Let's meet Zdeněk Dvořák!

Zdeněk Dvořák, Special education needs teacher, Czech Republic

In the simplest way possible, Zdeněk Dvořák’s photographs can be described as an absolute celebration of ordinary life. However, in this case ordinariness is pushed back by atmosphere, which radiates from his images; atmosphere that clearly demonstrates that no life is ordinary if it’s lived to its fullest and with joy. We are very glad that we have the privilege to welcome the author of this photographic style in the premiere interview for the new section Week of Life Masters.

When did you first get acquainted with the medium called photography? And how has your relationship with photography developed? Are you an amateur or a semiprofessional?

The medium called photography surrounded me from early childhood. My dad had a tiny dark room and processed his photographs himself. Before the revolution my dad could travel to Switzerland to see his sister, and I remember evenings with slide shows from this incredibly beautiful country to this day. These memories have been in my memory for nearly 25 years and yet it’s as if it were yesterday. He had outstanding equipment for the time, Practica MTL with three lenses. More than ten years ago, it was also my first real camera. During the years, photography became a part of my self and I can no longer imagine a life without the view through the viewfinder. I love documentary photography (especially of the near surroundings) and so this project, too, is very close to my heart. I have a trade license for photographic services, where my dad and I document weddings. It is not enough to earn a living and sometimes the paper annoys me but I cannot venture photographing without it. At first it was my friends’ weddings, then their friends’ weddings and that’s too big of a risk. I use this activity as an opportunity to obtain better equipment for my free time photography and it is my free creative work, which makes sense to me. Thus the label semiprofessional is probably the most appropriate classification.

What is your profession, what are your hobbies and how big is your family?

My profession is a special education needs teacher. My path to this job led through 5 years of studies for a pastry cook and then entering civil military service. I worked for 18 months as an assistant in a home for the mentally disabled in a grange, which practiced hippotherapy. These 18 months determined my course in life, both in terms of work and photography. Other than photography, my hobbies include my family, our animals, and other smaller free time activities. Both my wife and I come from large families. And it is my wife’s family (the Prčíks), which has been my most extensive photographic documentary so far. We have a four year old son Zdeněk.

How did you first come across the Week of Life project and what were your first impressions?

A friend of mine sent me a link to this project a few months ago and later I saw it in other media. It is an extraordinary project. I have behind me successful participation in project 1DEN (1DAY), I entered all the rounds of the VIA LUCIS project and so the Week of Life form is something new and brilliantly conceived. It’s amazing that this worldwide project is run from such a small country like the Czech Republic.

One can feel in your photographs that you know your surroundings very well, can you imagine capturing an environment, which would be entirely unknown to you, just as closely and intimately? If yes, what place attracts you the most?

Exactly! Most of my photographs were created in an environment that is very familiar to me. Directly in my home, at work or by my wife’s parents. The photo documentation at the Prčíks is in its third year and when I don’t have a camera on me, they make fun of me 🙂 I admit that the familiarity of the environment, where I take my photographs constitutes a large part of success. Unknown places, which would attract me, would be somewhere abroad. My dream is the streets of New York or Tokyo.

As you say yourself, you experienced classical photography. But you accepted digital photography as well. What do you think that it gave to the world and took from it on the other hand?

Analog photography is great. In particular, my opinion is that classic black and white film is even in this age still unsurpassed. My friend Petr Vokurek still makes photographs at home on baryta paper by hand and to have the option to hold a photograph, feel the paper and see the grain is a powerful experience. I had a similar experience recently during the handover of photographs by maestro Štreit to an exhibition in Znojmo. But there is never enough time and so I never worked my way to this craftsmanship, although I did soak my fingers in the developing bath quite frequently at one point.
Digital photography enables immediate feedback, the possibility of new views and experiments. I think that many photographs that capture unique moments would never come to life with film in non-commercial conditions. I think that the absolute top of professional digital equipment probably exceeds the abilities of film and I’m looking forward to the time when I’ll set an iso of 6400 or higher and will be able to capture my life moments without paying any regard to poor quality in bad light.

Why do you think people should contribute to a project like WOL? Why should they reveal their private sphere?

As written in the propositions, let’s show what we want to show. Years ago, when moms in villages saw someone with a camera, they ran for their festive apron and children’s jumper for the church, to look good in the photograph. Now everyone hides behind high fences to have their privacy and even neighbors are often strangers. Yet at the same time people share their private world with strangers, for example on Facebook. Why do people travel across half of the globe? To learn about different lands and different people. With this worldwide project we can show them a piece of ourselves not only with the view of the world through the viewfinder but also through a piece of our life we live in our environment.

In your opinion, where is the line between healthy contribution to the cause and exhibitionism in the project?

As I wrote already, let’s show what we want to show. We are all different and either we show a piece of ourselves or we don’t. In the last half a year I have tried to capture my son in views, which would interest not only the close family. I could be criticized for taking photographs of my family but it is my family which I know the best and so I try to translate this into my photographs. Of course, the goal is not to show that my child is the most beautiful in the world, what car I drive, that my wife has the nicest breasts. As I saw in some contributions, it is possible for a photographer to show nearly nothing from his or her intimate life but share, for instance, pictures taken on way to work, free time and so on, while some contributions contained a little too much exhibitionism for my taste…

When you look around at world photography competitions, what do you see? What impressions do the photographs and themes that dominate them have on you?

I follow competitions such as World Press Photo. The last winner with the theme execution appealed greatly to me and as for its theme, it applies to the whole world. The theme of war and human suffering appear frequently in photographs and it is of course part of our world but at times it seems that perhaps nothing else goes on in half of our planet. With respect to theme, I am always interested in people and their natural environment in their ordinary life. For instance, the overall winner in 2003 in the Czech Press Photo Ibra Ibrahimovič appealed to me with the set Story of Farmer Rajter in this sense.

How do you think the photography medium will develop?

It will continue to be more and more of a medium that will become a part of everyday life. Today, mobile phones without a built-in camera are nearly not manufactured any more. It will be possible to record almost everything but at the same time people will protect their privacy more carefully. A disadvantage will probably be that not everyone owning a camera will also be a photographer. It will still be necessary to learn and have a sense for photography. The advantage is that the quality of photographic equipment continually improves while the price drops. Thereby it becomes a very affordable medium.

In your opinion, what is the real private sphere of a person, the one that should not be disclosed in any media?

This should be a question for every one of us. One person would not allow someone to photograph a beautiful rock garden with a dwarf in front of his house. Another one will present videos from his intimate life on the internet with peace and joy. The line is different for each individual. We must, for example, think whether a photograph of our child playing naked in the swimming pool would not be misused by a pedophile and so on. Everyone must set this limit themselves alone. I’m not afraid to present the family around me in the form of photographs but I would definitely never allow my family to participate in some reality show. In my opinion, these programs deprive people of the most privacy.

Weeks of Zdeněk Dvořák

Fujifilm FinePix F70 EXR

There are hundreds of types of compact digital cameras on the market and many are like peas in a pod. None the less, it is possible to find interesting items in manufaturers’ selections, even though they may look very inconspicuous at first glance. This is exactly the case with the Fujifilm FinePix F70 EXR.

This camera, which can be purchased optionally either in a full-silver or silver-black high-gloss coated finish, indeed looks like any common digital camera, but several important differences must be noted. Disregarding the 10x zoom with a wide-angle opening, which is a feature we are beginning to slowly get accustomed to even with such small compacts, the determining factor for the FinePix F70 is primarily the abbreviation EXR in its name.

Foto: Fujifilm Foto: Fujifilm

That’s because the FinePix F70 is equipped with a Super CCD EXR sensor from the same brand, which unlike common chips not only has cells in the shape of an octagon, but above all is able to work in one of three operating regimes. In HR mode (High Resolution) it photographs with an emphasis on capturing the smallest details in the image, in the DR regime (Wide Dynamic Range) it balances out high light differences in scenes with high contrast and finally in SN mode(High Sensitivity and Low Noise) it creates images even in poor lighting without any disturbing noise. It’s worth noting that even though the DR and SN regimes operate with half the sensor system resolution, i.e. 5 Mpx, the results are excellent.

