Archiv pro rubriku: cz

Czech posts are in this category and subcategories of this.

Kanál

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Nedaleko mého domu vede hlavní silnice, po které chodím nebo jezdím téměř denně. Jednoho dne, když jsem čekal na kole na semaforu, všiml jsem si, že “dnes je něco jinak“.Můj pohled padl na kanál přede mnou nebo spíš pode mnou. Pracovníci města zde něco čistili a při kladení víka zpět zřejmě ztratili z očí vnější souvislost. Pochopil jsem hned svou šanci. Fotografie je pro mě osobně významná z několika důvodů.

kanál

Je to jedna ze tří fotek, kvůli kterým jsem musel hodně brzo vstávat – což nemá rád asi nikdo. Ulice je přes den hodně frekventovaná, a tak by bylo focení jinak nemožné. V úvahu připadala bohužel jen neděle za svítání.

Na fotografii se mi líbí, že je na ní ukázano, jak málo (graficky) stačí, aby se mohli vyprávět různé příběhy. Člověk se ptá, jestli byli pracovníci tak hloupí a nevšimli si jak to má být správně či si všimli svého nechtěného vtipu, ale už to tak nechali a nebo to udělali schválně “just for fun”? To už se asi nikdo nedozví.

Na tomto snímku je pro mne ale nejdůležitější skutečnost, která je důkazem toho, že není potřeba procestovat celý svět, aby člověk objevil něco nového. Kanál se nachází 150 metrů od vchodu do našeho domu. Pokaždé, když tu fotografii vidím, tak si to připomínám.

O několik měsíců později byla ulice přestavěna a bílé čáry byly všude smazány. Zůstalo jen svědectví o komičnosti světa.

Robert Thiele

Deti slnka

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko

Žijí vedle nás a přesto jakoby si žili ve svém vlastním světě. Komunita je pro ně vším, vyloučení z jejího středu by jistě těžce nesli. Chrání si své soukromí a mají pověst problémových obyvatel, se kterými se nedá vyjít, a proto se jim jejich sousedé raději vyhýbají. Řeč je o Romech, kteří kdysi dávno z neznámých důvodů opustili Indii a vydali se směrem do Evropy, kde se následně usadili a přijali ji za svůj nový domov. V očích mají divokost a touhu po dobrodružství. Jak ale doopravdy žijí? Co je trápí a jak to vypadá u nich doma? O tom všem je dnešní reportáž Juraje Suchardy, který se se svým fotoaparátem vydal na místa, kam je většinou přístup “bílým” odepřen.

Sociálna oblasť nie je mojou silnou stránkou. Až keď moja manželka nastúpila na vysokú školu, zaoberajúcou sa týmto predmetom, nechtiac som nazrel hlbšie. Správna chvíľa prišla pred nedávnom, keď sme sa dostali do komunitného centra neďaleko Košíc. Privítal nás mladý muž – Róm, spolužiak. Po krátkom rozhovore sme sa vydali na exkurziu, zas z môjho pohľadu, za hranice možností. 

Cestou do osady sa dozvedám o klasických problémoch financií, nepochopenia, nedostatku podpory, neochoty vládnej moci, ale aj o snoch, túžbach a snahe niečo na tejto zemi zmeniť. Pôvodne som chcel zdokumentovať Week of Life jednej matky z osady, ale mentalita a strach z neznámeho im (a ani mne) to nedovolil.

Keď sme sa dostali na rázcestie smerom do osady, priznám sa mal som aj obavy, bol som nedočkavý, ale hlavne som vôbec nevedel do čoho idem. Hlavne že sme mali sprievodcu, pretože inak by som sa tam stretol skoôr s neochotou ako vrúcnym prijatím. Hneď som sa aj dozvedel ako jeden fotograf prišiel v osade o svoju výbavu.

Zaviedol nás do maličkého “domčeka”, ktorý bol postavený z rôznych tehál, strecha bola ani neidentifikovateľná, poprikrývaná pneumatikami, všade dookola špina a kopa kupodivu spokojných a veselých detí. Asi 35 ročná žena nás privítala bezzubým úsmevom, ale o to srdečnejšie. Postavila do radu svojich 10 detí. Na mená si nespomínam, ale vek bol od 9 mesiacov až po 15 rokov. Od nášho sprievodcu sa dozvedáme, že si dala ako jedna z mála vnutromaternicové teliesko, lebo viac detí by už určite neuživila. Hlavne v domčeku o rozlohe 9m2. A to aj napriek faktu, že aj byty nižšieho štandardu podľa vyhlášky NR SR 259/2008 musia mať najmenej 12m2 na uživateľa a minimálne 6m2 na každého ďalšieho. Úžitková plocha menšieho bytu musí byť najmenej 15m2. O luxuse záchoda, kúrenia a prívode pitnej vody ešte len snívajú, no napriek tomu sú deti čisté, obuté a učesané. Pozýva nás na návštevu a núka čajom.

„O luxuse záchoda, kúrenia a prívode pitnej vody ešte len snívajú, no napriek tomu sú deti čisté, obuté a učesané.”

