Jan Nožička, Fotograf, Česká republika
Jan Nožička je bezpochyby nadějným talentem ve vodách české fotografie. Zároveň však můžeme říct, že je i velmi cenným přínosem projektu Week of Life, ve kterém dává prostor své kreativitě a výtvarnu a přitom se dokáže držet při zemi natolik, aby jeho týdny měly hlavu a patu a neodchylovaly se od toho nejdůležitějšího – dokumentárního žánru. Jan Nožička je jedním z těch, kteří skvěle pochopili formu i obsah projektu a dokázali je obě umně skloubit. Na takovéto osobnosti se čeká dlouho a právem jim náleží místo v sekci nejvyšší, v Mistrech Week of Life.
Spolu s rozrůstajícím se projektem WoL přibývá i počet jeho mistrů. Vy z jejich řad maličko vybočujete, jelikož jste ze všech výrazně nejmladší. Vaše týdny jsou neuvěřitelně kreativní a kvalitní. Můžete trochu blíže popsat, jaká byla Vaše dosavadní cesta k fotografii?
K fotografování jsem se dostal v roce 2005, kdy jsem k Vánocům dostal od rodičů malého kapesního Nikona. Ale nějaké bližší „ohmatání“ tohoto krásného oboru přišlo díky mému strejdovi, který mě zasvětil do základů fotografování, za to jsem mu velmi vděčný. K úplnému pohlcení tímto krásným oborem došlo v roce 2007, kdy jsem si pořídil první digitální zrcadlovku. Další krok bylo objevení krásy temné komory a analogové fotografie, na analog fotografií spíš okrajově, ale je to krásné vzít jednou za čas Flexaretu a něco si „cvaknout“.
V rubrice povolání máte uvedeno fotograf. Z Vašich týdnů lze poznat, že fotografii studujete. Přibližte nám Vaše studium (škola, kolikátý ročník atd.).
Fotografii studuji druhým rokem, jde o učňovský obor – fotograf v Hradci Králové. Je to moje druhá škola, ta první nebyla to pravé ořechové a tu jsem opustil. Určitě budu usilovat o to, abych se dál vzdělával v oboru fotografie.
Mnoho hobby fotografů má sen živit se fotografií. Vy asi jdete přímou cestou. Nebo se pletu a Vaší obživou bude jiný obor a fotografie se stane Vaším obrovským koníčkem?
Mě se vlastně plní sen, já postupně propojuji svůj koníček ve své, doufám, budoucí povolání, které bych ale rád udržel spíš na umělecké úrovni. Nemám moc rád tu klasickou „řemeslnou“ fotografií.
Chcete tedy jít za svým snem. Jste mladý a jistě se budete chtít osamostatnit. Několik let byla fotografická činnost vázaná, nyní je volná, takže si každý může založit legální fotografickou činnost aniž by fotografii rozuměl. Jak vnímáte dnešní digitální dobu pro mladé začínající fotografy?
Osobně si myslím, že je to těžší a bude do budoucna ještě těžší se prosadit. Přijít s něčím novým je v dnešní době hodně složité a asi to bude paradoxně tím, jak máme snadné prostředky na zachycení a úpravu fotografie. Jsem rád, že má spousta lidí chuť fotografovat. To, že si dnes může svou fotografickou živnost založit každý, aniž, jak říkáte, by tomu rozuměl, mi nepřijde úplně šťastné. Neříkám, že by měl každý studovat spousty škol, ale alespoň nějaké základní vzdělání by v tomto oboru mít měl.
Studujete fotografii a kromě studentů, kteří mají klasickou fotografii v osnovách, se do fotokomory příliš mladých nehrne. Je sice jedno, jakou technologií fotíte, ale ne jak fotíte. Každá z technologií má svá pro a proti. Jak tyto dvě technologie vzniku fotografie vnímáte?
Porovnávat tyto technologie nemá vůbec smysl. Každá z nich má to své krásné. Pro mě je moc krásná ta černobílá-analogová fotografie, bohužel je to časově i finančně náročnější. Fotografie z analogu jsou prostě jiné. Digitální fotografie je prostředek, bez kterého bych se asi dnes neobešel. V ní nacházím to, co potřebuji.
Teď k tomu, co nás zde spojuje. Projekt Week of Life Vás dle počtu Vašich týdnů oslovil. Jak jej vnímáte?
Vnímám to po dlouhé době jako velmi kvalitní a zajímavý projekt. Líbí se mi, jak může člověk pozorovat různé životy, kultury, lidi a podobně, a hlavně způsob zaznamenávání. Week of Life byla pro mě velká výzva. Zachytit první týden není problém, ale každý další týden je těžší a těžší. Přínos v tomto směru je dobrý, procvičování kompozice, hledání něčeho atraktivního. Najednou zjistíte, jak je vlastně váš domov fotogenický.
Jedním ze smyslů WoL je sledovat na jednom místě pomocí fotografií životy ostatních po celé planetě. Již nyní je možné pomocí týdnů navštívit desítky kultur. Která země je Vámi vysněná a kam byste se rád podíval s fotoaparátem?
Nemám tak ani moc vysněnou zemi, ale mezi ty země, kde bych se rád prošel s fotoaparátem, patří Irsko, Nový Zéland, na druhé straně mám moc rád industriální krajiny, takže třeba Ukrajina. I když doma je doma.
Poslední otázka se bude opět týkat tématu fotografie. Téměř každý se inspiruje buď přímo některým autorem nebo např. oblíbenou internetovou galerií. Máte nějaké? Všiml jsem si také, že se účastníte soutěže Fotograf roku. V juniorské kategorii jste v průběžném pořadí na 4. místě (ve 4. kole z 10 témat). Vnímáte fotosoutěže jako přínos naučit se něčemu novému?
Mojí personou a inspirací ve fotografii je Josef Sudek, jeho fotografie jsou takové, že se to nedá ani popsat pár větami. Dále bych mezi mé oblíbené autory zařadil Jindřicha Štreita, Eugena Wiškovského, Tarase Kuzčynského a Jana Šibíka. Další inspiraci hledám ve svém okolí, rodině, mezi některými spolužáky a kolegy fotografy. Oblíbenou internetovou galerii nemám. Přínos ve fotografických soutěžích vidím asi v tom, že slyšíte názor nebo kritiku na své fotografie, můžete si tedy říct jo, ten dotyčný má pravdu, na tomhle by se dalo něco zlepšit nebo udělat jinak, netradičněji.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
