První číslo magazínu WoL se na Zinio.com dostalo v sekci Art mezi nejprodávanější časopisy, což nás velice těší a dává nám to sílu pokračovat i v tom druhém, na kterém usilovně pracujeme.
Hezký den vám přeje tým Week of Life
Špičkových kompaktních digitálů je na trhu doslova jako šafránu. O to více pak potěší, když se objeví nový model, který rozčeří jinak poklidnou hladinu tohoto segmentu fotoaparátů. Na těle novinky však nenajdete logo některé z tradičních velkolepých fotografických značek, nýbrž značku korejského Samsungu.
Když jsme u toho Samsungu – přestože je tato firma obecně vnímána jako „výrobce mobilů a chladniček“, v produkci fotoaparátů není rozhodně žádným nováčkem. Výrobou fotopřístrojů se Samsung zabývá už od osmdesátých let minulého století a od té doby také spolupracuje například s významným výrobcem optiky Schneider-Kreuznach či designérským studiem Porsche. Samsung nezaspal ani nástup digitální technologie, což jste ostatně již na stránkách Week of Life mohli zjistit – některé zajímavé fotoaparáty této značky jsme již představili.
Novým digitálním kompaktem nejvyšší třídy – modelem EX1 – se Samsung zařadil do elitní kategorie, v níž najdete to nejlepší, co lze v současné době mezi digikompakty pořídit. My jsme testovali např. Canon PowerShot S90 a Canon PowerShot G11 nebo dnes již starší Leicu D-Lux 4.
![]() |
![]() |
Před sebou tedy máte relativně velký digitální kompakt (tělo je stejně široké jako např. Olympus Pen E-PL1) ve strohém designu s převažujícími ostrými hranami. Samsung EX1 si můžete pořídit buď v klasickém černém provedení nebo ve tmavě stříbrném či spíše titanovém ladění – viz námi testovaný kus. Tělo je kovové, přesněji řečeno opláštěné lehkou kovovou „slupkou“, dílenské zpracování je příkladné – všechny součástky perfektně lícují, nic nevrže, neviklá se, ovládací prvky mají jasně zřetelnou aretaci.
Jako kompakt nejvyšší třídy je EX1 vybaven větším množstvím ovládacích prvků, sáňkami pro nasazení externího blesku, závitem na tubusu objektivu či displejem na kloubovém uchycení. Chloubou tohoto modelu je pak ultrasvětelný zoom Schneider-Kreuznach Varioplan 24–72 mm F1,8–2,4. Takovou světelností se žádný z konkurentů nemůže pochlubit.
![]() |
||||||||||
|
||||||||||
Optické hledáčky už najdete jen u několika málo digikompaktů, jejich funkci zastal velký zadní displej. Samsung u modelu EX1 nešetřil a nejenže použil třípalcový displej typu AMOLED (více jsme o tomto displeji psali v recenzi Samsungu NX1) s vysokým VGA rozlišením, ale také jej umístil na kloubové uchycení, což je výborná vymoženost pro fotografování z téměř jakékoliv polohy.
![]() |
||||
|
V souvislosti s displejem je třeba také pochválit povedené menu přístroje. To je jednak vkusně graficky navrženo, doplněno nenásilnou animací, a také je přehledné a logicky členěné. Pro přístup k nejdůležitějším snímacím parametrům slouží rychlá nabídka pod tlačítkem Fn.
Jakožto vyspělý digikompakt je Samsung EX1 vybaven množstvím ovládacích prvků přímého přístupu k funkcím. Nechybí vtipně navržený přední roller, zapuštěný do gripu, druhé ovládací kolečko je pak na zadní stěně kolem čtyřsměrného voliče.
![]() |
![]() |
