Panenská příroda, rozmanitá fauna a flora, bohatý podmořský život – to vše nabízí Belize, maličký stát na východním pobřeží Střední Ameriky, který hravě projedete za jeden jediný den. Na jeho území se nachází pozůstatky mayské kultury, pocházející z období mezi 3. a 8. stoletím, kdy byla Belize součástí mayské říše. Kolonizace se státu nevyhnula ani v pozdějších letech. V 16. století bylo území pod nadvládou Španělů a o něco později se na něm usídlili britští dřevorubci. Belize je zemí, kde se na jedné straně kocháte přírodními krásami a na straně druhé nevěřícně kroutíte hlavou, v jakých strašných životních podmínkách (velký výskyt osob a převážně dětí nakažených AIDS, špatné hygienické podmínky, …) její obyvatelé v dnešní vyspělé době žijí.

Belize se nachází ve Střední Americe. Pro mnoho Evropanů je to velmi vzdálená země, která není ani Vaším rodištěm. Odkud pocházíte a jaká byla Vaše cesta právě do Belize?

Já pocházím ze Vsetína v České republice. A jak jsem se dostal do Belize? Od roku 2003 až do roku 2005 jsem žil na karibském ostrově Roatan, který patří Hondurasu, a vyučoval jsem tam potápění. Také jsem tam potkal svoji manželku Nicolu, která je ze Spojeného království a na Roatanu v té době pracovala na doktoratuře v oboru mořská biologie. Po dokončení jejího výzkumu jsme se už společně odstěhovali do Anglie. Tam Nicola dokončila svá studia a já pokračoval ve výuce potápění ve studené anglické vodě. Stále jsme uvažovali a snili o návratu do Karibiku. Nicola se zajímala o práci v této části světa a po nějaké době ji našla na jihu Belize. Rychle jsme se sbalili a odstěhovali do Punta Gorda, Belize. Asi po třech týdnech jsem si našel práci jako manažer cestovní kanceláře TIDE. To bylo v roce 2008 a stále jsem, tedy jsme, tady.

Belize je po celém světe známá díky nezničenému přírodnímu bohatství. Je zde druhý největší korálový útes na světě a mnoho fotografů sem jezdí fotografovat ptáky či se potápět do úžasného podmořského světa. Potkala Vás tato lákadla?

Před pár lety jsem potápěním žil (jak v Hondurasu, tak v Anglii), ale teď, bohužel, na to nemám moc času. Přesto mám v Belize přes 50 ponorů. Vzhledem k tomu, že Punta Gorda leží hodně na jihu (potápění na severu je mnohem lepší) a v oblasti turistického ruchu je dosti zaostalá, musím za potápěním cestovat na sever. Na druhou stranu, když tu není takový turistický ruch jako na severu Belize, máme nejkrásnější panenskou džungli se spoustou zvířat a ptáků. Občas se snažím fotit ptáky, ale bohužel můj nejdelší objektiv je 135mm a to nestačí. Pokud si mohu vybrat, fotím nejraději krajinu a obecně přírodu. Taky rád chodím fotit lidi, festivaly a slavnosti do mayských vesnic, kde místní lidé žijí pořád v dřevěných chýších a dodržují staré mayské tradice.

Jako profesi uvádíte manažer. V čem spočívá tato funkce v této části světa?

Moje práce spočívá ve vedení malé cestovní kanceláře TIDE Tours. Ta je součástí neziskové organizace TIDE, která se stará o ochranu přírodních parků na jihu Belize. Já organizuji výlety po Belize. Od jednodenních až po třítýdenní. Nejpopulárnější jsou jednodenní výlety do okolí Punta Gordy. Turistům můžeme nabídnout panenskou přírodu, mayské ruiny, fantastické farmy specializované na výrobu čokolády (tak jak to mayové dělali před 1000 lety), šnorchlování a rybaření. Také zajišťuji ubytování a letenky pro turisty, kteří přijedou až k nám na jih. Na konci roku všechny vydělané peníze vracím zpátky do neziskové organizace TIDE, která je používá na různé další projekty.

Dle vašeho vyprávění máte zajímavou práci v nádherném kousku zeměkoule. Ženu jste poznal daleko od domova. Jistě Vám i Vaší ženě chybí rodina, přátelé. Jak si velkou vzdálenost vynahrazujete?

Samozřejmě že nám domov trochu chybí (rodina, kamarádi, jídlo – české mě, anglické Nicole, a to pivo v Belize taky není jako doma, no a ani slivovice se tady nedá koupit). Ale vzhledem k tomu, že oba máme přístup na internet, není tak těžké držet krok s novinkami doma i u kamarádů. Speciálně Facebook nám v tom hodně pomáhá. No a když je potřeba něco nutně a rychle vyřídit, zavoláme telefonem, popřípadě zavolají rodiče přes IP adresu. S telekomunikacemi je v Belize velký problém v tom, že tu byly nedávno znárodněny a vláda blokuje přístup k hlasové službě Skype. Tím přinutí všechny uživatele internetu používat pouze telefony, což samozřejmě přináší nemalé zisky do státní kasy. Občas se také vypravíme domů. Naposledy to bylo na loňské Vánoce a pochopitelně na naši svatbu v červnu 2010. Návštěva u rodičů v ČR a UK je ale složitý, organizačně-logistický oříšek, a připravuje se dlouho dopředu.