Vstupujeme do pekného príbytku, na počudovanie a v rozpore s mojou predstavou, uprataného a čistého. Postele úhľadne ustlané, na poličke uložené poháre uškami otočenými k oknu, pyžamá uložené na kraji postele a na peci “buble” polievka. Naša malá sa rozplakala a tak ju musela manželka vytiahnuť z kočíka – na čo celé osadenstvo zhíklo s otázkou „Aj bieli majú deti?!” a nakojiť ju priamo v domčeku. Uvedomili sme si, ako sa máme skvelo a pobrali sme sa ďalej. Rozhovorom po ceste sa dozvedáme o spoločenstve ako takom. Pýtam sa prečo decká nie sú v škole a odpoveď znie: „To staršie dievča už povinnú školskú dochádzku ukončilo, čaká sa na ženícha. A mladšie čakajú až na poobedňajšie vyučovanie, pretože miestna škola nemá kapacitu na to, aby všetci chodili doobeda a fondy stále nie sú schválené, hoci projekt už pár rokov čaká.” Na moju otázku – prečo majú toľko detí, dostávam pár zaujímavých odpovedí: „Nerozumejú pojmu antikoncepcia, nedostatočná osveta, nezáujem aj zo strany majoritného obyvateľstva – napr. zriadením sociálneho pracovníka, ktorý by bol v nemocnici a rodičkám by všetky možnosti vysvetlil (antikoncepcia, sterilizácia).” „Veď napr. v roku 1972 dostávali rómske ženy vzhľadom k vysokému podielu nezdravej populácie, za rozhodnutie sterilizácie akúsi “odmenu”, ktorá mala nahradiť pobyt matky v nemocnici, no vyvolalo to nepriaznivý ohlas za hranicami ČSSR.”

Pýtam sa na spolunažívanie rodín, priateľov, detí. Manželka musí byť 100% verná, inak je vyvrheľom spoločnosti. Naopak, neveru muža musí tolerovať. Ak ich niekto nahnevá, vedia sa dlho ozajstne hnevať, no o to srdečnejšie je uzmierenie. Vchádzam do ďalšieho príbytku. Je väčší ako ten predtým a nad vchodom sa týči veľký satelit. V dome je čisto a na posteli pije mlieko asi ročné dieťa.

Ďalšia zastávka je v maringotke. Tu je už ale cítiť úplnú chudobu. Z peňazí, ktoré dostanú, nakúpia ryžu, múku, zemiaky. Deti jedia hlavne posúchy pečené na pieckach, ktoré sú vo väčšine domov. Komunitné centrum dohliada na papierovačky z úradov, na to aby rodičia detí, ktoré sú v detských domovoch, ich navštevovali, na projekty, pomoc v núdzi, lebo väčšina má ukončenú len povinnú školskú dochádzku, takže sú nesamostatní pri vybavovaní, organizovaní prác v osade, dodržiavanie školskej dochádzky. A všetky tie dôležité veci, na ktoré oni sami nestačia.

„Manželka musí byť 100% verná, inak je vyvrheľom spoločnosti. Naopak, neveru muža musí tolerovať.”

Potrebuju lásku, citlivosť, pravidlá a mantinely, pretože sú slabí a závislí. Sú medzi nimi výnimky, no my tiež nie sme všetci rovnakí. Zmenil som pohľad, zmenil som názor. Musíme ich vziať za ruku ako deti a naučiť ich žiť, veriť, milovať a chrániť.

Autor textu: Monika Suchardová Ciprusová

Týždne Juraje Suchardy

Sony Cyber-shot DSC-TX7

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

How many times have you missed out on an opportunity to take a wonderful photograph just because you did not bring your camera along? You simply had too many things to carry and weren’t bothered to handle an additional piece. There are countless reasons that limit our photographic ambitions. These limitations are however very influential concerning the Week of Life members, since if they were without a camera, the project just wouldn’t be the same. So why not try a compact camera that you can carry around at all times?

Ultra-compact digital cameras are no longer an image item fit for a woman’s purse without real sense for photography. With the use of modern optics and latest sensors, they have become fully-fledged photographic tools with a quality image output. All of this applies to Sony Cyber-shot DSC TX7.


Photo Sony

The TX line from Sony resembles flat ‘snuffbox’ lookalikes with an attractive design in three colors. The periscope structure of the lens is placed vertically within the body – it doesn’t eject when zooming so that the outer form of the camera remains unchanged. The only movable part is the relatively spacious sliding lens cover, which also serves as the on/off switch.

The fact that you can find only a few control components on the camera does not mean that the manufacturers wanted to save resources. The reason is different – Sony TX7 is equipped with a touch-screen where most of the functions are controlled. 3 and a half inch display covers most of the rear side of the camera, with only a small space on the right assigned for a better hold of the camera. As a matter of fact, this does not really help the ergonomics – the structure simply pays a fine for its minimized dimensions.

