Krásky v depu mě nerozhodí, říká testovací závodník F1 Jan Charouz

V šesti letech ho táta posadil do motokáry a řekl: „Jeď!” Poslechl ho a jezdí dodnes. A čím dál tím lépe. Po Le Mans Series sbírá zkušenosti s formulí v šampionátu WSR a Auto GP, je náhradním a testovacím jezdcem týmu Renault F1. Jen na silnici ale Jan Charouz nezůstává. „Baví mě jezdit na sněžných a vodních skútrech, létat letadlem, mám rád vše, co má motor,“ říká.

Začneme odzadu. Kdy tě poprvé napadlo, že bys mohl být povoláním automobilový závodník, že by ses tím mohl živit? A stejně tak mě zajímá, kdy tě poprvé napadlo, že bys chtěl závodně řídit auto, motokáru, formuli?

Závodní auto jsem začal řídit už v letech, kdy jsem o takových věcech ještě vůbec nepřemýšlel. Prostě mě v šesti letech táta posadil do motokáry a řekl: „Jeď!” Tak jsem jel a jezdím dodnes. Kolem mých osmnácti let ale přišel čas, kdy už nešlo zvládat na 100% školu i závody, a musel jsem se rozhodnout, kam dál. Zvolil jsem takový typ závodů, který byl minimálně časově náročný (Le Mans Series), a k tomu jsem zvládal i univerzitu. Teď po škole jsem si řekl: Tak, mám školu, kterou jsem chtěl, a mám čas i možnost zkusit to. To byl asi moment, kdy mě poprvé vážně napadlo, že bych se mohl živit motosportem.

Jan Charouz
Před každým závodem formule GP se auto kompletně zkontroluje, aby se předešlo technickým problémům. Barvičky na kotoučích jsou indikátorem, jak hodně se při jízdě brzdy ohřály.

Loňský a letošní rok pro tebe byly velice úspěšné. Co se ti nejvíce podařilo a čeho si nejvíce vážíš?

Nejvíc si vážím asi vítězství v seriálu Le Mans Series. Byl to pro mě super rok a jsem hrozně rád, že jsem měl možnost reprezentovat značku, jakou je Aston Martin. Je to totiž značka, která má historii a charakter, což se potom odráží i na počtu a entusiasmu fanoušků. Je skvělé být součástí něčeho takového. Tento rok byl můj výsledek v Le Mans papírově lepší, druhé místo v kategorii LMP2, ale zážitek z loňského roku byl emocionálně mnohem silnější.

Jan Charouz
Tento den jsem startoval ze třetího místa. Na startu se motá spousta lidí a je důležité zůstat soustředěný. Člověku se chce kvůli nervům neustále čůrat.

A co ty a Formule 1?

Formule 1 byla odmalička můj sen. Cesta k ní byla pro mě dost klikatá a v porovnání s ostatními závodníky nestandardní. Věnoval jsem se studiu a závodil jsem v prototypech Le Mans, kde jsem byl absolutně nejmladší. Teď jsem se ale, myslím, vrátil na tu správnou cestu, jezdím šampionát WSR a Auto GP, kde sbírám formulové zkušenosti, které mi teď prostě chybí. Formuli 1 jsem ale nejblíže, co jsem kdy byl. Jsem členem týmu Renault F1, náhradní, testovací a demo jezdec. V dnešní době, kdy není skoro žádné testování povolené, je každý kilometr v F1 důležitý, protože když se týmy rozhodují, koho na sezonu nasadí, hledají hlavně zkušenosti, rychlost a vyrovnanost.

Jan Charouz
Krásné slečny vždycky k autům patřily a patřit budou. Je to něco jako jing a jang. I když občas mohou působit jako rušivý element, funguje to spíš na soupeře než na mě. A to je dobře.

Dovedeš si sám sebe představit v jiné roli, než je role automobilového závodníka? Co bys dělal a čím by ses živil, kdybys nebyl povoláním jezdec a kdybys třeba ani nenesl to slavné jméno po svém otci?