Horní část fotoaparátu je vybavena hned dvěma kruhovými voliči, z nichž jeden klasicky obsluhuje expoziční režimy a druhý pak zastupuje funkce typu Drive – přepíná se zde tedy jednosnímkové nebo sériové focení, samospoušť či bracketing.
Zadní pravá strana přístroje se nijak nevymyká běžným standardům, za zmínku snad stojí v současné době stále populárnější separátní spoušť s červeným tlačítkem pro natáčení videosekvencí.
![]() |
![]() |
Funkcionalitou, která jako by z oka vypadla konkurenční Leice D-Lux 4 (nebo „zdrojovému“ Panasonicu Lumix DMC-LX3), je výsuvný vestavěný blesk, který je nutné před použitím nechat ručně vysunout pomocí ovladače na horní stěně. Interní blesk má samozřejmě jen malý výkon (směrné číslo výrobce neuvádí), nicméně spolu s vynikající světelností objektivu jej použít lze velmi často. Vedle něj umístěné sáňky pro externí blesk pak samozřejmě práci ve špatném osvětlení usnadňují mnohem více.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Z pohledu konstrukce a ovládání se Samsungu EX1 nedá téměř nic vytknout. Snad jen, že není příjemné, když zmizí reálný histogram při nastavování korekce expozice. Jinak je práce s přístrojem velmi intuitivní a pohodlná. Trochu zamrzí také nijak zvláštní rychlostní parametry – fotoaparát po zapnutí docela pomalu nabíhá, a také ukládání do RAWu je hodně pozvolné. Naštěstí ostření zvládá ve své třídě standardní rychlostí.
Obrazovou kvalitu lze nazvat výbornou. Optika kreslí ostře až do rohů i při plně otevřené cloně, obrazové vady, jako je chromatická aberace, jsou výborně potlačené. Šum je až do ISO 800 velmi dobře korigován, u vyšších hodnot citlivosti ale počítejte s viditelnou degradací snímků.
Největší problém je v citlivosti nejširších ohnisek na protisvětlo. Optika má pravděpodobně méně účinné antireflexní vrstvy, což bohužel znamená, že de facto jakékoliv i slabé protisvětlo na snímcích způsobuje zřetelný závoj – viditelnou ztrátu kontrastu. Možná by pomohla tvarovaná sluneční clona, tu však v základní výbavě nenajdete.
CCD 10 Mpx, 1/1,7″
10 Mpx (3 648 × 2 736 px)
Citlivost ISO 80 až 3 200
24–72 mm F1,8–2,4
Stabilizovaná optika
SD/SDHC, 24 MB interní paměť
Obraz: JPEG, SRW
Video: MP4
640 × 480 px, 30 nebo 15 fps
320 × 240 px, 30 nebo 15 fps
Zvuk mono
Typ AMOLED
Úhlopříčka 3″ (76 mm)
614 000 px
Li-Ion akumulátor
115 × 65 × 46 mm (š × v × h)
335 g (vč. akumulátoru a paměťové karty)
| Chcete znát názor foto specialisty, případně shlédnout krátkou videoprezentaci fotoaparátu Samsung EX1? | ![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
I když to není fotka, kterou jsem dělal já, ale můj děda, příběh k ní se mě velice týká a to tak, že při pohledu na nalezený skleněný negativ po mnoha letech se mi roztřásla kolena.Můj děda byl ve dvacátých a třicátých letech fotograf. Přesto, že svou rodinu tehdy běžně fotografoval , na žádné společné nebo samostatné fotografii neměl vyfoceného svého nejvíce milovaného prostředního syna Mirečka. Přesto, že se dožil pouze tří let, byl pro své mimořádně vyspělé chování, samostatnost a veselé příhody s ním, milován celou vesnicí (jižní Čechy). Děda, dá se říct, žil jen pro něj (pozn. – mám teď tři syny ve stejném věku, jako měl tehdy můj děda).

