Archiv pro rubriku: cz

Czech posts are in this category and subcategories of this.

Panasonic Lumix DMC-G2

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Pokud bychom měli sáhnout do nedávné historie digitálních fotoaparátů, pak by bylo vhodné uvést, že Panasonic Lumix DMC-G1 – tedy předchůdce nyní recenzovaného modelu G2 – byl v roce 2008 prvním přístrojem standardu Micro 4/3 na světě. Jaký je jeho nástupce, který na první pohled vypadá stejně?

„Gé dvojka“ je koncipovaná ve stylu zrcadlovky – tělo má výrazný grip, nad objektivem nechybí „hrb“ s vyskakovacím bleskem, jen rozměry jsou výrazně menší než je zvykem u zrcadlovek. V rozměrném okuláru hledáčku také nenajdete optický SLR systém, nýbrž elektronický zobrazovač, o jehož kvalitách ještě bude zmínka dále v textu.
Tělo má na dotyk velmi příjemnou sametově matnou povrchovou úpravu a je možné jej pořídit v jedné ze tří barevných provedení: v klasické černé barvě, elegantní modro-černé kombinaci nebo v mírně provokativním červeno-černém provedení.

Foto Panasonic

Pro Panasoniky řady G a GH je typický také rozměrný zadní displej s vysokým rozlišením 460 tisíc pixelů, umístěný na kloubovém uchycení. Díky tomu lze jednoduše fotografovat z nejrůznějších krkolomných poloh, ale také třeba při transportu displej otočit aktivní stranou k tělu fotoaparátu a chránit jej tak před případným poškozením. Speciálně model G2 pak přináší navíc zajímavou funkcionalitu – displej je dotykový.

Jde o první přístroj tohoto typu, který je vybaven dotykovým displejem. Tvůrci Lumixu G2 však ponechali tomuto fotoaparátu také obvyklé množství ovládacích prvků. Důvodem je to, že ne všechny funkce lze ovládat na displeji a také je možné kombinovat dotyky a tlačítka či jiné ovládací prvky. Jinak řečeno, dotykový displej – respektive jeho vlastnosti – můžete, ale také vůbec nemusíte využívat. To je rozdíl oproti takto vybaveným kompaktním aparátům, u kterých jsou obvykle ovládací prvky naopak zcela minimalizovány a zkrocení fotoaparátu je plně v režii dotykového displeje.

Panasonic Lumix DMC-G2 – ve zkratce
Rozlišení 12 Mpx
Snímač Live MOS (17,3 × 13 mm)
Optika výměnná, objektivy standardu Micro 4/3,
stabilizace v objektivu
Video HD (1 280 × 720 px)

Dotykových vlastností displeje využijete nejspíše při prohlížení snímků, kdy lze prstem přeskakovat mezi fotografiemi, podržením zvětšit výřez, který opět prstem můžete posunovat. V režimu fotografování je dostupné rychlé menu se základními snímacími parametry, zajímavou funkcí je pak možnost určit si dotykem místo zaostření a podržením rovnou exponovat fotografii. Nechcete-li si displej umazávat prsty, můžete využít poněkud zvláštně tvarovaného plastového stylusu, který najdete ve standardní výbavě s Lumixem G2.

Super vychytávky
Funkční vybavení
Výborná ergonomie
Kombinované ovládání
Výborný hledáček i displej

Přestože na první pohled vypadá Panasonic Lumix DMC-G2 – zvláště díky poměrně velkému množství ovládacích prvků – jako aparát pro vyspělé uživatele, což tedy po pravdě také je, nicméně bez problémů si s ním poradí také začátečníci. Na rozměrném kruhovém voliči expozičních režimů na horní straně najdete kromě obvyklých módů typu P/A/S/M také několik scénických režimů, které jsou určené právě začínajícím uživatelům. Nejvyšší automatizaci pak představuje podsvícené tlačítko iA – tzv. Inteligentní automatika. V tomto režimu fotoaparát kromě clony a času nastavuje automaticky také citlivost, způsob zpracování obrazových dat apod. To vše na základě vyhodnocení scény pomocí sofistikovaného algoritmu.
Mezi tlačítkem iA a spouští pak najdete ještě samostatnou videospoušť, umožňující okamžitý záznam videosekvence bez nutnosti přepínání pracovního režimu.

Video natáčí Lumix G2 ve standardu 720p (1 280 × 720 px, 30 fps), přičemž si můžete zvolit, zdali bude záznam ukládán v datově úspornějším formátu AVCHD nebo rozšířenějším MOVu. Interně je zvuk monofonní, jako volitelné příslušenství si ale můžete dokoupit externí stereofonní mikrofon.
Přístroj je samozřejmě vybaven HDMI konektorem, takže video (samozřejmě i fotografie) můžete „promítat“ pomocí kabelu rovnou na připojeném HD televizoru.

Externí mikrofon pochopitelně není jediným volitelným příslušenstvím. V případě tohoto aparátu nás zajímají hlavně objektivy, z nichž má Panasonic poměrně slušnou nabídku, obsahující i takové speciality, jako je makroobjektiv nebo optika typu rybí oko. Objektivy jsou kompatibilní s Olympusem, nicméně zde vám může chybět stabilizace (Olympus na rozdíl od Panasoniku využívá stabilizovaný snímač).

Ukázky menu fotoaparátu Panasonic Lumix DMC-G2

Celkové hodnocení

Jestliže si potrpíte na přístroje, které se „tváří“ jako zrcadlovka, ale nejsou tak velké a těžké – což pro účastníky Week of Life, kteří mají fotoaparát stále u sebe, není nezanedbatelná vlastnost – bude pro vás Panasonic Lumix DMC-G2 výbornou volbou. Velmi brzy si přestanete uvědomovat, že v hledáčku není optika, ale skvělý minidisplej, jenž klasický SLR hledáček plně nahradí a v mnohém i předčí. Například vám umožní zobrazovat reálný histogram a spoustu dalších informací, které dost dobře v optickém hledáčku realizovat nejdou. Držení stejně jako ovládání je výborné, dotykový displej sice není nezbytností, ale má jistý punc originality. Obrazovou kvalitu lze hodnotit jako výbornou, poněkud horší je pořizovací cena – v tomto ohledu přístroje Micro 4/3 standardu obecně stále ještě nejsou příliš konkurenceschopné vůči levným zrcadlovkám. Je to ale škoda, a nám nezbývá než doufat, že se cena časem stlačí výrazněji dolů.