Hodně jsem o tom přemýšlel a nikdy bych se nechtěl ocitnout v situaci, v jaké je spousta jiných závodníků, kteří skončí a nic jiného než závodit neumí. Teď můžu říct, že i bez závodění bych se neztratil. Na podzim jsem absolvoval stáž v jedné soukromé švýcarské bance, kde mi sám majitel říkal, že jsem kdykoliv vítaný zpět. Mám zatím asi 150 hodin na pilotním průkazu, není to ještě dost na pilota ČSA, ale kdybych takovou práci chtěl, myslím, že bych to dokázal, ale nejvíc by mě asi bavilo založit si něco vlastního, třeba malou restauraci.

Jan Charouz
Letadlo mého spolujezdce Waltera. Když letíme na závody, vždycky dělám co-pilota, abych získal víc zkušeností. Jsem rezerva pro případ, že se hlavnímu pilotovi něco stane.

To jsem ani nevěděl, že létáš? Jak moc a na čem všem? A má to nějakou souvislost s povahou závodníka?

Nevím, jestli to má něco společného s povahou závodníka anebo spíš s tou mojí, ale rád se učím novým věcem, zvlášť když jde o řízení něčeho, co má motor… Baví mě jezdit na sněžných a vodních skútrech, na motorovém surfu, na rolbě, baví mne létat letadlem, jezdit na lodi, prostě všechno. Časem se, doufám, dostanu i k helikoptéře, ale zatím jsem časově docela vytížený. Jinak co se týče letadel, tak nejvíc času jsem strávil asi v Piperu Archer (jednomotorové vrtulové letadlo pro čtyři), ale teď už začínám létat s vícemotorovým letadlem, Piper Seneca. Poslední sezonu se snažím spojit příjemné s užitečným a na závody, které nejsou moc daleko, se snažím létat sám.

Jan Charouz
Na začátku každého závodního víkendu je potřeba jít na takzvaný sign-on, kde se kontroluje závodní licence, zdravotní karta jezdce a podepisuje se, že souhlasí s pravidly soutěže.

Co máš na světě nejraději, koho máš na světě nejraději a kde jsi na světě nejraději?

Samozřejmě rodiče, bez kterých bych nebyl nic, bráchu a pár blízkých kamarádů, o kterých vím, že se na ně můžu spolehnout. Na světě rád poznávám nová místa, nová jídla i nové dívky… Ale z Evropy mi je asi nejblíže Itálie, líbí se mi jejich pohodový styl života, vášeň a fakt, že se jejich den točí kolem jídla. Jinak samozřejmě Česko, které jsem v mládí trošku přehlížel, ale čím jsem starší, tím si stále častěji uvědomuji krásy jazyka, země, architektury a tak dále.

Jan Charouz
Mám rád dobré jídlo a hrozně rád vařím. Proto často zvu partu kamarádů na večeři. Dneska to byly těstoviny s boloňskou omáčkou a jehněčí kotletky s rozmarýnovými brambůrky.

Napsal jsi, že bys bez rodičů nebyl nic, asi jsi tím myslel hlavně otce, vzhledem k tvé kariéře… Pocítil jsi někdy, že ti to lidi dávali takzvaně po česku „sežrat“?

Myslel jsem to tak, že za prvé bych nebyl vůbec. A za druhé to byli rodiče, kteří mi umožnili studovat a závodit. Samozřejmě, bez otcových manažerských schopností bych se ve své kariéře určitě nedostal tak daleko, ale otec si místo mě za ten volant sednout nemůže. Vždycky se najdou lidi, kteří říkají, že je celá moje kariéra jen podplacená a že ve skutečnosti nic neumím, ale například v letošní sezoně jezdím sérii World Series by Renault, kde jede 26 adeptů na Formuli 1. Po kvalifikaci je prvních 20 v jedné vteřině a šanci vyhrát má každý z nich. Všichni máme stejné auto, stejnou příležitost a je opravdu super pocit, když se mi na konci závodu podaří dostat se na podium. Doufejme, že časem dokážu tyto lidi svými výsledky umlčet.