Sony Cyber-shot DSC-TX7  – in short
Resolution 10 Mpx
Optics 25–100 mm, lens-stabilization
Video Full HD (1 920 ×
1 080 px)

On the other hand, a camera, not much bigger than a credit card weighing less than 20 decagrams, displays its charm with its small dimensions, never interfering with what you are doing, no matter if the camera is in your pocket, your hand or in a small stylish case. Even without using any protective accessories, you do not need to worry about damaging the lens – when the camera is turned off, it is protected by a sizable sliding cover. An ‘interesting’ feature comes with the ON/OFF button placed at the top of the camera. As a matter of fact, its only purpose is to turn off the camera while in view mode when the slider is in the ‘off’ position (you can access the mode by holding the view button). Also, take notice of the untraditional way the zooming lever in the right hand corner has been designed.

Minimized dimensions of the Sony TX7 forced the manufacturers to reduce the size of the communication interface. Instead of the basic set of connectors, there is only one, slightly bigger than usual. It is connected to a desktop cradle, included in the basic package. The cradle then has standard connectors (power supply, USB, A/V, HDMI). As it seems, Sony seems to be receding from their memory cards Memory Stick, or rather giving the users a choice between these memory cards and SD cards that are cheaper and much more widespread. There is a dual slot for memory cards and it is really up to you which one you decide to choose. The SD supports the newest standard SDXC, so there aren’t any limitations.

Even though Sony TX7 is regarded as an exposure automatic camera, it naturally has basic functions such as exposure compensation, custom white balance and others. It wouldn’t be a Sony camera without the smile detection feature or a so called ‘Intelligent panorama’, where a ‘noodle-shaped’ image is acquired by simply holding on to a shutter button and then automatically arranged into a single photographic panorama. This stylish compact camera is also intriguing with its 10 framers per second in the highest resolution.

Super features
Hand held dimensions and elegant design
Wide-angled, fully enclosed optics
Excellent photo and video functions

Image quality is surely essential. The wide-angled lens starting at 25mm is first rate in its class, followed by a sensor of the same quality. It’s a Sony Exmore R CMOS sensor, equipped with Back Illuminated technology, which in basic terms means higher activity of cells due to the relocation of data bus pieces on the other side of the chip. By acquiring more space, the sensor has a higher input, which causes the increase of sensitivity by 1 EV, the producers claim. In other words, there is less noise and we can confirm that thanks to our own experience – based on these facts, Sony TX7 really does belong amongst the best compact cameras.

Screenshots of the menu of Sony Cyber-shot DSC-TX7

Overall evaluation

As previously mentioned, Sony Cyber-shot DSC-TX7 is not just another stylish outburst, but a camera which excels with its ultra-compact dimensions and elegant design, as well as an outstanding image quality. Many of you will definitely be interested in the wide-angled lens, others will appreciate a quality video recording in Full HD resolution and AVCHD coding. Controlling the camera on the touch screen is fast and convenient and the menu supports most of the world languages, Czech included. The capacity of the battery is solid, while the response time is very supple. In short, it’s an efficient camera for daily use – a perfect choice for Week of Life members.

Common Price (at the time of this review being published): $349.99

Basic technical data of Sony Cyber-shot DSC-TX7

Sensor

CMOR Exmor R 1/2,4″
10 Mpx (3 648 × 2 736 px)
Light sensitivity ISO 125 to 3 200

Optics

25–100 mm F3,5–4,6
Lens stabilization

Memory medium

Memory Stick Duo/PRO Duo/PRO-HG Duo, SD/SDHC/SDXC

Data formats

Image: JPEG
Video: AVCHD, MP4

Video

1 920 × 1 080 px, 50 fps
1 440 × 1 080 px, 25/50 fps
1 280 × 720 px, 25 fps
640 × 480 px, 25 fps
Stereo sound

LCD

Touch screen
Screen size 3,5“ (89 mm)
921 600 px

Power supply

Li-Ion battery

Dimensions and weight

98 × 60 × 17 mm (w × h × d)
148 g (incl. battery and memory card)

Ivan Anderle – Ve Skotsku

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

„Fotografování je koníček, který mě provází celý život. Někdy jsem byl na jeho hřbetě, někdy pod kopyty a někdy jsme běželi každý jinou cestou…“ říká Ivan Anderle v úvodu svého fotografického webu.

Vybral jsem si jeho perfektně propracované snímky zádumčivé a současně nádherné skotské krajiny naprosto cíleně a úmyslně. Na náhody si v našem časopise stejně už dávno nehrajeme, že? Cit pro krajinu, jemné vnímání i nepatrných zbytků denního světla, velmi blízký vztah ke klasické kompozici – to jsou krásné vlastnosti fotografa, jehož snímky vám s radostí předkládám. Ivan začínal, asi jako každý z jeho generace, v dobách černobílé fotografie, zhlížel se ve fotkách Viléma Heckela, Tarase Kuščynského, Hájka, Plicky či Cartiera Bressona. Hltal prostě cokoli, jak říká: „…co nám období budování socialismu dovolovalo. Časopis  Fotografie a Antonioniho Zvětšenina jsou pro mne nezapomenutelné hodnoty těch dávných let. Fotografoval jsem nějakým aparátem ruské výroby a později Flexaretou. Fotografoval jsem pořád a všechno.“Víc už citovat nebudu. O jeho celé současné tvorbě, fotografických kamarádech a o lásce k IR fotografiím a dalším se pohodlně dočtete na webu www.fotoanderle.cz.

