě)  dosáhnete širšího úhlu a vyššího rozlišení.

Zapamatujte si

Aparát by se měl otáčet okolo svislé osy uzlového bodu. Změřit expozici na nejsvětlejším místě, a přesně tak nasnímat celé panoráma. Vyhnout se přeexpozici do vypálených světel. Bracketing se vyplácí. Používat přechodový filtr na ztmavení oblohy. Ne však polarizační – je funkční jen v určitém směru a ve složeném panorámatu by byla obloha flekatá.


Cesta do Trestené, foto Petr Šálek, Noblex


Národní technické muzeum, foto Petr Šálek, Olympus E-510


Vlna, foto Petr Šálek, Hasselblad XPan

Objektivy

Extrémně širokoúhlé bez soudkovitého a poduškovitého zkreslení – např. Zuiko Digital 4/7–14 mm, který používám já, širokoúhlé i objektivy s normální ohniskovou vzdáleností. U teleobjektivů je přesné udržení stejné výšky a překrytí problematičtější, ale když se povede, může být efektní. Extrémně širokoúhlé objektivy deformují (protahují) kraje snímku, což panoráma nedělá.

Pomůcky

Fotoaparát s výměnnými objektivy, např. Olympus E-520. Výhodná je zrcadlovka s výklopným displejem (Olympus E-3), kdy můžeme kontrolovat scénu i na vysoko vytaženém stativu nebo v nepřístupném koutu interiéru. Kvalitní stativ s vodováhou a panoramatickou hlavicí. Počítač se speciálním programem na skládání snímků (Photoshop CS3 a Zoner 10). Vlastní rozvaha: Navštivte místo záběru víckrát, vliv počasí a světelných podmínek pak lze lépe odhadnout; zvažte potřebný úhel záběru, raději přidejte, oříznout lze vždy.

MgA. Petr Šálek, QEP, www.ARTmagazin.eu, www.art33.com, www.printacademy.cz.

Ve spolupráci s partnery:

Novaya Utka

Victoria Minyazova, Driver, Russia

Despite our technological advancement and the fact that people have been chasing success, money wealth altogether, there are still places in the world where time has practically stopped. People here live a life without stress, are close to each other and their lives calmly flow by without any real obstacles. Victoria Minyazova visited such a place, a village called Novaya Utka, where she tried to capture the local atmosphere and the lingering countryside lifestyle. The resulting images speak for themselves and take us on a journey into time that many of us have already forgotten, and some of us have never even experienced. (WoL)

“I closed my eyes and pointed blindly to some place on the map. It turned out to be Novaya Utka village.”

Every year I try to visit at least 2 villages or regional towns in order to document its vanishing rural way of life, because life in these remote places is gradually changing, slowly abandoning the countryside lifestyle. Some villages almost completely switched to the city lifestyle, people don’t farm anymore and rarely work on their vegetable gardens, even though the place where they live is rather far from the city. I prefer going there in autumn, when the nature is so rich and varied and the sky is just fabulous.

At the beginning, I was a bit confused what direction to take, east, north, west or south. I found an easy decision. I closed my eyes and pointed blindly to some place on the map. It turned out to be Novaya Utka village.
This village is quite big. It was founded in 1749 on the bank of the Utka river, which is the left feeder of the Chusovaya river. There, an iron-smelting and ironworks plant was built, called Utkinskiy state plant. The enterprise was funded by the government, but later in 1758 it was purchased by an entrepreneur Yaguzhinskiy, and in 1778 he sold the enterprise to Savva Yakovlev.
From then on, the plant together with the village had been called Utka Yakovleva.
After the revolution in the 20-s of the XXth century the place received a new name Novoutkinsk or Novaya Utka. Why Novaya (New)? Because there was one older plant by the Utka river, which was built much earlier than that one. In order not to confuse these two plants they were called after the surnames of their owners – Utka Demidova (or after the revolution Staroutkinsk, which is situated about 325 km upstream) and Utka Yakovleva (or Novoutkinsk after the revolution).

“Usually it is the older generations that stay in the village, but here, I saw a lot of young people as well as children.”

The day when I set off to the village was cloudy but with beautiful autumn sky and approaching the place it started raining which I didn’t expect at all. At first I began wondering how I can shoot without a raincoat and without a camera cover, but luckily it stopped raining when we reached our destination. It was the nearest town to the village, Pervouralsk, which turned out to be deserted and the road which according to our map should have lead to the village was closed. Once again, we were lost. After a while we saw a local car and decided to follow it. The “road” was through the forest, which was basically just mud and tree roots with stones after the rain and our journey turned into somewhat of an off-road experience. Finally, we got out of the forest and asked locals for directions. The road we were shown ran through a beautiful coniferous forest.