Jan Charouz
Oslava narozenin s kamarády. Někdy je potřeba trochu vypnout a relaxovat. Ráno ale zpátky do posilovny.

Co tvůj bezstarostný život, jsi vlastně dokonalý muž, co řídí formuli, umí létat, má peníze a skvěle vypadá. Jak se s tím žije? Vnímáš i realitu kolem sebe?

Není to až zas tak úplně jednoduché, jak to vypadá. Tím nechci říct, že si stěžuju, mám obrovské štěstí, že se můžu věnovat věcem, o kterých ostatní lidé jen sní, ale je to také dřina. Musím dvakrát denně trénovat fyzičku, například hodinu běhu ráno a odpoledne posilovnu s trenérem, kdy se soustředíme na vytrvalost, zpevnění celého těla a posilování partií, které dostávají při závodech nejvíc zabrat, jako třeba krk. To vše abych v autě nemusel myslet na to, jestli jsem unavený nebo mě něco bolí, ale na to, jak zajet čas ještě o pár setin rychleji. Je na mě taky vyvíjen docela silný tlak, abych podával dobré výsledky, jak ze strany manažera, tak i od týmu Formule 1. Když musím udržet toto maximální nasazení každý týden po dobu třeba čtyř měsíců, není to vůbec jednoduché. Jo a dík za kompliment…

Jan Charouz Jan Charouz
Jan Charouz Jan Charouz
Jan Charouz

Týdny Jana Charouze

Ruský WoL: Oficiální spuštění

Vážení členové Week of Life,

s radostí vám oznamujeme, že dne 6.9.2010 byla založena společnost Week of Life Rusko a dnešním dnem se oficiálně spouští ruská verze projektu Week of Life. Naše redakce je v Rusku zastoupena třemi novými členy, kterými jsou Oleg Tyagni-Ryadno (manažer projektu), Sergei Rogozhkin (výkonný manažer) a Tatiana Tebneva (překladatelka, textová editorka).

Přestože nás dělí tisíce kilometrů, spolupráce probíhá úspěšně a nám nezbývá nic jiného než konstatovat, že si vážíme nových příspěvků v podobě týdnů našich ruských uživatelů a jsme zároveň i rádi, že máte spolu s námi možnost seznámit se s životem lidí, jejichž domovem je tak rozsáhlá a rozmanitá země, jakou Rusko je.

Doufáme, že se nám brzy podaří nastolit spolupráci i s další zemí, abychom spolu mohli poznávat všední i nevšední dny jejích obyvatelů.

Krásný den vám přeje celý tým WoL!

Samsung EX1

Špičkových kompaktních digitálů je na trhu doslova jako šafránu. O to více pak potěší, když se objeví nový model, který rozčeří jinak poklidnou hladinu tohoto segmentu fotoaparátů. Na těle novinky však nenajdete logo některé z tradičních velkolepých fotografických značek, nýbrž značku korejského Samsungu.

Když jsme u toho Samsungu – přestože je tato firma obecně vnímána jako „výrobce mobilů a chladniček“, v produkci fotoaparátů není rozhodně žádným nováčkem. Výrobou fotopřístrojů se Samsung zabývá už od osmdesátých let minulého století a od té doby také spolupracuje například s významným výrobcem optiky Schneider-Kreuznach či designérským studiem Porsche. Samsung nezaspal ani nástup digitální technologie, což jste ostatně již na stránkách Week of Life mohli zjistit – některé zajímavé fotoaparáty této značky jsme již představili.

Novým digitálním kompaktem nejvyšší třídy – modelem EX1 – se Samsung zařadil do elitní kategorie, v níž najdete to nejlepší, co lze v současné době mezi digikompakty pořídit. My jsme testovali např. Canon PowerShot S90 a Canon PowerShot G11 nebo dnes již starší Leicu D-Lux 4.