Ivan Anderle

Pohled z Quiraingu

Zmáčkl jsem spoušť a pokusil se zachytit ten prchavý okamžik. Tady nahoře, v horách Quiraingu, nemá čas žádnou cenu ani rozměr. Tento pohled tu byl, je a bude. Sedím na skále, dívám se dolů a snadno si představím období druhohor. Vidím zřetelně, jak se tam dole prohánějí všelijaké podivné potvory. Tamhle to je přece dinosaurus, o kousek dál stojí skupina edaphosaurů a u toho jezera je mazlíček tyranosaurus. Pasou se, bojují o území nebo se žerou navzájem. Je skoro poledne, vítr se otočil a fouká teď od hor k moři. Najednou se vše přestalo hýbat. Všechny ty potvory zvedly hlavu a zadívaly se směrem ke mně. Tyranosaurus jen vteřinku zaváhal, přešlápl na zadních tlapách a pak se rozběhl… Věřte mi, fakt si nevymýšlím. Stopy druhohorních zvířat můžete totiž vidět dole na pobřežních skalách, kde vás na ně upozorní informační turistické tabule. Lokace: Skotsko, ostrov Skye, Quering

Jak se vaří voda

Řeky ve Skotsku – to je něco úžasného. Přestože jsou velice krátké, sou bohatě vodnaté, neuvěřitelně divoké a mají velký spád. Na každé je plno peřejí, vodopádů a jen málokde je nějaká tišina. Přesto jsme na mnoha místech viděli vodáky s krátkým kajakem. Lokace: Skotsko, River Tulla

Fotoklika v 8:45:40

Abych byl úplně přesný, šlo to ještě cvaknout o deset vteřin dřív nebo do patnácti vteřin po daném čase. Ovšem mimo uvedenou dobu byl tento hezký ovčí hájek ve stínu nebo pršelo, případně lilo. To je ta „fotoklika“, kterou občas všichni máme, a jde jen o to být připraven a neměnit zrovna v tu dobu objektiv či kartu… Lokace: Skotsko, Loch Awe

Ivan Anderle

Večer na Elgolu

Možná se vám zdá, že jsem si skotskou krajinu zamiloval víc, než je zdrávo. Ano, přiznám se bez mučení. Po krajině české je skotská země pro mě hned tou druhou „nej, nej, nej“. A přesně jako v Čechách jsou i ve Skotsku místa, jež mě oslovují více než jiná. Tohle je jedno z nich – Elgol. Už jen to tajemně znějící jméno. Řekněte si ho několikrát nahlas a pocítíte to také. Skučení větru, příboj moře, opuštěná pobřeží, mlhavé večery, tajemné ságy, ohně na skalách a neuvěřitelně výborná whisky. Tím vším promlouvá Elgol. Lokace: Skotsko, ostrov Skye, Elgol

Kamená historie

Na severním konci Loch Awe, třetího největšího jezera Skotska, je parádní zřícenina Kilchrum Castle. Dlouhý bažinatý poloostrov se skalním podložím na konci poskytoval přirozenou ochranu proti dobyvatelům. Ovšem co nedokázali útočníci, dokázal čas. Z hradu zbyla zřícenina a při naší návštěvě ji okupovali už jen rybáři. Podle řevu a počtu odhozených lahví za stany to vypadalo, jako by slavili chycení Lochnesky. Lokace: Skotsko, Loch Awe, Kilchrum Castle

Červená Lhota po skotsku

Stejně jako v Čechách patří k hlavním turistickým magnetům Karlštejn či Hluboká, ve Skotsku mají Donan Castle. Na místě, kde se setkávají tři různé mořské lochy (zálivy), stojí na ostrůvku tahle kamenná paráda, spojená s pobřežím jen delším kamenným mostem. Divoká krajina, těžké ocelové mraky, vytrvalý déšť a příliv s odlivem posloužily jako výtečná kulisa filmu Highlander aneb Borec z Vysočiny, jak to pěkně překládá kamarád Michal. Lokace: Skotsko, Eilean Donan Castle

Byl pozdní večer, pátý máj

Temná obloha, podivný šerosvit a všude kolem tklivá nálada – to vše mi připomnělo Máchův Máj. Příboj mořských vln plně nahradil i to ponuré hučení větru v korunách borovic. Bohužel, přijeli jsme o čtyři dny později a po Vilémovi, Hynkovi a Jarmile nezůstala ani stopa. Lokace: Skotsko, ostrov Skye, Elgol

Most k Tallisker whisky

O skotských mostech by mohla vzniknout celá fotokniha. Jsou to krásné, jednoduché, kamenné stavby, které sloužily, slouží a budou sloužit, aniž by si jakkoliv zadaly s moderní architekturou. Dnešní dokonale rovné silnice si nedovolí jim vnutit cokoli z moderních trendů stavitelství. Zúží se raději samy o trochu víc, jen aby můstek mohl dál sloužit. A tak i nadále zůstávají v krajině tyto krásné kamenné oblouky beze změn jako němé monumenty dávných časů. Lokace: Skotsko, ostrov Skye, Sligachan