Základní technické údaje Panasonic Lumix DMC-G2

Snímač

Live MOS 17,3 × 13 mm
12 Mpx (4 000 × 3 000 px)
Citlivost ISO 100 až 6 400

Závěrka

60–1/4 000 s
Synchronizace blesku 1/160 s
Sériové snímání 3,6 fps

Optika

Výměnné objektivy standardu Micro 4/3

Autofocus

23bodový

Paměťové médium

SD/SDHC/SDXC

Datové formáty

Obraz: JPEG, RAW (RW2)
Video: AVCHD, MOV

Video

1 280 × 720 px, 30 fps, 25 fps
848 × 480 px, 30 fps
640 × 480 px, 30 fps
320 × 240 px, 30 fps
Zvuk mono (pomocí externího mikrofonu stereo)

Displej

Typ LCD, dotykový, kloubové uchycení
Úhlopříčka 3“ (76 mm)
460 000 px

Hledáček

Elektronický
1 440 000 px

Napájení

Li-Ion akumulátor

Rozměry a hmotnost

124 × 83 × 72 mm (š × v × h)
430 g

Chcete znát názor foto specialisty, případně shlédnout krátkou videoprezentaci fotoaparátu Panasonic Lumix DMC-G2?

Jan Saudek

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

CZECH PHOTOGRAPHER

MARITAL STATUS – SINGLE, MARRIED, DIVORCED, WIDOWER, GIRLFRIEND PAVLA

1935 – born in Prague on 13th of May

1950 – he gets his first camera KODAK BABY Brownie –first photographic attempts

1952 – apprentice to a photographer, he works at a printing shop until 1983

1959 – he gets hold of his first real camera, a Flexaret 6×6; he starts drawing and painting

1963 – forever influenced by the catalogue of the magnificent photographic exhibition ‘Family of Man’ (Edward Steichen)

1972 – he creates his typical WALL composition, which became a projection screen for his figural scenes

1981 – his first monography ‘Il teatro de la vita’ appears in Milano

1983 – becomes a free-lance photographer and devotes himself fully to his own work

1990 – becomes the first Czech national to receive the French title ‘Chevalier de L’Ordre des Arts et des Lettres’ (Knight of Art and Literature), French film director Jerome de Missolz makes a film about him – ‘Jan Saudek – Czech photographer’

2005 – his biggest monography, 14th overall, is published with the name ‘SAUDEK’ accompanied by a wide retrospective exhibition in Prague

2007 – Adolf Zika makes a full-length documentary film about Jan Saudek called ‘Trapped by his passions, no hope for rescue’, which received the Glass Eye Award at EuroFest 2008 in Montreal for best documentary film

Jan Saudek is regarded as the most renowned Czech photographer worldwide and has had over 400 individual exhibitions. His photographs are portrayed in most of the prestigious and significant museums and art galleries all over the world.

  • The Art Institute of Chicago, Chicago (USA)
  • Boston Museum of Fine Arts, Boston (USA)
  • Centre Georges Pompidou, MNAM, Paris (F)
  • International Museum of Photography at George Eastman House, Rochester (USA)
  • The Metropolitan Museum of Art, New York (USA)– Moravská galerie, Brno (CZ)
  • Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris, Paris (F)
  • Musée Paul Getty, Los Angeles (USA)
  • Museum Ludwig, Köln (D)
  • National Gallery of Australia, Canberra, (AUT)

To people who live for photography, especially artistic photography, there is no need to introduce living legend of world photography, Jan Saudek. We strove for this interview while still putting together the first issue of the Week of Life magazine.But with Jan, it is like with a king. You need to wait patiently for his servants to let you know he is expecting you at a given time and place. Be five minutes late and the door is already closed. None other than Adolf Zika, who has filmed a successful feature length documentary film about Jan Saudek (awarded the Glass Eye Award in Montreal) did this interview, the founder of week of Life. The 75-year old charismatic and well-respected artist was in a good mood, enjoying life to the fullest. Rightfully so, since only a few days earlier, he found out that his incurable illness, feared by the doctors, had somehow disappeared. Perhaps it was frightened of Jan’s athletic and well-built body, letting him enjoy life for some time to come. Jan Saudek is among the most significant Czech individuals whom the United States helped get to the top. Come and hear his thoughts and ideas regarding today’s information age.  

Jan, do you think that in today’s era of technology it is right for people to disclose their privacy and let others from across the world see how they live, what they do and what they enjoy?

The privacy of one is the privacy of all. In today’s fast paced world, there is no time for hiding, withholding or being silent. That would be the worst scenario. It’s good to open yourself to the world and show that we are all equal, which is, I think, inscribed in the American Constitution. True, we live in a different environment and are used to different customs, beliefs and faces, but we were simply all created equal.

Do you take note of the world of the internet and all the community networks around you?

You know, I ignore it. Electronic mail itself has disappointed me, along with all the media around. I really think that the internet is for people that are too shy to say the truth and hide behind some identity – I have had a negative experience with this and I am sure you know what I mean. But, it would be nonsense not to use it. It would be like riding the mule here in the middle of the city, or using classic photographic film and rinsing it in the developing dish. You cannot stop progress and I don’t mean to, since I find it backwards to ignore such devices as the mobile phone or all these community networks. People shouldn’t over do it, but if there is a purpose behind it, like your project to help people realize that we are all the same and equal, then I say yes.

Digital photography ousted our beloved analog some time ago. Does it feel right that it enables anyone on this planet who knows how to press the shutter button to become a photographer, even for just a week or so?