Před sebou tedy máte relativně velký digitální kompakt (tělo je stejně široké jako např. Olympus Pen E-PL1) ve strohém designu s převažujícími ostrými hranami. Samsung EX1 si můžete pořídit buď v klasickém černém provedení nebo ve tmavě stříbrném či spíše titanovém ladění – viz námi testovaný kus. Tělo je kovové, přesněji řečeno opláštěné lehkou kovovou „slupkou“, dílenské zpracování je příkladné – všechny součástky perfektně lícují, nic nevrže, neviklá se, ovládací prvky mají jasně zřetelnou aretaci.

Jako kompakt nejvyšší třídy je EX1 vybaven větším množstvím ovládacích prvků, sáňkami pro nasazení externího blesku, závitem na tubusu objektivu či displejem na kloubovém uchycení. Chloubou tohoto modelu je pak ultrasvětelný zoom Schneider-Kreuznach Varioplan 24–72 mm F1,8–2,4. Takovou světelností se žádný z konkurentů nemůže pochlubit.


Samsung EX1 – ve zkratce
Rozlišení 10 Mpx
Snímač CCD 1/1,7″
Optika 24–72 mm F1,8–2,4, stabilizace
Video VGA (640 × 480 px)

Optické hledáčky už najdete jen u několika málo digikompaktů, jejich funkci zastal velký zadní displej. Samsung u modelu EX1 nešetřil a nejenže použil třípalcový displej typu AMOLED (více jsme o tomto displeji psali v recenzi Samsungu NX1) s vysokým VGA rozlišením, ale také jej umístil na kloubové uchycení, což je výborná vymoženost pro fotografování z téměř jakékoliv polohy.

Super vychytávky
Kvalitní světelná optika
Možnost fotografovat do RAWu
Výborný AMOLED displej na kloubovém uchycení

V souvislosti s displejem je třeba také pochválit povedené menu přístroje. To je jednak vkusně graficky navrženo, doplněno nenásilnou animací, a také je přehledné a logicky členěné. Pro přístup k nejdůležitějším snímacím parametrům slouží rychlá nabídka pod tlačítkem Fn.
Jakožto vyspělý digikompakt je Samsung EX1 vybaven množstvím ovládacích prvků přímého přístupu k funkcím. Nechybí vtipně navržený přední roller, zapuštěný do gripu, druhé ovládací kolečko je pak na zadní stěně kolem čtyřsměrného voliče.

Horní část fotoaparátu je vybavena hned dvěma kruhovými voliči, z nichž jeden klasicky obsluhuje expoziční režimy a druhý pak zastupuje funkce typu Drive – přepíná se zde tedy jednosnímkové nebo sériové focení, samospoušť či bracketing.
Zadní pravá strana přístroje se nijak nevymyká běžným standardům, za zmínku snad stojí v současné době stále populárnější separátní spoušť s červeným tlačítkem pro natáčení videosekvencí.

Funkcionalitou, která jako by z oka vypadla konkurenční Leice D-Lux 4 (nebo „zdrojovému“ Panasonicu Lumix DMC-LX3), je výsuvný vestavěný blesk, který je nutné před použitím nechat ručně vysunout pomocí ovladače na horní stěně. Interní blesk má samozřejmě jen malý výkon (směrné číslo výrobce neuvádí), nicméně spolu s vynikající světelností objektivu jej použít lze velmi často. Vedle něj umístěné sáňky pro externí blesk pak samozřejmě práci ve špatném osvětlení usnadňují mnohem více.

Ukázky menu fotoaparátu Samsung EX1

Celkové hodnocení

Z pohledu konstrukce a ovládání se Samsungu EX1 nedá téměř nic vytknout. Snad jen, že není příjemné, když zmizí reálný histogram při nastavování korekce expozice. Jinak je práce s přístrojem velmi intuitivní a pohodlná. Trochu zamrzí také nijak zvláštní rychlostní parametry – fotoaparát po zapnutí docela pomalu nabíhá, a také ukládání do RAWu je hodně pozvolné. Naštěstí ostření zvládá ve své třídě standardní rychlostí.
Obrazovou kvalitu lze nazvat výbornou. Optika kreslí ostře až do rohů i při plně otevřené cloně, obrazové vady, jako je chromatická aberace, jsou výborně potlačené. Šum je až do ISO 800 velmi dobře korigován, u vyšších hodnot citlivosti ale počítejte s viditelnou degradací snímků.
Největší problém je v citlivosti nejširších ohnisek na protisvětlo. Optika má pravděpodobně méně účinné antireflexní vrstvy, což bohužel znamená, že de facto jakékoliv i slabé protisvětlo na snímcích způsobuje zřetelný závoj – viditelnou ztrátu kontrastu. Možná by pomohla tvarovaná sluneční clona, tu však v základní výbavě nenajdete.