After two hours we reached Novaya Utka village.
Making our way into the village, the first thing that struck our eyes was the construction of a church, that was being done not only by builders but also nuns and the congregation. I think it is going to be a beautiful church. We left the car right next to the building area.

The air was clean and a mist lay above the fields as a result of the previous rain.
The locals were rather curios about our shooting. We expected it to be an unfriendly gesture but it turned out to be the opposite. Usually it is the older generations that stay in the village, but here, I saw a lot of young people as well as children, meaning the future of this village is quite promising.
The village is really a fabulous place with a wide twisting river and generous fields. The old buildings are gone, only the houses of Soviet time constitute the architecture of the place. Almost every homestead has cows, goats, chickens and cocks. Many of them freely walk around the village. The firewood, stored up for the winter, is in stacks. The village is big and really beautiful but we weren’t able to see it entirely. During autumn, it gets dark early, so we had to leave before nightfall.

It started drizzling but at that time, we were already in the car making a long journey back home, listening to music by The Beatles and Visotskiy.

Weeks of Victoria Minyazova

Nová Utka

Victoria Minyazova, Řidič, Rusko

I navzdory technickému pokroku, honbou lidí za úspěchem, penězi a hromaděním majetku, existují na světě místa, kde se téměř zastavil čas. Lidé zde žijí život téměř bez stresu, jsou si mnohem blíž a jejich život tak nějak pokojně plyne. Jedním z těchto míst je i vesnice Nová Utka, kam se vydala Victoria Minyazova, aby zachytila jeho atmosféru a stále ještě přežívající venkovský způsob života. Výsledek mluví za vše a je příjemným návratem do časů pro mnoho z nás již minulých nebo leckdy ani nepoznaných. (WoL)

„Zavřela jsem oči a naslepo ukázala na mapě místo, kterým byla vesnice Nová Utka.”

Každý rok se snažím navštívit alespoň dvě vesnice či obce, abych mohla zdokumentovat jejich mizející venkovský způsob života, jelikož život v těchto zapadlých oblastech se postupně přeměňuje z venkovského na městský. Některé vesnice již téměř přešly na městský životní styl, lidé již nefarmaří a nemají zahrádky se zeleninou, přestože místo, kde žijí, je od města vzdáleno. Nejraději tam jezdím na podzim, kdy je příroda tak bohatá a variabilní, a nebe je jednoduše úchvatné.

Na začátku jsem si nevěděla moc rady, jakým směrem bych se měla vydat, jestli na východ, na sever, na západ či na jih. Poté jsem našla jednoduché řešení. Zavřela jsem oči a naslepo ukázala na mapě místo, kterým byla vesnice Nová Utka.
Tato docela velká vesnice byla založena v roce 1749 na břehu řeky Utka, která je levým přítokem řeky Čusovaja. Vznikla zde továrna na výrobu a tavení železa, nazvaná Státní továrna Utkinsky. Byla financována vládou, v roce 1758 ji zakoupil podnikatel Jaguzhinsky, který ji v roce 1778 prodal Sawu Jakovlevovi. Od té doby byla továrna spolu s vesnicí nazvána Utka Jakovlev.
Po revoluci ve 20. letech 20. století místo dostalo nový název Novoutkinsk nebo také Nová Utka. Proč Nová? Protože na řece Utka byla ještě jedna starší továrna, která byla postavena mnohem dřív. Aby se tyto dvě továrny nepletly, byly pojmenovány podle příjmení svých majitelů – Utka Demidov (po revoluci Staroutkinsk, která je situovaná zhruba 325 km proti proudu) a Utka Jakovlev (po revoluci Novoutkinsk).

„Na vesnici obvykle zůstávají starší generace, ale zde bylo možné vidět mnoho mladých lidí a dětí.”