Foto: Fujifilm

Fujifilm FinePix F70 EXR – in short
Resolution 10 Mpx, stabilized sensor
Optics 27–270 mm
Video VGA (640 × 480 px)

FinePix F70 allows the user to activate EXR regimes either manually or leave the choice up to automatic, which according to the character and lighting of the photographed scene selects the correct HR, DR or SN mode. It is also possible to use this camera in common program automatic mode and a fully manual exposition regime is also available, although it is limited—with only two available f-stops.

Foto: Fujifilm Foto: Fujifilm

A special feature of Fujifilm is the F button on the back side that provides access to a simplified menu, which, among other things, offers to set a type of “film” that is a simulation of a specific film material, naturally from Fujifilm. You can thus choose standard Provia, rich images à la Fujifilm Velvia or a soft rendering, imitating the Astia film. Other than that, it’s of course possible to select sepia or black and white photography.

Super Features
RegimesEXR
10x wide-angle zoom
Elegant design and pocket size
Image stabilization

Fujifilm FinePix F70 EXR is also one of the smallest digital cameras with a 10x lens. A pleasant discovery is the wide-angle (27 mm) opening of the optics, which enables the user to fit wider space in the shot and or use the perspective of the wide focus.

Foto Fujifilm Foto Canon Foto Fujifilm

You will know at once that the optics of the FinePix F70 EXR is not quite ordinary when you turn on the camera. Whereas when turned off, the lens, protected by an automatic multi-plate cover, is entirely encased in the camera body, when turned on it slides out and nearly doubles the depth of the body. The lens barrel extends even further once you zoom to maximum focal length of 270 mm using the lever by the shutter release.

Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm

Overall evaluation

Fujifilm FinePix F70 EXR is an elegant compact camera, which provides an above average quality of image output. Thanks to EXR technology, the developers managed in particular to significantly reduce the noise with higher sensitivity, which is generally a big problem with compact digital cameras. But with FinePix F70 EXR you really don’t have to hesitate to photograph using ISO 800 or even ISO 1,600 and don’t have to worry about creating images degraded by noise. In this case it is necessary to realize that the creators of Fujifilm FinePix F70 EXR were not afraid to reduce the resolution to half (two cells of the sensor are used to create one pixel). After all, five megapixels is still a large quantity of image data for a common photo amateur. And what’s better – high resolution photographs with noise or a reasonable number of pixels at high quality?

Common price (at the time of this review’s publication): 6,900 Kč

Basic technical data for Fujifilm FinePix F70 EXR

Fujifilm FinePix F70 EXR
Sensor

Super CCD EXR 1/2″
10 Mpx (3 616 × 2 712 px)
Sensitivity ISO 100 až 1 600 (in Auto regime up to ISO 12 800)
Stabilized sensor

Optics

27–270 mm F3,3–5,6

Memory medium

SD/SDHC
Internal memory 47 MB

Data formats

Image: JPEG
Video: AVI

Video

640 × 480 px, 30 fps
320 × 240 px, 30 fps
Mono sound

LCD

Screen size 2.7” (69 mm)
230 000 px

Power supply

Li-Ion battery

Dimensions and weight

99 × 59 × 23 mm (w × h × d)
200 g (incl. battery and memory card)

Foto Fujifilm Foto Fujifilm
Foto Fujifilm Foto Fujifilm
Foto Fujifilm Foto Fujifilm
Foto Fujifilm Foto Fujifilm
Foto Fujifilm Foto Fujifilm
Foto Fujifilm Foto Fujifilm
Foto Fujifilm Foto Fujifilm
Foto Fujifilm

Pojďte se seznámit, Zdeněk Dvořák!

Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika

Fotografie Zdeňka Dvořáka se dají nejjednodušším způsobem popsat jako absolutní oslava obyčejného života. Obyčejnost ale v tomto případě vytlačuje atmosféra, která číší z jeho obrázků. Ta atmosféra, která jasně demonstruje, že žádný život není obyčejný pokud se žije naplno a s chutí. Jsme moc rádi, že právě autora tohoto fotografického stylu můžeme přivítat v premiérovém rozhovoru nové rubriky Mistři Week Of Life.

Kdy jste se poprvé seznámil s médiem zvaným fotografie? A jak se vlastně vyvíjí Váš vztah k fotografii? Jste amatér, či poloprofesionál?

Médium zvané fotografie mě obklopovalo od útlého dětství. Táta měl malinkatou fotokomoru a fotografie si zpracovával sám. Ještě před revolucí mohl jezdit do Švýcarska ke své sestře jen táta a večery při promítání diapozitivů té neuvěřitelně krásné země si pamatuji dodnes. Ty vzpomínky mám v paměti téměř 25 let a jako by to bylo včera. Na tehdejší dobu měl skvělou výbavu, a to Prakticu MTL 3 se třemi skly. To byl před více jak deseti lety i můj první opravdový fotoaparát. Fotografie se stala během těch let součástí mého já a nedokáži si již život bez pohledu skrze hledáček představit. Miluji dokumentární fotografii ( hlavně blízkého okolí ) a tak i tento projekt je mi velmi blízký. Mám živnost na fotografické služby, kdy s tátou dokumentujeme svatby. Na uživení to není a občas mě ten papír štve, ale nemohu si dovolit fotografovat bez něj. Nejdříve to byly svatby známých a pak svatby jejich známých a to je velké riziko. Tuto činnost využívám jako možnost získávání lepší techniky pro mé volnočasové fotografování a právě má volná tvorba mi dává smysl. Takže to označení poloprofesionál je asi nejvhodnější zařazení.

Jaké je vaše povolání, koníčky a jak velkou máte rodinu?

Mým povoláním je speciální pedagogický vychovatel. Cesta k této práci vedla přes 5 let studia oboru cukrář a poté nastoupením na náhradní vojenskou službu. 18 měsíců jsem pracoval jako pomocník v domově pro mentálně postižené v hospodářství, kde se provozovala hipoterapie. Právě těch 18 měsíců mi dalo směr pracovní i fotografický. Koníčky jsou kromě focení rodina, naše zvířata a další drobnější volnočasové aktivity. Já i manželka pocházíme z velkých rodin. Právě rodina mé ženy (Prčíkovi) je zatím můj nejrozsáhlejší fotografický dokument. Máme čtyřletého syna Zdeňka.

Kde jste se poprvé seznámil s projektem Week Of Life a jaký byl Váš první pocit?

Před pár měsíci mi odkaz na tento projekt poslal kamarád a poté jsem jej viděl v několika dalších médiích. Je to výjimečný projekt. Mám za sebou úspěšnou účast v projektu 1DEN, obeslal jsem všechna kola projektu VIA LUCIS a tak je forma Week of Life zase něco nového a skvěle pojatého. Je úžasné, že z malé země, jakou ČR je, je veden tento celosvětový projekt.

Ve vašich fotografiích je cítit, že své prostředí dobře znáte, dovedete si představit, že byste fotografoval takto zblízka a pocitově intimně zcela neznámé prostředí? Pokud ano, jaké by vás nejvíce přitahovalo?

Přesně tak! Většina fotografií vzniká v prostředí mi velice dobře známém. Přímo v mém domově, v mém zaměstnání či u rodičů mojí ženy. Zrovna u Prčíkových už fotodokumentace trvá třetím rokem a když nemám fotoaparát, dělají si ze mě legraci 🙂 Přiznám se, že známost prostředí kde fotím tvoří velkou část úspěchu. Cizí prostředí by mě lákalo někde v zahraničí. Mým snem jsou ulice New Yorku či Tokia.

Jak sám říkáte, zažil jste ještě klasickou fotografii. Ale přijal jste za svou i digitální fotografii. Co si myslíte, že světu dala a co vzala?