Ve třech letech onemocněl Mireček běžnou dětskou nemocí a pozvaný vesnický lékař mu dal špatně injekci, při které Mireček zkolaboval. Děda ho celou dobu držel v náručí a potom ještě dva dny. A pak udělal ve svém zoufalém rozpoložení jedinou fotku svého synáčka, aby si ho alespoň takto uchoval v paměti.
Po několika letech zemřel na rakovinu. Bylo to prý pro něj vysvobození, jelikož celou tu dobu se trápil výčitkami a stezkem.
Dne 2.9.2010 začíná další ročník třídenního fotofestivalu FotoFest Znojmo, kde jeho návštěvníci mají možnost zažít nejenom fotografování, ale také výstavy, přednášky, film i vinné putování.
V pátek 3.9. se můžete těšit na výstavu fotografií Mistrů WoL Lenky Pužmanové, Martiny Štolbové, Jana Nožičky, kevina v. tona, Juraje Suchardy a v neposlední řadě také Zdeňka Dvořáka. V ten samý den proběhne i vernisáž výstavy fotografa ČTK Romana Vondrouše, která bude pokračovat besedou s tímto fotografem a na závěr se bude promítat film Adolfa Ziky s názvem Jan Saudek – V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu.
Nenechte si ujít ani unikátní sobotní vinné putování za fotografií!
Více o programu a samotném festivalu naleznete na stránkách www.fotofestznojmo.cz.
Hezký den vám přeje tým Week of Life
Pro historicky první rozhovor sekce WoL interview jsme vybrali Patrika Eliáše, vedoucího útočníka New Jersey Devils. S projektem Week of Life má mnoho společného – i on má české kořeny a dnes žije a pracuje v USA, ale také se jako vyslanec dobré vůle Českého výboru pro UNICEF snaží pomáhat druhým.
BORN: 4.13. 1976 IN TREBIC
CLUB: NEW JERSEY DEVILS
MARITAL STATUS: MARRIED, WIFE PETRA