Základní technické údaje Samsung EX1

Snímač

CCD 10 Mpx, 1/1,7″
10 Mpx (3 648 × 2 736 px)
Citlivost ISO 80 až 3 200

Optika

24–72 mm F1,8–2,4
Stabilizovaná optika

Paměťové médium

SD/SDHC, 24 MB interní paměť

Datové formáty

Obraz: JPEG, SRW
Video: MP4

Video

640 × 480 px, 30 nebo 15 fps
320 × 240 px, 30 nebo 15 fps
Zvuk mono

Displej

Typ AMOLED
Úhlopříčka 3″ (76 mm)
614 000 px

Napájení

Li-Ion akumulátor

Rozměry a hmotnost

115 × 65 × 46 mm (š × v × h)
335 g (vč. akumulátoru a paměťové karty)

Chcete znát názor foto specialisty, případně shlédnout krátkou videoprezentaci fotoaparátu Samsung EX1?

Fotografie Mirečka

I když to není fotka, kterou jsem dělal já, ale můj děda, příběh k ní se mě velice týká a to tak, že při pohledu na nalezený skleněný negativ po mnoha letech se mi roztřásla kolena.Můj děda byl ve dvacátých a třicátých letech fotograf. Přesto, že svou rodinu tehdy běžně fotografoval , na žádné společné nebo samostatné fotografii neměl vyfoceného svého nejvíce milovaného prostředního syna Mirečka. Přesto, že se dožil pouze tří let, byl pro své mimořádně vyspělé chování, samostatnost a veselé příhody s ním, milován celou vesnicí (jižní Čechy). Děda, dá se říct, žil jen pro něj (pozn. – mám teď tři syny ve stejném věku, jako měl tehdy můj děda).

Mireček

Ve třech letech onemocněl Mireček běžnou dětskou nemocí a pozvaný vesnický lékař mu dal špatně injekci, při které Mireček zkolaboval. Děda ho celou dobu držel v náručí a potom ještě dva dny. A pak udělal ve svém zoufalém rozpoložení jedinou fotku svého synáčka, aby si ho alespoň takto uchoval v paměti.

Po několika letech zemřel na rakovinu. Bylo to prý pro něj vysvobození, jelikož celou tu dobu se trápil výčitkami a stezkem.

Vladimír Brunton

FotoFest Znojmo: Výstava Mistrů WoL

Dne 2.9.2010 začíná další ročník třídenního fotofestivalu FotoFest Znojmo, kde jeho návštěvníci mají možnost zažít nejenom fotografování, ale také výstavy, přednášky, film i vinné putování. 

V pátek 3.9. se můžete těšit na výstavu fotografií Mistrů WoL Lenky Pužmanové, Martiny Štolbové, Jana Nožičky, kevina v. tonaJuraje Suchardy a v neposlední řadě také Zdeňka Dvořáka. V ten samý den proběhne i vernisáž výstavy fotografa ČTK Romana Vondrouše, která bude pokračovat besedou s tímto fotografem a na závěr se bude promítat film Adolfa Ziky s názvem Jan Saudek – V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu.

FotoFest Znojmo

Nenechte si ujít ani unikátní sobotní vinné putování za fotografií!

Více o programu a samotném festivalu naleznete na stránkách www.fotofestznojmo.cz.