Analogová fotografie je skvělá. Hlavně klasický černobílý film je dle mého názoru i v dnešní době stále nepřekonaný. Můj kamarád Petr Vokurek stále dělá doma fotografie na baryt ručně a mít možnost si tu fotku podržet, pohladit ten papír a vidět to zrno je zážitek. Obdobný zážitek jsem nedávno zažil při předání fotografií mistra Štreita na výstavu ve Znojmě. Jenže času je málo a tak jsem se k této mistrovské práci nikdy nedostal, i když prsty jsem si ve vývojce máchal jednu dobu často. Digitální fotografie umožňuje okamžitou odezvu, možnost nových pohledů a experimentů. Myslím, že spousta fotografií zachycujících jedinečné momenty by při práci s filmem v nekomerčních podmínkách nevznikla. Myslím, že absolutní profi špička digitální techniky už asi překračuje možnosti filmu a těším se na dobu, kdy si nastavím iso 6400 či vyšší a budu moci fotit své momenty ze života bez jakýchkoliv ohledů na kvalitu při špatném osvětlení.

Proč si myslíte, že by lidé měli přispět do projektu, jako je WOL? Proč by měli ukázat své soukromí?

Jak je psáno v propozicích, ukažme, co chceme. Před lety si prý mámy na vesnici, když uviděli člověka s aparátem, utíkali pro slavnostní zástěru a dětem pro svetřík do kostela, aby na fotografii vypadaly dobře. Nyní se každý uzavírá za vysoké ploty do soukromí a i sousedé si jsou často cizí. Zato své soukromí řeší například na Facebooku s cizími lidmi. Proč lidé cestují přes půl světa? Aby poznali jiný kraj i jiné lidi. Tímto celosvětovým projektem jim můžeme ukázat kousek sebe nejen pohledem na svět skrze hledáček, ale i kousek svého života, který žijeme ve svém okolí.

Kde je podle Vás v projektu jako je tento hranice mezi zdravým přínosem věci a exhibicionismem?

Jak už jsem psal, ukažme to, co chceme. Každý jsme nějaký a buď ukážeme kousek sebe, a nebo ne. Poslední půl rok se snažím zachytit syna v pohledech, které by měly zaujmout nejen blízkou rodinu. Může mi to být vytčeno, že fotím svoji rodinu, ale tu znám přeci nejlépe a tak se to snažím dostat i do fotografií. Samozřejmě není cílem ukázat to, že moje dítě je to nejkrásnější na světě, jaké máme auto či to, že manželka má nejhezčí poprsí ve městě. Jak jsem viděl v některých příspěvcích, je možné, aby fotograf neukázal téměř nic ze svého imtimna, ale třeba záběry na cestě do zaměstnání, volný čas a jiné. Zase v některých příspěvcích jsem viděl toho exhibicionismu až moc…

Když se podíváte kolem sebe na světové fotografické soutěže, co vidíte? Jak na vás působí fotky a témata, která jim vévodí?

Sleduji soutěže jako jsou např. World Press Photo. Poslední vítěz s tématem exekuce mě velice zaujal a tématicky tato fotka sedí pro celý svět. Často se objevují fotografie na téma války a lidského utrpení, což je samozřejmě součástí našeho světa, ale chvílemi mě připadá, že snad na polovině naší planety se neděje nic jiného. Tématicky mě vždy zajímají lidé a jejich přirozené prostředí v jejich běžném životě. V tomto směru mě např. v soutěži Czech Press Photo oslovil celkový vítěz z roku 2003 Ibra Ibrahimovič se souborem Příběh sedláka Rajtera.

Kam myslíte, že se bude vyvíjet médium fotografie?

Bude se stávat médiem, které se stane součástí každodenního života. Již dnes se téměř nevyrábí telefony bez fotoaparátu. Bude možnost zaznamenávat téměř vše, ale zároveň si lidé budou své soukromí více bránit. Nevýhodou asi bude, že ne každý kdo bude mít fotoaparát bude i fotografem. Stále bude potřeba se vzdělávat a mít pro fotku cit. Výhodou je to, že se kvalita fotografické techniky neustále zlepšuje a přitom cena klesá dolů. Stává se tím velmi dostupným médiem.

Co je podle Vás opravdové soukromí člověka, to, které by se nemělo propírat žádnými médii?

To by měla být otázka pro každého z nás. Někdo nedopustí, aby si někdo přes plot vyfotil jeho nádhernou skalku s trpaslíkem před domem. Někdo s poklidem a radostí prezentuje na internetu videa z intimního života. Pro každého je ta hranice jiná. Musíme např. přemýšlet, jestli fotka našeho dítěte, které si hraje nahé v bazénu nezneužije nějaký pedofil a podobně. Tuto hranici si musí stanovit každý sám. Já se nebojím prezentovat moji rodinu kolem sebe formou fotografie, ale rozhodně bych v životě nepřipustil účast moji či mé rodiny v nějaké reality show. Právě tyto programy berou dle mého nejvíce soukromí.

Týdny Zdeňka Dvořáka

Panasonic Lumix DMC-GF1

Given that in our review, we declared the Olympus Pen E-P1 a legend the moment it was introduced, the Panasonic Lumix DMC-GF1 can be labeled ‘another one’. Actually, it is a direct competitor to the Olympus and as a matter of fact, only the second model of this new concept of professional compacts with exchangeable optics.

The Lumix DMC-GH1 followed the Olympus, however, and for the sake of accuracy it must be noted that Panasonic was the first manufacturer to use the Mirco 4/3 standard, which includes both the Olympus Pen as well as the Lumix GF1, with the introduction of the Lumix DMC-G1 and GH1 models. However, these cameras remind us too much of reflex cameras and represent a rather different development branch of the Micro 4/3 standard.

Foto: Panasonic Foto: Panasonic

Whereas Olympus went retro with its Pen, the Panasonic kept Lumix GF1 has a typical austere design, though livened up with an unusually large choice of colors. Apart from the undifferentiated black or silver, you can choose red or white finish for the metal coated body.

Foto: Panasonic

Panasonic Lumix DMC-GF1 – in short
Resolution 12 Mpx
Optics depending on the lens
Video HD (1,280 × 720 px)

Another point of comparison between the Lumix GF1 and the Olympus Pen, is that the dimensions are nearly the same, that is, if we ignore the fact that the body of the Lumix is three millimeters shorter. The weight of the Panasonic is a twenty or thirty grams lighter than the Pen, however, if you weigh both cameras with mounted Pancake lenses, you will find that the scales balance out (the Lumix lens is heavier). With respect to size and weight it is thus a camera that ranks on the border between compact devices and amateur reflex cameras.

Foto: Panasonic Foto: Panasonic

Because it is a state of the art device for demanding users, the top and especially the back side of the Lumix GF1 carry a rather considerable number of control elements. In this respect, the camera is comparable to reflex cameras, which of course applies also to control comfort, as many important functions have their own control elements for direct access.
Praise should be given to the LCD display. The resolution of 460 thousand pixels is highly above standard and the LCD demonstrates this right away. In particular, the sharpness and fine detail rendering are excellent. With this display you will easily detect even a slightly blurred image.

Foto Panasonic Foto Panasonic

Panasonic equipped its professional compact Lumix GF1 with what many critics reproach Olympus Pen for – a built-in flash and an option to mount an electronic viewfinder. At first sight this may seem an obvious advantage, however both have their pros and cons. First, the pop-up flash is very weak. The output expressed with the informative figure GN6 is sufficient for a reach of literally only a few meters, and only with a low aperture set. The flash cannot be meaningfully used for clearing shadows in daylight because it does not enable high-speed synchronization – the shortest available time is 1/180 s.
Regarding the external viewfinder mounted to the flash hot shoe on the Lumix GF1, this has the definite advantage of working with any lens; it is able to ‘screen’ many exposition details including the histogram, among others, and it is possible to tilt the viewfinder up to 90 degrees. Disadvantages include a rather low resolution of approximately 200 thousand pixels, small enlargement (image size), and last but not least a price of $900.

Foto Panasonic

Super features
Top image quality
Functions
Color finish of the body
Option to use EVF viewfinder
Good selection of optics

As mentioned earlier, Panasonic was in fact the first company that introduced devices of the Micro 4/3 standard to the market. With this also comes a larger selection of lenses compared to Olympus. Panasonic has in its portfolio not only standard zoom but also tele zoom, macro lens, wide zoom, and 10x zoom. Both brands are in terms of the Micro 4/3 standard mutually compatible, thus it is possible to use optics from both brands. Moreover, there exist various adapters for the Micro 4/3 cameras that allow the use of other lenses, perhaps even the legendary optics Leica M. In the context of Lumix GF1 optics, another difference from Olympus Pen E-P1 should be noted. Whereas Pen is equipped with a stabilized sensor in the body – that is, a universal solution thanks to which vibration is smoothed down with any mounted lens, Lumix uses stabilization in optics. Thus if a lens does not have Mega O.I.S. stabilizer (e.g. Lumix G 20 mm F1,7), you must rely on a firm grip or shorter shutter speeds..