For section WoL Interviews’ historic first interview we feature Patrik Elias, all-time leading scorer for the New Jersey Devils. The parallels between him and the Week of Life Project aren’t simply a shared origin in the Czech Republic and current success in the US, but also a mutual interest in the well being of others as exemplified by Elias’ activities with UNICEF.
It definitely gave me greater independence, despite living in Kladno, which was quite far from my home for Czech standards. The transition to a different country, where a foreign language was spoken, where there is more competition and a different mentality, it was definitely a challenge and a calling for me. But it wasn’t just America, but the NHL as well, where a person always encounters something new to learn.
In my heart I am still Czech, or rather a Moravian, but I must admit that the other I get, the more I feel a pull to return home. On the other hand, it’s true that I’ve grown accustomed to America. The way of life here suits me in many ways and I definitely don’t miss some typical Czech traits such as jealousy.
I couldn’t speak English and all of a sudden I was very far away from everything. The distance was immense in comparison to that of Trebic and Kladno, which I had trouble getting used to as a 14 year old, but that experience helped me during my transition to the USA. I was very lucky to have teammates and people around hockey, who helped me unbelievably during my first few years.
Well, you rather simplified my work, but I understand what you mean. In regards to UNICEF, my need to help was inspired by my bad experiences with hepatitis, which almost ended my career. In these situations a person realizes that there are more important things than, in your words, to score goals. The possibility of assisting UNICEF was something that my wife and I were discussing in the hospital, and I think a person in such a position, who has the option of helping, should take it as a given. That too is something that hockey and America has given me – the chance to help others.
We live in a time of information technology and the concept of privacy gets smaller by the day. Each person imagines something different under it and it’s up to each of us to establish our own boundaries. I don’t consider WoL to be an invasion of privacy; I rather consider it to be an interesting project that aims to expand horizons and to educate. In short, a web of information that belongs in today’s world and has its substantiations.
Pretty normally I think, but the first thing I do in the morning is turn on the computer. I’m slightly dependent on the internet and attached to my iPhone. I support all these technologies and consider them to be revolutionary, but everything in good measure. This means for example that children should use technology as an educational tool, best in the context of schools, and not have it replace physical activity and direct personal communication in a collective with computer games.
How do you handle these things?One of the most dramatic moments was when I visited a home for children with HIV in Belize, I had trouble holding back my tears… and I haven’t even been to Rwanda and other countries in Africa, where the situation is much worse. These children did not choose their fate and without help cannot even influence it, which is a reason why I respect the work of UNICEF, who not only saves children from the immediate threat of death, but also returns them to schools, teaches them how to plant food, basically how to take care of themselves and their surroundings. We could speak forever about the various UNICEF programs, but the millions of saved and protected lives yearly speak for themselves. When you come to a place where UNICEF is giving aid, you’re afraid and ashamed that you didn’t help out earlier.
It has its advantages and disadvantageous, and it’s exactly this – to be rich and famous that neither you nor your parents should think about if you want to be successful in hockey. It’s not good if you enter it with these goals. You have to work on yourself, love hockey, try to be the best and do all you can to attain it, you must work, work, work, and everything else is the cherry on top, which comes in the form of recognition and other advantages, that comes at the very end. Maybe…
Na svých cestách si budete jistě chtít vyfotografovat záběry zajímavých ulic nebo unikátních budov, které jste objevili. Vzezření budov se může lišit podle dopadajícího světla měnícího se s denní dobou a ročním obdobím. S pomocí světla a stínů můžete vytvořit nádherné snímky.
Pomocí korekce expozice vystihněte charakteristiky budovZkuste nastavit korekci expozice směrem k [-]. Pokud je budova osvětlena čelním světlem nebo bočním světlem, ztmaví korekce expozice směrem k [-] stinné části budovy a zvýrazní jasně osvětlené části. Snímek tak získá větší dojem hloubky.
Vzhled budov se podstatně liší podle toho, jakým způsobem na ně dopadá světlo. Při fotografování historických budov, zřícenin, slavných památek nebo zajímavých pouličních výjevů je důležité zvolit denní dobu s příhodným světlem. Náladu svých snímků můžete také měnit nastavením expozice. Ve většině případů pro zdůraznění stínů a vytvoření větší hloubky a atmosféry nastavte korekci expozice směrem k [-].
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
50 000 fotografií, to je 50 000 zachycených momentů v životě lidí žijících ve 31 zemích světa, 50 000 vzpomínek a chvil, které se již nikdy nebudou opakovat a pokud ano, nikdy již nebudou stejné, nikdy již při nich nebudete cítit a zažívat to samé.
Dnes bychom vám rádi poděkovali za toto krásné číslo, které zdobí naše stránky a které teď můžeme slavit především díky vám, členům rozrůstající se rodiny projektu Week of Life!
Doufáme, že se s námi o své životy budete dělit i nadále a že spolu brzy oslavíme i krásnou stotisícovku!
Děkujeme,
váš tým WoL
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Výběr fotografií ze sekce Foto dne
Svatební den patří k jedněm z nejkrásnějších zážitků v životě dvou lidí, kteří se rozhodli stvrdit svůj vztah vstupem do manželství. Ať už spolu poté žijí až do své smrti a nebo se po nějakém čase jejich cesty rozejdou, nic to nemění na tom, že si prožili svůj den D a slůvkem ANO vyjádřili vzájemnou důvěru. Ke svatebnímu dni se váže mnoho tradic a zážitky si odnáší nejenom novomanželé, ale i svatební hosté. V dnešním fototématu jsme se právě na průběh svatebního dne zaměřili, zapátrali ve vašich příspěvcích a vybrali svatební směs, díky které teď můžete porovnávat, jak tento výjimečný den může probíhat.

Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika

Stanko Abadzic, Učitel, Chorvatsko

Zuzana Bobovníková, Fotograf, Česká republika

Pavlínová Jandová, Mateřská dovolená, Česká republika

Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika

Emílie Mrazíková, Důchodce, Česká republika

Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko

Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika

Jan Novotný, Inženýr, Česká republika

Eva Mueller, Fotograf, New York

Milan Rejholec, Student, Česká republika

Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika

Zuzana Bobovníková, Fotograf, Česká republika

Jiří Pergl, Podnikatel, Česká republika

Lukáš Augustyn, Žádná, Česká republika

Tomas Loewy, Fotograf, Florida

Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika

Zuzana Bobovníková, Fotograf, Česká republika

Jana Kopecká, Administrativní pracovník, Česká republika

Max Pargachev, Hudebník, Rusko

Lenka Pužmanová ,Grafik, Česká republika

Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika

Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko

Zuzana Bobovníková, Fotograf, Česká republika

George Bednář, Student, Česká republika

Alena, Nezaměstnaný, Česká republika

Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika

Evgenia Lysenkova, Návrhář, Rusko

Milan Novák, IT, Česká republika

Emílie Mrazíková, Důchodce, Česká republika

Stanko Abadzic, Učitel, Chorvatsko

Pavlína Jandová, Mateřská dovolená, Česká republika

Sergei Rogozkin, Vysokoškolský učitel, Rusko

Zuzana Bobovníková, Fotograf, Česká republika

Emílie Mrazíková, Důchodce, Česká republika

Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika

Eva Mueller, Fotograf, New York

Jan Novotný, Inženýr, Česká republika

Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko

Milan Rejholec, Student, Česká republika

Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika

Milan Novák, IT, Česká republika

Zuzana Bobovníková, Fotograf, Česká republika

Emílie Mrazíková, Důchodce, Česká republika
Panenská příroda, rozmanitá fauna a flora, bohatý podmořský život – to vše nabízí Belize, maličký stát na východním pobřeží Střední Ameriky, který hravě projedete za jeden jediný den. Na jeho území se nachází pozůstatky mayské kultury, pocházející z období mezi 3. a 8. stoletím, kdy byla Belize součástí mayské říše. Kolonizace se státu nevyhnula ani v pozdějších letech. V 16. století bylo území pod nadvládou Španělů a o něco později se na něm usídlili britští dřevorubci. Belize je zemí, kde se na jedné straně kocháte přírodními krásami a na straně druhé nevěřícně kroutíte hlavou, v jakých strašných životních podmínkách (velký výskyt osob a převážně dětí nakažených AIDS, špatné hygienické podmínky, …) její obyvatelé v dnešní vyspělé době žijí.
Já pocházím ze Vsetína v České republice. A jak jsem se dostal do Belize? Od roku 2003 až do roku 2005 jsem žil na karibském ostrově Roatan, který patří Hondurasu, a vyučoval jsem tam potápění. Také jsem tam potkal svoji manželku Nicolu, která je ze Spojeného království a na Roatanu v té době pracovala na doktoratuře v oboru mořská biologie. Po dokončení jejího výzkumu jsme se už společně odstěhovali do Anglie. Tam Nicola dokončila svá studia a já pokračoval ve výuce potápění ve studené anglické vodě. Stále jsme uvažovali a snili o návratu do Karibiku. Nicola se zajímala o práci v této části světa a po nějaké době ji našla na jihu Belize. Rychle jsme se sbalili a odstěhovali do Punta Gorda, Belize. Asi po třech týdnech jsem si našel práci jako manažer cestovní kanceláře TIDE. To bylo v roce 2008 a stále jsem, tedy jsme, tady.
Před pár lety jsem potápěním žil (jak v Hondurasu, tak v Anglii), ale teď, bohužel, na to nemám moc času. Přesto mám v Belize přes 50 ponorů. Vzhledem k tomu, že Punta Gorda leží hodně na jihu (potápění na severu je mnohem lepší) a v oblasti turistického ruchu je dosti zaostalá, musím za potápěním cestovat na sever. Na druhou stranu, když tu není takový turistický ruch jako na severu Belize, máme nejkrásnější panenskou džungli se spoustou zvířat a ptáků. Občas se snažím fotit ptáky, ale bohužel můj nejdelší objektiv je 135mm a to nestačí. Pokud si mohu vybrat, fotím nejraději krajinu a obecně přírodu. Taky rád chodím fotit lidi, festivaly a slavnosti do mayských vesnic, kde místní lidé žijí pořád v dřevěných chýších a dodržují staré mayské tradice.
Moje práce spočívá ve vedení malé cestovní kanceláře TIDE Tours. Ta je součástí neziskové organizace TIDE, která se stará o ochranu přírodních parků na jihu Belize. Já organizuji výlety po Belize. Od jednodenních až po třítýdenní. Nejpopulárnější jsou jednodenní výlety do okolí Punta Gordy. Turistům můžeme nabídnout panenskou přírodu, mayské ruiny, fantastické farmy specializované na výrobu čokolády (tak jak to mayové dělali před 1000 lety), šnorchlování a rybaření. Také zajišťuji ubytování a letenky pro turisty, kteří přijedou až k nám na jih. Na konci roku všechny vydělané peníze vracím zpátky do neziskové organizace TIDE, která je používá na různé další projekty.