 

Hezký den vám přeje tým Week of Life

Patrik Elias

CZECH ICE-HOCKEY PLAYER

BORN: 4.13. 1976 IN TREBIC
CLUB: NEW JERSEY DEVILS
MARITAL STATUS: MARRIED, WIFE PETRA

  • Started his professional ice-hockey career in Kladno in 1992
  • Drafted by the New Jersey Devils 51st overall (2nd round) in the 1994 NHL Entry Draft
  • Has played his 14th season for the Devils and has become one of the key players and leading personalities of the team as well as the NHL
  • He wore the captain’s „C“ in the 2006/2007 season and earned the nickname „Mr. Overtime“ thanks to his exceptional abilities to decide matches in overtime
  • Has won the most prestigious ice hockey trophy – the Stanley Cup – twice during seasons 1999/2000 and 2002/2003
  • The New Jersey Devils franchise’s all-time leading scorer, while also holding franchise records for most points in a season (96) and most career game-winning goals (70)
  • In 1994, at the age of 18, he first wore the national jersey for the Czech Republic during the European Juniors Championship
  • Czech national team bronze medalist from the World Championship held in Switzerland in 1998 and the 2006 Olympics in Torino
  • Led the national team as Captain during the 2010 Olympic Games in Vancouver
  • Since 2006, he has been organizing a summer hockey school in the Ice Vault Arena, Wayne, New Jersey
  • In the same year of 2006, Patrik Elias was named the Czech Republic’s Good Will Ambassador to UNICEF

ACHIEVEMENTS

  • All-Star Team (EJC 1994)
  • Bronze medal WC 1998 Switzerland
  • Stanley Cup winner 2000
  • Winner NHL Bud Light Plus/Minus (2000-01)
  • Stanley Cup winner 2003
  • New Jersey captain for 2006/07 season
  • NHL All-Rookie Team (1997—1998)
  • NHL All Star Game 2000Nominated to the NHL All-Star first team (2000-01)
  • NHL All Star Game 2002
  • Bronze medal 2006 Winter Olympics Turin
  • 2008/09 — The Golden Stick Trophy for the best Czech hockey player

For section WoL Interviews’ historic first interview we feature Patrik Elias, all-time leading scorer for the New Jersey Devils. The parallels between him and the Week of Life Project aren’t simply a shared origin in the Czech Republic and current success in the US, but also a mutual interest in the well being of others as exemplified by Elias’ activities with UNICEF.

We selected you for the first issue for several reasons, but the main reason is what connects us the most. Week of Life is a Czech project that found a partner in America, thanks to whom now has the chance to develop and grow. You too were born in the Czech Republic, as a matter of fact in the former Czechoslovakia, and America helped you evolve as well. What’s your take on this? What did America give you?

It definitely gave me greater independence, despite living in Kladno, which was quite far from my home for Czech standards. The transition to a different country, where a foreign language was spoken, where there is more competition and a different mentality, it was definitely a challenge and a calling for me. But it wasn’t just America, but the NHL as well, where a person always encounters something new to learn.

If I’m not mistaken, you’ve been in America for the past 15 years. You’re playing your fourteenth season in New Jersey. That’s a one half of your adult lifetime and that changes a person, you learn new customs and habits. Where are you more at home? Could you imagine one day returning?

In my heart I am still Czech, or rather a Moravian, but I must admit that the other I get, the more I feel a pull to return home. On the other hand, it’s true that I’ve grown accustomed to America. The way of life here suits me in many ways and I definitely don’t miss some typical Czech traits such as jealousy.

Let’s return to the past once more, what were your beginnings in the USA like?

I couldn’t speak English and all of a sudden I was very far away from everything. The distance was immense in comparison to that of Trebic and Kladno, which I had trouble getting used to as a 14 year old, but that experience helped me during my transition to the USA. I was very lucky to have teammates and people around hockey, who helped me unbelievably during my first few years.

Another reason why I chose you for the first interview was due to your activities for the world organization UNICEF. Week of Life isn’t simply an internet project, WoL is also a group of people that want to give. This also connects us. Tell me, how does it happen that a sports star, whose only concern is to score goals, attain the beautiful and incredibly important need to GIVE and HELP others?