Screenshots of the menu of Panasonic Lumix DMC-GF1

Foto Panasonic Foto Panasonic Foto Panasonic
Foto Panasonic Foto Panasonic Foto Panasonic

Overall evaluation

Panasonic Lumix DMC-GF1 is an excellent device for demanding photographers, which, just as its sole competitor, Olympus Pen, offers the quality of a reflex camera in the body of a slightly larger compact camera. The option of changing lenses is of course priceless, handling is comfortable, and the device has a high-speed response during automatic focusing and capturing.

Common price (at the time of this review’s publication):
Kit including Lumix G Vario 14–45 mm F3.5–5.6 lens: $900
Kit including Lumix G 20 mm F1.7 lens: $900
Electronic viewfinder DMW-LVF1: $197

Basic technical data

Sensor

Live MOS 17.3 × 13 mm
12 Mpx (4,000 × 3,000 px)
Sensitivity ISO 100 to 3,200

Optics

Depending on the lens

Memory medium

SD, SDHC

Data formats

Image: JPEG, RAW
Video: MOV, AVCHD

Video

1.280 × 720 px, 25/30 fps
848 × 480 px, 30 fps
640 × 480 px, 30 fps
320 × 240 px, 30 fps
Mono sound

LCD

Screen size 3” (76 mm)
460,000 px

Power supply

Li-Ion battery

Dimensions and weight (body only)

119 × 71 × 35 mm (w × h × d)
345 g (incl. battery and memory card)

Foto Fujifilm Foto Fujifilm
Foto Fujifilm Foto Fujifilm
Foto Fujifilm Foto Fujifilm
Foto Fujifilm Foto Fujifilm
Foto Fujifilm Foto Fujifilm
Foto Fujifilm Foto Fujifilm
Foto Fujifilm Foto Fujifilm
Foto Fujifilm

Sony Cyber-shot DSC-H20

There are many photographers, who get along with a lens with a fixed focal length, but many people prefer zoom lenses – lenses with a variable focal length. And quite a few users love the so-called wide-range zooms, which can “zoom” ten times and more.

The so-called ultra-zoom category of digital cameras has a 10× and higher range of zoom and is divided into two sub-categories. One includes “large” ultra-zooms, which look like a small reflex camera and are equipped with an electronic viewfinder and optics with a range of up to an impressive 24×. The second sub-category lines up the more or less pocket ultra-zooms without a viewfinder (that have only the backside LCD display) with the standard 10× optics range. Sony Cyber-shot DSC-H20 belongs to the cameras of the latter category.

Sony Cyber-shot DSC-H20 Sony Cyber-shot DSC-H20

Sony designers have given this camera a purely functional design without unnecessary excesses. The dominant feature of the right side of the device in black “photographic color” is a rather large grip – a handle for better grasp. With a camera with a zoom range of 38 – 380 mm, a firm grip is a prerequisite for sharp images even though the camera does come equipped with an effective optical stabilizer. Sony H20 does not disappoint in this respect – even when ‘zooming’ out to 380 mm, when you pull in very distant objects with the zoom, the images taken are very sharp, without shake or blur.

Sony Cyber-shot DSC-H20 – in short
Resolution 10 Mpx
Optics 38–380 mm, stabilization
Video HD (1 280 × 720 px)

On the other hand, you might miss the option of a wide angle image. Thirty-eight millimeters of zoom for the H20 can be considered normal rather than a wide angle view.

Sony Cyber-shot DSC-H20

Sony H20 is not a large camera – it will not fit in your shirt pocket but can be managed with a small bag. It can even fit in the pocket of a pair of pants.

Super features
Wide range zoom
Smile Shutter – automatic capturing when it recognizes a smile
Quality photo and video

The lens is not equipped with an automatic multi-plate cover but you will find a classic mounting cover with a strap in the kit. The built-in flash, which is rather powerful for its class, is designed as tilting. If you have it enabled in the menu, the flash will automatically open when the light is low.

Sony Cyber-shot DSC-H20 Sony Cyber-shot DSC-H20

Sony Cyber-shot DSC-H20 is conceived primarily as an automatic digital camera with the option of user influence on the basic parameters, such as correction of exposure, sensitivity, white balance, focus method, etc. However, you will also find an M in the top round mode control – manual mode for experienced photographers. This mode has one drawback, though, whereas exposure times can be manually set in the whole range (30 s up to 1/2 000 s), the shutter can only be operated in two settings – fully opened or fully closed.

Sony Cyber-shot DSC-H20 Sony Cyber-shot DSC-H20 Sony Cyber-shot DSC-H20
Sony Cyber-shot DSC-H20 Sony Cyber-shot DSC-H20 Sony Cyber-shot DSC-H20

The device is equipped with several interesting functions. Face detection has become common these days, but with Sony H20 it is complemented with smile detection (which can be set in three intensities – see menu examples). How does it work? You activate the so-called Smile shutter using a button on the top side below the main power switch and point the camera at the person being photographed. The device itself will find the face and as soon as the person in the shot smiles, it will automatically – without you having to press the trigger – take a photograph. Tested in practice – it really works.

Overall evaluation

In spite of the fact that Sony Cyber-shot DSC-H20 looks at first glance like one of many common digital compacts, it is a camera which provides excellent image quality. Sony used several technologies for image processing, which originate from advanced reflex cameras, and this can be seen in the photographs. The images have good depth; the color scheme is rather moderate – H20 definitely does not suffer from over-saturation of photographs.
Operating the camera is not difficult and is based on common existing standards. The camera is quite fast for its class, which will be apparent to users mainly with the agile automatic focusing. Sony H20 can be recommended both to absolute beginners as well as to more experienced photographers.

Common price (at the time of this review’s publication): $349

Basic technical data

Sensor

CCD 1/2.3″
10 Mpx (3,648 × 2,736 px)
Sensitivity ISO 80 to 3,200

Optics

38–380 mm F3.5–4.4
Optical stabilization

Memory medium

Memory Stick Duo, PRO Duo, PRO-HG Duo

Data formats

Image: JPEG
Video: MP4

Video

1,280 × 720 px, 30 fps
640 × 480 px, 30 fps
Mono sound

LCD

Screen size 3” (76 mm)
230,400 px

Power supply

Li-Ion battery

Dimensions and weight

107 × 69 × 47 mm (w × h × d)
280 g (incl. battery and memory card)

Sony Cyber-shot DSC-H20

Je mnoho fotografů, kteří si vystačí s objektivem o pevné ohniskové vzdálenosti, většina lidí ale preferuje zoomy – objektivy s proměnlivým ohniskem. A nejeden uživatel pak miluje tzv. širokorozsahové zoomy, které „přibližují“ desetkrát a více.

Sony Cyber-shot DSC-H20

Je mnoho fotografů, kteří si vystačí s objektivem o pevné ohniskové vzdálenosti, většina lidí ale preferuje zoomy – objektivy s proměnlivým ohniskem. A nejeden uživatel pak miluje tzv. širokorozsahové zoomy, které „přibližují“ desetkrát a více.

Takzvané ultrazoomy – jak bývá kategorie digitálních fotoaparátů s 10× a vícenásobným rozsahem zoomu nazývaná – se dělí do dvou podtříd. Jednak jsou to „velké“ ultrazoomy, které vypadají jako menší zrcadlovka, bývají vybavené elektronickým hledáčkem a optikou s úctyhodným rozsahem až 24×. Do druhé odnože pak řadíme víceméně kapesní ultrazoomy bez hledáčku (mají pouze zadní LCD displej) s obvyklým desetinásobným rozsahem optiky. Sony Cyber-shot DSC-H20 právě mezi takové přístroje patří.