The problem is that today almost everyone uses a camera and it is inevitable that among the billions of images made there will be some that are brilliant, sadly, only due to pure chance or coincidence. That is, however, the way it is and I will not try to change anything. Personally, I was against digital photography and now I am the proud owner of a digital camera because, if nothing else, you can acquire amazing images with it. But, at the same time, people use it to deceive and that frightens me. You can create images with a different face, different head, you can get to the bottom of the ocean. But I will not be the one to dispute the technology, since that would be reactionary. So, I just see it as the masquerade that is celebrating human life.

Would you agree with me that every person is a voyeur in one sense or the other?

Sure! Besides that, everyone is slightly perverse and has killing tendencies, as well as the need to invade the privacy of others while staying invisible to them. That is natural. It is only about how much we can suppress these tendencies or use them for the good, never for delinquency.

Could you imagine yourself documenting your own life in this way or similarly to they ways of other photographers?

I do that constantly and I’ve done it since the 1950s. Arranged or not, that is how life goes. It is the essence of human kind to be unable to accept reality, eventually making its way to the top, leaving the lies and the imaginary gold-foil only to be swept away. At least, to the eye of the observant spectator.

Once again, could you imagine looking through a book or a magazine only to find one human life after the other?

My beloved, I am overloaded with information and so I have to defend myself against it, otherwise I would be stuck to the PC unable to do anything else, since the information flow is too powerful. No, I wouldn’t be able to do it, I need to live my own life, document it and then give a message. That I am able to do, just like it happens on WoL. However, we need to realize that this life of ours is the only life we have, and I am no exception. I am very suspicious of the fact that this life is the last, that there is nothing after it, nothing that continues on. No one has been able to come back and tell us what lies ahead. If that is the case, it would be wise for everyone to document their life in one way or the other and inform others. Even if it means documenting a week for the project Week of Life! (Long pause)… I like the project!

Thank you, well said. What do the United States mean to you?

Yes, America, I mean the United States, but let us include Canada just for Cohen. It has played a fundamental role in my life. Already before the war I was able to see Snow White from Disney, an amazing tale, invincible to this day. After the war, I familiarized myself with Polock and other class acts who were also painters in those days. Regarding music, I got acquainted with bugy bugy and then with Rock and Roll. I was deeply influenced, since I believed they have the best musicians in the world. In the late 60s, I found myself traveling to the Midwest, where I met a person who influenced my life in a decisively. He was the curator of prints and drawings at the Art Institute in Chicago who told me to go on, to continue and never stop! It was Hugh Edwards. A person who changed my life, this gentleman from Chicago.

Do you feel the United States was a different country then than it is now?

As a matter of fact, I have visited the United States several times and I was deeply touched each time. Truman Capote, Bobby Dick, Herman Melville, Proulx, the lady. I am still amazed, even today. Naturally, there is a lot of junk even in the United States, but it is up to us to carefully select and I have always selected correctly. The American culture is the combination of various cultures from around the world, involving Russian, German, Dutch, Native American and so on. It leaves a good impression. Oh, and I don’t like terrorists. That would be all.

Jan Saudek

Zvířecí mazlíčci

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepší přítel člověka. Vždyť také kdo jiný vás každý den radostně uvítá, ať už má dobrou či špatnou náladu. A to je přesně to, čeho si nejenom na psím plemenu, ale i na ostatních obyvatelích zvířecí říše vážíme a za co je tak moc milujeme. Jsou vděční za každé naše pohlazení a trošku té pozornosti. Jsou lidé, kteří by si život bez nějakého zvířecího miláčka nedovedli představit, ale jsou i tací, které každodenní povinnosti vůči nim odrazují a do svých domovů si je nepouštějí. Byli jsme moc zvědaví, jak jsou na tom členové Week of Life a tak jsme se rozhodli prozkoumat i vaše týdny. Výsledný počet fotografií, na kterých jsou zachyceni vaši zvířecí kamarádi, nás velice potěšil a výběr pouhých 50 z nich nebyl vůbec jednoduchý. Fototéma zvířecí miláčci si však zasloužilo trochu zlehčení a proto doufáme, že vám spontánnost a živočišnost vašich “malých” kamarádů vyvolá úsměv na tváři.


Pavlína Baudyšová, Student, Česká republika


Dagmar Luhringova, Chemik, Česká republika


Nikita Shokhov, Fotograf, Rusko


Martin Sole, Technik, Česká republika


David Bray, Prodavač, Česká republika


Hana Vybíralová, Zdravotní sestra, Česká republika


Liza, Fotograf, Rusko


Barbora Budková, Mateřská dovolená, Česká republika


Hana Gela, Lektor cizích jazyků, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Daria Zvedeninova, Novinář, Rusko


Barbara Havlíková, Mateřská dovolená, Česká republika


Viktoria Filipková, Student, Slovensko


Irena Bucharová, Koordinátor projektu, Česká republika


Sergei Rogozkin, Vysokoškolský učitel, Rusko


Karel Vaněk, Technik, Česká republika


Marcel Fujcik, Fotograf, Česká republika


Maria Frolova, Student, Rusko


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Václav Novotný, Programátor, Česká republika


Jana Melišová, Grafik, Slovensko


Jana Srbová, Student, Česká republika


Jonathan Slee, Architekt, Spojené království


Jiří Rajs, Důchodce, Česká republika


Martina Matějková, Technik, Česká republika


Natasha Pavlova, Novinář, Rusko


Arina Kuranova, Student, Česká republika


Kristýna Fischlová, Student, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Hana Major Sládková, Fotograf, Česká republika