V den, kdy jsme se do vesnice vydali, bylo zamračeno, ale obloha byla krásně podzimní, a když jsme se blížili k místu určení, začalo pršet, s čímž jsem vůbec nepočítala. Nejdřív jsem začala přemýšlet, jak budu fotit, když nemám pláštěnku ani kryt na foťák, ale když jsem dorazila do cíle, tak déšť naštěstí ustal. Dorazili jsme do městečka Pervouralsk, ze kterého měl být do vesnice už jen kousek, ale vyklubalo se z něj opuštěné místo, a cesta, která měla podle mapy vést do vesnice, byla uzavřená. Opět jsme byli ztraceni. Po chvilce jsme zahlédli auto a rozhodli jsme se ho sledovat. „Cesta“ vedla lesem, ve kterém bylo logicky po dešti plno bláta, kořenů stromů a kamenů, a z naší cesty se tak rázem stala cesta necesta. Nakonec jsme z lesa vyjeli a zeptali se místních na správný směr. Cesta, kterou nám ukázali, vedla nádherným jehličnatým lesem.
Za 2 hodiny jsme dojeli do vesničky Nová Utka.
Při příjezdu do vesnice mne jako první věc padla do očí konstrukce kostela, na němž pracovali nejenom dělníci, ale také jeptišky a věřící. Myslím si, že to bude nádherný kostel. Zanechali jsme auto blízko staveniště.
Vzduch byl čistý a nad poli se místy po dešti držela mlha. Místní obyvatelé reagovali na focení zvědavě. Čekali jsme, že reakce budou nepřátelské, opak byl pravdou. Na vesnici obvykle zůstávají starší generace, ale zde bylo možné vidět mnoho mladých lidí a dětí, což je jistě dobré znamení pro budoucnost tohoto místa.

Tato vesnice je opravdu skvělým místem s širokou vlnící se řekou a úrodnými poli. Nejsou zde již žádné staré budovy, pouze domy ze sovětské éry tvoří architekturu místa. Téměř v každém hospodářství mají krávy, husy, kuřata a kohouty. Většina z nich se dokonce volně prochází po vesnici. Dříví, připravené na zimu, je na složené na hromádkách. Vesnice byla velká a opravdu nádherná, nicméně jsme nemohli vidět vše. Na podzim se stmívá dřív a my jsme museli odjet před setměním.
Začalo poprchávat, ale to už jsme byli v autě na dlouhé cestě domů za doprovodu Beatles a Vysockého.

Týdny Victorie Minyazove

Playing with WoL

When Martin Rupert presented his portrayal of the letters WoL made from wrenches, a cup of coffee and a slider in his week, we immediately knew that others will try to come up with original ideas as well; and we were not mistaken. Your fantasies certainly have no boundaries and with every new addition, we were filled with joy, looking forward what you come up with next. In the end, we found more than 50 photos with this theme and we show them to you here in all their beauty. You not only put together the letters of WoL, but you wrote them in various places, whenever you thought about the project during the day. And from what we see, you put a lot of time and effort into it. You can take a look at who did what and how much you played with it in today’s photo topic.

Martin Rupert, Enterpreneur, Czech Republic

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Jan Nožička, Photographer, Czech Republic

Lukáš Veselý, None, Czech Republic

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

Antonín Novotný, IT, Czech Republic

Miroslav Dušánek, Toolmaker, Czech Republic

Karolina Koštialová, Student, Czech Republic

Juraj Sucharda, Businessperson, Slovakia

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Petr Pink, Waiter, Czech Republic

Jan Nožička, Photographer, Czech Republic

Mirek Zelenka, Worker, Czech Republic

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

Kamil Kašpárek, Purchaser, Czech Republic

Lucie Lisníková, Student, Czech Republic

Honza Belej, IT, Czech Republic

Emílie Mrazíková, Retired, Czech Republic

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Adéla Bohadlová,Student, Czech Republic

Adolf Zika, Photographer, Czech Republic

Jan Nožička, Photographer, Czech Republic

Vladimír Caletka, Worker, Czech Republic

Martina Watzková, Student, Czech Republic

Lubomír Budný, Student, Czech Republic

Miroslav Dušánek, Toolmaker, Czech Republic

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Jana Jirušová, Parental leave, Czech Republic

David Selicha, Sailor, Czech Republic

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Jan Nožička, Photographer, Czech Republic

Zuzana Bobovníková, Photographer, Czech Republic

Jiří Hrdlička, Technician, Czech Republic

Karolina Koštialová, Student, Czech Republic

Monika Suchardová, Parental leave, Slovakia

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic

Honza Belej, IT, Czech Republic

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

Kamil Kašpárek, Purchaser, Czech Republic

Pavel Židek, Communication specialist, Czech Republic

Vladimír Škubal, Retired, Czech Republic

Jan Nožička, Photographer, Czech Republic

Lucie Lisníková, Student, Czech Republic

Antonín Novotný, IT, Czech Republic

Gabriela Grossmanová, Teacher, Czech Republic

Karolina Koštialová, Student, Czech Republic

Lubomír Budný, Student, Czech Republic

Jan Nožička, Photographer, Czech Republic

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

Šárka Lisníková, Cook, Czech Republic