Well, you rather simplified my work, but I understand what you mean. In regards to UNICEF, my need to help was inspired by my bad experiences with hepatitis, which almost ended my career. In these situations a person realizes that there are more important things than, in your words, to score goals. The possibility of assisting UNICEF was something that my wife and I were discussing in the hospital, and I think a person in such a position, who has the option of helping, should take it as a given. That too is something that hockey and America has given me – the chance to help others.

When you look at Week of Life through the eyes as a person, a celebrity, who protects his privacy, can you find the understanding and reasoning why ordinary people should reveal to others how they live, why a doctor from one place in the world should learn about a doctor from another place in the world?

We live in a time of information technology and the concept of privacy gets smaller by the day. Each person imagines something different under it and it’s up to each of us to establish our own boundaries. I don’t consider WoL to be an invasion of privacy; I rather consider it to be an interesting project that aims to expand horizons and to educate. In short, a web of information that belongs in today’s world and has its substantiations.

You mention new communication technology. How have these things influenced your life?

Pretty normally I think, but the first thing I do in the morning is turn on the computer. I’m slightly dependent on the internet and attached to my iPhone. I support all these technologies and consider them to be revolutionary, but everything in good measure. This means for example that children should use technology as an educational tool, best in the context of schools, and not have it replace physical activity and direct personal communication in a collective with computer games.

I’d like to return to the subject of UNICEF. While on your missions have you ever been emotionally overwhelmed when you saw the suffering of children or the poverty around you?

How do you handle these things?One of the most dramatic moments was when I visited a home for children with HIV in Belize, I had trouble holding back my tears… and I haven’t even been to Rwanda and other countries in Africa, where the situation is much worse. These children did not choose their fate and without help cannot even influence it, which is a reason why I respect the work of UNICEF, who not only saves children from the immediate threat of death, but also returns them to schools, teaches them how to plant food, basically how to take care of themselves and their surroundings. We could speak forever about the various UNICEF programs, but the millions of saved and protected lives yearly speak for themselves. When you come to a place where UNICEF is giving aid, you’re afraid and ashamed that you didn’t help out earlier.

A silly question at the end, but I believe it’s a question that any little boy with a dream in his pocket would ask. How does one become a professional hockey stat in the NHJ, to be famous, rich, and successful?

It has its advantages and disadvantageous, and it’s exactly this – to be rich and famous that neither you nor your parents should think about if you want to be successful in hockey. It’s not good if you enter it with these goals. You have to work on yourself, love hockey, try to be the best and do all you can to attain it, you must work, work, work, and everything else is the cherry on top, which comes in the form of recognition and other advantages, that comes at the very end. Maybe…

Patrik Elias

Fotografování krajiny – Město 3

Fotografování krajiny- Město 3

Použití korekce expozice

Na svých cestách si budete jistě chtít vyfotografovat záběry zajímavých ulic nebo unikátních budov, které jste objevili. Vzezření budov se může lišit podle dopadajícího světla měnícího se s denní dobou a ročním obdobím. S pomocí světla a stínů můžete vytvořit nádherné snímky.

Pomocí korekce expozice vystihněte charakteristiky budovZkuste nastavit korekci expozice směrem k [-]. Pokud je budova osvětlena čelním světlem nebo bočním světlem, ztmaví korekce expozice směrem k [-] stinné části budovy a zvýrazní jasně osvětlené části. Snímek tak získá větší dojem hloubky.

Vzhled budov se podstatně liší podle toho, jakým způsobem na ně dopadá světlo. Při fotografování historických budov, zřícenin, slavných památek nebo zajímavých pouličních výjevů je důležité zvolit denní dobu s příhodným světlem. Náladu svých snímků můžete také měnit nastavením expozice. Ve většině případů pro zdůraznění stínů a vytvoření větší hloubky a atmosféry nastavte korekci expozice směrem k [-].

Porovnejte efekt různých hodnot korekce expozice

Co je dobré vědět

  • Pokud nesledujete nějaký speciální cíl, dávejte při komponování záběru pozor na horizontální a vertikální linie, aby se budovy na snímku nekácely. Pokud váš model fotoaparátu nabízí funkci [FRAME ASSIST], můžete na displeji zobrazit referenční mřížku usnadňující kompozici záběru.