Pavel Jirat, Manažer, Kuvajt


Zuzana Bobovníková, Fotograf, Česká republika


Kateřina Hladká, Sekretářka, Česká republika


Karel Kuran, Manažer, Belize


Václav Pavlíček, Student, Česká republika


Antonín Malý, Fotograf, Česká republika


Vera Lesenko, Důchodce, Rusko


Jan Urbánek, Obchodník, Česká republika


Martina Štolbová, Učitel, Česká republika


Nick Bochenin, Fotograf, Rusko


Lubomír Budný, Student, Česká republika


Vlad Gerasimov, Ilustrátor, Rusko


Jan Belej, IT, Česká republika


Светлана Вавилова, Podnikatel, Rusko


Veronika Sussmannova, Překladatel/ka, Česká republika


Pavel Narbutovskih, Inženýr, Rusko


Valerisanek, Prodavač, Česká republika


Andrew Matusik, Fotograf, Alabama


Karolína Vlčková, Student, Česká republika


Natasha Pavlova, Novinář, Rusko

Bryce Canyon a Zion National Park

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

O parcích Severní Ameriky by se dalo psát ještě dlouhou dobu, nicméně je třeba dát prostor dalším tématům a fotograficky zajímavým oblastem. Doufám, že vám seriál byl přínosem ať již v oblasti námětů, jak co fotit, tak v případných přípravách na vaši vlastní cestu za přírodními poklady jihozápadu USA. Jak jsem avizoval, vypravíme se dnes v závěru do dvou známých utažských parků Bryce Canyon a Zion National Park.

BRYCE CANYON, CELKOVÝ POHLED KOUSEK OD INSPIRATION POINTU

Ač velmi profláknutý, je tento celkový pohled na kaňon opravdu výjimečným zážitkem. Fantazie geologických pochodů tohoto místa je skutečně bezmezná. Snímek je složen z devíti vertikálních záběrů pomocí panoramatické hlavy Nodal Ninja.

Technické údaje
ohnisko 24 mm, clona 20, čas 1/15 s, ISO 200, šedý přechodový filtr LEE 0,9 soft, polarizační filtr LEE

Bryce Canyon

Snad každý již viděl nějaké fotografie tisíců rozeklaných věží z červeného pískovce, často označovaných také jako tzv. „Hoodoo“, které na vás mohou uvrhnout kletbu. Podle Paiutů, indiánského kmene, který před příchodem bělochů oblast obýval, byly tyto útvary legendární zkamenělí lidé. První mormonský přistěhovalec Ebenezer Bryce se však o parku vyjadřoval více prozaicky: „Děsné místo, když se vám sem zatoulá kráva!“Bryce Canyon byl ustanoven národním parkem již v roce 1924, svou funkci však plní až od roku 1928. Před miliony let se na místě dnešního parku nacházelo veliké sladkovodní jezero, do kterého přinášely řeky množství pískových sedimentů a dalších minerálů. Žlutočervená barva je způsobena minerály železa a barva růžová manganem. Zhruba před 10–15 miliony let byla oblast vyzdvižena a začal proces jedinečné formy zvětrávání, která dala vzniknout útvarům, jak je známe dnes. Bryce Canyon byl vytvořen působením stálého cyklu mrazu a tání, který se zde opakuje v průměru 200× za rok. Dešťová voda, která se dostává do drobných trhlin, následně v noci zamrzá a expanduje, čímž dochází k neustálému rozrušování porézního materiálu a ke vzniku charakteristických věží.

PANÁČKUJÍCÍ „ČIPMANK“

Tito malí hlodavci proslavení v kresleném seriálu Chip a Dale jsou neodmyslitelnou součástí Bryce Canyonu. Svůj cirkusový výstup pro kousek vaší svačiny budou předvádět na každém kroku.

Technické údaje:
ohnisko 160 mm, clona 6, čas 1/200 s, ISO 200
BRYCE CANYON, QUEEN´S GARDEN

Známá formace na vycházkovém treku pod římsou. Královna by měla být ta štíhlá postavička vlevo. Snímek je složen z deseti vertikálních záběrů pomocí panoramatické hlavy Nodal Ninja.

Technické údaje
ohnisko 28 mm, clona 20, čas 1/50 s, ISO 200, šedý přechodový filtr LEE 0,9 soft, polarizační filtr LEE

Park lze navštívit i v zimním období, kdy pestrobarevné věže kontrastují s bílou sněhovou pokrývkou. Nejkrásnější výhledy na kaňon jsou dle mého názoru z Inspiration Pointu a Bryce Pointu. Obě místa jsou vhodná pro ranní fotografování. Sunset Point, jak již název napovídá, poskytuje optimální večerní výhledy. S dlouhým sklem si odsud pěkně přitáhnete například známou formaci Amphitheatre. K fotografování není vhodná doba kolem poledne, kdy jsou stíny minimální a tvary velmi ploché. Optimální je vyrazit v letních měsících již po páté hodině ranní… Při plánování cesty doporučuji věnovat minimálně půl dne Red Canyonu na severozápadní příjezdové cestě. Pískovcové věže v této části jsou totiž sytě červené a – troufnu si tvrdit – i fotogeničtější než věže samotného Bryce Canyonu.

RED CANYON

Red Canyon je takovým předvojem známého Bryce Canyonu. Nedosahuje na něj zdaleka svojí rozlohou, ale rozhodně jej převyšuje, co se týče sytosti barev skalních formací. Pokud nespěcháte, určitě zde můžete s fotoaparátem strávit celý den.

Technické údaje:ohnisko 20 mm, clona 22, čas 1/5 s, ISO 200, šedý přechodový filtr LEE 0,9 soft, polarizační filtr LEE

Zion National Park

Zion National Park je jedním z nejnavštěvovanějších parků, proto je vhodnější, nemáte-li rádi prodírání se hloučky turistů v „jarmilkách“, naplánovat vzdálenější trasy od hlavního údolí. Stejně tak pro zajištění místa v kempech, které jsou většinou obsluhovány na bázi „first come, first served“, je dobré dojet do parku co nejdříve. V sezoně je odpolední šance na volné místo pro stan takřka mizivá. Z pohledu Evropana nepůsobí Zion na první dojem až tak výjimečným dojmem, protože svým charakterem hodně připomíná evropské hory, ale při detailnějším prozkoumání budete žasnout nad rozmanitostí geologické stavby a bohatostí fauny a flory. Hebrejské slovo Zion znamená útočiště, útulek, což park skutečně je pro řadu jedinečných rostlin a živočichů. Název Zion lze také vykládat jako nebeské město Boha a pro mormonské usedlíky to byla inspirace k pojmenování oblasti.