Úkryt v mracích

Pro mne asi jedno z nejúchvatnějších míst v horách na Quiraingu. Je velmi těžko přístupné a zatraceně dobře schované před zraky turistů a náhodných fotografů. V dávných dobách tu Skotové ukrývali ovce před dobyvačnými nájezdy cizinců, kteří se připlavili po moři. Toto místo je většinou ukryto v mracích a mlze, takže jsem měl docela štěstí, že ho na chvilku osvítilo slunce (ty bílé tečky na levé straně vzdálenější plošiny jsou ovce, to jen podotýkám pro upřesnění rozměrů). Lokace: Skotsko, ostrov Skye, Quiraing

Ivan Anderle

Poslední záběr dne

Ač je Loch Ness světově nejznámějším jezerem Skotska, pro Skoty je až na druhém místě. Prvním a nejvýznamnějším je Loch Lomond. Kromě toho, že je největší, má i 62 samostatných ostrovů, opěvuje ho několik písní a je po něm pojmenována výborná whisky. Po západu slunce se obloha zbarví dočervena, častěji než kdekoli jinde. Místa k focení bylo málo, a tak jsem stativ postavil kousek od břehu v půl metru hluboké sladké vodě. Značka na sloupku vykukujícím vedle mě z vody ukazovala, že jezerní hladina je přesně osm metrů nad hladinou moře. Lokace: Skotsko, úpatí Grampiánských hor, Loch Lomond

Rudolf Stáhlich, šéfredaktor časopisu FotoVideo
Mediální partner:
FotoVideo

Emoce

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Emoce provází člověka po celý život. Pláč je to první, čím nám dá dítě najevo, že právě přišlo na svět a jeho první úsměv se snažíme na věky zachytit do rodinného alba. Emoce vnímáme jako jeden ze způsobů nonverbální komunikace. Nemusíme říci jediné slovo a ten druhý pozná, co právě prožíváme. I v projektu WoL je důležité zachytit smích či pláč, radost nebo zklamání, jelikož jsou součástí našich životů. Při výběru fotografií však bylo znát, že zachytit ty pravé a upřímné emoce není zrovna nic jednoduchého. Najdete mnoho snímků, na kterých je úsměv určený fotoaparátu, ale věřte, že ten upřímný se hledal velice těžko a stejně tak tomu bylo i s pláčem. Jen málokdo z nás se vydrží dívat skrze hledáček na člověka, kterému tečou slzy z očí, aniž by neměl nutkání ho jít utěšit. Porovnejte tedy chvíle štěstí i neštěstí, které se vám podařilo během dokumentování vašich životů zachytit.


Karel Bína, Web designer, Česká republika


Barbara Havlíková, Mateřská dovolená, Česká republika


Lenka Pužmanová, Grafik, Česká republika


Jiří Křenek, Fotograf, Česká republika


Antonín Blažek, Student, Česká republika


Karel Bína, Web designer, Česká republika


Lubomír Budný, Student, Česká republika


Jiří Pergl, Podnikatel, Česká republika


Eva Mueller, Fotograf, New York


Daniel Kaifer, Fotograf, Česká republika


Pavlína Prokůpková, Student, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Pavlína Jandová, Mateřská dovolená, Česká republika


Pavel Karas, Fotograf, Česká republika


Michael Agel, Fotograf, Německo


Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko


Mira Friedrichová, Fotograf, Česká republika


Nikol Starostová, Fotograf, Česká republika


Petr Benda, Student, Česká republika


Pavel Jirat, Manažer, Kuvajt


Lucie Červinková ,Student, Česká republika


Jana Jirušová, Mateřská dovolená, Česká republika


Martin Sole, Technik, Česká republika


Jan Šída, Učitel, Česká republika


Annie Drbohlavová, Student, Česká republika


Jiří Pergl, Podnikatel, Česká republika


Toh Gouttenoire, Fotograf, Kostarika


Romek Hanzlík, Hudebník, Česká republika


Emílie Mrazíková, Důchodce, Česká republika


Fomas, Grafik, Česká republika


Il Em, Žádná, Slovensko


Adolf Zika, Fotograf, Česká republika


kevin v. ton, Grafik, Česká republika


Martina Kaderková, Ředitel/ka nadace, Česká republika


Roman Dolecek, Nezaměstnaný, Česká republika


Tomas Loewy, Fotograf, Florida


Václav Zýval, Policista, Česká republika


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Lubomír Budný, Student, Česká republika


Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko


Jan Novotný, Inženýr, Česká republika


Lenka Pužmanová, Grafik, Česká republika


Daniel Kaifer, Fotograf, Česká republika


Juraj Sucharda, Obchodník, Slovensko


Ivka Váchová, Mateřská dovolená, Česká republika


Stanislava Ziková, Manažer, Česká republika


Gabrielle Guedj, Manažer, Spojené království


Zdeněk Dvořák, Speciální pedagog, Česká republika


Romek Hanzlík, Hudebník, Česká republika


Pavlína Jandová, Mateřská dovolená, Česká republika

Nová funkcionalita na WoL: Oblíbené týdny

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Připravili jsme si pro vás novou funkcionalitu, která vám usnadní lepší orientaci v týdnech, které vás něčím zaujali a ke kterým byste se rádi vraceli. Uvědomujeme si, že jejich dohledávání v neustále se zvětšujícím počtu týdnů nepatří k tomu nejsnadnějšímu, a proto vás jistě potěší možnost přidávat si týdny, které se vám líbí, do speciální sekce nazvané Oblíbené týdny.