Sony Cyber-shot DSC-H20 Sony Cyber-shot DSC-H20

Konstruktéři Sony vtiskli tomuto fotoaparátu ryze funkční design bez zbytečných výstřelků. Pravé straně přístroje v černé „fotografické barvě“ dominuje poměrně rozměrný grip – rukojeť k lepšímu držení. U fotoaparátu s rozsahem zoomu 38–380 mm je pevné držení podmínkou ostrých snímků i přes to, že je vybaven účinným optickým stabilizátorem. Sony H20 z tohoto pohledu nezklame – ani při největším vyzoomování na 380 mm, kdy si „přitáhnete“ velmi vzdálené objekty, jsou pořízené snímky ostré, bez roztřesení.

Sony Cyber-shot DSC-H20 – ve zkratce
Rozlišení 10 Mpx
Optika 38–380 mm, stabilizace
Video HD (1 280 × 720 px)

Na druhou stranu by vám ale naopak mohla chybět možnost širokého záběru. Osmatřicet milimetrů zoomu „Há dvacítky“ lze považovat spíše za normální než širokoúhlý záběr.

Sony Cyber-shot DSC-H20

Sony H20 není nijak velkým fotoaparátem – do kapsičky košile se vám sice nevejde, vystačí si však s malou brašničkou, v nouzi své místo najde i třeba v kapse kalhot.

Super vychytávky
Zoom s velkým rozsahem
Smile Shutter – automatické fotografování po rozpoznání úsměvu
Kvalitní foto i video

Objektiv není vybaven automatickou lamelovou krytkou, ve výbavě však najdete klasickou nasazovací krytku i s poutkem. Na svou třídu poměrně výkonný interní blesk je konstruován jako vyklápěcí. Máte-li jej v menu aktivovaný, blesk se při slabém osvětlení automaticky otevře sám.

Sony Cyber-shot DSC-H20 Sony Cyber-shot DSC-H20

Sony Cyber-shot DSC-H20 je koncipován primárně jako automatický digitální fotoaparát s možností uživatelského ovlivnění základních parametrů jako je korekce expozice, citlivosti, vyvážení bílé, způsobu ostření apod. Na horním kruhovém voliči režimů ale najdete také M – manuální režim pro pokročilé fotografy. Ten má ovšem jednu chybu – zatímco expoziční časy lze manuálně nastavit v celém rozsahu (30 s až 1/2 000 s), s clonou lze pracovat jen ve dvou polohách – plně otevřená nebo plně zavřená.

Sony Cyber-shot DSC-H20Sony Cyber-shot DSC-H20Sony Cyber-shot DSC-H20

Sony Cyber-shot DSC-H20Sony Cyber-shot DSC-H20Sony Cyber-shot DSC-H20

Přístroj je vybaven několika zajímavými funkcemi. Rozpoznávání tváře je sice v současné době běžné, u Sony H20 je ale navíc doplněno detekcí úsměvu (kterou je možné nastavit ve třech intenzitách – viz ukázky menu). Jak to funguje? Tzv. Smile shutter jednoduše aktivujete tlačítkem na horní stěně pod hlavním vypínačem a namíříte fotoaparátem na snímanou osobu. Přístroj sám najde obličej a jakmile se člověk v záběru usměje, automaticky – aniž byste museli mačkat spoušť – pořídí fotografii. Ověřeno praxí – skutečně to funguje.

Celkové hodnocení
Přestože Sony Cyber-shot DSC-H20 na první pohled vypadá jako jeden z mnoha tuctových digitálních kompaktů, jde o přístroj, který poskytuje výbornou obrazovou kvalitu. Sony zde použilo několik technologií pro zpracování obrazu, které pocházejí z vyspělých zrcadlovek, a na fotografiích je to také znát. Snímky jsou dobře prokreslené, barevnost je spíše umírněná – H20 rozhodně netrpí přesaturovaností fotografií.
Ovládání není nikterak složité, vychází z obvyklých současných standardů. Aparát je na svou třídu poměrně rychlý, což uživatelé poznají zvláště u svižného automatického zaostřování. Sony H20 můžeme doporučit jak úplným začátečníkům, tak i pokročilejším fotografům.

Běžná cena (v době publikování recenze): 7 000 Kč

Základní technické údaje

Snímač
CCD 1/2,3"
10 Mpx (3 648 × 2 736 px)
Citlivost ISO 80 až 3 200

Optika
38–380 mm F3,5–4,4
Optická stabilizace

Paměťové médium
Memory Stick Duo, PRO Duo, PRO-HG Duo

Datové formáty
Obraz: JPEG
Video: MP4

Video
1 280 × 720 px, 30 fps
640 × 480 px, 30 fps
Zvuk mono

LCD
Úhlopříčka 3“ (76 mm)
230 400 px

Napájení
Li-Ion akumulátor

Rozměry a hmotnost
107 × 69 × 47 mm (š × v × h)
280 g (vč. akumulátoru a paměťové karty)

Olympus μ TOUGH-6010

Drtivou většinu fotoaparátů vnímáme jako citlivé přístroje, se kterými je radno zacházet s patřičnou opatrností, neboť nepříznivé vnější vlivy, jako je vlhko či prach, optika, elektronika ani jemná mechanika fotoaparátů nesnáší. Existují ale výjimky – tzv. outdoorové přístroje – konstruované tak, aby vydržely poměrně drsné podmínky.

Olympus μ TOUGH-6010

Drtivou většinu fotoaparátů vnímáme jako citlivé přístroje, se kterými je radno zacházet s patřičnou opatrností, neboť nepříznivé vnější vlivy, jako je vlhko či prach, optika, elektronika ani jemná mechanika fotoaparátů nesnáší. Existují ale výjimky – tzv. outdoorové přístroje – konstruované tak, aby vydržely poměrně drsné podmínky.

Odolných digitálních fotoaparátů na trhu není mnoho, nicméně Olympus má také v tomto segmentu nabídky slušnou tradici. Nejnovější model „mjučka“ – μ TOUGH-6010 (TOUGH = odolný) – charakterizují tyto základní parametry: možnost ponoření až 3 metry do vody, odolnost proti pádu z výšky 1,5 metru a schopnost pracovat v mrazu až mínus deset stupňů.

Olympus μ TOUGH-6010 Olympus μ TOUGH-6010

Kromě odolnosti je třeba uvést také hlavní rysy fotografického vybavení. Olympus μ TOUGH-6010 je dvanáctimegapixelový fotoaparát vybavený 3,6násobnou širokoúhlou optikou 28–102 mm F3,5–5,1. Ukládání obrazových dat nebo videosekvencí zajišťují paměťové karty xD-Picture Card (nebo přes standardně dodávanou redukci MicroSD karty).
Přístroj je koncipován jako kapesní aparát. S šířkou menší než sto milimetrů vám rozhodně překážet nebude, stejně jako s hmotností 170 g neutrhne vaši kapsu.

Olympus μ TOUGH-6010

Olympus μ TOUGH-6010 – ve zkratce
Rozlišení 12 Mpx, stabilizace snímače
Optika 28–102 mm
Video VGA (640 × 480 px)
Odolnost 3 m ponor/1,5 m pád

Přestože jde o odolný fotoaparát, nečekejte design připomínající středověké brnění – na první pohled jde o zcela běžný digikompakt. Ani ovládací prvky se nijak zvlášť neliší od ostatních kompaktních fotoaparátů, kdyby ovšem nebylo takříkajíc skryté funkce Tap Control, která umožňuje ovládat základní funkce (blesk, makro, prohlížení) poklepem na hrany fotoaparátu. K čemu je to dobré? Třeba při potápění v neoprenových rukavicích, které znemožňují mačkání drobných tlačítek na těle mjučka.

Olympus μ TOUGH-6010 Olympus μ TOUGH-6010

Objektiv fotoaparátu je zapouzdřený – po zapnutí se nevysouvá – nemění se tedy nijak hloubka přístroje. Pohled na hlavní kruhový volič na zadní stěně naznačuje, že jde o plnoautomatický fotoaparát doplněný běžnými motivovými programy, které jsou v tomto případě doplněné o několik režimů podvodního focení – viz ukázky menu níže.
Tento fotoaparát si můžete pořídit v jedné ze tří kombinací černých boků těla s barevným předním panelem.