ČERVENÁ SUŤ V RED CANYONU

V detailech je Red Canyon snad i fotogeničtější než jeho slavný „kolega“ Bryce. Dominantou tohoto širokoúhlého záběru je suchý keř kontrastující se sytě červenou sutí.

Technické údaje
ohnisko 25 mm, clona 22, čas 1/3 s, ISO 200, šedý přechodový filtr LEE 0,9 soft, polarizační filtr LEE
ZION, ANGELS LANDING

Výhled z vrcholu skalního masivu na Angels Landing je krásně dekorován červeně kvetoucími kaktusy, jako kdyby tady úřadoval nějaký vášnivý „skalničkář“. Výstup bych asi nedoporučoval těm z vás, co máte strach z výšek, ale trocha adrenalinu při přidržování se kovových lan v poslední části výstupu rozhodně stála zato.

Technické údaje
ohnisko 25 mm, clona 22, čas 1/3 s, ISO 200, šedý přechodový filtr LEE 0,9 soft, polarizační filtr LEE
KAVERNA V ZIONU A SVÍCENÍ BLESKEM

Průhled zpod převisu by byl standardním snímáním hodně kontrastní, a tak jsem otvor prosvětlil použitím externího bezdrátového blesku. Aby světlo blesku nebylo studené a navozovalo spíše teplou sluneční atmosféru, použil jsem na blesk přiložený oranžový filtr. Záběr je snímán panoramatickou hlavou Nodal Ninja a je složen z pěti snímků na výšku.

Technické údaje
ohnisko 22 mm, clona 8, čas 1/80 s, ISO 200, externí blesk s oranžovým filtrem, panoramatická hlava Nodal Ninja
 
ZION NATIONAL PARK

Rozmanitá geologická stavba v ohromujícím měřítku je hlavní devizou parku a dá se jí krásně využít při komponování záběrů.

Technické údaje
ohnisko 160 mm, clona 6, čas 1/30 s, ISO 200, šedý přechodový filtr LEE 0,9 soft a 0,6 soft, polarizační filtr LEE

 ZION, SUBWAY

Jedinečný trek v oblasti Kolob Canyons příznačně zvaný Subway. Zážitky z tohoto treku mám jen zprostředkovaně od svého bratra Radka, který je taktéž autorem snímku. Nicméně pokud vám nevadí občas voda po pás, pak mohu jenom doporučit!

Technické údaje
ohnisko 15 mm, clona 4,5, čas 1/20 s, ISO 100, Nikon D200
Ivan Anderle
BRYCE CANYON, SUNRISE POINT

Tomuto snímku předcházelo hodně pevné vůle. V době, kdy jsme navštívili Bryce Canyon, vycházelo slunce kolem páté hodiny ráno. Pro kompenzování vysokého kontrastu na horizontu vycházejícího slunce jsem musel použít dva šedé přechodové filtry LEE. Panorama je složeno z devíti snímků nasnímaných panoramatickou hlavou Nodal Ninja.

Technické údaje
ohnisko 25 mm, clona 22, čas 1 s, ISO 200, šedý přechodový filtr LEE 0,9 soft a 0,6 hard

Pokud vaše návštěva nespadne do období přívalových dešťů a chcete si odnést opravdu jedinečný zážitek, nevynechejte tzv. Subway v oblasti Kolob Canyons. Nebude to až tak zážitek fotografický jako spíše osobní. Trasa vede uzoučkým kaňonem ve spodní části oválného průřezu, který nápadně připomíná tunely metra – proto subway. Rozhodně však nepočítejte, že kaňonem projdete suchou nohou. V některých pasážích vám bude voda sahat po pás, a tak z fotografické výbavy berte s sebou jen to nejnutnější, co můžete bezpečně přenášet nad hlavou. Z výhledů nad hlavním údolím velmi doporučuji večerní výstup na Angels Landing. Užijete si zde i trochu adrenalinu. Finální úsek totiž šplhá po úzké hraně poslední části masivu vyčnívajícího nad údolím a je třeba se přidržovat ocelových lan. Výhled na „otevřenou učebnici historie geologie“ tohoto kontinentu je však nezapomenutelnou odměnou.

V závěru našeho seriálu snad ještě pár dalších tipů na jedinečná místa jihozápadu Spojených států, na která se již nedostalo prostoru, nicméně která stojí za to nevynechat:

  • V Nevadě je to Red Rock Canyon State Park pár kilometrů na západ od Las Vegas a Valley of Fire u silnice 169 na severozápad od Las Vegas.
  • V Kalifornii Kings Canyon a Sequoia National Park. Samozřejmě San Francisko, malebné město evropského charakteru s neuvěřitelně strmými uličkami a Hollywoodem zvěčněnou Lombard Streat. Fotografie západu slunce nad mostem Golden Gate z pobřeží na jeho jihozápadní straně se určitě zařadí mezi skvosty vaší galerie. Nezapomeňte ani na Josua Tree National Park se záplavou fotogenických a mystických Josua Trees.
  • V Arizoně Canyon de Chelly, opředený bohatou indiánskou historií, kde se mimo jiné natáčela řada známých westernů. Pink Desert a Petrified Forest s jedinečně dochovanými zkamenělinami kmenů stromů starých až 200 milionů let.
  • V Coloradu známé Rocky Mountains, neuvěřitelná skalní puebla Messa Verde, hrozivě strmý a hluboký Black Canyon of The Gunnison a vysoké pouštní duny – Great Sand Dunes National Park.
  • V Idahu Craters Of The Moon National Monument.
  • Ve Wyomingu Devil’s Tower National Monument.
  • V Utahu pak další části Vermilion Cliffs, Coral Pink Sand Dunes State Park, Salt Lake State Park se stády bizonů, Kapitol Reef a řada dalších…
  • Hodně štěstí a dobré světlo na všech vašich cestách!
Ondřej Brunecký, www.ViewART.cz zdroj mediální partner  FotoVideo

Lekce 4: Sport

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Jezdec Petr Heiník Olympus E-3, objektiv 11–22 mm/2,8–3,5, fot Rob Trnka

Kdy fotografovat sport

Když se něco děje anebo cítíte, že to stojí za fotografování. Osobně nefotím všude a nefotím stále. Udržuji si nadšení a zájem. Co se týče podmínek, nehrají roli. Jakákoliv je výzva. Někdy fotografování výrazně ulehčí, jindy zkomplikují, napříště vše zinscenují. Tak to chodí.