Jak na to? Jednoduše.

U každého týdne, který si právě prohlížíte, je vpravo 5 tlačítek, které plní určitou funkci. Na nejvyšším místě naleznete tlačítko Přidat do oblíbených (symbol červené srdce).

Oblibene tydny

Pokud na něj kliknete, daný týden se přiřadí do seznamu vašich oblíbených týdnů, který je umístěný v sekce Mé týdny a nachází se pod seznam vašich vlastních nafocených týdnů.

Oblibene tydny

Jednotlivé týdny se řadí dle data a času přidání, je možné je libovolně mazat a také sdílet na Facebooku.

Hezký den vám přeje tým Week of Life

Na cestě za výtvarnem s Janem Nožičkou

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Jan Nožička, Fotograf, Česká republika

Jan Nožička je bezpochyby nadějným talentem ve vodách české fotografie. Zároveň však můžeme říct, že je i velmi cenným přínosem projektu Week of Life, ve kterém dává prostor své kreativitě a výtvarnu a přitom se dokáže držet při zemi natolik, aby jeho týdny měly hlavu a patu a neodchylovaly se od toho nejdůležitějšího – dokumentárního žánru. Jan Nožička je jedním z těch, kteří skvěle pochopili formu i obsah projektu a dokázali je obě umně skloubit. Na takovéto osobnosti se čeká dlouho a právem jim náleží místo v sekci nejvyšší, v Mistrech Week of Life.

Spolu s rozrůstajícím se projektem WoL přibývá i počet jeho mistrů. Vy z jejich řad maličko vybočujete, jelikož jste ze všech výrazně nejmladší. Vaše týdny jsou neuvěřitelně kreativní a kvalitní. Můžete trochu blíže popsat, jaká byla Vaše dosavadní cesta k fotografii?

K fotografování jsem se dostal v roce 2005, kdy jsem k Vánocům dostal od rodičů malého kapesního Nikona. Ale nějaké bližší „ohmatání“ tohoto krásného oboru přišlo díky mému strejdovi, který mě zasvětil do základů fotografování, za to jsem mu velmi vděčný. K úplnému pohlcení tímto krásným oborem došlo v roce 2007, kdy jsem si pořídil první digitální zrcadlovku. Další krok bylo objevení krásy temné komory a analogové fotografie, na analog fotografií spíš okrajově, ale je to krásné vzít jednou za čas Flexaretu a něco si „cvaknout“.

V rubrice povolání máte uvedeno fotograf. Z Vašich týdnů lze poznat, že fotografii studujete. Přibližte nám Vaše studium (škola, kolikátý ročník atd.).

Fotografii studuji druhým rokem, jde o učňovský obor – fotograf v Hradci Králové. Je to moje druhá škola, ta první nebyla to pravé ořechové a tu jsem opustil. Určitě budu usilovat o to, abych se dál vzdělával v oboru fotografie.

Mnoho hobby fotografů má sen živit se fotografií. Vy asi jdete přímou cestou. Nebo se pletu a Vaší obživou bude jiný obor a fotografie se stane Vaším obrovským koníčkem?

Mě se vlastně plní sen, já postupně propojuji svůj koníček ve své, doufám, budoucí povolání, které bych ale rád udržel spíš na umělecké úrovni. Nemám moc rád tu klasickou „řemeslnou“ fotografií.

Chcete tedy jít za svým snem. Jste mladý a jistě se budete chtít osamostatnit. Několik let byla fotografická činnost vázaná, nyní je volná, takže si každý může založit legální fotografickou činnost aniž by fotografii rozuměl. Jak vnímáte dnešní digitální dobu pro mladé začínající fotografy?

Osobně si myslím, že je to těžší a bude do budoucna ještě těžší se prosadit. Přijít s něčím novým je v dnešní době hodně složité a asi to bude paradoxně tím, jak máme snadné prostředky na zachycení a úpravu fotografie. Jsem rád, že má spousta lidí chuť fotografovat. To, že si dnes může svou fotografickou živnost založit každý, aniž, jak říkáte, by tomu rozuměl, mi nepřijde úplně šťastné. Neříkám, že by měl každý studovat spousty škol, ale alespoň nějaké základní vzdělání by v tomto oboru mít měl.

Studujete fotografii a kromě studentů, kteří mají klasickou fotografii v osnovách, se do fotokomory příliš mladých nehrne. Je sice jedno, jakou technologií fotíte, ale ne jak fotíte. Každá z technologií má svá pro a proti. Jak tyto dvě technologie vzniku fotografie vnímáte?

Porovnávat tyto technologie nemá vůbec smysl. Každá z nich má to své krásné. Pro mě je moc krásná ta černobílá-analogová fotografie, bohužel je to časově i finančně náročnější. Fotografie z analogu jsou prostě jiné. Digitální fotografie je prostředek, bez kterého bych se asi dnes neobešel. V ní nacházím to, co potřebuji.