Olympus μ TOUGH-6010

Super vychytávky
Odolnost vůči vodě, pádu a mrazu
Širokoúhlý objektiv
Kapesní velikost
Ovládání poklepem

Zvláštností Olympusu je pak režim Beauty, určený zejména pro portréty. Beauty provádí vyhlazení pleti, dodá jiskru v oku a rozšiřuje oči do mírně dramatičtějšího pohledu. Tyto efekty lze aktivovat také až dodatečně v režimu prohlížení snímků.

Olympus μ TOUGH-6010 Olympus μ TOUGH-6010

Odolnost vůči vodě a prachu zjistí až zkušený uživatel při pohledu na krytky fotoaparátu. Jak spodní – dlužno dodat, že poctivá, kovová – krytka bateriového prostoru a paměťové karty, tak i menší boční krytka komunikačního portu, jsou vybaveny těsněním, zamezujícím přístupu nežádoucích vlivů.

Olympus μ TOUGH-6010 Olympus μ TOUGH-6010

Olympus μ TOUGH-6010 je coby fotoaparát na dobrodružné výpravy vybaven také malou LED svítilnou, kterou najdete vedle výbojky blesku. „Ledku“ můžete kdykoliv zapnout tlačítkem DISP. na zadní stěně, případně je aktivována automaticky v režimu Super Makro LED. Díky směrování úhlu světla vlevo k objektivu totiž tato „baterka“ zároveň může sloužit jako pomocné osvětlení při makrosnímání.

Ukázky menu fotoaparátu Olympus μ TOUGH-6010

Olympus μ TOUGH-6010Olympus μ TOUGH-6010Olympus μ TOUGH-6010
Olympus μ TOUGH-6010Olympus μ TOUGH-6010Olympus μ TOUGH-6010

Celkové hodnocení
Fotografie pořízené Olympusem μ TOUGH-6010 vynikají korektní barevností s mírným posunem k příjemným teplým tónům, snímací soustava má poměrně solidní dynamický rozsah, nedochází často k přepalům. Dvanáctimegapixelové rozlišení je již ale tak trochu na hraně spolupráce s optikou – pro zachování maximální kvality je lépe v menu snížit rozlišení na 5 Mpx. Tím se také účinně potlačí šum u vyšších citlivostí.
Odolná konstrukce pak z Olympusu μ TOUGH-6010 samozřejmě činí fotoaparát pro skutečně každodenní použití v téměř jakýchkoliv podmínkách.

Běžná cena (v době publikování recenze): 7 000 Kč


Základní technické údaje Olympus μ TOUGH-6010

Snímač
CCD 1/2,33"
12 Mpx (3 968 × 2 976 px)
Citlivost ISO 64 až 1 600
Stabilizovaný snímač

Optika
28–102 mm F3,5–5,1

Paměťové médium
xD-Picture Card, MicroSD

Datové formáty
Obraz: JPEG
Video: AVI

Video
640 × 480 px, 30 fps (max. 10 s. záznamu)
640 × 480 px, 15 fps (do plné kapacity karty)
320 × 240 px, 30 fps (do plné kapacity karty)
Zvuk mono

LCD
Úhlopříčka 2,7“ (69 mm)
230 000 px

Napájení
Li-Ion akumulátor

Rozměry a hmotnost
95 × 63 × 24 mm (š × v × h)
170 g (vč. akumulátoru a paměťové karty)

Foto Olympus Foto Olympus Foto Olympus Foto Olympus Foto Olympus Foto Olympus Foto Olympus Foto Olympus Foto OlympusFoto OlympusFoto OlympusFoto OlympusFoto OlympusFoto Olympus Foto Olympus

Leica D-Lux 4

Není náhodou, že v historicky první recenzi fotoaparátu na Week of Life vám představujeme Leica D-Lux 4. Sám autor projektu Adol Zika nafotil svůj One Year of My Life právě tímto fotoaparátem. Většina kompaktních digitálních fotoaparátů představuje jednoduché automatické přístroje pro běžného uživatele, který požaduje hezký design, jednoduchou obsluhu a samozřejmě povedené snímky. I mezi kapesními aparáty se však najdou modely, které lze označit pojmem profesionální. Leica D-Lux 4 patří mezi nejlepší z nich.

Leica D-Lux 4

Není náhodou, že v historicky první recenzi fotoaparátu na Week of Life vám představujeme Leica D-Lux 4. Sám autor projektu Adol Zika nafotil svůj One Year of My Life právě tímto fotoaparátem. Většina kompaktních digitálních fotoaparátů představuje jednoduché automatické přístroje pro běžného uživatele, který požaduje hezký design, jednoduchou obsluhu a samozřejmě povedené snímky. I mezi kapesními aparáty se však najdou modely, které lze označit pojmem profesionální. Leica D-Lux 4 patří mezi nejlepší z nich.

Strohé tvary kovem opláštěného černého těla Leiky D-Lux 4 s nezbytným kulatým červeným logem už na první pohled napovídají, že v tomto případě nepůjde o obyčejný fotoaparát. Zkušeným fotografům padnou do oka také třeba sáňky na externí blesk na horní stěně přístroje, což je další z neklamných znamení vyspělého aparátu.

Leica D-Lux 4 Leica D-Lux 4

Leica D-Lux 4 je skutečně po všech stránkách profesionálním kompaktem. Optika – jak jinak než stejnojmenné značky – má sice nevelký rozsah 24–60 mm, úhly záběru jsou posazené od širokého ohniska k „normálnímu“, nicméně jako skvělou je třeba hodnotit světelnost F2,0–2,8. Objektiv je navíc vybaven optickou stabilizací, takže si můžete troufnout fotografovat ve skutečně velmi nepříznivých světelných podmínkách.

Leica D-Lux 4 – ve zkratce
Rozlišení 10 Mpx
Optika 24–60 mm, stabilizace
Video HD (1 280 × 720 px)

D-Lux 4 je fotoaparátem vybaveným všemi expozičními režimy P/A/S/M plus obvyklými motivovými programy či úplnou automatikou. Přístroj tedy zvládne i naprostý začátečník. Kromě obvyklého JPEGu je možné obrazová data ukládat i do „surového“ RAWu, umožňujícího následné preciznější a rozsáhlejší úpravy v počítači – v tomto případě jde naopak o záležitost pro zkušené fotografy.

Leica D-Lux 4

Rozměry a hmotností Leica D-Lux 4 nijak nevybočuje ze třídy digitálních kompaktů. Konstrukce je tak trochu podřízena více designu než ergonomii – hladké tělo postrádá výraznější úchyty pro pevnější držení. Leica ale jako volitelné příslušenství prodává malý nasazovací grip na pravou stranu aparátu.

Leica D-Lux 4 Leica D-Lux 4

Vestavěný blesk je konstruován jako výsuvný, k tomu slouží malé tlačítko na horní stěně přístroje. Můžete si přikoupit externí blesk Leica CF 22 s vyšším výkonem.
Zajímavým způsobem využil výrobce plochu po obvodu prstence objektivu – umístil sem dva posuvné ovladače. Posuvníkem na levé straně tak můžete rychle přepínat ostřící režim, horním ovladačem pak jednoduše změníte poměr stran snímku na jednu ze třech možností: 4:3, 3:2 nebo 16:9.

Super vychytávky
Rychlá optika
Špičková obrazová kvalita
Kompaktní rozměry
Olympis PEN EP-1


Další ovladače najdete v pravé části zadní stěny Leiky D-Lux 4. Kromě obvyklých tlačítek a čtyřsměrného voliče je zde usazen také nenápadný joystick Q.MENU, pomocí nějž lze vstoupit a ovládat tzv. rychlé menu, obsahující nejpoužívanější parametry snímku.
Jakožto vyspělý fotoaparát umožňuje D-Lux 4 zobrazení histogramu. Ten přístroj podporuje ve dvou režimech – jako reálný při komponování snímků nebo jako náhledový při prohlížení již pořízených fotografií. V tomto režimu si také můžete nechat zobrazit indikaci přepálených míst na snímcích.

Leica D-Lux 4 Leica D-Lux 4
Foto Leica

Fotografům, kteří si stále ještě nezvykli na způsob komponování záběru na LCD displeji – byť s vynikajícím rozlišením 460 000 obrazových bodů a poskytujícím tedy velmi kvalitní obraz – nabízí Leica jako volitelné příslušenství externí optický hledáček, který se nasazuje do sáněk blesku. Musíte však počítat s tím, že hledáček je monofokální – zobrazuje záběr pouze jednoho, nejširšího 24mm ohniska fotoaparátu.
Mezi další příslušenství, které si můžete dokoupit, pak patří například také luxusní kožená brašna v retrostylu.

Celkové hodnocení
Leica D-Lux 4 je špičkovým digitálním kompaktem poskytujícím stejně tak vysoce kvalitní obraz. Z přístroje dostanete maximum, budete-li používat formát RAW a snímky konvertovat ve standardně dodávaném softwaru Capture One (který je sám o sobě etalonem kvality). Tento fotoaparát se ale díky dobře fungujícím automatickým režimům rozhodně neztratí ani v rukou začátečníka.
Malou nepříjemností je pohled na cenovku tohoto fotoaparátu. Za osmnáct tisíc již pořídíte amatérskou digitální zrcadlovku, takže lze předpokládat, že Leicu D-Lux 4 si koupí zejména skuteční fajnšmekři a fandové této legendární značky. Zde je také třeba uvést, že Leica tento aparát vyrábí společně s Panasonicem. Pořídíte-li si téměř identický model Panasonic Lumix DMC-LX3, ušetříte bezmála třetinu ceny.

Běžná cena (v době publikování recenze): 18 000 Kč

Základní technické údaje

Snímač
CCD 1/1,63"
10 Mpx (3 648 × 2 736 px)
Citlivost ISO 80 až 3 200

Optika
24–60 mm F2–2,8
Optická stabilizace

Paměťové médium
SD, SDHC, MMC, pevná paměť 50 MB

Datové formáty
Obraz: JPEG
Video: MOV

Video
1 280 × 720 px, 24 fps
848 × 480 px, 30 fps
640 × 480 px, 30 fps
320 × 240 px, 30 fps, 10 fps
Zvuk mono

LCD
Úhlopříčka 3“ (76 mm)
460 000 px

Napájení
Li-Ion akumulátor

Rozměry a hmotnost
109 × 62 × 51 mm (š × v × h)
260 g (vč. akumulátoru a paměťové karty)

01 02 03 04 05 06 07 08 09 12 13 14 1510 11

Fujifilm FinePix F70 EXR

Kompaktních digitálních fotoaparátů jsou na trhu stovky typů a mnohé přístroje jsou si podobné jako vejce vejci. I přesto se ale v nabídkách výrobců dají najít zajímavé kousky, byť se třeba na první pohled tváří velmi nenápadně. Přesně takový je i Fujifilm FinePix F70 EXR.

Fujifilm FinePix F70 EXR

Kompaktních digitálních fotoaparátů jsou na trhu stovky typů a mnohé přístroje jsou si podobné jako vejce vejci. I přesto se ale v nabídkách výrobců dají najít zajímavé kousky, byť se třeba na první pohled tváří velmi nenápadně. Přesně takový je i Fujifilm FinePix F70 EXR.

Fotoaparát, který si můžete pořídit volitelně buď v celostříbrném nebo černostříbrném provedení vysocelesklého laku, sice skutečně vypadá jako jeden z řady běžných digitálů, nelze mu ale upřít hned několik odlišností. Pomineme-li desetinásobný zoom se širokoúhlým počátkem, což je vlastnost, na kterou si už i u takto kompaktních přístrojů pomalu začínáme zvykat, je pro FinePix F70 prioritní zejména zkratka EXR v označení.

Foto: FujifilmFoto: Fujifilm

FinePix F70 je totiž vybaven firemním Super CCD EXR snímačem, který nejenže má na rozdíl od běžných čipů buňky ve tvaru osmiúhelníka, ale zejména dokáže pracovat v jednom ze tří provozních režimů. V módu HR (High Resolution – vysoké rozlišení) fotografuje s důrazem na pořízení těch nejmenších detailů na snímku, v režimu DR (Wide Dynamic Range – široký dynamický rozsah) vyrovnává velké světelné rozdíly u velmi kontrastních scén, a konečně v módu SN (High Sensitivity and Low Noise – vysoká citlivost a nízký šum) podává snímky i ve špatném osvětlení bez rušivého šumu. Nutno dodat, že režimy DR a SN sice pracují s polovičním rozlišením snímací soustavy, tedy 5 Mpx, výsledky jsou ale vynikající.

Foto: Fujifilm

Fujifilm FinePix F70 EXR – ve zkratce
Rozlišení 10 Mpx, stabilizace snímače
Optika 27–270 mm
Video VGA (640 × 480 px)

FinePix F70 umožňuje uživateli aktivovat režimy EXR buďto manuálně, nebo lze výběr ponechat na automatice, která podle charakteru a osvětlení snímané scény sama zvolí potřebný mód HR, DR nebo SN. Kromě toho je možné tento fotoaparát používat také v běžné programové automatice, k dispozici je i plně manuální expoziční režim, i když omezený pouhými dvěma pracovními clonami.

Foto: Fujifilm Foto: Fujifilm

Specialitou Fujifilmu je tlačítko F na zadní stěně, které zajišťuje vstup do zkráceného menu, ve které lze mimo jiné nastavit i druh „filmu“, tedy simulaci konkrétního filmového materiálu, u Fujifilmu pochopitelně stejné značky. Vybrat si tedy můžete standardní Provii, nasycené snímky à la Fujifilm Velvia nebo jemné podání, imitující film Astia. Kromě toho lze pochopitelně zvolit také sépiové tónování či černobílé snímky.

Super vychytávky
Režimy EXR
Desetinásobný širokoúhlý zoom
Elegantní design a kapesní velikost
Stabilizace obrazu

Fujifilm FinePix F70 EXR je také jedním z nejmenších digitálních fotoaparátů s desetinásobným objektivem. Příjemným zjištěním je navíc širokoúhlý (27 mm) počátek optiky, který umožňuje dostat do záběru více prostoru nebo využívat perspektivu širokého ohniska.

Foto FujifilmFoto Canon Foto Fujifilm

To, že optika FinePixu F70 EXR není zcela běžná, poznáte po zapnutí přístroje. Zatímco ve vypnutém stavu je objektiv, chráněný automatickou lamelovou krytkou, zcela zasunut do těla fotoaparátu, po zapnutí se vysune tak, že se zhruba zdvojnásobí hloubka těla. Tubus objektivu se pak ještě více prodlouží, jakmile pomocí páčky u spouště vyzoomujete na maximální ohnisko 270 mm.

Foto FujifilmFoto Fujifilm Foto Fujifilm

Celkové hodnocení
Fujifilm FinePix F70 EXR je elegantním kompaktním fotoaparátem, který poskytuje nadstandardní kvalitu obrazového výstupu. Díky technologii EXR se vývojářům podařilo zejména výrazně potlačit šum u vyšších citlivostí, což je obecně u kompaktních digitálů velký problém. S FinePixem F70 EXR se ale skutečně nemusíte bát fotografovat s použitím ISO 800 nebo dokonce ISO 1 600, aniž byste dostali šumem degradované snímky. V tomto případě je třeba ocenit fakt, že se tvůrci Fujifilmu FinePix F70 EXR nebáli snížit rozlišení na polovinu (k vytvoření jednoho obrazového bodu se využívají dvě buňky snímače). Vždyť pět megapixelů je stále ještě dost velký objem obrazových dat pro běžného fotoamatéra. A co je lepší – zašuměné fotografie s velkým rozlišením nebo rozumný počet pixelů při vysoké kvalitě?