Profesionální finta

Krytku na objektivu mít jen v báglu. Fotoaparát ukládat s přednastavenými průměrnými hodnotami; nenechávat příliš vysoké ISO, plně manuální režim nebo hlubokou clonu. To znamená vypínat foťák plus minus s ISO 400, clonou 5,6 a v režimu priority clony. Nikdy nevíte…

Kde fotografovat sport

Tam, kde to stojí za to. Jednou plánovitě, jindy impulzivně. Je logické fotit tam, kde se něco odehrává a nemusí to být nutně sportovní klání. Privátní focení určité akce v určitém prostředí a určitých podmínkách je vynikající. Dobrodružství stejně tak.

Nastavení aparátu

Používat manuální režimy. Mít zautomatizované pohyby pro rychlé přenastavení v jakémkoliv režimu. Nastavit si na ovladače různé funkce a vrýt si je pod kůži. Osobně preferuji maximální rychlost při přenastavování plně manuálního režimu a priority clony a s tím instinktivně řešit doladění i clony s časem. Neplést si, co mám na kterém prstu. Dále bleskové zaaretování ostření, ovlivnění expozice a nastavení ISO. Většinou lze navolit, kde a jak chcete nastavovat. Často střídám i plně inteligentní měření s ovlivněním expozice a bodového měření. Podle situace. Ostřím jedním bodem, který můžu vybírat.

Jak fotografovat sport

Soustředěně i impulzivně. Vědět, co s fotoaparátem, a pak vše nechat plynout. Jednou plánovaně tvoříte záběr, o kterém tušíte, jak by měl vypadat, jindy vás doma u monitoru překvapí výcvak „od boku“, kterého jste si ve foťáku pomalu ani nevšimli. Samozřejmě doporučuji preciznost, manuální nastavování a maximální důraz na kompozici.

Oly E3 + Zuiko 7–14/4 Oly E3 + Zuiko 7–14/4 Oly E1 + 14–54/2,8–3,5
Jezdec Adam Vaškovský, trik tailwhip.  Blesk může v některých situacích
pomoci zvýraznit pohyb. Aby na snímku nebylo vše „zmrazené“ a statické. Je hezké vidět, co se vlastně děje. Jak jezdec rozkopl nohy, švihl kolem. Pokud blesk umístíte mimo tělo fotoaparátu, nebude snímek tak plochý.		 Jezdec Jan „Hugo“ Haas
Při vhodném nastavení lze fotit i v protislunci bez blesku. Naopak snímek bude vystihovat, jak se situace v reálu odvíjela. I na těchto „natěsno“ záběrech lze komponovat. Víte, kde je slunce, kudy přibližně proletí jezdec a kde ho asi tak chcete na snímku mít i vůči slunci, se kterým kalkulujete. Dobře se dívejte hledáčkem a reagujte.		 Jezdec Tomáš Jílek, trik BS180
Večer připravil dramatickou podívanou. Blesk na foťáku by takový snímek znehodnotil, bylo třeba ho umístit jinam a hra stínů se světly kontra Tomášovo umění na skejtu mohla začít. Nebyla úplná tma, té napomohlo podexponování. Vše se potom na snímku hezky doplňuje.
Foto Rob Trnka Foto Rob Trnka Foto Rob Trnka

Pomůcky

Vlastní soudnost, dobré boty, odolnost a odhodlání. Müsli tyčinky.

Zapamatujte si

Fotí člověk, ne fotoaparát. Spoléhejte na zkušenost, intuici, přípravu, kvalitu fotografické výbavy a ne na následné retuše a úpravy v počítači.

Objektivy

Všechny. Nejsou v nabídce jen tak zbůhdarma. Od rybího oka po nejdelší teleobjektiv. Všechny ve sportu využijete. Preferuji jednoduchost. Čím standardnější objektiv, tím vyšší nároky na kompozici (to není dané pravidlo, jen se to častěji stává). Rybí oko je pohledu lidského oka radikálně vzdálené, takže výsledek je nevšední a dramatický, ale všeho moc škodí. Spíš se soustřeďte na obsah než na formu.

Obsah snímku

Měl by divákovi odvyprávět víc než jen primární akci. Akce se děje v prostředí, atmosféře atd. Nikdy nevytvoříte záběr, který se bude líbit všem. Obsah by měl korespondovat s provedením. Nespokojte se s ničím jiným než s precizním provedením a zpracováním daného tématu. Ať se pokusíte o syrovou neuhlazenou formu, nebo naopak katalogově dokonalý snímek.

Rob Trnka, „freelance“ fotograf, se zaměřuje na individuální sporty, reportáže a dobrodružství, www.robtrnka.com

Ve spolupráci s partnery:



Hranici s dobou, po kterou fotím, stále posunuji, nebojím se intimity, říká Kamil Kašpárek

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika

Jeho první týden byl jasným favoritem na Výběr redakce a po zveřejnění týdne druhého se začaly ozývat návrhy na zařazení do sekce Mistři WoL. O tom, že Kamil Kašpárek neboli Kaspy k Mistrům patří, není pochyb. Způsob, jakým dokumentuje svůj život je inspirativní a přestože zachycuje věci a činnosti, které jsou nám všem dobře známé, v jeho podání působí nově a neokoukaně. O tom, jak se vlastně k fotografování dostal, co ho na něm baví a jak se staví k otázce zachycování a odkrývání svého soukromí, se dočtete v následujícím rozhovoru.

Ke konci prázdnin na členy WoL vykoukl první týden s názvem Kaspyho 1. týden. Dle komentářů zaujal mnoho z nás a při přibývajících týdnech byla jasná volba na již 12. mistra WoL. Ve Vašem profilu nalezneme pouze základní informace a tak nám prosím řekněte trochu více nejen o sobě, ale i o tom, jak jste se dostal k fotografii jako takové?

Prvně děkuji za výběr, opravdu jste mi udělali radost. Zpět k otázce. Pocházím z Mikulova, z úpatí Pálavských vrchů, v současné době ale žiji a pracuji v Brně. Je mi 26 let, čekám přírůstek v rodině a ve své roli jsem naprosto spokojený. Miluji přírodu, vše živé a život jako takový a asi to mě pomalu dostalo k fotografování. Když jsem se jednou na podzim vracel vlakem ze školy z Pardubic, měl jsem obrovskou chuť zachytit krásnou krajinu, kterou jsme míjeli. Bylo to kolem České Třebové a to světlo, tu atmosféru si pamatuji dodnes. Do měsíce jsem měl svůj první fotoaparát – ultrazoomový Olympus C-760. To se psal rok 2004 a já se začal s focením pomalu seznamovat.

Zajímavě zní i Vaše profese nákupčího. Jeden z mistrů je např. obchodník, pro mnohé v tom rozdíl není. V čem přesně Vaše profese spočívá?

Rozdíl je to dost zásadní, protože jsem více v roli zákazníka než jako obchodník. Mé nakupování spočívá v zajišťování určitých komodit pro sklad-velkoobchod firmy, která tyto produkty prodává na českém trhu prostřednictvím obchodníků. Nakupuji nerezové polotovary a troufnu si říct, že nerez je specifická tím, že se nedá jakkoliv předpovědět její cenový vývoj. O to je nakupování těžší, mít všeho vždy tak akorát a za tu nejlepší cenu.

Používáte barvu i černobílé podání svých fotografií. V některých týdnech převládá barva, jinde čb. Je tato kombinace náhodná, nebo je to cílené využití možností fotografie pro sdělení Vašich pocitů divákovi?

Zpočátku jsem si liboval v živých barvách, miloval jsem vše barevné, živé, veselé, hru s barvami, ale po určité fázi už se na fotku dívám jinak a někdy k jejímu vyjádření prostě barva nestačí. Černá a bílá má dar dělat fotku „hlubší“, barvy neodvádí pozornost a nechají diváka víc proniknout do podstaty snímku. Fotku na sebe nechám působit, a pokud cítím, že má být barevná, je barevná a naopak. Fotky se ale v rámci týdne nebo dne nesmí bít a chci, aby působily jako celek.

Před několika dny bylo zveřejněno fototéma s názvem Intimita. Někteří autoři zde mají mnohem více týdnů než Vy a ve výběru se neobjevili. Myslíte si, že jsou Vaše fotografie intimnější a zasahují do soukromí víc než týdny většiny dalších? Kde je vůbec stanovena Vaše hranice pro to, co je ještě možné běžně publikovat?

Netroufnu si tvrdit, jak soukromé jsou fotky ostatních, ale u mě je vždy fotografie náhledem do nitra a odráží to, jak vnímám okolí, co prožívám, co cítím. Možná i proto bylo v tématu Intimita vybráno několik mých snímků. Hranici s dobou, po kterou fotím, stále posunuji, nebojím se intimity. Ale protože mou inspirací je nejbližší okolí, má manželka, rodina, místo, kde bydlím, u nich stále dodržuji mez, kterou nechci překročit. Snímky nesmí být vulgární, ale měly by navozovat to, co je nám všem blízké a známé, jen mým pohledem.

Jak jste již psal v úvodu, jste v očekávání přírůstku rodiny. Ve Vašich týdnech je to jasně znát. Vznikají tyto fotografie náhodně, nebo se z nich snažíte vytvořit soubor na toto téma?

Vnukl jste mi dobrý nápad. Souborem bych to nenazval, ale fotíme cíleně, ať vidíme, jak človíček mění člověka. Těším se, až mi dorazí černé pozadí a my se budeme těšit také ze snímků „ve tmě“. Krásné ženské tvary si o to přímo říkají.

Samozřejmě nás také zajímá, jak jste se o projektu dozvěděl? Přeci jen je celkem náročné fotografovat celý týden. Jaký impuls byl ten hlavní, co Vás přiměl se do projektu zapojit?

O projektu jsem poprvé slyšel od Honzy Nožičky, ale nijak jsem necítil potřebu se zúčastnit. Pak jsem sledoval, jak se Week of Life vyvíjí, zaujal mě svou různorodostí, myšlenkou a když jsem si zkusil zachytit můj celý den, bylo rozhodnuto, že příště už to musí být celý týden. Teď fotím 5. týden a cítím, že jich bude ještě hodně.

Současný stav projektu WoL je 33 zúčastněných zemí. Někdy jde o desítky týdnů, jindy třeba o jeden jediný. Která země ze zúčastněných by byla poctěna Vaší největší touhou ji zdokumentovat a z jakého důvodu?

Kdybych měl říct jen jedno jméno, tak jednoznačně Austrálie. Země protinožců, Aboriginů, s nekonečnými pouštěmi, tropickým lesem, bariérovým útesem, podzemním městem, nejdelší rovnou silnicí na světě, kamennými vlnami, silničními vlaky… Úchvatný kus planety, kam bych se vydal klidně teď hned.

Fotografujete již delší dobu, jistě jste si našel oblíbence z řad českých či světových fotografů. Podělte se s námi o to, kdo a proč jsou Vaši nejoblíbenější?

Jmen, která jsem sledoval nebo sleduji, je mnoho. Z českých mě ihned napadl Josef Sudek, pro jeho zátiší, nalezená místa, prototypem úspěchu mi přijde pan Adolf Zika kvůli jeho přístupu k fotografování, Jan Saudek, i když jeho snímky jsou u mě trochu za hranou, Ladislav Kamarád a jeho bláznivé cestování, z mého okolí sleduji Martu Černickou pro umělecké a neskutečně něžné podání snímků, Mateje Kmeťa pro jeho portréty, stejně jako Ondřeje Noska. Ze zahraničí mě napadl Sebastião Salgado, dokument Workers bych chtěl vidět při jeho vzniku.

Když fotografujete své týdny, skládáte soubor z mnoha kategorií fotografií. Krajina, zátiší, makro, reportáž, portrét, akt, rodinné foto a to vše se scelí do dokumentu Vašeho života. Na mnoha fotografických galeriích na internetu je právě posledně jmenovaná kategorie rodinné fotografie opomíjená a někdy až zatracovaná. Jak si myslíte, že má vypadat rodinná fotografie, aby nebyla zajímavá pouze pro nejbližší?

Zaujal mě výrok Václava Havla. Asi nebude přesně, ale říká, že fotografie by měla být chytřejší než fotograf, že by si v ní každý měl najít to své. Možná stačí jen popřemýšlet, jak by na ni koukal cizinec-divák a proč by jej zrovna tahle fotka měla zaujmout. Takže rozhodující nebude motiv, ale přístup k focení.

Projekt WoL se neustále rozrůstá nejen co do počtu členů, týdnů, ale i rubrik. Která je Vaše nejoblíbenější a je něco, co byste na stránkách projektu ještě rád viděl?

Baví mě sledovat reportáže, příběhy fotografií i vzdálená místa, a právě týdny z dalekých zemí bych rád viděl na stránkách co nejvíc.

Týdny Kamila Kašpárka

František Ortmann: 1. cena v Czech Press Photo 2010

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Vážení členové Week of Life,
rádi bychom touto cestou pogratulovali našemu dlouhodobému členovi Františku Ortmannovi, který v šestnáctém ročníku prestižní novinářské soutěže Czech Press Photo získal nádherné 1. místo v kategorii Lidé, o nichž se mluví. Zvítězil v ní díky své momentce, na které zachytil kapitána hokejistů Tomáše Rolinka s pohárem mistrů světa na okně autobusu projíždějícího davy fanoušků a mířícího na Staroměstské náměstí. I takováto vítězství k životu patří a uspět v této soutěži je snem mnoha fotografů. Panu Ortmannovi se to za jeho dosavadní kariéru podařilo již několikrát, což si zaslouží obdiv nás všech.

Do soutěže se tento rok přihlásilo celkem 299 fotografů s trvalým bydlištěm v České či Slovenské republice a porota vybírala z celkového počtu 4236 fotografií. Podrobnější informace o letošním ročníku a samotné soutěži Czech Press Photo naleznete na stránkách www.czechpressphoto.cz.

Fotografii Františka Ortmanna spolu s dalšími, které letos uspěly, můžete shlédnout i zde.

František Ortmann, týden druhý

Pro vás, členy WoL, jsme však připravili ještě něco navíc, a to i příběh, který se k dané fotografii váže. Již brzy si ho budete moct přečíst v sekci Příběhy fotografií. Za poskytnutí vítězné fotografie a jejího příběhu panu Ortmannovi děkujeme.

Více o jeho fotografické práci naleznete na stránkách www.frantisekortmann.eu.

Nádherný podzimní den vám všem přeje tým WoL.

Zetor jede

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Chodící maska Zetoru 25 je moje nejlepší a nejúspěšnější fotografie. Už několik let čekám na podobný záběr.I tato fotografie má několik příběhů, které začínají touhou mého tchána pana Prčíka pořídit si traktor Zetor 25 K. Ten se mu podařilo sehnat v nepojízdném stavu a tak se pro něj rozhodl vydat, aby se mu tak splnil jeden z jeho snů. V tu dobu měl jeho syn František 12 let a věřte, že by strčil do kapsy v tomto věku i mnohem starší učně oboru opravář zemědělských strojů. I on prožíval obrovskou eufórii. První co udělal, bylo odstranění zrezlých šroubů a sundání masky chladiče. Maska je celkem těžká a tak si ji nadhodil před sebe a nesl ji ukázat ostatním, že je již dole. Od té doby přibyl u Prčíkových ještě jeden traktor a tak se nyní ve stodole schovávají tři stroje staré v průměru 50 let.

Toto je jedna strana příběhu, který je důležitý pro chlapskou část rodiny Prčíkových. Svůj příběh má ale i její vznik. V té době jsem vlastnil špičkový reportážní digitál s profi optikou. Tvrdí se, že technika snímek nedělá, ale přiznám se, že v tomto případě mi hodně pomohla. Vše bylo na hraně. Maximální použitelné iso, minimální clona a dlouhý čas. Samé špatné věci. Jak Fanda alias chodící chladič šel kolem mě, dal jsem nejširší ohnisko a držel sekvenční snímání s rychlostí 8 snímků za sekundu. Při prohlížení mi na display naskočil tento záběr. Ostatní byly viditelně rozmazané nebo špatné kompozičně. Jediná vyšla ostře a s nejlepší kompozicí. Musím přiznat, že při mě stálo obrovské štěstí.

Zetor jede

Tento snímek měl dohru. Sérii s názvem Náš Zetor jsem poslal na Czech Press Photo 2008 a v kategorii každodenní život získala 3. místo. Při předávání se mi podařilo vyfotit pana prezidenta Václava Klause, jak reaguje na tuto fotku. Když jsem poté panu Prčíkovi ukázal fotografii, na které je zachyceno, jak se na Prčíky ze Slupu dívá prezident, bylo vidět jeho štěstí a nadšení. Fotka visí na čestném místě na verandě a ukazuje ji každému, kdo k nim zavítá.

Poslední příběh je z posledních dní. Dorazil mi email ze Slovenska od amatérské kapely s názvem Dr. Zetor. Moc si přejí, aby právě tato fotografie zdobila obal jejich CD.

Zdeněk Dvořák

Počet zemí na WoL: 34

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Počet zemí na WoL se neustále zvyšuje a díky tomu máme možnost poznávat nové lidi a různé styly života. Není tomu dlouho, co se na WoL objevil první týden z Rakouska, který nafotila Dita Barakova a nyní můžeme oslavovat další nový přírůstek, kterým je Mexiko a 7 dní života Santiaga Roblese.