Teď k tomu, co nás zde spojuje. Projekt Week of Life Vás dle počtu Vašich týdnů oslovil. Jak jej vnímáte?

Vnímám to po dlouhé době jako velmi kvalitní a zajímavý projekt. Líbí se mi, jak může člověk pozorovat různé životy, kultury, lidi a podobně, a hlavně způsob zaznamenávání. Week of Life byla pro mě velká výzva. Zachytit první týden není problém, ale každý další týden je těžší a těžší. Přínos v tomto směru je dobrý, procvičování kompozice, hledání něčeho atraktivního. Najednou zjistíte, jak je vlastně váš domov fotogenický.

Jedním ze smyslů WoL je sledovat na jednom místě pomocí fotografií životy ostatních po celé planetě. Již nyní je možné pomocí týdnů navštívit desítky kultur. Která země je Vámi vysněná a kam byste se rád podíval s fotoaparátem?

Nemám tak ani moc vysněnou zemi, ale mezi ty země, kde bych se rád prošel s fotoaparátem, patří Irsko, Nový Zéland, na druhé straně mám moc rád industriální krajiny, takže třeba Ukrajina. I když doma je doma.

Poslední otázka se bude opět týkat tématu fotografie. Téměř každý se inspiruje buď přímo některým autorem nebo např. oblíbenou internetovou galerií. Máte nějaké? Všiml jsem si také, že se účastníte soutěže Fotograf roku. V juniorské kategorii jste v průběžném pořadí na 4. místě (ve 4. kole z 10 témat). Vnímáte fotosoutěže jako přínos naučit se něčemu novému?

Mojí personou a inspirací ve fotografii je Josef Sudek, jeho fotografie jsou takové, že se to nedá ani popsat pár větami. Dále bych mezi mé oblíbené autory zařadil Jindřicha Štreita, Eugena Wiškovského, Tarase Kuzčynského a Jana Šibíka. Další inspiraci hledám ve svém okolí, rodině, mezi některými spolužáky a kolegy fotografy. Oblíbenou internetovou galerii nemám. Přínos ve fotografických soutěžích vidím asi v tom, že slyšíte názor nebo kritiku na své fotografie, můžete si tedy říct jo, ten dotyčný má pravdu, na tomhle by se dalo něco zlepšit nebo udělat jinak, netradičněji.

Týdny Jana Nožičky

Nový člen redakce WoL: Zdeněk Dvořák

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Dnešním dnem se Zdeněk Dvořák stává obrazovým vedoucím projektu WoL.

Hned od prvního okamžiku, co Zdeněk Dvořák nafotil svůj první týden života, nám bylo jasné, že se do projektu zapojil fotograf par excellence. K naší velké radosti se pro něho stal projekt Week of Life srdcovou záležitostí a nyní se již pravidelně můžeme těšit na jeho nové týdny, které začas budou tvořit celý jeden rok jeho života.

Jeho fotografické umění a odhodlání dokumentovat svůj život nás natolik nadchli, že jsme se rozhodli zapojit pana Dvořáka do samotného vytváření projektu a od dnešního dne Vám ho představujeme nejenom jako jednoho z členů WoL, ale také jako obrazového vedoucího projektu.

A co o své účasti v projektu říká sám pan Dvořák?

„Do projektu jsem se zapojil s chutí. Dokumentovat život lidí je mé nejoblíbenější téma, takže jsem jej s radostí přijal a zapojil se do něj. Na většině webových galerií dostávají prostor jednotlivé fotografie. Nemůžete poslat najednou to co se událo a každá fotografie je samostatný prvek. Na WEEK OF LIFE fotografujete celý týden život a poté tento celek ukážete světu. Toto mě nadchlo a naplňuje moje představy o mé fotografické tvorbě. Nafotografovat svůj rok života mě napadlo na začátku ledna. Proč jsem se pustil do tak časově náročného projektu? Tak na to se občas ptám sám sebe 🙂 Důvodů je mnoho. Vyzkoušet něco, co mě může posunout v mé tvorbě. Překonat náročnost časovou, naučit se vidět to obyčejné, ale hlavně to, že se během dokumentování narodí naše druhé dítě a já mu dám do života dar ve formě fotografií. Bude se moci podívat téměř na celou dobu, kdy rostlo v mámině bříšku.”

Na spolupráci s panem Dvořákem se velice těšíme a přejeme vám hezký den.

Váš tým WoL

 

Děti ze Zvolena

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Když mě oslovil můj dlouholetý kamarád a zakladatel WoL Adolf Zika, abych vybral z mého archivu fotografii do „Příběhu fotografií“, bez váhání jsem volil skupinku romských dětí ze Zvolena. Tato fotografie ve mně vyvolává několik „příběhů fotografie“, o které se s vámi podělím.