Do rodných zemí se s ženou tedy rádi vracíte. Svatba je výjimečná událost. Jak často se Vám daří navštěvovat své rodiště v běžném životě?

Domů se samozřejmě rádi vracíme. Jak už jsem se zmínil, byli jsme doma dvakrát během 7 měsíců, ale jedná se o naprostou výjimku. Ono hodně záleží na tom, kde zrovna bydlíme. Z UK to stojí pár liber, tedy když seženete dobrou (levnou) letenku s EasyJetem a nebo jinou nízkonákladovou společností. Z Hondurasu a Belize to je finančně velice náročné, a proto je výletů domů mnohem méně.

Mnoho lidí si nedokáže představit omezení využívání komunikace např. přes Skype, které by způsobila vláda v zemi, ve které žijí. Jsou v Belize ještě nějaké jiné politické problémy, které se dotýkají obyčejných lidí?

Já bych to nenazýval politické problémy, přestože se tady dějí věci, nad kterými zůstává (evropský) rozum stát. Tak je to ale ve většině zemí třetího světa. Například pokud si sem chcete přivézt nějaké věci (vaše věci, dávno používané), musíte zaplatit dovozní daň od 15% až po 50% (výška daně záleží na celníkovi a také na tom, jaké kdo má kontakty). Pokud chcete žít v zemi jako je Belize, musíte se smířit s tím, že státní úředníci pracují tak na 20%, a proto je důležité si udělat kontakty na správných místech. Občané Belize (žije tu jenom 350 000 lidí) jsou na to zvyklí a nikomu nepřijde divné, že například úřad pro vydávání řidičských
průkazů nemá žádné řidičské průkazy na skladě a musíte počkat třeba 2 měsíce, než jim přijdou. Toto jsou ale celkem malé problémy. Důležité je, že Belize je ekonomicky a politicky stabilní stát. Nemusíte mít strach, že dojde k revolucím a převratům tak, jako nedávno v Hondurasu.

Je možné se v zemi jakou je Belize Vaší profesí dobře uživit? Popřípadě, kteří lidé se tam mají nejlépe a naopak?

Já i moje manželka máme stálou práci, a proto máme prostředky na to, abychom si mohli pronajmout dům na pobřeží, živit sebe, dva velké psy a ještě dokázali něco ušetřit. Ale pokud by jeden z nás ztratil práci, už bychom to finančně nezvládli. Belize je na živobytí velice drahou zemí. Sousední Guatemala, Mexiko a Honduras jsou o hodně levnější. Je to tím, že na rozdíl od okolních zemí se skoro všechno musí do Belize dovážet. A díky tomu, že například potraviny a alkohol se nesmí dovážet ze sousedních zemí, dováží se vše ze Spojených států. Jídlo tu stojí stejně a někdy i o něco víc než ve Spojeném království. Benzín je tak drahý jako v České republice. Samozřejmě tady žije dost chudých lidí, zvláště na vesnicích a také v hlavním městě Belize City. Nejlépe se mají úředníci, kteří zastávají vyšší pozice ve státní správě. No a také majitelé velkých firem (pár jich tady také žije) a lidé, kteří pracují pro mezinárodní neziskové organizace působící v Belize. Pracovníci v oblasti turistického ruchu se také nemají špatně.

Máte plány usadit se v Belize natrvalo nebo je to jedna ze zastávek v putování po světě za poznáním a za prací?

Bude to pravděpodobně jedna ze zastávek. Naše pracovní víza se musí každý rok obnovovat a zatím to vypadá tak, že to bude náš poslední rok v Belize. Nic není definitivně rozhodnuto, ještě uvidíme. Žádné určité plány ještě nemáme.

Jak jste se dozvěděl o projektu WoL?

Já jsem se o projektu WoL dozvěděl až na vlastní svatbě v červnu 2010. Tu fotografoval Zdeněk Dvořák a během příprav na obřad (on stále fotil) jsme si normálně povídali. Když zjistil, že žiji v Belize a rád fotím, zmínil se také o WoL. Byl svatební den ráno a já jsem vnímal tak maximálně 20% toho, co se dělo kolem mě. Teprve až když po všech oficialitách a ceremoniích nastala volná zábava, vrátili jsme se se Zdeňkem k tématu WoL. Ukázal mi jeho týdny a musím říct, že mě to nadchlo. Jako první týden jsem fotil náš přesun z České republiky do Belize. Přiznávám, že vyfotit 9 fotek, které vystihnou činnosti a nálady každého dne, je pro mě dosti náročné. Sedím celý den před počítačem v práci, no a pak ještě i doma. S překvapením jsem zjistil, že fotím věci, situace a postřehy, kterých jsem si nikdy nevšiml, natož abych je vyfotil. V tom je pro mě tento projekt zajímavý.

týdny uživatele Karel Kuran