Samozřejmě že nám domov trochu chybí (rodina, kamarádi, jídlo – české mě, anglické Nicole, a to pivo v Belize taky není jako doma, no a ani slivovice se tady nedá koupit). Ale vzhledem k tomu, že oba máme přístup na internet, není tak těžké držet krok s novinkami doma i u kamarádů. Speciálně Facebook nám v tom hodně pomáhá. No a když je potřeba něco nutně a rychle vyřídit, zavoláme telefonem, popřípadě zavolají rodiče přes IP adresu. S telekomunikacemi je v Belize velký problém v tom, že tu byly nedávno znárodněny a vláda blokuje přístup k hlasové službě Skype. Tím přinutí všechny uživatele internetu používat pouze telefony, což samozřejmě přináší nemalé zisky do státní kasy. Občas se také vypravíme domů. Naposledy to bylo na loňské Vánoce a pochopitelně na naši svatbu v červnu 2010. Návštěva u rodičů v ČR a UK je ale složitý, organizačně-logistický oříšek, a připravuje se dlouho dopředu.
Domů se samozřejmě rádi vracíme. Jak už jsem se zmínil, byli jsme doma dvakrát během 7 měsíců, ale jedná se o naprostou výjimku. Ono hodně záleží na tom, kde zrovna bydlíme. Z UK to stojí pár liber, tedy když seženete dobrou (levnou) letenku s EasyJetem a nebo jinou nízkonákladovou společností. Z Hondurasu a Belize to je finančně velice náročné, a proto je výletů domů mnohem méně.
Já bych to nenazýval politické problémy, přestože se tady dějí věci, nad kterými zůstává (evropský) rozum stát. Tak je to ale ve většině zemí třetího světa. Například pokud si sem chcete přivézt nějaké věci (vaše věci, dávno používané), musíte zaplatit dovozní daň od 15% až po 50% (výška daně záleží na celníkovi a také na tom, jaké kdo má kontakty). Pokud chcete žít v zemi jako je Belize, musíte se smířit s tím, že státní úředníci pracují tak na 20%, a proto je důležité si udělat kontakty na správných místech. Občané Belize (žije tu jenom 350 000 lidí) jsou na to zvyklí a nikomu nepřijde divné, že například úřad pro vydávání řidičských
průkazů nemá žádné řidičské průkazy na skladě a musíte počkat třeba 2 měsíce, než jim přijdou. Toto jsou ale celkem malé problémy. Důležité je, že Belize je ekonomicky a politicky stabilní stát. Nemusíte mít strach, že dojde k revolucím a převratům tak, jako nedávno v Hondurasu.
Já i moje manželka máme stálou práci, a proto máme prostředky na to, abychom si mohli pronajmout dům na pobřeží, živit sebe, dva velké psy a ještě dokázali něco ušetřit. Ale pokud by jeden z nás ztratil práci, už bychom to finančně nezvládli. Belize je na živobytí velice drahou zemí. Sousední Guatemala, Mexiko a Honduras jsou o hodně levnější. Je to tím, že na rozdíl od okolních zemí se skoro všechno musí do Belize dovážet. A díky tomu, že například potraviny a alkohol se nesmí dovážet ze sousedních zemí, dováží se vše ze Spojených států. Jídlo tu stojí stejně a někdy i o něco víc než ve Spojeném království. Benzín je tak drahý jako v České republice. Samozřejmě tady žije dost chudých lidí, zvláště na vesnicích a také v hlavním městě Belize City. Nejlépe se mají úředníci, kteří zastávají vyšší pozice ve státní správě. No a také majitelé velkých firem (pár jich tady také žije) a lidé, kteří pracují pro mezinárodní neziskové organizace působící v Belize. Pracovníci v oblasti turistického ruchu se také nemají špatně.
Bude to pravděpodobně jedna ze zastávek. Naše pracovní víza se musí každý rok obnovovat a zatím to vypadá tak, že to bude náš poslední rok v Belize. Nic není definitivně rozhodnuto, ještě uvidíme. Žádné určité plány ještě nemáme.
Já jsem se o projektu WoL dozvěděl až na vlastní svatbě v červnu 2010. Tu fotografoval Zdeněk Dvořák a během příprav na obřad (on stále fotil) jsme si normálně povídali. Když zjistil, že žiji v Belize a rád fotím, zmínil se také o WoL. Byl svatební den ráno a já jsem vnímal tak maximálně 20% toho, co se dělo kolem mě. Teprve až když po všech oficialitách a ceremoniích nastala volná zábava, vrátili jsme se se Zdeňkem k tématu WoL. Ukázal mi jeho týdny a musím říct, že mě to nadchlo. Jako první týden jsem fotil náš přesun z České republiky do Belize. Přiznávám, že vyfotit 9 fotek, které vystihnou činnosti a nálady každého dne, je pro mě dosti náročné. Sedím celý den před počítačem v práci, no a pak ještě i doma. S překvapením jsem zjistil, že fotím věci, situace a postřehy, kterých jsem si nikdy nevšiml, natož abych je vyfotil. V tom je pro mě tento projekt zajímavý.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |