Lekce 10: Noční fotografie

Děčín v noci. Olympus E-510, objektiv 14 – 54 mm/2,8 – 3,5. Foto Bohumil Eichler

Kdy fotografovat

Nefotografujte, když je šedivá obloha. Dobré je sytě modré nebe nebo zajímavá atmosféra. Důležitý je správný okamžik – a ten nejde odhadnout. Když chceme mít nepřepálená světla, prokreslené okolí a ne totálně černou oblohu, nejde udělat jednu fotku a dost. Začínám fotografovat 10 min před předpokládaným vrcholem soumraku a končím 10 minut po něm. Používám bracketing na clonu a každou minutu vyfotografuji sérii. Na monitoru se pak snadno vybere dobrý záběr.

Kde fotografovat

Na noční záběr to chce obhlédnout lokalitu, přesně vybrat místo,a případně si udělat zkoušku. Je dobré promyslet, kde bude kolik světla, a naopak neprokreslených míst, a podle toho volit kompozici záběru tak, aby plocha snímku byla vyvážená. Nefotografujte tam, kde se v průběhu expozice otřásá podlaha – třeba na frekventovaném mostě.

Profesionální finta

Při fotografování v noci nastavuji barvu světla na 4000 K. To mi zajistí, že ještě poměrně barevný soumrak zmodrá, případné červánky posunu víc k purpurové a umělé světlo v oknech je přirozenější.

Jak fotografovat

Problém je fotografovat večer proti západu – obloha bývá dlouho přesvícená. Lepší je přivstat si a fotit při svítání západním směrem. Obloha po západu nebo před východem je vlastně velkoplošné světo, které ozáří město, budovy nebo krajinu. Zajímavé jsou záběry s měsícem v úplňku. Ale počítejme, že vydává bílé světlo, které do záběru někdy vnese nežádoucí přirozené barvy.

Most. Olympus E-3, objektiv 12 – 60 mm/2,8 – 4. Fotografováno na ISO 400, clonou 5,6
(u Olympusu u širokého úhlu dostačující na potřebnou hloubku ostrosti) a časem 1/10 s, protože jsem chtěl mít strukturovanou, a ne rozmazanou hladinu s odrazy světel. Potíž byla s korzujícími lidmi.
Blesky. Olympus E-3, objektiv 12 – 60 mm/2,8 – 4. Fotografováno v noci na ISO 100, clonou 8 (větší množstní blesků dostatečně osvětlí krajinu), časem 1 min. (aby se zachytilo víc záblesků), manuální AF, zapnutý šumový filtr na dlouhé expozice. Zimní Děčín. Olympus E-330, objektiv 7 – 14/4. ISO 100, clona 8, čas 2 s, zapnutý šumový filtr. Fotografováno těsně po sněžení, aby byl sníh i na vozovkách. Odraz světla na svěhu prosvítí i temná zákoutí a pouliční osvětlení zbarví nízkou oblačnost.

Objektivy

Většinou se fotografují celky, takže potřebujeme širokoúhlý objektiv. Ale zajímavé jsou i detaily, takže upotřebíme vlastně všechny objektivy, které máme, protože na vyhlédnutém místě můžeme spatřit něco zajímavého – a pak pozdě bycha honiti. Je velmi důležité vyzkoušet si, jak naše objetivy reagují na bodové zdroje světla, jestli je nehalí nebo nemají reflexy. S objektivy Zuiko to není problém.

Zapamatujte si

Místo vybírejte za světla. Vypínejte autofokus. Nezapomeňte baterku (někdy je dobrá i na cestu zpět). Snažte se předejít halaci (odrazu světelných paprsků) a za světla očistěte čočky objektivů.

Pomůcky

Pevný stativ, který můžete případně ještě zatížit. Samozřejmě pevná hlava. Vodováha na vyrovnání. Nezbytná je kabelová nebo rádiová dálková spoušť. Používám i několik druhů přechodových filtrů na ztemnění oblohy. Nezapomeňte na slabou baterku, nejlépe s červeným sklíčkem, aby neoslňovala oči.

Obsah snímku

Snímek by měl být v celé ploše, ve světlech i stínech čitelný, ale měl by působit nočním dojmem. Měl by být zajímavý, nezvyklý a mít náladu. Dnešní vysoce citlivé zrcadlovky umožňují i reportáže v nočních ulicích, nebojte se toho a vyzkoušejte to.

Bohumil Eichler je držitel titulu QEP, člen správní rady APF ČR, člen výboru OOA–S a provozovatel workshopu České Švýcarsko, www.fotoeichler.cz.

Ve spolupráci s partnery:

Lekce 9: Černobílý akt


Olympus E-1, objektiv 14-54 mm/2,8-3,5. Foto Adolf Zika

Kdy fotografovat černobílý akt

Při zakázce je nutné dodržet termín, avšak volná tvorba vás musí chytit. Pak fotíte a fotíte, dokud nevyprchá inspirace. Lze pracovat jak z rána či večera, kdy se prodlužují stíny, tak přes poledne, kdy se z nudné oblohy může stát dynamické až černé pozadí.

Kde fotografovat černobílý akt

Nemusíte se starat o barevné ladění kompozice, avšak dejte pozor na jednotlivé odstíny, které budou převedeny do stupnice šedi. Pozadí, jež je v barvě značně odlišné od hlavního motivu, může v černobílé téměř splynout. Volte výrazně jasnější, či naopak tmavší. Předem si vyhlédněte zajímavý exteriér – starou tovární halu, oprýskanou zeď, neudržovaný kout v parku – je lepší než čisté papírové pozadí studia. Řiďte se aktuální náladou.

Nastavení aparátu

Výhodou je volba citlivosti, aniž byste se strachovali o šum, který se na digitálu může vyskytnout. Vysoké ISO má v černobílé fotce naopak své kouzlo – navozuje dojem zrna klasické fotografie. Záleží na autorovi, zda chce snímek čistý, prokreslený či mu nevadí lehké rozbití struktury šumem, který v monochromatické podobě působí přirozeně. Foťte v manuálním režimu nebo s preferencí clony. Pohrajte si s hloubkou ostrosti, která modelku odrazí od okolí.

Profesionální finta

I se zkušenou profesionální modelkou je potřeba pracovat – komunikovat, chválit a navodit správnou náladu. Spousta kvalitních záběrů vzniká v momentě, kdy ani neví, že je focena.

Jak fotografovat černobílý akt

Buď klasicky, tedy na černobílý film (nevidíte však okamžitý výsledek), nebo digitálem. U něj doporučuji nastavit rovnou černobílé focení. Snímání v barvě a následný převod v počítači není optimální, jelikož nemáte okamžitou zpětnou kontrolu. Digitálem samozřejmě foťte v RAWu.

Olympus E-3, objektiv 12–60 mm/2,8–4,0. Pro tuto fotografii bylo použito jen jedno zdrojové voštinové světlo. Antický výraz modelky a stínem pohlcený klín dávají snímku tajemnost a sílu. Olympus E-3, objektiv 12–60 mm/2,8–4,0. Snímek původně vznikl jako barevný monokolorní. Výrazný stín a černá a bílá nakonec zvítězily. Pomohl i důvěryhodný výraz modelky. Olympus E-1, objektiv 50 mm/2,0. Jemný písek, který se vyskytuje pouze na jednom z Kanárských ostrovů, posloužil jako rtěnka pro smyslný portrét.

Objektivy

Volím široké objektivy s vysokou světelností, ale i ty delší. Ne kvůli rychlosti, ale z důvodu možného nastavení extrémně malé hloubky ostrosti. Vynikající skla, která portréty špičkově prokreslí, jsou Zuiko 50 mm/2 a pevný teleobjektiv Zuiko 150 mm/2.

Pomůcky

Externí blesky, které pomohou prosvítit libovolný prostor. Ty nové od Olympusu (FL-50R, FL-36R) lze řídit a odpálit i na dálku, takže mohou na modelku bleskat ze strany. Všechny tři snímky na této stránce byly nafoceny pomocí zábleskových světel Profoto a voštinových filtrů téže společnosti. Mají pro mě smysl v tom, že vytvářejí stíny, které jsou podobné slunci (na fotografiích nejsou žádné počítačové úpravy, pouze převedení do černobílého provedení). V exteriéru dále odrazné desky, ať už bílé, stříbrné nebo zlaté. Stativ příliš nepoužívám, protože se kolem modelů rychle pohybuji, měním scény, pohledy, úhly záběrů, takže raději zapínám stabilizátor obrazu.

Obsah snímku

Musí být na první pohled zajímavý a neměl by vyžadovat komentář, pak se dá hovořit o kvalitní fotografii. Pokud ji musí autor dlouhosáhle vysvětlovat, je něco špatně.

Zapamatujte si

Není umění pořídit stovky fotek, ale vybrat jednu, která je ta pravá.

Adolf Zika je umělecký fotograf, www.zika.cz.

Ve spolupráci s partnery:

Adolf Zika

ČESKÝ FOTOGRAF

Datum narození: 21. 7. 1972
Stav: ženatý, manželka Stanislava

1994 – začíná fotografovat
1995 – vítězí v nejobsazenější kategorii prvního ročníku Czech Press Photo – sport série
1996 – pracuje pro německé cestovní kanceláře v Kolíně nad Rýnem
1997 – otevírá v Praze své vlastní studio, fotí módu a reklamu, pracuje pravidelně pro časopis Playboy
1997/1999 – vede a vytváří fotografickou podobu cestovní kanceláře Fischer a letecké společnosti Fischer Air
1999 – zakládá filmovou a produkční společnost ZIPO film
2000 – je vybrán mezi šest fotografů světa, prezentovaných renomovanou značkou Leica na světové výstavě Photokina v Kolíně nad Rýnem
– autorem největšího knižního projektu roku 2000 – výpravná publikace POSLEDNÍ KNIHA STOLETÍ, Jeden den v životě České republiky
2001 – režíruje televizní spoty, kterých udělal na tři desítky, produkuje celovečerní hraný film
2001/2005 – je oficiálním fotografem závodního týmu Ferrari Menx
2002 – řadí se mezi nejlépe prodávané české autory na Paris Photo v pařížském Louvru, kde jej zastupovala Leica Gallery Prague
2004 – je zatčen za velice nejasných okolností, následuje tříměsíční pobyt v koluzní vazbě
– vystavuje opět na světové výstavě Photokina v Kolíně nad Rýnem, tentokrát ale v expozici Olympus E-system Gallery
2006 – na pultech se objevuje jeho poměrně výpravná a na české poměry luxusně adjustovaná černobílá částečně retrospektivní publikace s příznačným názvem Luxurious Luminescence
2007 – jako scénárista a režisér natáčí celovečerní dokumentární film o světově proslulém fotografovi Janu Saudkovi, s názvem JAN SAUDEK – V PEKLE SVÝCH VÁŠNÍ, RÁJ V NEDOHLEDNU (cena Glass Eye Award za nejlepší dokumentární film na festivalu EuroFest Montreal v Kanadě)
2008 – probíhá v Praze na Staroměstské radnici velká retrospektivní výstava pod názvem ADOLF ZIKA – 15 LET VE STÍNU SVĚTLA
– natáčí celovečerní dokumentární film o nejslavnějším automobilovém závodě světa 24 hodin Le Mans s názvem LE MANS PHENOMENON
2009 – vychází kniha ONE YEAR OF MY LIFE in 3285 Pictures by Adolf Zika in Co-operation with Leica, celosvětově unikátní fotografický projekt, popisující jeden rok všedního i nevšedního života Adolfa Ziky v devíti fotografiích denně
– zakládá internetový projekt WEEK OF LIFE
2010 – režíruje dokumentární film Tichá vášeň

Jeho životním mottem je heslo „Nic nemá smysl, tak proč se flákat“. Při pohledu na jeho životopis je jasné, že se Adolf Zika těmito slovy skutečně řídí. Ve svých 38 letech má za sebou mnoho úspěchů jak na poli fotografickém, tak i v produkčním a filmovém světě. I tak se před novými výzvami nezastavuje, což dokládá i nedávné založení dokumentárního fotografického projektu Week of Life, který mapuje životy lidí po celém světě.

Černobílé fotografie Adolfa Ziky jsou zvětšovány klasickou metodou a vždy foceny na negativní film, nikdy je digitálně neupravuje. Z převážné většiny jsou fotografie časově nezařaditelné a nezasažené vlivem moderní doby.

Často o sobě tvrdíte, že jste stydlivý. Za zrodem projektu Week of Life však stojí kniha One Year of My Life in 3285 Pictures, ve které odkrýváte nejenom Vaše soukromí, ale také soukromí Vaší rodiny po dobu jednoho roku. Jaký to byl pro Vás pocit listovat svým životem a jak na knihu reagovali lidé z Vašeho blízkého okolí?

Ano, to tvrdím a je to holá pravda. To, že to není na mém vystupování vidět je věc druhá, člověk na sobě celý život pracuje a mnoho věcí se dá naučit, ovlivnit. Kniha One Year of My Life je toho čistým důkazem. Vymyslel jsem si jí jen proto, že to byla osobní výzva, já totiž skoro vůbec u sebe nenosím foťák a tehdy jsem dostal od společnosti Leica novou Leicu D-Lux 3 a oni chtěli, abych jí nějak zpropagoval. No a já jsem si na sebe ušil bič, řekl jsem, nefotíš své okolí, nenosíš u sebe aparát jako správný fotograf a tak teď ho nesundáš rok z krku! No a když jsem začal zachycovat život kolem sebe, tak po pár dnech mi došlo, že je jen jedna cesta, a to dělat to na 100% upřímně, bez obalu. Vše ostatní by byl trapný balast. Proto jsem byl nekompromisní, mnohdy i ke své rodině a vytvořil něco, co je dle mého názoru světově ojedinělé. Upřímnou fotografickou výpověď jednoho roku života jednoho fotografa.

Jak se stavíte k současnému trendu všech těch televizních soutěží, sociálních sítí apod., ve kterých se lidé téměř svlékají z kůže a de facto prodávají svoji duši? Kde je Vaše hranice, za kterou byste nikdy nešel?

Já mám hranice velice nízko, nešel bych skoro do ničeho a neukázal bych nic. Své soukromí si střežím už 15 let a v podstatě nekomunikuji s bulvárem. A ten na mě pomalu zapomněl. Takže ta kniha byl jasný umělecký počin a pro něj jsem žil a dýchal. Ale osobně jsem velice uzavřený, co se týká exhibicí na veřejnosti.

Projekt Week of Life si klade za cíl jeden velký úkol, kterým je zdokumentování života lidí na planetě Zemi. Jak se Vám v současné době daří tento cíl naplňovat?

Je to běh na dlouhou trať a to mě baví, protože jsem to nikdy neuměl. Lidi mají rádi sprinty, já taky, ale dokázat vytrvale běžet umí jen pár jedinců a já se o to pokouším. S WoL se nám podařil velice úspěšný rozjezd, start-up na jedničku, ale to je jen první kilometr maratonu. Teď je před námi dlouhá cesta a hlavně mnoho důležitých rozhodnutí. Dnes už ale vidím, že je to fenomén. Když si čtu jak WoL lidem změnil život, dojímá mě to.

V čem vidíte hlavní podstatu projektu? Díváte se na něj za tu dobu, co existuje, nějak odlišně?

Hlavní síla? Ryzí dokument, opravdový nefalšovaný dokument! Špičkoví fotografové z velkých agentur fotí svět kolem tak, jak ho oni vidí svýma kreativníma očima. Ale často to není realita, skutečnost. Naši členi jsou veskrze amatéři a není pro ně hlavní udělat jednu silnou fotku, ale 63 fotek, které se navzájem pojí pupeční šňůrou autorova života. A jestli se dívám jinak na WoL po skoro dvou letech jeho vzniku? Ani ne, cíl je stále stejný, rozšířit jej do co možná nejvíce zemí světa.

Dva roky fungování projektu je docela dlouhá doba, která nabízí i mnoho možností. Popral se nějaký z Vašich členů se stejnou výzvou jako Vy kdysi, tedy nafotit rok svého života?

Ano, jeden rok života dokončili Zdeněk Dvořák a Tomas Loewy, a pokud jsem dobře informován, tak jeden rok života má rozfoceno ještě asi 5 lidí. Ale ten rok je hodně velký extrém, já myslím, že každý, kdo vydrží týden, by zasloužil medaili.

Na Week of Life jsou v současné době zachyceny životy lidí z 38 zemí světa. Která země Vás svým vstupem nejvíce překvapila a kterou Vy osobně byste rád v projektu přivítal?

Pro mě mělo zásadní význam Rusko, to je neobyčejná země s neobyčejnými lidmi a historií. Jejich sety jsou jiné, mají v sobě ještě jakési dobrodružství z přežití. A velice rád bych v masovém měřítku přivítal USA, Kanadu, ale třeba i Japonsko!

Mluvil jste o tom, že WoL má před sebou ještě hodně dlouhou cestu. Můžete prozradit, jaké jsou vize projektu do budoucnosti?

Teď je naším hlavním cílem celosvětový marketing a redesign projektu. Na obě věci nastal ten správný čas. Ne snad proto, že jsme něco doposud dělali špatně, naopak, ale proto, že chceme projekt otevřít široké veřejnosti a to hlavně novou funkcionalitou Day of Life, tedy den vašeho všedního života. Je to věc, na kterou vám stačí mobilní telefon.

Jste úspěšný fotograf, režisér a producent. Založil jste dokumentární fotografický web, ve Vašem srdci také bije vášeň pro sport, hudbu a silné stroje. Jakého Vašeho počinu si však v životě vážíte nejvíce?

Kdyby muž na tomto místě neřekl, že dětí, asi by nebyl muž, ale to jste zřejmě neměla na mysli. Takže pokud se jedná o profesní věci, tak si asi opravdu nejvíce vážím Week of Life. Je to totiž absolutně neuvěřitelné, jednoho dne jsem něco udělal, vymyslel, nějaký systém pohledu na život, a dnes už tím žijí stovky, tisíce lidí a mnozí z nich ani neví, že to nějaký Zika založil. To je neuvěřitelný pocit. To je to, proč pak člověk nemá dřívější deprese z mládí. Něco tu po něm asi opravdu zůstane. Nějaký odkaz!

Adolf Zika

Marodění

Znáte to. Někdy nám zkrátka není dobře. Hlava bolí, od rýmy máme celý nos odřený a k pití akceptujeme pouze teplý čaj s medem. V těchto chvílích se naším nejlepším kamarádem stávají všemožně barevné a tvarované pilulky, které jediné nás dokážou pochopit a pomoci nám na tom správném místě. Nemocím a úrazům se zkrátka v životě vyhnout nedá a tak jsme byli zvědaví, jak jste na tom se svým zdravotním stavem i vy. Můžeme konstatovat, že materiálu jsme nasbírali nemalé množství a v největším zastoupení se ve vašich týdnech vyskytovali již zmiňované prášky, sirupy a jiní pomocníci. Pojďte se tedy spolu s námi podívat, jak to vypadá, když máte nějaké bolení či vás napadnou zákeřní bacilové.


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Aduš Klusoňová, Student, Česká republika


Lubomír Budný, Student, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Honza Belej, IT, Česká republika


Barbara Havlíková, Mateřská dovolená, Česká republika


Marja Palosuo, Architekt, Švédsko


Romek Hanzlík, Hudební manažer, Česká republika


Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko


Karolina Koštialová, Šéfredaktor, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Martina Štolbová, Učitel, Česká republika


Petr Hrubý, Inženýr, Česká republika


Milan Novák, IT, Česká republika


Anna Páchová, Psycholog, Česká republika


Miki Horáček, Žádná, Česká republika


Kamélie Rettová, Student, Česká republika


Honza Belej, IT, Česká republika


Karolina Koštialová, Šéfredaktor, Česká republika


Jan Topinka, Právník, Česká republika


Lenka Pužmanová ,Grafik, Česká republika


Sylva Kurková, Konzultant, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Jan Novotný, Inženýr, Česká republika


Karel Kuran, Manažer, Spojené království


Marta Duchoslavová, Fyzioterapeut, Česká republika


Aduš Klusoňová, Student, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Monika Suchardová, Mateřská dovolená, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Job Weru, Novinář, Keňa


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Honza Belej, IT, Česká republika


Martina Štolbová, Učitel, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Pavel Židek, Komunikační specialista, Česká republika


Ferdinand Martin Miyawa, Lékař, Česká republika


Petr Hrubý, Inženýr, Česká republika


Karolina Koštialová, Šéfredaktor, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Petr Benda, Student, Česká republika


Milan Rejholec, Student, Česká republika


Anna Páchová, Psycholog, Česká republika


Yveta Klusoňová, Student, Česká republika


Honza Belej, IT, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Helena Horáčková, Konstruktér, Česká republika


Jan Novotný, Inženýr, Česká republika


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Monika Suchardová, Mateřská dovolená, Česká republika


Lenka Pužmanová, Grafik, Česká republika

Počet fotografií na WoL: 100 000

Vážení členové Week of Life,

není to dlouho, co jsme společně oslavovali 50 000 fotografií a nyní máme další důvod k radosti. Magické číslo 100 000 fotografií bylo pokořeno! Nám zvědavcům to samozřejmě nedalo a tu jubilejní sto tisícátou fotografii, která byla na Week of Life nahrána, jsme v našem systému vyhledali a při jejím spatření jsme téměř nevěřili vlastním očím. Nejenom, že je daná fotografie již na první pohled nádherná, ale navíc jako by si s námi sám osud zalaškoval a číselnou kombinaci 1 a 0 do fotografie navždy vryl. Pravda, o jednu 0 mu to uteklo, ale i tak je zřejmé, že si fotografie o své místo sama řekla.

A kdo je vlastně tím šťastným autorem, bez jehož dobrého oka a správné volby by do sebe některé věci takto krásně nezapadaly? Není jím nikdo jiný než Tomáš Šimek, který do projektu vstoupil sice nedávno, ale od té doby nám servíruje velice kvalitní a výpovědní týdny svého života.

Tomáš Šimek

Panu Šimkovi z celého woláckého srdce blahopřejeme!
A jak je na samotné fotografii uvedeno, Week of Life jede dál, WoL zkrátka žije NONSTOP!

Krásný začátek týdne vám všem přeje WoL!

OMDC: WoL na Mount Kenya

Pozdrav od nadace OMDC z Mount Kenya, nejvyšší hory Keni a 2. nejvyšší hory Afriky.

OMDC: WoL na Mount Kenya

Vážení členové Week of Life,

nadace OMDC, které pomáháme stavět dětský domov v Keni, a především její zakladatel Jiří Pergl v boji za lepším životem dětí, ke kterým byl osud obzvlášť krutý, neustává a na rozveselenou nám posílá pozdrav z Mount Kenya, nejvyšší hory Keni a 2. nejvyšší hory Afriky.

Děkujeme a přejeme hodně síly a pevné nervy na cestě za překonáváním administrativních překážek.

  

Nádherný den vám všem přeje tým WoL.

Lekce 8: Panoramatická fotografie

Voděradské bučiny, Olympus E-510, objektiv 14-54 mm/2,8-3,5. Foto: Petr Šálek

Proč fotografovat panoráma

Obdélník 1 : 1,5 byl dříve malíři uznán jako kompozičně výhodný, ale fyziologii oka neodpovídá. Naše zorné pole má ve vodorovném směru až 180°. Proto je panoramatická fotografie (např. 1 : 3) přirozenější.

Kdy fotografovat panoráma

Vyhněte se protisvětlu, měkké světlo je výhodnější. Ranní a večerní záběry jsou efektní; není vždy třeba zabírat 360°. V krajině působí zajímavě mraky.

Profesionální finta

Sérii snímků fotit co nejrychleji za sebou. Neposunou se mraky, neutečou lidé, nezmění se světlo.

Nastavení aparátu

Najděte uzlový bod a aparát umístěte tak, aby se otáčel kolem něj. Uzlový bod je místo uvnitř objektivu, kde se sbíhají paprsky světla, než jsou zamířeny na rovinu obrazového snímače nebo filmu. Více na internetu (uzlový bod, nodal point). Při fotografování skládaných panorámat vypněte automatické funkce, zaostřete, nastavte clonu i čas a manuálně otáčejte přístrojem.

Jak fotografovat panoráma

Nejjednodušší je fotit záběry jednotlivě s překrytím asi 30–40°, a pak je sesadit v počítači. Zvažte počet snímků a úhel překrytí, zvlášť při použití panoramatické hlavice. Stativ srovnejte do vodováhy, pokud nejde o experiment, například panoráma na výšku. Při něm (s pomocí úhelníku na stativové hlavě)  dosáhnete širšího úhlu a vyššího rozlišení.

Zapamatujte si

Aparát by se měl otáčet okolo svislé osy uzlového bodu. Změřit expozici na nejsvětlejším místě, a přesně tak nasnímat celé panoráma. Vyhnout se přeexpozici do vypálených světel. Bracketing se vyplácí. Používat přechodový filtr na ztmavení oblohy. Ne však polarizační – je funkční jen v určitém směru a ve složeném panorámatu by byla obloha flekatá.


Cesta do Trestené, foto Petr Šálek, Noblex


Národní technické muzeum, foto Petr Šálek, Olympus E-510


Vlna, foto Petr Šálek, Hasselblad XPan

Objektivy

Extrémně širokoúhlé bez soudkovitého a poduškovitého zkreslení – např. Zuiko Digital 4/7–14 mm, který používám já, širokoúhlé i objektivy s normální ohniskovou vzdáleností. U teleobjektivů je přesné udržení stejné výšky a překrytí problematičtější, ale když se povede, může být efektní. Extrémně širokoúhlé objektivy deformují (protahují) kraje snímku, což panoráma nedělá.

Pomůcky

Fotoaparát s výměnnými objektivy, např. Olympus E-520. Výhodná je zrcadlovka s výklopným displejem (Olympus E-3), kdy můžeme kontrolovat scénu i na vysoko vytaženém stativu nebo v nepřístupném koutu interiéru. Kvalitní stativ s vodováhou a panoramatickou hlavicí. Počítač se speciálním programem na skládání snímků (Photoshop CS3 a Zoner 10). Vlastní rozvaha: Navštivte místo záběru víckrát, vliv počasí a světelných podmínek pak lze lépe odhadnout; zvažte potřebný úhel záběru, raději přidejte, oříznout lze vždy.

MgA. Petr Šálek, QEP, www.ARTmagazin.eu, www.art33.com, www.printacademy.cz.

Ve spolupráci s partnery:

Nová Utka

Victoria Minyazova, Řidič, Rusko

I navzdory technickému pokroku, honbou lidí za úspěchem, penězi a hromaděním majetku, existují na světě místa, kde se téměř zastavil čas. Lidé zde žijí život téměř bez stresu, jsou si mnohem blíž a jejich život tak nějak pokojně plyne. Jedním z těchto míst je i vesnice Nová Utka, kam se vydala Victoria Minyazova, aby zachytila jeho atmosféru a stále ještě přežívající venkovský způsob života. Výsledek mluví za vše a je příjemným návratem do časů pro mnoho z nás již minulých nebo leckdy ani nepoznaných. (WoL)

„Zavřela jsem oči a naslepo ukázala na mapě místo, kterým byla vesnice Nová Utka.”

Každý rok se snažím navštívit alespoň dvě vesnice či obce, abych mohla zdokumentovat jejich mizející venkovský způsob života, jelikož život v těchto zapadlých oblastech se postupně přeměňuje z venkovského na městský. Některé vesnice již téměř přešly na městský životní styl, lidé již nefarmaří a nemají zahrádky se zeleninou, přestože místo, kde žijí, je od města vzdáleno. Nejraději tam jezdím na podzim, kdy je příroda tak bohatá a variabilní, a nebe je jednoduše úchvatné.

Na začátku jsem si nevěděla moc rady, jakým směrem bych se měla vydat, jestli na východ, na sever, na západ či na jih. Poté jsem našla jednoduché řešení. Zavřela jsem oči a naslepo ukázala na mapě místo, kterým byla vesnice Nová Utka.
Tato docela velká vesnice byla založena v roce 1749 na břehu řeky Utka, která je levým přítokem řeky Čusovaja. Vznikla zde továrna na výrobu a tavení železa, nazvaná Státní továrna Utkinsky. Byla financována vládou, v roce 1758 ji zakoupil podnikatel Jaguzhinsky, který ji v roce 1778 prodal Sawu Jakovlevovi. Od té doby byla továrna spolu s vesnicí nazvána Utka Jakovlev.
Po revoluci ve 20. letech 20. století místo dostalo nový název Novoutkinsk nebo také Nová Utka. Proč Nová? Protože na řece Utka byla ještě jedna starší továrna, která byla postavena mnohem dřív. Aby se tyto dvě továrny nepletly, byly pojmenovány podle příjmení svých majitelů – Utka Demidov (po revoluci Staroutkinsk, která je situovaná zhruba 325 km proti proudu) a Utka Jakovlev (po revoluci Novoutkinsk).

„Na vesnici obvykle zůstávají starší generace, ale zde bylo možné vidět mnoho mladých lidí a dětí.”

V den, kdy jsme se do vesnice vydali, bylo zamračeno, ale obloha byla krásně podzimní, a když jsme se blížili k místu určení, začalo pršet, s čímž jsem vůbec nepočítala. Nejdřív jsem začala přemýšlet, jak budu fotit, když nemám pláštěnku ani kryt na foťák, ale když jsem dorazila do cíle, tak déšť naštěstí ustal. Dorazili jsme do městečka Pervouralsk, ze kterého měl být do vesnice už jen kousek, ale vyklubalo se z něj opuštěné místo, a cesta, která měla podle mapy vést do vesnice, byla uzavřená. Opět jsme byli ztraceni. Po chvilce jsme zahlédli auto a rozhodli jsme se ho sledovat. „Cesta“ vedla lesem, ve kterém bylo logicky po dešti plno bláta, kořenů stromů a kamenů, a z naší cesty se tak rázem stala cesta necesta. Nakonec jsme z lesa vyjeli a zeptali se místních na správný směr. Cesta, kterou nám ukázali, vedla nádherným jehličnatým lesem.
Za 2 hodiny jsme dojeli do vesničky Nová Utka.
Při příjezdu do vesnice mne jako první věc padla do očí konstrukce kostela, na němž pracovali nejenom dělníci, ale také jeptišky a věřící. Myslím si, že to bude nádherný kostel. Zanechali jsme auto blízko staveniště.
Vzduch byl čistý a nad poli se místy po dešti držela mlha. Místní obyvatelé reagovali na focení zvědavě. Čekali jsme, že reakce budou nepřátelské, opak byl pravdou. Na vesnici obvykle zůstávají starší generace, ale zde bylo možné vidět mnoho mladých lidí a dětí, což je jistě dobré znamení pro budoucnost tohoto místa.

Tato vesnice je opravdu skvělým místem s širokou vlnící se řekou a úrodnými poli. Nejsou zde již žádné staré budovy, pouze domy ze sovětské éry tvoří architekturu místa. Téměř v každém hospodářství mají krávy, husy, kuřata a kohouty. Většina z nich se dokonce volně prochází po vesnici. Dříví, připravené na zimu, je na složené na hromádkách. Vesnice byla velká a opravdu nádherná, nicméně jsme nemohli vidět vše. Na podzim se stmívá dřív a my jsme museli odjet před setměním.
Začalo poprchávat, ale to už jsme byli v autě na dlouhé cestě domů za doprovodu Beatles a Vysockého.

Týdny Victorie Minyazove

Hrátky s WoL

Když se v týdnu Martina Ruperta objevila zkratka názvu projektu WoL složená z klíčů, hrnečku s kávou a posuvky, věděli jsme, že se jistě v nějakém z dalších týdnu objeví její jiné originální zpracování, a nemýlili jsme se. Vaše fantazie je neskutečná a díky tomu jsme s každým nově objeveným kouskem jásali radostí a těšili se na nový úlovek. Nakonec se nám podařilo nastřádat přes 50 výtvorů a kde jinde než právě zde bychom vám je mohli ukázat v plné jejich kráse. Písmenka WoL jste nejenom skládali, ale i psali všude tam, kde jste si zrovna na projekt Week of Life vzpomněli. A že jste si občas dali s novým nápadem velkou práci, je více než jasné. Jak jste se kdo s WoLem vyřádil, můžete porovnat v dnešním fototématu.


Martin Rupert, Podnikatel, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Lukáš Veselý, Žádná, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Antonín Novotný, IT, Česká republika


Miroslav Dušánek, Nástrojář, Česká republika


Karolina Koštialová, Student, Česká republika


Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Petr Pink, Číšník, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Mirek Zelenka, Dělník, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Lucie Lisníková, Student, Česká republika


Honza Belej, IT, Česká republika


Emílie Mrazíková, Důchodce, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Adéla Bohadlová ,Student, Česká republika


Adolf Zika, Fotograf, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Vladimír Caletka, Dělník, Česká republika


Martina Watzková, Student, Česká republika


Lubomír Budný, Student, Česká republika


Miroslav Dušánek, Nástrojář, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Jana Jirušová, Mateřská dovolená, Česká republika


David Selicha, Námořník, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Zuzana Bobovníková, Fotograf, Česká republika


Jiří Hrdlička, Technik, Česká republika


Karolina Koštialová, Student, Česká republika


Monika Suchardová, Mateřská dovolená, Slovensko


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika


Honza Belej, IT, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Kamil Kašpárek, Nákupčí, Česká republika


Pavel Židek, Komunikační specialista, Česká republika


Vladimír Škubal, Důchodce, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Lucie Lisníková, Student, Česká republika


Antonín Novotný, IT, Česká republika


Gabriela Grossmanová, Učitel, Česká republika


Karolina Koštialová, Student, Česká republika


Lubomír Budný, Student, Česká republika


Jan Nožička, Fotograf, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Šárka Lisníková, Kuchař, Česká republika