Příběh první – vznik fotografie. Při procházce Zvolenem jsme s mým kamarádem fotografem Jirkou Luxem narazili na konci ulice cihlových domů, mezi továrnou na opravu lokomotiv a továrnou na výrobu dřevotřísky, na skupinku romských dětí. Při pohledu na nás, kteří jsme byli obtěžkáni digitálními zrcadlovkami, začali děti žadonit „Ujko, vyfoť nás.“ Já bez váhání začal děti fotit. Jirka, který viděl, jak jsem se na focení vrhl, šel k domu a kryl mi záda tím, že začal rozprávět s nájemníky a zřejmě i rodiči dětí. Já se věnoval focení dětí a koutkem oka jsem sledoval, jak si Jirka vede. Vedl si celkem slušně (dokonce stihl udělat několik fotografií, jak fotím děti) až do doby, než si rodiče všimli, že jsou jejich děti foceny. V tu chvíli byly děti okřiknuty „Co se tam fotíte, nechte toho!“ a holčina (na fotce zcela vpravo), která o focení nejvíce prosila, rázem změnila svůj názor a ostatním dětem fotografování rázně zakázala. Děti ji bez jakéhokoli odporu poslechly a za křiku jedné postarší dámy „My nechceme žádný focení!“ neuvěřitelně rychle zmizely. Stejnou potřebu zmizet jsme rázem pocítili i my a se slovy „Děti chtěli vyfotit.“ jsme se rozloučili a vydali se na cestu zpět. Celé focení trvalo pouhé dvě minuty a já udělal přesně 30 snímků.

Odraz

Příběh druhý – přístup k fotografování. S odstupem času jsem si nad touto fotografií uvědomil, jak se změnil můj přístup k fotografování díky přechodu na digitální techniku. V dobách, když jsem pro svou amatérskou tvorbu používal kinofilm, bylo nepředstavitelné, abych během dvou minut udělal 30 snímků. Jasně si to uvědomuji na příkladě, když jsem spolupracoval na projektu Adolfa Ziky „Poslední kniha století.“ Dne 10.10.2000 jsem asi se 130 fotografy fotil jeden den života České republiky. Na 24 hodin focení jsem nafasoval dvacet 36. snímkových kinofilmů. Když jsem o týden později předával Adolfovi TŘI!!! nafocené filmy s tím, že jsem toho víc nevyfotil, nevzbuzoval jsem mnoho důvěry. Přesto jsme do Poslední knihy století vybrali pět fotografií. Tehdy jsem měl pocit, že na třech filmech o 36 snímcích (celkem 108) něco mám a snad jsem i měl. Dnes, když mám na krku, tedy na oku, digitál a udělám 108 snímků, si nejsem jist, že tam ty správné snímky najdu.

Příběh třetí – co s fotografií. Od 31.1.2006 fotografuji a zároveň prezentuji na internetu svůj fotografický deník. Když jsme opouštěli skupinku dětí, tak mi bylo jasné, že mám ve foťáku fotku do deníku. Po příjezdu domů fotka putovala na internet a do archívu. Asi za týden se mi ozvala kamarádka, která nás Zvolenem provázela. Prý jestli by mi nevadilo, kdyby nezisková organizace Návrat, která prosazuje a podporuje návrat opuštěných dětí z dětských domovů do rodin, fotografii (ilustrativně) použila do svého časopisu. Souhlasil jsem s radostí, že fotka nebude zveřejněná pouze na mém webu, přestože asi žádnému dítěti nepomohla. A po dvou letech od svého vzniku fotografie našla další uplatnění a to tady, na WoL, v „Příbězích fotografií“.

Radek Štumpauer

Fotografování krajiny – Město 2

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Fotografování krajiny – Město 2

Použití funkce Panorama

Když na výletě narazíte na panoráma širé krajiny nebo nádherné scenérie z městského prostředí, chcete pořídit snímek, který uchová tento dojem rozlehlosti. Ale většinou se tento dojem ztratí, protože dokážete zachytit jen část scény, přestože je transfokátor nastaven na maximálně širokoúhlý záběr (W). Objekty se navíc zdají příliš malé. V takových případech zkuste použít funkci panorama.

V menu fotoaparátu vyberte režim [PANORAMA]. Vyfotografujte jeden snímek, pohněte fotoaparátem pro pořízení dalšího snímku a opakujte, kolikrát je třeba. Později spojte snímky v počítači pomocí dodávaného programu OLYMPUS Master. Program rozpozná snímky pořízené v režimu Panorama, ze kterých můžete vytvořit jeden panoramatický snímek. Když nastavíte fotoaparát do režimu [PANORAMA], objeví se na displeji modré rámečky. Pohněte fotoaparátem tak, aby se části prvního a druhého snímku v modrém rámečku překrývaly.

Snímky spojíte do jednoho panoramatického snímku v programu OLYMPUS Master

Další příklady panoramatických snímků:

Co je dobré vědět

  • Funkci Panorama můžete využít pouze při používání karet xD-Picture. Po pořízení všech snímků panorámatu spojte pomocí počítače jednotlivé snímky do jednoho panoramatického snímku. Z dodaného CD-ROM nejprve nainstalujte software pro správu fotografií OLYMPUS Master.
  • Program automaticky rozpozná překrývající se části snímků, ale lepších výsledků dosáhnete, když při fotografování jednotlivých snímků panorámatu budete otáčet fotoaparátem připevněným na stativu.