Běžná cena (v době publikování recenze): 6 900 Kč

Základní technické údaje

Fujifilm FinePix F70 EXR
Snímač
Super CCD EXR 1/2"
10 Mpx (3 616 × 2 712 px)
Citlivost ISO 100 až 1 600 (v režimu Auto až ISO 12 800)
Stabilizovaný snímač

Optika
27–270 mm F3,3–5,6

Paměťové médium
SD/SDHC
Interní paměť 47 MB

Datové formáty
Obraz: JPEG
Video: AVI

Video
640 × 480 px, 30 fps
320 × 240 px, 30 fps
Zvuk mono

LCD
Úhlopříčka 2,7“ (69 mm)
230 000 px

Napájení
Li-Ion akumulátor

Rozměry a hmotnost
99 × 59 × 23 mm (š × v × h)
200 g (vč. akumulátoru a paměťové karty)

Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto FujifilmFoto FujifilmFoto FujifilmFoto Fujifilm

Panasonic Lumix DMC-GF1

Jestliže jsme v naší recenzi označili Olympus Pen E-P1 za model, který se stal již v době uvedení na trh legendou, pak Panasonic Lumix DMC-GF1 by se dal označit jako „ten druhý“. Jde totiž o přímého konkurenta Olympusu a de facto teprve druhý model této nové koncepce profikompaktů s výměnnou optikou.

Panasonic Lumix DMC-GF1

Jestliže jsme v naší recenzi označili Olympus Pen E-P1 za model, který se stal již v době uvedení na trh legendou, pak Panasonic Lumix DMC-GF1 by se dal označit jako „ten druhý“. Jde totiž o přímého konkurenta Olympusu a de facto teprve druhý model této nové koncepce profikompaktů s výměnnou optikou.

Lumix DMC-GH1 je sice po Olympusu druhý, nicméně pro přesnost je třeba uvést, že Panasonic naopak historii fotoaparátů Micro 4/3 standardu, do kterého jak Olympus Pen, tak i Lumix GF1 patří, odstartoval jako první modely Lumix DMC-G1 a GH1. Tyto fotoaparáty však až příliš připomínají zrcadlovky a tvoří poněkud odlišnou vývojovou větev Micro 4/3 standardu.

Foto: PanasonicFoto: Panasonic

Zatímco Olympus šel u Penu cestou retrodesignu, Panasonic svůj Lumix GF1 ponechal v typickém strohém funkčním designu, jehož oživením je ale nebývale velká nabídka barevného provedení. Kromě obvyklé černé nebo stříbrné barvy si tak můžete vybírat navíc ještě mezi červenou či bílou povrchovou úpravou kovem opláštěného těla.

Foto: Panasonic

Panasonic Lumix DMC-GF1 – ve zkratce
Rozlišení 12 Mpx
Optika podle objektivu
Video HD (1 280 × 720 px)

Budeme-li dále srovnávat Lumixe GF1 s Penem od Olympusu, pak je třeba uvést, že rozměry se téměř neliší, tedy pomineme-li o tři milimetry kratší tělo Lumixe. Hmotnost má Panasonic také o pár desítek gramů menší než Pen, avšak zvážíte-li oba fotoaparáty s nasazenými objektivy typu Pancake, zjistíte, že jsou měrky vah na stejné úrovni (objektiv Lumixe je těžší). Jde tedy o fotoaparát řadící se velikostí a hmotností na rozhraní mezi kompaktní přístroje a amatérské zrcadlovky.

Foto: Panasonic Foto: Panasonic

Protože jde o vyspělý přístroj pro náročné uživatele, lze vidět na horní a zejména zadní stěně Lumixe GF1 poměrně značné množství ovládacích prvků. V tomto ohledu je tento fotoaparát srovnatelný se zrcadlovkami, což samozřejmě platí také pro komfort ovládání, kdy mnoho důležitých funkcí má vlastní ovládací prvky pro přímý přístup.
Pochvalu je třeba vyslovit použitému LCD displeji. Rozlišení 460 tisíc pixelů je silně nadstandardní a na obraze LCD je to také na první pohled vidět. Vynikající je zejména ostrost a podání jemných detailů. S tímto displejem bezpečně rozeznáte i jen lehce rozmazaný snímek rovnou ve fotoaparátu.

Foto PanasonicFoto Panasonic

Panasonic svůj profikompakt Lumix GF1 vybavil tím, co mnozí kritici vyčítají Penu od Olympusu – vestavěným bleskem a možností nasazení elektronického hledáčku. Na první pohled to tedy může znít jako jasná výhoda, nicméně obojí má i své zápory. Předně vyskakovací blesk je velmi slabý. Výkon vyjádřený směrným číslem GN6 stačí na dosah jen doslova pár metrů, a to ještě při malém zaclonění objektivu. Blesk ani nelze smysluplně používat pro vyjasnění stínů na denním světle, protože neumožňuje vysokorychlostní synchronizaci – nejkratší použitelný čas je 1/180 s.
Co se týká externího hledáčku nasazovaného do sáněk blesku Lumixe GF1, pak ten má jednoznačně výhodu fungování s jakýmkoliv objektivem, lze v něm „promítat“ mnoho expozičních údajů včetně histogramu apod., hledáček je také možné naklápět až o 90 stupňů. Nevýhodou je ale poměrně nízké rozlišení kolem 200 tisíc obrazových bodů, malé zvětšení (velikost obrazu) a v neposlední řadě také cena více než pět tisíc korun.

Foto Panasonic

Super vychytávky
Špičková obrazová kvalita
Funkční vybavení
Barevné provedení těla
Možnost použití EVF hledáčku
Dobrá nabídka optiky

Jak jsme již uvedli, Panasonic byl ve skutečnosti první firmou, která přišla na trh s přístroji Micro 4/3 standardu. S tím se nedílně pojí také větší nabídka objektivů oproti Olympusu. Panasonic má v portfoliu nejen standardní zoom, ale také telezoom, makroobjektiv, ultraširoký zoom nebo desetinásobný zoom. Obě značky jsou ale v rámci Micro 4/3 standardu spolu vzájemně kompatibilní, takže lze používat optiku obou značek. Navíc pro Micro 4/3 fotoaparáty existují nejrůznější redukce, pomocí kterých se dají nasadit rozličné objektivy, třeba i legendární špičková optika Leica M. V kontextu s optikou Lumixe GF1 je třeba ještě uvést jednu odlišnost od Olympusu Pen E-P1. Zatímco Pen je vybaven stabilizovaným snímačem v těle – tedy univerzálním řešením, pomocí kterého je zklidněno chvění při jakémkoliv nasazeném objektivu, Lumix využívá stabilizace v optice. Pokud tedy některý objektiv není vybaven Mega O.I.S. stabilizátorem (např. Lumix G 20 mm F1,7), musíte se spolehnout na pevné držení či kratší časy závěrky.

Ukázky menu fotoaparátu Panasonic Lumix DMC-GF1

Foto PanasonicFoto Panasonic Foto Panasonic

Foto PanasonicFoto Panasonic Foto Panasonic

Celkové hodnocení
Panasonic Lumix DMC-GF1 je vynikajícím přístrojem pro náročné fotografy, který stejně jako jeho jediný konkurent, Olympus Pen, poskytuje kvalitu zrcadlovky v těle mírně většího kompaktu. Možnost výměny objektivů je samozřejmě neocenitelná, ovládání je pohodlné, přístroj má rychlou odezvu při automatickém zaostřování a snímání.

Běžná cena (v době publikování recenze):
Pouze tělo: 16 000 Kč
Kit s objektivem Lumix G Vario 14–45 mm F3,5–5,6: 22 000 Kč
Kit s objektivem Lumix G 20 mm F1,7: 23 000 Kč
Elektronický hledáček DMW-LVF1: 5 500 Kč

Základní technické údaje


Snímač
Live MOS 17,3 × 13 mm
12 Mpx (4 000 × 3 000 px)
Citlivost ISO 100 až 3 200

Optika
Podle objektivu

Paměťové médium
SD, SDHC

Datové formáty
Obraz: JPEG, RAW
Video: MOV, AVCHD

Video
1 280 × 720 px, 25/30 fps
848 × 480 px, 30 fps
640 × 480 px, 30 fps
320 × 240 px, 30 fps
Zvuk mono

LCD
Úhlopříčka 3“ (76 mm)
460 000 px

Napájení
Li-Ion akumulátor

Rozměry a hmotnost (pouze tělo)
119 × 71 × 35 mm (š × v × h)
345 g (vč. akumulátoru a paměťové karty)

Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto Fujifilm Foto FujifilmFoto FujifilmFoto FujifilmFoto Fujifilm